Chapter 1
Harry byl rád učitelem. Miloval to. Rád učil ostatní a Bradavice byly jeho domovem. Neznal nic lepšího. Neznal nic jiného.
Nejdřív zkusil žít jako řádný kouzelník. Žil z dědictví rodičů. Zasnoubil se. Převzal křeslo ve Starostolci. Když se stal lordem Potterem, pohádka o chlapci, který přežil, už nikoho nebavila. Více než dvacet let klidu a míru nepotřebovalo pohádku o nepřemožitelném dítěti.
Někdy přemýšlel, jak by jeho život vypadal, kdyby Cedric neskočil Červíčkovi na záda a nepřevrhl kotel s rodícím se Voldemortem. Nechtěl nad tím přemýšlet. Měl dobrý život. Nudný život. Někdy. Hlavně dříve.
Zasedání Starostolce byla ubíjející. Ráno vstal. Snědl snídani. Políbil Ginny na tvář. Došel na ministerstvo. Tlachal s ostatními a tvářil se, že ho zajímají jejich pletichy. Zúčastnil se zasedání. Pokusil se nerozčílit, že se zase nic nezměnilo. Dal si oběd. Rozčílil se o něco víc, když zjistil, že se od rána, minulého týdne, nebo minulého roku nikam neposunuli v rozhodnutí, kolik proutků minimálně by koště mělo mít. Šel domů. Dal si večeři. Pomiloval Ginny, když měla náladu. Usnul. Vstal. Nasnídal se…
Když řekl, že nechce dál být na ministerstvu, Ginny ho podpořila.
Až se vrátí do křesla jejich rodu, tak se vrátí. Času dost. Když po měsících cestování řekl, že se chce vrátit do Anglie, Ginny ho podpořila. Když jí řekl, že se nevrací na ministerstvo, ale že chce učit v Bradavicích, podpořila ho. Když jí řekl, že si není jistý, jestli ji miluje, podpořila ho. Prohodila ho oknem, ale když se uklidnila, podpořila ho. Slíbil jí, že ji bude platit nájem, dokud si nenajde něco svého, aby se mohla postavit na nohy. To už pár let bude. Pořád jí ho platil, i když už dávno jako střelkyně Harpyjí vydělávala mnohem víc než on. Nevadilo mu to. Byli koneckonců rodina. Pořád se scházeli na večeře. Pořád se měli rádi.
Ale nudných zasedání se nezbavil ani jako učitel. Zasedání školní rady bylo peklo. Neusnout byl nadlidský výkon. Nepraštit Luciuse Malfoye taky. Neproklít ty staré páprdy bylo peklo všech pekel.
Těžko se tomu věřilo, ale mnohdy on a Malfoy starší museli spojit své síly, aby je přesvědčili, že je potřeba nakoupit nová školní košťata. Že potřebují nové klapky na uši pro studenty bylinkářství. Že potřebují alespoň ještě jedno místo školníka. O zvýšení platů učitelů ani nemluvil.
Už několik zasedání se snažil je nechat schválit nový učební plán. Protože ano, evidentně bylo třeba takové věci schvalovat. A evidentně Moodyho nebo Lochartovy plány byly lepší, než ty jeho, protože mu je pořád vraceli.
A Malfoy se vždycky jen ušklíbl a řekl něco v tom smysl, že se asi bude muset více snažit. Dokonce si mu dovolil nabídnout, že je s ním projde, aby mu pomohl odhalit, v čem jsou chybné. Ať vleze Harrymu na záda. Žádnou pomoc zrovna od něj fakt nepotřebuje.
Zkusí je ještě jednou ukázat Hermioně. Třeba něco vymyslí.
(Původně kapitola 2)
Zasedání o měsíc později bylo stejná katastrofa. Malfoy chápavě přikyvoval nad argumenty těch ostatních páprdů, proč Harryho plán není vhodný a že mu tam chybí důležité vyhlášky a zákony. Vždyť to vůbec nedávalo smysl! Proč potřebuje vyhlášky a zákony na vylepšení učebny?
Když vyšel ven, měl chuť ten zatracený plán zapálit.
„Pane Pottere,“ klapl Malfoy svojí holí o zem, „připomínám, že moje nabídka stále platí.“
Harry zatnul zuby.
„Jistě si vzpomínáte, jaké ovoce přinesla naše spolupráce v případě košťat a klapek na uši,“ pokračoval dál Malfoy nabubřele.
„Dobře,“ souhlasil neochotně Harry. Povzdechl si. „Kdy máte čas?“
Malfoy si ho přeměřil přes špičku nosu a ohrnul rty. „Doufám, že večer projevíte více vděčnosti. Můžete večer, že? Dejme tomu v šest?“
Falešně se na něj sladce usmál. „Jistě. Budu vám převelice vděčný.“
Malfoy přistoupil o krok blíž a pozvedl hůl, pak ji ale snížil, jako by si něco rozmyslel. Usmál se. „Uvidíme, jak vděčný nakonec budete. Přijďte na mé panství v šest. A Pottere, nemarněte mým časem!“ Otočil se na podpatku a odešel.
Harry se na jeho záda zapitvořil a s úšklebkem neslyšně opakoval: „Nemarněte mým časem.“
Malfoy odcházel a jeho klop s každým krokem klapla o kamennou podlahu. Nejradši by toho páprdu tou holí přetáhl po hlavě. Idiot. Kretén. Namyšlený panák.
Ale fakt tu pomoc potřebuje.
Za pět šest se přemístil k panství. Prošel bránou, po příjezdové cestě došel až k širokým schodům, po kterých vyšel nahoru, a zaklepal těžkým klepadlem.
Dveře otevřel domácí skřítek. Dovedl Harryho do přijímacího salónku a řekl mu, že pán domu přijde hned, jak bude mít čas.
Harry se svalil do křesílka. To mohlo znamenat cokoliv. Ale nečekal ani tak dlouho, a už přišel Malfoy.
„Dobrý večer, pane Pottere.“
Harry se postavil. „Dobrý večer.“
„Půjdeme do mé pracovny?“
Harry přikývl. „Tak jo.“
Malfoy vydechl nosem ale ukázal mu rukou dveře. „Prosím.“
Harry jimi prošel a vydal se chodbou dál. Malfoy s ním po chvíli srovnal krok.
„Po schodech nahoru,“ ukázal mu cestu. „Jsem rád, že jste konečně mou nabídku přijal. Bylo frustrující sledovat vaše neúspěchy a vědět, že by jim šlo tak snadno zabránit.“
Měl chuť ho za to z těch schodů skopnout. „Děkuju za vaši ochotu,“ lhal Harry skrz zuby.
Malfoy mávl rukou. „To je samozřejmost.“
„V čem je podle vás problém?“ zeptal se ho Harry.
„Formality,“ pokrčil Malfoy rameny. „Formulace. Peníze. Priority. A to, že měníte něco, co funguje.“
Harry se nadechl, aby namítl, že to teda nefunguje, ale Malfoy ho zarazil.
„Z jejich pohledu. Nemusí to být pravda, ale tak to vidí.“
„Takže mi dělají peklo, jen proto, že můžou?“
„Tak nějak,“ připustil Malfoy. „Jste koneckonců Harry Potter a oni nad vámi mají převahu. Kdo by odolal?“ dodal pak a zasmál se, jako by řekl něco kdo ví jak vtipného.
Harry radši neodpověděl.
„Ale nebojte, pomůžu vám,“ řekl mu spiklenecky. „Když se spojíme, jsme dobrý tým.“
„Asi ano,“ přiznal neochotně a vešli do pracovny.
Vypadala přesně tak, jak by u Malfoye staršího čekal. Kožená. Elegantní. Pohodlná. Malfoy by nestrpěl nic jiného.
„Posaďte se,“ nabídl mu křesílka na straně u okna.
Harry si sedl a z brašny vytáhl připravené materiály. Malfoy zavolal skřítka a řekl mu o čaj i o víno.
Vrhli se do práce. Harrymu se to těžko přiznávalo, ale Malfoy měl dobré připomínky. Věděl, co který ze členů rady rád slyšel a co přesně říct, aby Harrymu zobali z ruky. I když měl pocit, že to někdy byly takové malichernosti, že na tom snad vážně nemohlo záležet.
„Samozřejmě,“ pousmál se Malfoy a upil vína, „tu pak máme i umění přesvědčování mimo schůze rady.“
Harry zvedl obočí. „Úplatky?“
„Taky,“ přitakal Malfoy.
Harry si povzdechl. „Takže, kolik mě to bude stát?“
Malfoy se zase usmál a přehodil si nohu přes nohu. „Není zvykem, aby takové věci byly hrazeny z kapsy učitelů. O jejich finanční situaci si nikdo nedělá iluze. I když je pravda, že se jměním rodu Potterů na tom budete asi o něco málo lépe.“
„O něco málo,“ souhlasil Harry ironicky. „Takže jak to většinou je?“
Malfoy pokrčil rameny. „Když vidím, že je nějaká změna opravdu potřeba, podstrčím někomu měšec či dva. Nebo…“
„Nebo?“
„Přislíbím, že se při příštím zasedání Starostolce pokusím prosadit něco, co jim prospěje. Nebo neprosadím něco, co jim neprospěje. Ovšem, i tuhle možnost jste zahodil, že?“
Harry si odfrkl a sáhl po sklenici do té doby netknutého vína a napil se. „Pojďme se o tom nebavit, ano?“
Malfoy přikývl. „Jak si přejete.“ Napil se a Harry se taky ještě napil. Bílé víno bylo docela dobré. Vlastně bylo vynikající. Trochu mu stoupalo do hlavy ale blo vynikající. Ještě se napil.
„Takže jim mám dát prachy?“ zeptal se po chvíli.
„Ne,“ zavrtěl hlavou a zasmál se. „Vy rozhodně ne. Vy chcete, abyste je vy měl pod palcem a oni poslouchali vás. Ne že vy přijdete a budete se doprošovat, aby oni vás poslechli a něco z laskavosti srdce pro vás udělali.“
„Aha.“ To znělo nějak zamotaně.
„Nemusíte se bát, já vím, jak na ně.“
„To už mi došlo.“
„Ovšem…“
„Ovšem?“
Malfoy se na Harryho usmál a zvedl jedno obočí. „Neuškodilo by mě nějak přesvědčit. Čím přesvědčenější a namotivovanější budu, tím lépe se mi bude přesvědčovat členy rady.“
A jak to má Harry jako udělat?
Malfoy odložil skleničku a naklonil se. „Nuže, Pottere? Co si myslíte?“
„Takže mi nepomůžete, když…“ usilovně přemýšlel.
„Není to zrovna věštění z čísel,“ uchechtl se Malfoy.
„Vážně neplánuju se vrátit do Starostolce,“ namítl Harry. „Není to pro mě.“
Malfoy zvedl obočí. „O Starostolci teď nemluvím. Je jiný způsob, jak mě potěšit.“ Položil Harrymu ruku na koleno.
Harry se na tu ruku podíval.
Nebyl na ní žádný vzkaz nebo podobná nápověda.
Malfoy mu koleno stiskl. „Pottere?“
„Nejsem si úplně jistý, jestli vám rozumím,“ přiznal Harry popravdě.
„Merline, Pottere, dělám vám návrh!“
„Návrh? Na co?“ Už se domluvili, že spolu budou spolupracovat.
Malfoy si sedl, nebo spíš sebou praštil, zpátky do křesla. Promnul si spánek. „Sexuální návrh, Pottere. Intimní návrh, Pottere. Jestli vám něco takového není příjemné, stačí říct a už se k tomu nevrátíme. Ale opravdu teď netuším, jestli schválně hrajete, že vám to nedochází, nebo jestli opravdu tak pomalu chápete.“
Harry na něj zůstal zírat. Návrh? Jemu? Proč? Co z toho bude mít? Vždyť přece… to nejde. Jsou jen… Nejsou ani…
Podíval se na Malfoye, rozvaleného v křesílku. Mohl by být jeho otec. Je to otec jeho spolužáka! A že ten z toho vyskočí z kůže, jestli se to dozví. Ale… prohlédl si ho a kousl se do rtu. Nevypadal špatně. Vůbec nevypadal špatně. Co je na tom, trochu se pobavit? Nezávazně. Žádný vztah. Nikdo o tom nebude vědět.
Harry bude mít konečně zase sex a někým jiným, než se svou pravačkou. A občas s levačkou. Ať ho nikdo nesoudí, ale neměl na randění náladu. Moc práce. A veřejnost nemá ráda náhodný sex bradavického učitele s cizími lidmi.
„Pottere?“
Harry sebou trhl. „Jo?“
„Co si o tom myslíte?“
To kdyby věděl. „Co vaše žena?“ zeptal se nakonec.
„Má žena? Žije ve svém sídle ve Francii. Podmínka harmonického dohodnutého manželství je to, že si poskytujeme svobodu a potěšení, jaké potřebujeme. I když je to potěšení poskytované někým jiným. Nemusíte se bát, Pottere, nezraníte její city.“
„A váš syn?“
Pousmál se. „U něj bude lepší, když se to nedozví. Rozumím vašim otázkám správně? Zvažujete můj návrh?“
Cítil, jak mu stoupá do tváří horkost ale to by bylo, aby Malfoyovi ukázal, že se cítí trapně. „Možná.“
„Je pár věcí, na kterých bychom se pro začátek měli domluvit,“ řekl Malfoy stejným konverzačním tónem, jakým ještě před chvílí řešil jednotlivé body Harryho návrhu. „Co se komu líbí. Co od toho očekáváme. Co nechceme. Zkrátka a dobře vše, aby všichni byli spokojeni.“
Čím spokojenější Malfoy bude, tím spíš se podaří Harryho změny prosadit, že? To by mohla být zajímavá výzva. Možná by si měl dělat poznámky.
„Jistě,“ řekl Harry a napil se. Snažil se ignorovat, jak mu buší srdce. „Čím začneme?“
„Nejlepší by bylo začít tím nejjednodušším. A vzhledem k tomu, jak vám nedošlo, že vám dělám návrh, zřejmě i tím nejdůležitějším. Navrhuji zákaz náznaků a předpokládaní. Žádné, myslel jsem, že,“ řekl Malfoy vážně.
Harry přikývl. „To je dobrý nápad.“
„Takže souhlasíte s tím, že se budeme stýkat za účelem sexu?“
Harry mlčel. Malfoy ho propaloval pohledem a Harry mu ho oplácel. Znovu si ho prohlédl od hlavy až k patě a cítil, jak v kalhotech tvrdne. Kurva. Kdyby byl k sobě upřímný… nebyl zrovna člověk se zábranami. Byl koneckonců Nebelvír. Jen se choval tak, aby si o něm ostatní nemysleli nic zlého. Nepotřeboval další skandál v novinách. Ale upřímně? Kdyby měl jistotu, že se o své oblíbené poloze nedozví v Týdeníku čarodějek… Harry nepotřebuje mít toho, s kým šuká, rád. A Malfoy o tom určitě nikde necekne.
Pousmál se. Malfoy netušil, jaký má štěstí. Kdyby za Harrym přišel kdokoliv jiný, u koho by měl Harry jistotu, že bude mlčet… ojel by ho asi taky. Jen… Harry prostě nikdy nějak neměl příležitost. Nikdo, komu by to Harry věřil, nenapochodoval k němu a neřekl mu, pojď se mnou spát, nikdo se to nedozví a nic za to po tobě nechci a už vůbec ne vztah. Kdyby měl Harry u takového člověka jistotu, kalhoty by hned letěly kamsi do háje. Co na to mohl říct? Sex je dobrý a zrovna ho –
„Pottere?“
Harry sebou trhl a přikývl. „Jo, souhlasím.“
„Dobře. Pottere, chci aby bylo jasné jedno. Nemusíte se mnou spát, abych vám pomohl přesvědčit školní radu.“
To si nějak protiřečil, ne? Vždyť proto sem Harry přišel! „A když s vámi spát nebudu?“ zeptal se ho zmateně.
Malfoy pokrčil rameny. „Tak se mnou spát nebudete. Vaše navrhované změny jsou dobré. Pomůžu vám je prosadit tak jako tak.“
„Ale říkal jste…“
Malfoy si povzdechl a promnul si obličej. „Pokoušel jsem se vás svést, Pottere. Důraz na pokoušel. A ano, je možné, že budu díky našim aktivitám, tím myslím sex,“ rychle dodal, „o něco nadšenější, horlivější nebo štědřejší. Ale jestli máte pocit, že jste vydírán, tak to řekněte.“
Harry si skousl rty, aby se nezačal usmívat nad Malfoyovou snahou být přímý a nezmijozelský. Šlo mu to docela dobře. „Ne, nemám pocit, že byste mě vydíral, pane Malfoyi. Naopak to zní lákavě.“
„To, že vás vydírám?“ zvedl Malfoy obočí.
Protočil oči. „Myslel jsem sex.“
Malfoy přikývl. „Děkuji za dovysvětlení.“
„Chováte se, jako bych byl úplně natvrdlý.“
„Možná trochu,“ připustil Malfoy. „Týdny jsem s vámi flirtoval. Všiml jste si toho vůbec?“
„Možná jste měl flirtovat líp?“ navrhl Harry nevinně.
Malfoy se nadechl prudce nosem. Na moment zavřel oči, ale pak se na Harryho usmál. „Očividně. Pane Pottere, myslím, že nás čeká hodně zábavy.“
Harry se zazubil. Vypadalo to, že ho pořád dokáže vytočit a tentokrát mu to podle všeho i bude procházet. „Už se těším.“
„Výborně. První pravidlo. Když se vám nebude něco líbit, řeknete to. Když nebudete mít náladu, řeknete to. Když budete s něčím chtít okamžitě přestat, řeknete to.“
„A když mě bude bolet hlava?“
„Tak to taky řeknete, ale, prosím, nevymlouvejte se na to. Jestli nebudete chtít sex, tak to radši řekněte. Aspoň nestrávím celý večer hledáním lektvaru proti bolesti.“
Harry se kousl do jazyka, aby se ho nezeptal, jestli se mu to už někdy stalo. „Dobře, řeknu.“
„Výborně. A teď, Pottere, co máte v posteli rád?“
Harry zase cítil, jak rudne. Rychle se napil vína. „Ehm, sex?“ řekl nakonec. Co by tak jiného asi mohl mít rád?
„To jsem rád. Něco konkrétního?“ zeptal se ho Malfoy vážně.
„Jako co?“
„Preferované polohy? Preferované hračky? Preferované role?“
Nad tím Harry nikdy nepřemýšlel. Prostě sex, ne? „Nevím,“ pokrčil Harry rameny. Ale… „Orál je fajn?“
Malfoy přikývl. „Dobře. Je fajn, když ho poskytujete nebo přijímáte?“
Kurva musí se furt ptát? Nemůžou na to už jít? Harrymu je to doprdele jedno! „Asi obojí?“
„Pottere…“ zavrčel Malfoy a promnul si oči. Pak se zhluboka nadechl a zeptal se: „Byl byste radši, kdybych si teď klekl a vykouřil vás, nebo kdybyste si vy klekl, rozepl mi kalhoty a vzal můj penis do své pusy?“
Harry už byl vážně tvrdý. Polkl. Malfoy klečící před ním nebo on klečící před Malfoyem… bože, proč je tak těžký si vybrat? „Obojí zní hodně dobře.“
„Dobře,“ přikývl Malfoy a odkřížil si nohy. „Tak se do toho pusťte.“
Harry se na něj překvapeně podíval ale Malfoy mu pohled vyzývavě oplácel.
Myslí si, že Harry couvne? Rozhodně ne! Teď Harry rozhodně necouvne!!! Však on mu ukáže, že mu to vážně je jedno! „Tak fajn,“ pokrčil Harry rameny nonšalantně a zvedl se z křesla.
Přešel k Malfoyovi a pomalu si klekl před něj. Bylo mu horko a srdce mu rychle bušilo ale byla to ta správná dávka vzrušení a napětí. Olízl si rty. A přejel prsty po bouli v kalhotách. Malfoy se sykavě nadechl.
Harry se pousmál a lehce ho stiskl. Teď ještě, aby to byla fakt dobrá kuřba. „Pane Malfoyi?“ zeptal se a vzhlédl.
„Ano?“
„Říkal jste, že upřímnost je důležitá, že?“
Malfoy přikývl. Měl růžové tváře a mírně pootevřené rty. „Ano.“
„Takže mi musíte říct, když se vám něco bude hodně líbit nebo nelíbit. Souhlasíte?“
„Ano.“
„Výborně,“ usmál se Harry a rozepnul mu poklopec.
Ani nevěděl, co čekal, ale hedvábné smetanové spodky ho nepřekvapily. Znovu ho stiskl a Malfoy se mu téměř neznatelně přitiskl do dlaně. Pousmál se. Tohle bude zábava.
Vytáhl Malfoyova ptáka ze spodek ven a usmál se, když viděl, jak tvrdý a postavený je. Odolal pokušení mu do něj cvrnknout. Místo toho po celé délce přejel špičkami prstů. A ještě jednou. A ještě jednou.
„Pottere,“ sykl Malfoy.
„Jo?“ zazubil se Harry.
„Jestli se do toho nepustíte…“
Harry zvedl obočí a znovu mu po jemné ale pevné kůži přejel prsty. „Tak co?“
„Varuju vás, Pottere, mám co dělat, abych vás nechytil za hlavu a neurychlil to.“
Zněl zadýchaně. A když se Harry podíval, tak si všiml, že vší silou zatíná ruce do područek křesílka. Harry si poposedl, aby trochu ulevil vlastnímu vzrušení. Bože. Tohle by nemělo by být tak sexy. Malfoy držící mu hlavu, beroucí si, co chce, by nemělo by být tak sexy.
Harry si navlhčil rty a olízl ho od kořene nahoru po špičku. Chutnal lehce slaně. Voněl příjemně pižmově. Znovu ho olízl a pak obkroužil špičku, jako by to byla zmrzlina. Vzal ho do pusy a chvíli mu špičku cucal, převaloval na jazyku, ochutnával a snažil se vnímat, jak na to Malfoy reaguje.
Jednou mu skoro do pusy přirazil, ale pak celý ztuhnul. Harry se s ním v puse zasmál a Malfoy sykl. „Víc, Pottere. Strčte si mě do pusy víc.“
Harry poslechl. Nijak drasticky, prostě ho vzal hlouběji než po žalud. Lehce vyhloubil tváře a posouval hlavou nahoru a dolů. Jedno rukou chytl Malfoye u kořene a lehce pumpoval a druhou rukou si začal hrát s jeho koulema. Přitlačil ho jazykem k patru a v ten moment Malfoy zasténal a chytil Harryho za vlasy. Zatahal ho za ně a pak mu zatlačil hlavu níž. Přitom vyrazil boky nahoru. Harryho nos se zabořil do světlých chlupů a z toho, jak mu žalud Malfoyův pták zajel hluboko až do krku mu vyhrkly slzy. Natáhlo ho to a dřív, než stihl něco udělat, Malfoy ho za vlasy od sebe odtáhl.
„V pořádku?“ zeptal se ho chraplavě. „Omlouvám se, ztratil jsem kontrolu.“
Harry zavrtěl hlavou a polkl. „V pohodě. Jen mě to překvapilo.“ Utřel si slinu tekoucí mu po bradě. Vlastně mu to nevadilo. Byl to zvláštní pocit, když se Malfoy přestal ovládat kvůli němu. Když byl zadýchaný a zarudlý vzrušením kvůli němu…
„Jste si jist?“ zeptal se Malfoy.
„Jo, jsem.“ Zamyslel se a prohlédl si ho. „Líbí se vám mě držet za vlasy?“ zeptal se ho. „Musíte mi říct pravdu,“ varoval ho.
„Ano, Pottere,“ řekl Malfoy odevzdaně. „Líbí se mi to.“
Usmál se. „A co mě držet a navádět mě, jak hluboko vás mám vzít?“ Oblízl si rty a usmál se, když viděl Malfoyův výraz.
„Merline, Pottere, ano. To taky.“
„Dobře.“ Poposedl si a uvelebil se, aby si seděl na patách. „Jestli chcete, tak mě klidně držte a navádějte. Ale jestli budu zvracet, tak je to na vás a nemůžete si ze mě kvůli tomu dělat srandu,“ varoval ho. „Za svůj dávivý reflex nemůžu.“
„Pottere… budu potřebovat, abyste mi to zopakoval,“ řekl Malfoy zadýchaně.
Harry se ušklíbl a podíval se Malfoyovi do očí. „Nerozbiju se. Můžete mě chytit hlavu. Můžete mi ošukat pusu. Ale nemůžete se mi smát, jestli kvůli tomu budu zvracet. Není to něco, co by se mi líbilo, ale když se stane, tak se stane. Jen mi dejte čas od času šanci se nadechnout.“
Malfoy se kousl do rtu a zaklonil hlavu. „Pottere…“ Prohrával Harrymu vlasy. „Jste si opravdu jistý?“
„Jo, jsem.“ Odolal pokušení protočit oči. Místo toho ho zase vzal do pusy a začal ho dát, cucat, laskat i škádlit jazykem a celou dobu přitom pomalu hýbal hlavou nahoru a dolů.
Netrvalo dlouho a Malfoy začal rukou v Harryho vlasech řídit jeho rytmus. Pak mělce přirážel boky. Harry ho nechal. Zavřel oči a ztratil se v tom rytmu. Ruce ve vlasech. Tahaly a tlačily. Boky přirážely a stehna se napínala… Cítil jeho sílu pod rukama a věděl, že se drží zpátky. Nebylo nic jiného než slaná chuť, pižmová vůně, vzdychání a sténání Malfoye a Harry někde mezi tím.
Malfoy už ale ani jednou neudělal nic takového, jako předtím. A to byla docela škoda. Harry se ještě chvíli připravoval a pak, v rytmu s Malfoyem, šel jen o něco níž. Vzal ho jen o něco hlouběji.
Těžko říct, jestli to vůbec poznal.
Harry se pořád přizpůsoboval jeho tempu. Bylo něco skoro až hypnotického nechat to všechno na něm. Nemyslet. Dýchal nosem a pak, zase v rytmu s Malfoyem, šel ještě níž.
„Pottere,“ zasténal Malfoy a zrychlil tempo.
Harry se pousmál a pokračoval. Malfoyovi chlupy ho lechtaly na nose.
Tempo se zrychlovalo. A jo, ošukání pusy na to vážně sedělo. Harry zamručel. Dlouze a hluboce a Malfoy zasténal. Jedním trhnutím za vlasy dostal Harryho ze sebe a udělal se mu na obličej.
Byl vděčný svému postřehu, že stihl zavřít oči.
Harry si rukávem otřel horkou mrdku z víčka oka, tváře i z obočí a pak otevřel oči. Při pohledu na vyřízeného Malfoye rozvaleného v křesle s povadlým ptákem trčícím z kalhot se usmál. Bod pro Harryho.
„Pottere…“
„Jo?“ zeptal se a zvedl se.
„Pojďte sem.“ Trochu se narovnal. Natáhl k Harrymu ruku, chytil ho za týl a protáhl ho k sobě. Hladově ho políbil. Když se odtáhl, pohladil ho palcem po tváři. „To bylo velmi dobré, Pottere. Myslím, že toto bude fungovat.“
Harrymu se zadrhl dech.
„Co kdybych vám to teď oplatil?“ zeptal se Malfoy a stáhl ho k sobě na klín. Chytil Harryho přes kalhoty. „Tak tvrdý a připravený. Zajímalo by mě, jak dlouho vydržíte, než se mi uděláte do ruky,“ říkal mu do rtů jako zvláštní pomalý polibek. Pak se mu přesunul na ucho a začal mu oždibovat. „Co myslíte?“
Harry zasténal a naklonil hlavu, aby měl Malfoy lepší přístup. Kousl ho. „Zeptal jsem se, co si myslíte?“
Harry se snažil myslet přes tu úžasně smyslnou mlhu a ten kousanec tomu nepomohl. „Jo… mě taky.“
Malfoy se líně zasmál. „Tak se na to podíváme, ano?“ A s tím Harryho vytáhl z kalhot.
Jeho prsty byly precizní a nemilosrdné. V kombinaci s jazykem a zuby na Harryho uchu a krku… Netrvalo dlouho a Harry byl tím nejpovolnějším želé v Malfoyově klíně.
Byl to luxusní pocit. Bylo to pomalé, líné, labužnické a nic jiného, než Malfoy prostě neexistovalo. Jako by Malfoy vůbec nespěchal. Jako by věděl, že se Harry udělá, ať ho bude pumpovat efektivně rychle nebo mučivě pomalu. Přesto Harryho vrchol přišel rychle. Nečekaně silný a jemný zároveň.
Když Harry přišel k sobě, ležel rozvalený na sedícím Malfoyovi. Malfoy ho ještě jednou škádlivě stiskl a pousmál se. „Řekl bych, pane Pottere, že nám to opravdu bude fungovat. Co myslíte?“
Harry se nezmohl na víc než na slabé přikývnutí.
Malfoy ho poplácal po zadku. „Ještě chvíli ležte, ale za chvíli po vás budu chtít, abyste se aspoň natáhl pro mou sklenici vína.“
Harry si odfrkl a zamumlal. „Jste snad čaroděj ne?“
„Říkal jste něco, Pottere?“
Harry zvedl hlavu a podíval se na Malfoye. Tahle byli k sobě tak blízko, že se stačilo naklonit a už by se políbili. A tak to taky udělal. Když se odtáhl, zopakoval: „Řekl jsem, že jste čaroděj. Čarujte. Já se ani nehnu.“
Malfoy se pousmál a znovu mu stiskl zadek. „To ještě uvidíme.“
Malfoyova ložnice byla spojena s pracovnou velkými dvoukřídlými dveřmi. Vždy šli nejdřív do pracovny a většinou skončili v ložnici. Harry si nebyl jistý, proč nejdou rovnou do postele. Pochyboval, že by to bylo kvůli skřítkům a nikdo jiný v panství nebyl. Malfoy rád předtím poseděl, dál si sklenku vína nebo lehkou večeři.
Harry si nestěžoval, skřítci vařili dobře a byla to vítaná změna od jídel ve Velké síni, které se od Harryho jedenácti let moc nezměnila.
Když se ho na to zeptal, Malfoy se skoro urazil. „Mám přeci nějaké vychování, Pottere. Nebo bych vás snad měl ohnout přes nejbližší nábytek v momentě, kdy překročíte práh mého domu?“
Harry se uchechtl. „To máte pravdu. Vychování je důležité.“ Ale vlastně to neznělo tak špatně… Poposedl si a napil se.
Malfoy přimhouřil oči. „Pottere?“
„Jo?“
„Na co teď myslíte?“
„Na vás ohýbající mě přes tenhle stůl?“ řekl Harry popravdě.
„Ach tak.“ Odmlčel se. „Pottere, myslíte to v dobrém nebo ve zlém? Láká vás to nebo vás to… děsí?“
Harry zvedl nevěřícně obočí. Děsí? Jeho? Odložil sklenku, opřel se lokty o kolena a upřeně se podíval na Malfoye. „Už byste mohl vědět, že mě jen tak něco nevyděsí.“
„Aha. Takže…“
„Takže?“
„Bylo by to něco, čemu byste byl nakloněn?“
„Nakloněn? Zepředu nebo zezadu?“
„Pottere, berte to, prosím, vážně.“
„Beru to naprosto vážně. Omrdáte mě nebo ne?“
Stiskl rty. „Není nutné být vulgární.“
Dobře, tohle slovo asi nemá rád. Dobré vědět.
„Je tu ještě něco…“ pokračoval Malfoy a znovu se napil.
„Poslouchám.“ To bude zajímavé. Zase Malfoyovi červenaly uši.
„Když mluvíme o stolu… jsou způsoby, jak by to mohlo být ještě zábavnější.“
Už teď tvrdnul. „Poslouchám.“
„Někdy si lidé mohou… jak bych to řekl… mohou si hrát na různé situace, které jim přinesou více vzrušení a zábavy. Ozvláštní to jejich intimní život a poskytne jim to jiný druh uspokojení.“
Jo, tohle. To zná! „Myslíte hraní rolí?“ zeptal se. „Na poškole u přísného učitele, poslíček přinesl zásilku ale nemáte mu jak zaplatit, domácí si přišel pro nájem, dva cizinci se potkají v baru. Hraní rolí, že?“
„Ano. Přesně tak. Jsem rád, že jste s tím obeznámen.“
Aspoň k něčemu mu to porno bylo. Nevypadá teď jako úplnej blbec. „Jo. Co přesně máte na mysli? Co byste chtěl?“
Malfoy si odkašlal. „Osobní asistent ministra kouzel zapomněl důležité dokumenty. Možná byl drzý. A tak ministrovi nezbývá nic jiného, než ho… pokárat a ukázat mu jeho místo. Chcete ještě dolít?“
S úsměvem zavrtěl hlavou. Líbilo se mu, když se Malfoy červenal ale pořád se choval jako ten největší elegán a džentlmen. „Ne, děkuju.“
„Ne, děkuji, nechci víno, nebo ne, děkuji, nechci tohle hrát?“
„Ne, děkuju, nechci víno, a ano, chci tohle hrát. Vždycky jsem si chtěl zkusit být ministrem.“
Malfoyův potěšený výraz se proměnil ve zmatený a pak zaseklý.
Harry se vážně snažil nesmát. Ale neudržel se. „Jen vás škádlím, pane ministře.“ Stoupl si a přešel k němu. „Vždyť víte,“ sklonil se a dal mu pusu na zamračená ústa, „že mi jsou,“ dal mu další na koutek, „tyhle věci,“ ještě jednu na druhý, „úplně jedno.“
Znovu mu dal pusu na první koutek, který se šplhal nahoru. Malfoy ho chytil za pas. „Jednou mi řeknete, co se vám líbí.“
Harry se usmál. „Mně se líbí všechno.“
„Nikomu se nelíbí všechno,“ namítl Malfoy.
Harry si mu obkročmo sedl na klín.
„Kdybych vám řekl, že vy budete ministrem, jen byste mi to odkýval, že?“ povzdechl si Malfoy.
„Proč ne?“ pokrčil Harry rameny. „Bavilo by mě to tak jako tak a je mi to opravdu jedno,“ zopakoval.
„Tak mi řekněte,“ stiskl mu zadek, „aspoň o ždibec, co se vám líbí víc? Co vás baví víc?“
Harry nakrabatil obočí. „Jako ze všeho, co jsme spolu dělali?“
Mfoy.se suše zasmál a vyhladil mu vrásku mezi obočím. „Uznávám, to je moc těžká otázka.“
Harry byl rád, že neřekl na vás moc těžká otázka . To by se asi urazil a asi by taky musel z toho klína slézt.
„Tak jen kdybyste si měl vybrat, dole nebo nahoře?“
„Dole jako…“ Harry věděl, ale chtěl ho to slyšet říct.
„Jako můj penis ve vaší řiti,“ řekl suše. „Nebo nahoře jako váš penis v té mé.“
Harry se zamyslel. Co bylo lepší? No, když byl dole, tak to byla větší pohoda. Malfoy se o všechno postaral. Nemusel nic řešit. A bylo to i příjemnější. Vždycky se víc udělal. Ale nevadilo mu ani být nahoře. Bylo to úplně jinačí. Ale kdyby si musel vybrat… „Asi dole,“ řekl nakonec. „To mě baví víc.“
„Výborně,“ usmál se Malfoy. „Děkuju, že jste se o tom se mnou podělil.“ Naklonil se a Harryho pečlivě a pomalu políbil.
Harry zavřel oči a užíval si Malfoyův šikovný jazyk.
Když se Malfoy odtáhl, Harry mu zadýchaně řekl: „Ale nahoře mě to taky baví.“ Opravdu to nebylo špatný.
Malfoy se usmál. „To je dobré vědět.“
Pak se ho Harry zeptal: „Takže, pane ministře?“
Malfoy se zasmál. „Dobře, dobře. Ještě je ale něco, co s vámi potřebuju probrat.“
„Potřebujete probrat?“ Měl chuť se k němu přitisknout, popadnout mu ptáka do ruky a už se na to vrhnout. Ale rozmyslel si to. Malfoyův vážný výraz byl Malfoyův vážný výraz. A to se ptáci nechytají.
„Pokud bych byl ministrem, je možné, že bych byl velmi přísným ministrem. Nesnesl bych jediné pochybení a každý prohřešek bych trestal bez ohledu na námitky. Bez ohledu na prosby, žadonění a námitky mého asistenta, který upřímně hluboce litoval svých chyb. Možná by se mi i líbilo, jak můj asistent protestuje a prosí, když je mi vydán na milost a nemilost, opřený o stůl, v hábitu, jediná nahá část těla jeho holý zadek. A i když říká ne, i když říká, jak to nejde, nakonec se vděčně udělá jen z mého penisu ve své říti.“ Podíval se Harrymu do očí. „Co si o tom myslíte, Pottere. Jaký si myslíte, že budu ministr?“
Znělo to… drsně. Ale říká mu to dopředu. Domlouvá se s ním na to a ptá se ho na jeho názor. Kousl se do rtu. Pokud to nebude moc bolet, tak by to šlo. Protestovat může, i když to nebude myslet vážně. A už teď byl zvědavý, jak Malfoy zařídí, aby se Harry udělal i když to bude takové… drsnější. „Myslím,“ řekl pomalu, „že byste byl dobrým ministrem. Jste dobrý politik a už vaše práce se školní radou a ve Starostolci to ukazuje.“
Malfoy se ostře nedachl. „Pottere, nemyslel jsem skutečného ministra, i když mě těší, že si myslíte, že jsem kompetentní.“
Harry potlačil úsměv a sklonil se a políbil ho na koutek úst. „Já vím. Budu rád vaším asistentem.“
„Jste si jist?“ zeptal se přiškrceně.
„Jo, jsem.“
„Musíme si dohodnout slovo pro ne.“
„Co třeba ne?“
„A jak poznám, kdy říká ne Potter, a kdy ho říká asistent?“
To byla pravda… „A co přestaňte? Dost?“
Zavrtěl hlavou. „Ten samý problém. Mělo by to být něco, co vůbec při sexu nikdy neřeknete.“
Harry přemýšlel. „Jako tuřín?“
„Tuřín?“
„Už jste někdy řekl tuřín při sexu?“
Malfoy se zasmál. „Touché. Tak tedy tuřín.“ Stiskl mu zadek a políbil ho.
„Tak, jdeme na to?“
„Žádný spěch. Nejdřív si vás připravím. Pak můžeme začít.“
„Není to podvádění?“
„Pottere, nic není podvádění. Hlavně to, díky čemu nám oběma bude příjemněji. Nechci vám ublížit. Je to jen hraní. Proto i ten tuřín. Kdyby se vám cokoliv nelíbilo a budete chtít přestat, řeknete to a já okamžitě přestanu.“
Harry se usmál. „Myslím, že budete opravdu dobrým ministrem a že si vaši vládu užiju.“
„Pottere,“ zavrčel Malfoy a přitáhl ho ještě blíž k sobě, „takové věci mi nemůžete říkat.“
Harryho smích se ztratil v jejich hladovém polibku.
Harry si uhladil hábit a zaklepal.
„Dále!“
Polkl a vešel.
„Pottere! Kde je návrh dohody se skřety ohledně kurzu galeonu a zlata?!“ Malfoy rozčileně přecházel kolem svého stolu a probíral se deskami a papíry.
Harry se ošil.
„Mluvte, Pottere!“
„Poslal jsem ho do kanceláře Útvaru pro mezinárodní kouzelnické obchodní normy.“
„Vy imbecile!“ Malfoy si promnul spánek a zhluboka se nadechl. „Potřeboval jsem ho schválit a poslat do Oddělení pro styk se skřety! To si nedokážete zapamatovat ani nejjednodušší pokyny?!“
„Je mi to líto, pane ministře. Rychle tam dojdu a napravím to,“ řekl a snažil se znít omluvně a horlivě to napravit.
„Pozdě, Pottere, pozdě. Skřeti už přesunuli řízení na příští rok. Prý to snad do té doby stihnete. Víte, kolik nás to bude stát?!“
Harry zavrtěl hlavou. „To nevím, pane ministře.“
Malfoy zatnul čelist. Opřel se o stůl a probodl Harryho pohledem. „Co mám s vámi dělat? Pottere, takové pochybení. Kohokoliv by to stálo místo.“
„Prosím, pane ministře, nemůžu přijít o místo,“ řekl Harry slabě a prosebně. „Už se to nebude opakovat, slibuju!“
Malfoy obešel stůl a vydal se k Harrymu. „Teď mi to slíbíte, ale jak mohu mít záruku, že se něčeho takového nedopustíte znovu?!“
„Prosím, pane ministře… nenuťte mě.“ Hlas se mu třásl. „Slibuju, že už to znovu neudělám!“
Malfoy se zastavil těsně před Harrym. „Rád bych vám věřil, Pottere. Velmi rád.“ Zvedl ruku a položil ji Harrymu na rameno blízko ke krku. „Kdybych jen měl záruku vaší… oddanosti věci.“
Moment. To už dělá Harrymu návrh nebo mu ještě nedělá návrh? Sakra! Jak to má Harry poznat?
„Možná mi nerozumíte, Pottere,“ pokračoval Malfoy tiše a výhružně. Pohladil ho palcem po krku a přistoupil blíž. „Dejte mi důvod věřit, že se odteď opravdu budete snažit být tím nejlepším a nejposlušnějším asistentem. Jistě víte, o čem mluvím,“ dodal Malfoy důrazně.
Dělá mu návrh! Harry zalapal po dechu a o krok ustoupil. „Pane ministře! To přeci nejde!“
Malfoy se uchechtl a obešel Harryho. „Proč ne? Snad chcete odčinit, co jste udělal?“
Harry před ním couval. „Ale ne takhle! Prosím, pane ministře! Tohle nemůžu. Prosím!“
„Tak hezky prosíte,“ zapředl Malfoy a dál šel za Harrym.
Narazil zády do stolu. Vyjekl, když Malfoy přišel ještě blíž. „Pane ministře. Kdokoliv by mohl přijít! Můžou nás slyšet! Myslete na svou pověst!“
„Mou pověst?“ zavrčel Malfoy a přišel ještě blíž. „Mou pověst ohrožujete svou neschopností,“ zašeptal mu do ucha. Z jeho horkého dechu Harrymu přeběhl mráz po zádech. Velmi příjemný mráz. „Pane ministře… prosím, nechte mě jít. Už to neudělám.“
„Jak jsem řekl, Pottere, jsem velmi blízko k tomu, abych vás propustil. Opravdu mi chcete dát jakýkoliv další důvod?“
„Prosím, ne… nemůžu si dovolit přijít o toto místo.“
„A myslíte si, že se vám podaří najít jakékoliv jiné? Jestli budu hodně zklamaný, postarám se, aby vás už nikdy nikdo nezaměstnal.“
Harry zavřel oči a stiskl rty.
„Pane Pottere?“ Prsty mu zlehka přejely po tváři a pokračovaly po krku dolů. „Jak moc litujete své chyby?“
„Velmi,“ řekl Harry přiškrceně. Sbíhaly se mu sliny a už teď byl tvrdý.
„A jak moc jste ochotný za svou chybu zaplatit?“
Polkl. „Velmi.“
„Výborně.“ Suše se zasmál. „Výborně. Otočte se.“
Harry zavrtěl hlavou. „Pane ministře, to ne. Prosím… mohl by zaplatit jinak?“
„Vyloučeno. Otočte se. Nebo se rozlučte se s vaším místem.“
Harry se velmi pomalu otočil.
„Opřete se. A zkuste být potichu. Nechceme přeci, aby vás někdo slyšel.“
Harry poslechl. Cítil jak mu Malfoy zvedá hábit na boky. Když se dotkl jeho kůže, schválně sebou cukl. „Prosím, ne…“ zašeptal slabě a přiškrceně.
Prsty se mu zaryly do zadku. „Ale Pottere, buďte statečný. Zavřete oči a myslete na vlast. Jste přeci nebelvír, ne?“
Harry vydal cosi jako zakňourání. On by nikdy nekňoural a takhle neprosil. Zatnul by zuby a plánoval by, co všechno s tím bastardem udělá. Ale teď byl asistentem. Asistentem, který nezmůže nic a který rád škemrá. Bylo to jiné. A byla to zábava. Znovu poprosil, aby to pan ministr nedělal.
Malfoy mu od sebe půlky roztáhl půlky a jedním prudkým pohybem do něj vrazil.
Harry sykl a zakňoural. „Auuu. Prosím. Přestaňte.“
Malfoy se přestal hýbat, jako by čekal, že Harry ještě něco řekne. No, jestli čekal, že Harry řekne tuřín, tak měl teda smůlu. Pálilo to, ale příjemně. Už chápal, proč tak trval na důkladné přípravě a nedal na Harryho urychlování a dobírání.
Vážně ho to bavilo. I když předstíral, že je pouhý asistent, pořád mu bušilo srdce napětím. A bylo v tom cosi… zakázaného.
Malfoy nabral tvrdé a nemilosrdné tempo. Věci padaly ze stolu a Harry čas od času syknul a kňournul, zaprosil, škemral. Nebylo to nic platné, spíš to Malfoye ještě povzbudilo. „Už dost,“ mu jen vyneslo hrubší zarytí prstů. Určitě bude mít modřiny. A pak Malfoy Harryho postrčil, změnil úhel a při dalším přírazu narazil na to místo, ze kterého se Harrymu dělalo bílo před očima. Zasténal.
„Užíváte si to, Pottere, že?“ zasupěl mu Malfoy do ucha, aniž by zpomalil vysoké tempo.
Harry místo odpovědi znovu zasténal.
Malfoy zastavil. Chytil ho za ptáka a stiskl. „Myslel jsem si to. Jste tak tvrdý. Vzrušuje vás to, že? Být opíchaný v ministerské kanceláři, kde každou chvíli může někdo přijít. Opíchaný samotným ministrem.“
Harry znovu zasténal a pohl boky.
„Ne ne ne. Zapomněl jste? Toto je váš trest. Jak se poučíte, když vůbec nedáváte pozor?“ A s tím z Harryho úplně vyjel.
Harry čekal. Ale nic nepřicházelo. Jen ta ruka ho pořád pevně, skoro až bolestivě, ale jen skoro, držela za ptáka. Bože! Potřebuje víc! No tak? „Prosím!“ zakňoural. „Pane ministře! Už budu hodný, slibuju! Už to nikdy neudělám!“ Vystrčil zadek víc dozadu, ale Malfoy ho znovu varovně stiskl.
„Měl jste pravdu. Tohle přeci nejde. Na co jsem jen myslel? Co má reputace? Neexistuje, abych se zapletl se svým asistentem. Kdyby se to dostalo na veřejnost… Ne, bude lepší přestat. Už dost.“
A s tím Harryho péro pustil.
To snad nemyslí vážně?!
Tak to ani náhodou!
Harry byl už tak blízko!
No to teda ne! Harry toho ptáka dostane zpátky do svýho zadku a žádný takový!
„Pane ministře, prosím. Ještě nikdy mě nikdo takhle dokonale nešoustal. Jste dokonalý. Potřebuju to. Potřebuju vás,“ zasténal, pořád opřený o stůl se zadkem vystrčeným do místnosti.
„Ne, Pottere, měl jste pravdu. To nejde. K něčemu takovému vůbec nemělo dojít.“
Ale no taaaak! Do prdele s tím ptákem! Doslova!
„Víte, jak dlouho jsem tohle chtěl? Jak dlouho jsem si představoval, že si mě vezmete ve své kanceláři? Ani jsem nesnil o tom, že budete mít taky úžasného ptáka pro kterého je moje prdel jako stvořená. Prosím, pane ministře, udělám cokoliv, ale ojeďte mě už.“
Malfoy obešel stůl a sedl si do křesla. Byl naprosto oblečený.
Harry zase zakňoural. „Pane ministře.“
„Oblékněte se, Pottere, a přineste mi kávu,“ řekl ledabyle.
Tak to ani omylem. Harry se narovnal a nechal hábit sklouznout dolů. Pomalu obešel stůl. „Ne, pane ministře.“
„Ne? Chcete být opravdu vyhozen?“ Zvedl obočí.
„Chci být opravdu ošukán.“ Přešel k němu, sklonil se a vytáhl Malfoyova ptáka, tvrdého a kluzkého olejem. Vzal ho do ruky a přejel po něm rukou. „Budu pak tím nejposlušnějším asistentem, jakého jste kdy měl.“
„Pottere, kdokoliv může přijít. Mám schůzku za pět minut,“ snažil se ho přemluvit Malfoy. “Mějte rozum.”
Harry se pousmál. „Tak to si budeme muset pospíšit.“ Otočil se ke stolu. „A uklidit tento nepořádek. To přeci nejde, aby měl ministr tak rozházený stůl.“ Vystrčil zadek k Malfoyovi a začal rovnat papíry a předměty na stole.
Židle zaskřípala. Cítil, jak mu Malfoy vyhrnuje hábit a zatíná prsty do zadku. Sáhl po rozházených brcích.
„Sledujte dveře, Pottere. Sledujte kliku. Poslouchejte, jestli se neotvírají dveře od vaší kanceláře a jestli někdo neklepe na ty mé. Ano?“
Harry upřel pohled na kliku. „Ano.“
Malfoy do něj přirazil.
Harry zasténal. „Ano, pane ministře. To je perfektní. Prosím, víc!“
Přitiskl mu ruku na ústa. „Tiše, Pottere,“ zavrčel mu do ucha. „Nebo vás uslyší.”
Harrymu se protočily oči vzhůru. Bože! To bylo tak sexy.
Malfoy sundal z Harryho pusy ruku a začal tvrdě a rychle přirážet. Harry se kousal do rtu a tiše sténal, ale snažil se být potichu. Sledoval kliku, napínal uši ale slyšel jen pleskání jejich těl a skřípání stolu.
Blížil se. Sténal čím dál víc a Malfoy mu zase zacpal pusu. „Říkal jsem, potichu,“ zasupěl mu do ucha a kousl ho do lalůčku.
Svět vybuchl.
Jen matně vnímal, jak do něj Malfoy přiráží dál, než se taky udělal.
Když přišel k sobě, ležel na stole a Malfoy byl svalený na něm.
„Pane ministře,“ řekl slabě, „vaše schůzka…“
Malfoy se zasmál a pomalu se z Harryho zvedl. Pohladil mu zadek. „Skutečně dobrý asistent.“ Kouzlem je oba očistil a dalším dal všechno do pořádku.
„Jak vypadám?“ zeptal se Harryho.
Červené tváře, velmi živé a jiskřivé oči, ale ani vlas nebyl tam, kde by neměl být. „Perfektně, pane ministře.“
„Vy taky, pane Pottere. Doneste mi teď tu kávu a až přijdou lidi na schůzku, pošlete je dál. Přikývl. „Jistě, pane ministře.“ Otočil se a vyšel dveřmi ven. Chvíli tam počkal, pak je znovu otevřel a nakoukl dovnitř. „Dobrý?“
Malfoy ho vtáhl dovnitř a políbil. „Výborný. Zatraceně výborný. Kdybyste byl můj asistent, dostanete přidáno.“
Harry se zasmál a chytil ho kolem krku. „Tak to se budu muset příště snažit, aby to bylo na povýšení.“
„Povýšit?“ zeptal se Malfoy s úsměvem a přitáhl k sobě Harryho za zadek. „A přijít o tohle? To nikdy.“ Sklonil se a jemně políbil Harryho na rty. „Děkuju.“
Harry se usmál, stoupl si na špičky a taky mu dal rychlou pusu. „Rádo se stalo. Opravdu. Nečekal jsem, že mě to bude tak bavit.“
Malfoy mu přejel prstem po tváři a tiše se zeptal. „Opravdu vás to bavilo?“
„Velmi,” přitakal Harry. “Musíme to určitě zopakovat.“
Ostře se nadechl. „Merline, Pottere. Vás mi seslalo samo nebe.“
Oheň v krku plápolal a příjemně hřál Harryho nahý bok. Ležel na měkkém koberci, z části položený na stejně nahém Malfoyovi, který byl opřený o pohovku.
„Spokojený?“ zeptal se ho Malfoy.
Usmál se. „Velmi.“ Přejížděl mu prsty po kůži, po břiše, po boku. Když najel prsty na žebra, cukl sebou.
„Nelechtejte.“
Harry si odfrkl ale poslechl. Pak si spokojeně povzdechl a líp se uvelebil.
„Na co myslíte?“
Překvapeně se na něj podíval. „Na nic,“ řekl popravdě. „Je mi dobře a nemyslím na nic. A vy?“
Malfoy mlčel.
Harry vzhlédl. Tvářil se zamyšleně a lehce zasmušile. „Na co myslíte?“
Stiskl rty.
„No tak… řekněte mi to.“
„Nejsou to veselé myšlenky.“
Harry mu přeběhl prsty po žebrech a Malfoy sebou trhl a zasmál se.
„Naštěstí vím, jak vás rozveselit,“ zazubil se Harry.
„Vyhovuje mi naše uspořádání.“
„Jo, mně taky,“ souhlasil Harry. „A to není veselá myšlenka?“
„Přemýšlel jsem, jak jsme se sem dostali.“
„Vy jste mi udělal návrh a já ho přijal. I když ne dost dobrý.“
Malfoy si odfrkl. „Jistě. Říkejme, že to byla má vina. Myslím ale obecně. Jste Harry Potter.“
Zamračil se. „A vy Lucius Malfoy. Nechápu, kam tím míříte.“
Zvedl levou ruku a ukázal Harrymu zašedlé Znamení. Vypadalo jako roky staré. Bylo roky staré.
„Četl jsem zprávu z vašeho slyšení. Vím, že jste byl k jeho přijetí přinucen. Imperio, že?“
Malfoy se odmlčel. Po chvíli řekl: „Ano, tak bylo rozhodnuto.“
Harry spokojeně přikývl. „Tak vidíte.“
„Když jste porazil Pana zla, tak -„
„Neporazil jsem ho,“ namítl Harry. „Byl jsem jen dítě. Nepamatuju si to a nic jsem neudělal.“
„Dobře.“ Nadechl se. „Když byl Pán zla poražen a zmizel, byl jsem volný. Já i moje rodina. Víte, jaké to bylo, vzbudit se to ráno a moci se nadechnout jako volný člověk?“
Vzbudit se a moci se nadechnout jako volný člověk… Harry zavřel oči, aby zatlačil slzy pryč. Nikdy nad tím takhle nepřemýšlel. Podíval se na Malfoye. Zíral do ohně a plameny se mu odrážely v lesklých očích.
„Tak to dobře dopadlo, ne?“ zeptal se ho Harry.
Malfoy se pousmál a přitiskl ho k sobě. „Ano, řekl bych, že ano.“
Harry se podíval na jeho ruku. Vypadalo to tak… obyčejně. „Můžu se toho dotknout?“
Malfoy se na něj překvapeně podíval. „Jste si jist?“
„Jo, jsem.“
Místo odpovědi mu podal ruku. Harry si sedl a opatrně ji chytil. Bříšky prstů přejel po šedé lebce i po hadovi. Byla to jen kůže. Nic víc.
Cítil, jak je Malfoy napnutý. Možná ani nedýchal. “Vypadá tak obyčejně.”
Malfoy se trochu uvolnil. “Věřte, že není. Tahle věc zničila spoustu věcí.”
“Já vím. Ale i tak…” Ještě chvíli po hadovi přejížděl prstem. Malfoy se zase ošil. “Lechtáte,” postěžoval si. “Už to nechte být.” Pokusil se ruku odtáhnout, ale Harry se sklonil a přitiskl na šedou lebku rty.
Malfoy vydechl. „Pottere…“
„Copak?“ usmál se Harry a narovnal se.
„Co jste… Ještě nikdy nikdo tohle neudělal.“ Jeho hlas zněl přiškrceně a lehce huhlavě. A nevěřícně.
Harry měl pocit, že to pro Malfoye znamená mnohem víc než pro něj, ale i to byl důvod, proč to udělal. Takové prázdné gesto, ze kterého ale měl zvláštně příjemný pocit. Hřejivý.
Zasedání školní rady už přestávalo být k vydržení. Harry se snažil dávat pozor, ale jak by mohl, když se na něj Malfoy takhle dívá? Když takhle sedí a tváří se, jako by ještě před hodinou neměl Harryho péro v puse?
A ten jeho zatracený úšklebek, když se někdo Harryho na něco zeptal a on vůbec nevěděl, co po něm chtějí!
Musí se dát dokupy. Jestli chce u rady uspět, musí dávat pozor!
A pak to Malfoyovi vrátí. Nebyl si jistý kdy a kde, ale vrátí mu to.
Malfoy přikyvoval a poslouchal, jak někdo něco říká, a při tom si přejel po rtech jazykem. Takhle ho rozptylovat! Jednou zařídí, aby stejně nedával pozor a nemyslel na nic jiného než na Harryho. Potřebuje plán.
„Pane Pottere?“
Sakra, potřebuje dávat pozor, přednést svůj návrh, a až pak vymyslet plán.
Tohle Malfoyovi nedaruje!
Soustřeď se, Harry, soustřeď se! Za chvíli už budeš na řadě!
(Původně kapitola 7)
“Věřím, že gratulace jsou na místě,” řekl Malfoy a podal mu sklenku vína.
Harry se usmál a víno přijal. “Taky mám ten pocit.”
Přiťukli si.
„Děkuju,“ řekl Harry upřímně ale nenapil se. Z toho všeho stresu ho začínala bolet hlava. Co to říkala Hermiona? Měl by pít víc vody. Fuj.
Malfoy se usmál. „Rádo se stalo. Ale nenechte se mýlit, přesvědčil jste je vy sám.“
„Jen protože jste mi řekl, co přesně říkat.“
Malfoy naklonil hlavu s kývl. „To jistě pomohlo. Máte nějaké další plány se kterými bych vám mohl pomoci?“
Harry přistoupil o krok blíž. „Spousty. Teď ale nechci mluvit o práci.“
„Kdo mluví o práci?“ zeptal se Malfoy.
„Vy?“
Malfoy na chvíli zavřel oči. „Jistě.“ Pak je otevřel a usmál se na Harryho. „Máte v plánu dělat ještě něco dneska?“
Harry mu úsměv oplatil. „Měl jsem v plánu udělat vás.“
Malfoy se pomalu nadechl. „Prosím, řekněte mi, že myslíte sex.“
„Co jiného?“
„S vámi si člověk nikdy není jistý,“ řekl Malfoy, než se naklonil blíž k Harrymu. Harry si stoupl na špičky a políbil ho. Něžná pusa se brzy stala hladovější. Cestou do ložnice ze sebe strhávali oblečení a když Harry povalil Malfoye na postel, byli už nazí.
Harry vylezl na Malfoye a znovu ho hladově políbil. Pak se zadýchaně odtáhl a podíval se na něj. Rozvalený mezi tmavými polštáři, vlasy rozprostřené po tmavě modré látce, bílá kůže…
Malfoy se opřel o lokty. „Co máte v plánu, Pottere?“
Harry se zarazil. To netušil. Vůbec nevěděl, co by teď mohli dělat. Tolik možností. Jak si něco vybrat? Co když nevybere nic dobrého a neužijí si to?
„Pottere,“ řekl Malfoy klidně ale pevně.
Harry se podíval na Malfoye. „Jo?“
Pohladil ho po stehně. „Budete mě líbat. Vezmete si olej a připravíte mě. Pak mě pomilujete. Souhlasíte?“
„Jo,“ zachraptěl Harry. Nadechl se a cítil, jak ho napětí opouští. To znělo hodně dobře.
Začal Malfoye znovu líbat. Prozkoumával ho, ochutnával. Nalil si trochu oleje do dlaně a dál se do práce. Připravoval Malfoye pomalu, bez spěchu. Nevšímal si toho, jak vzdychá nebo přiráží na Harryho prsty. Jeho ptáka nebo koulí se ani nedotkl, místo toho ho jen dál líbal.
„Pottere,“ zavrčel Malfoy. „Chcete mi říct, že příště budu muset specifikovat, že můžete dělat i jiné věci než mě líbat a připravovat?“
Harry se usmál. „Nejspíš. Ale řekněte, že se nebavíte.“
„Pospěšte si.“
„Jak moc?“ zeptal se Harry a ohnul tři prsty v Malfoyově zadku.
„Už vás chci v sobě. Hned teď.“
„Hned?“ ujistil se Harry.
„Hned!“
„Vážně?“
„Ano!“
Pomalu vytáhl prsty a zase je zasunul. „Jste si jist?“
„Pottere!“
„Dobře, dobře,“ usmál se. Jo, tohle ho bavilo. „Jak si přejete.“ Vytáhl prsty. Pořádně se potřel olejem a ještě jednou se zastavil a Malfoye si prohlédl. Roztažený na posteli, čekající, panovačný, chtící Harryho. Pohladil ho od břicha až na stehno.
„Pottere!“
„Ano?“ zazubil se a než stačil Malfoy odpovědět, vnikl do něj. Úžasná těsnost a horkost ho obklopila.
„Konečně,“ zasténal Malfoy a pohl boky.
Harry pomalu a dlouze do Malfoye přirazil. A znovu a znovu.
Malfoy víc pokrčil nohy a posunul boky nahoru. Držel je lehce nad matrací. Při dalším přírazu zasténal. „Ano… takhle. Přesně takhle.“
Harry si dal pozor, aby držel směr i tempo. Brzo se Malfoyovi začaly třást stehna.
Harry zastavil. Popadl jeden z polštářů a zasunul je Malfoyovi pod zadek. „Lepší?“
Malfoy se uvelebil. „Jste tak galantní,“ řekl zadýchaně.
„Já? Vždycky.“
„Výborně. Tak pokračujte.“
„Jistě. Jak si přejete.“ Stejným pomalým tempem se do toho zase pustil. Bylo těžké nezrychlovat, ale Malfoyův výraz blažené frustrace za to stál.
V jednu chvíli mu Malfoy obmotal nohy kolem pasu a patami ho do sebe silněji přirazil. „Tvrději, Pottere,“ zavrčel mu zadýchaně do ucha. „Omrdejte mě už!“
Harry se zasmál. „Není třeba být vulgární.“
Malfoy ho místo odpovědi kousl do ucha.
Zrychlil. Přitvrdil. Nešlo jinak. Kdo by tomu odolal?
Malfoy zasténal a Harry se k němu přidal. Byl už tak blízko. Chytil Malfoyova ptáka a ten mu do ruky začal zběsile přirážet. Harry se udělal dřív než Malfoy. Kruci.
Ale stačilo pár důkladnějších pohybů ruky a vyvrcholil i on.
To ještě bude muset natrénovat.
Vyjel z Malfoye, který se zavřenýma očima zrychleně dýchal a vypadal nádherně použitě. Nemohl nikde najít hůlku, tak ho a pak i sebe utřel Malfoyovými hedvábnými spodkami. Pak se k němu přitulil a přikryl je dekou.
„Asi nemá cenu se vás snažit poslat domů, že ne?“ zeptal se ho Malfoy odevzdaně.
„Ne,“ zazubil se Harry. „Máte tu nejlepší snídani.“
„Mohl byste přijít na snídani,“ zkusil to znovu. „A strašně chrápu. A kopu.“
„To přežiju,“ odtušil Harry a přejel mu prstem po bradavce. „Jsem utahaný a do Bradavic se nepotáhnu.“
„Mám hostinský pokoj. Vlastně několik. S vlastní koupelnou, balkónem. Bude se vám tam líbit.“
„Dělejte si, co chcete,“ zívl Harry a promnul si čelo. „Já se odsud nehnu a musel byste mě tam odnýst. Navíc, přišel byste o ranní kuřbu. Ale je to na vás.“
Malfoy zívl. „Jednou za to zaplatíte.“
„Jste si jist?“ popíchl ho Harry.
„Merline, spěte už.“
Seděl na pohovce a opřený o područku opravoval eseje. Nohy měl položené v Malfoyově klíně. Ten ho nepřítomně hladil po noze, zatímco pročítal nějaký dokument.
„Neměl byste tím červeným inkoustem víc šetřit?“ zeptal se ho Malfoy.
Harry si povzdychl. „Kdyby neopisoval od spolužáků a ještě špatně, tak možná. Přitom by jen stačilo, kdyby si přečetl dvě strany v učebnici, jak jsem řekl. Jen to přepsat a už bych mu to uznal.“
Malfoy se uchechtl. „Jste velmi benevolentní.“
„Nechápu to,“ povzdechl si Harry. „Snažím se dělat hodiny zábavné, užitečné, nepřeháním to s teorií a všechna teorie je důležitá pro praxi. Obrana je důležitý předmět. A stejně to takhle dopadá.“
Stiskl mu nohu. „Nemůžete se zavděčit všem. A vy jste měl jako student jinou motivaci než oni.“
„Jo,“ odfrkl si Harry. „Mě motivovalo sežrání drakem a podobné nesmysly. Možná bych na ně taky měl jednoho vypustit a uvidíme, jak to zvládnou.“
Malfoy se zasmál. „Zrovna vám schválili nový vzdělávací plán a vy chcete použít Lockhartovu učební metodu?“
„Náhodou,“ namítl Harry, „od té doby jsem už vždycky věděl, že je Immobilus na rarachy nejlepší. I když to udělala Hermiona.“
„No vida.“
„Ale mohl bych jim udělat nějakou překážkovou dráhu už teď. Chtěl jsem ji udělat jen jako zkoušku, ale třeba je to motivuje.“
„Budete po studentech metat kletby?“
Harry se zazubil. „To možná taky.“ Podíval se na esej a promnul si čelo a spánky. „Pokud mě tohle nezabije dřív.“
„Ve Starostolci by vás pubertální výrostci nezabíjeli,“ připomněl mu Malfoy.
„Ne, tam by mě zabíjeli přestárlí starci.“
„To si beru osobně.“
Zazubil se. „Berte.“
„Myslím to vážně, Pottere. Jste jistě dobrý učitel, ale ve Starostolci se dějí skutečné změny. Nechcete snad žít v lepší společnosti?“
„A ovlivňování a formování mladých myslí není důležité?“
„To jistě taky. Ale copak tohle není naléhavější?“ zvedl pergamen.
„Co je to?“
„Návrh na úpravu zákona ohledně definice magických zvířat, bytostí a kouzelných chorob. A momentálně ho chce většina, stvořená hlavně z přestárlých starců, naprosto smést ze stolu.“
„Vážně?“
„Ano. Víte, jak je frustrující sledovat ta prázdná křesla ve Starostolci a vědět, že kvůli chybějícím členům stačí míň lidí, aby takový návrh zamítli?“
„Zase tolik prázdných míst tam nebude,“ namítl Harry.
„Vzhledem k tomu, jakým příkladem vy i váš kmotr jdete? Mnoho vašich vrstevníků, stejně liberálně nakloněných, se jednoduše rozhodlo zasedání neúčastnit.“
„To je mi líto.“
„Jo, mě taky.“ Povzdechl si. „Prosím, rozmyslete si svou účast ve Starostolci ještě jednou. Alespoň v případě některých zasedání a hlasování. I kdybyste hlasoval jinak než já, je třeba účast zvýšit. Náš zákonodárný systém se hroutí. Váš příklad pomůže. Prosím.“
Když tak hezky prosí… „Dobře, promyslím to.“
„O víc nežádám.“
Harry si skousl rty. „Můžu si to přečíst?“
Malfoy mu pergamen podal. „Jistě.“
Někdo křičel, jako by ho na nože brali. Harry se prudce posadil a sáhl po hůlce. Rychle rozsvítil a hledal útočníka. Ale našel jen Malfoye, který sebou házel vedle něj na posteli a pořád křičel.
„Hej hej,“ chytil ho Harry za rameno a zatřásl s ním.
Malfoy se po něm ve spaní ohnal. Harry jen tak tak stihl uhnout.“Sakra!“
Musí ho nějak vzbudit.
Sedl si do kleku a znovu na něj sáhl. „Hej, vstávej. Je to jen sen,“ snažil se mluvit klidně a tiše. Hladil ho po ruce. „Je to jen noční můra. Probuď se a bude po všem.“
Malfoy přestal křičet, ale pořád se mu pod víčky zběsile hýbaly oči.
„No tak, probuď se. Je to jen sen,“ pokračoval Harry v buzení a v hlazení. „Všechno je v pořádku.“
Malfoy otevřel oči a podíval se zmateně na Harryho. „Pottere?“
„Měl jste špatný sen,“ vysvětlil mu Harry.
Malfoy se posadil a sáhl po sklenici s vodou. „To je přesně ten důvod, proč nechci, abyste tu zůstával na noc.“
Harry pokrčil rameny. „Mně to nevadí. Noční můry má každý.“
Napil se. „Ne takovéhle.“
Harry pokrčil rameny. „Máte pravdu. Ty moje jsou totiž úplně obyčejné. Zubatý bazilišek snažící se mě schramstnout. Drak snažící se mě sežrat. Obří akromantule snažící se mě sežrat. Tříhlavý pes snažící se mě sežrat. Vlkodlak snažící se mě sežrat. Mozkomoři snažící se mě sežrat.“ Zarazil se. „Snažilo se mě sežrat překvapivé množství bytostí a ve snech se jim to kupodivu daří.“
Malfoy se pousmál a znovu se napil. „Něco na tom bude. Jiný na vašem místě by byl už dávno sežraný i ve skutečnosti.“
„Že?“ usmál se Harry. „Chcete mi říct, o čem se vám zdálo?“
„Radši ne,“ zavrtěl hlavou Malfoy. „Chci na to zapomenout.“
Harry se pousmál. „A můžu vám s tím nějak pomoct? Podat knížku? Čaj? Lektvar? Sex?“
„Lektvary už dávno nefungují,“ zavrtěl hlavou. „Kniha nezní špatně.“
Harry vstal z postele a přešel ke knihovně. „Jakou?“ zeptal se s hlavou nakloněnou, jak četl hřbety.
„Něco veselého.“
Jak má Harry poznat, co je veselé? Otočil se a podíval se na Malfoye.
Ten si povzdychl. „Tak třeba Shakespeara.“
„Ten psal komedie? Já myslel, že básničky.“
„Merline, Pottere. Budu předstírat, že jste to neřekl. Najděte mi prostě Shakespeara a hoďte ho po mně.“
Harry chvíli hledala a pak vytáhl velkou těžkou bichli. Přeměřil vzdálenost mezi nimi a potěžkal knihu. „Jste si jist?“
„Ne, Pottere, nejsem. Podejte mi to.“
Harry se usmál a knihu mu podal. „Nikdy jsem Shakespeara nečetl.“
„Že mě to nepřekvapuje.“
Harry si lehké vedle něj a Malfoy ho k sobě přitáhl.
„Mám číst nahlas?“
Harry přikývl a zívl. „Ale asi usnu.“
„To nevadí. To je koneckonců účel. Chcete Mnoho povyku pro nic nebo Zkrocení zlé ženy?“
„Je mi to asi jedno.“
„Vám je všechno jedno.“
Harry se na něj zazubil. „Ale většinou si nestěžujete.“
Malfoy se usmál. „Touché,“ řekl a krátce ho políbil. „Vy jste zkrátka pro každou špatnost.“
Pohodlněji se uvelebili a Malfoy začal číst. Měl příjemný hlas. A znělo to zajímavě. Hezky se to rýmovalo a bylo to takové příjemně zpěvavé. Poslouchal jeho hlas a snažil se dávat pozor na příběh, ale velmi brzy se slova slila v jeden zvuk a pak už Harry nevěděl o světě.
Saint Hellena's Sanctuary 