Byl na návštěvě u Siriuse a Rema. Měl moc rád jejich dům. Nebo spíš domek. Byl správně zanedbaný a útulný a z každého kousku bylo jasné, že patří právě jim. Bylo v něm světlo a teplo a Harry se tam vždycky cítil jako doma. Harry tam byl doma. Po výborné večeři si všichni tři sedli v obýváku, povídali si, bavili se a poslouchali kouzelnické rádio.
Harrymu ale pořád něco vrtalo hlavou. „Siriusi, proč nechodíš do Starostolce?“
Odfrkl si. „A chodit mezi ty staré páprdy, poslouchat ty jejich kecy a tvářit se, že nevím, co si myslí? Ani omylem. A je to nuda.“
Harry přikývl. „Aha. To dává smysl.“
„Proč se ptáš“ zeptal se ho Sirius. „Starostolec tě taky nikdy nezajímal. Politika přece není pro nás.“
„Já vím, že není,“ povzdychl si Harry. „Ale… dozvěděl jsem se, že hrozí, že neprojde docela důležitá změna zákona, a vrtá mi to hlavou. Možná, že kdybych tam byl, tak…“
„Harry, jeden hlas nic nezmění. Všechno je to stejně podplacené a zkorumpované. Nemá cenu se snažit. Netrap se tím,“ řekl Sirius a objal Remuse kolem ramen.
Harry si povzdechl. „Já vím. Ale stejně. Přijde mi to důležité. A dobré. A…“
„Harry, o čem je ta úprava zákona?“ zeptal se ho Remus klidně.
„Je to jen malá změna. Nic, co by zajímalo Věštec, ale mohlo by to znamenat hodně do budoucna. Může to trochu pozměnit znění definice kouzelných bytostí a nemocí a… mohlo by se toho časem díky tomu hodně změnit.“
„To si nemyslím,“ odtušil Sirius. „Tam se nic nezmění.“
Remus se ale zeptal. „Asi náhodou ten návrh nemáš u sebe, že ne?“
Harry ho vytáhl z kapsy a podal mu ho. Remus si ho přečetl a čím víc ho četl, tím víc se mu krabatilo čelo.
„Harry… Kdo ten návrh podal?“
„Myslím, že Wimbledey z Odboru pro dohled nad kouzelnými tvory.“
„Siriusi,“ řekl Remus přiškrceně. „Tohle by mohlo změnit všechno.“
Sirius si od něj vzal návrh a čím dál víc se mračil. „Stejně by to neprošlo,“ řekl nakonec. „Takoví, jako Nott, McNair nebo Malfoy by to nedovolili.“
Harry se kousl do jazyka. „Ale za pokus to stojí, ne? Aspoň bojovat. Přeci se nebudeme vzdávat předem. Tenhle návrh možná nevyhrajeme, ale ten další bychom mohli, ne?“
„Harry, politika není pro mě. Ty si tam klidně jdi, ale já tam nepáchnu. Ti lidi ani nemrkli, když mě poslali do Azkabanu bez soudu a o patnáct let později, když mě zprostili všech obvinění, se stěží omluvili! Nepůjdu tam!“ Na konci už stál a skoro křičel.
Remus se postavil k Siriusovi a položil mu ruku na předloktí. „Harry, možná bychom to měli nechat na jindy.“
Harry přikývl a taky vstal. „Dobře. Radši už půjdu.“
Remus ho šel vyprovodit je dveřím. „Dej mu čas,“ řekl Remus smutně. „Potřebuje to vstřebat a hodně mu ublížili. Ale Harry, nepotřebuješ jeho svolení jít do Starostolce. Nemusíš tam jít jen s ním. A jestli půjdeš a budeš bojovat za podobné zákony…“ usmál se. „Budeš dělat svět lepším místem a já bych na tebe nemohl být pyšnější.“
Polkl. „Děkuju, Reme.“
„Za pravdu se neděkuje. Pojď sem.“ Vtáhl ho do pevného objetí. „Jsem na tebe moc pyšný. Ať budeš učitel nebo politik, pořád na tebe budu pyšný. A Sirius taky. Máme tě rádi.“
„Taky vás mám rád,“ zamumlal mu Harry do ramene vděčně.
Harry se zrovna chystal na pravidelnou večeři s Ginny, když hnědá sova zobákem zaklepala na okno. Rychle ji pustil dovnitř. Natáhla k němu nohu. Odvázal jí z nohy vzkaz a přečetl si ho.
Dnes?
Prosím.
Harryho za stručnost pobavila. Ale ta prosba… něco mu na tom nesedělo. Když sova houkla, rychle napsal odpověď.
Můžu přijít až pozdě v noci.
Přivázal vzkaz sově na nohu a chvíli se za ní díval, jak odlétá zimní krajinou. Původně chtěl napsat jen jednoslovné zítra ale to prosím ho znervózňovalo.
Už byl umytý, oholený i oblečený, když sova zase zaťukala na okno. Tentokrát to ale byla jiná, šedivá.
Přijďte.
Musel asi poslat jinou sovu, jinak by tu první v mrazu uhnal.
Asi nemusel, ale pro jistotu ještě odepsal.
Přijdu.
Celou dobu během večeře mu to pořád vrtalo hlavou. Co se dělo?
„Harry?“
Trhl sebou a provinile se usmál. „Promiň. Co jsi říkala?“
„Že ti musím něco říct a že je to pro mě hodně důležité.“
„Už dávám pozor,“ ujistil ji, položil si hlavu do dlaní a upřeně se na ni podíval.
Nervózně se zasmála. „Dobře, dobře. Jde o to že…“
Povzbudivě na ni kývl.
Zhluboka se nadechla. „Někoho vídám.“
Usmál se na ni. „To slyším rád.“
„A on…“ pokračovala nervózně, „nelíbí se mu, že bydlím v našem starém bytě.“
„Je tam dobrý výhled,“ namítl Harry.
„To je,“ souhlasila. „Ale ani se mu nelíbí, že pořád platíš nájem.“
„Jmění mám po rodičích dost. Můžu si to dovolit.“
„Já to vím, ty to víš, on to ví, ale pořád se mu to nelíbí. Tak jsem tě chtěla poprosit, abys to už neplatil. Stejně se brzy budu stěhovat.“
„Vážně? A kam?“
„Budeme bydlet spolu.“
„Takže je to vážné?“ zeptal se jí s úsměvem.
Začervenala se. „Už to tak bude. Dokonce naznačuje, že by si mě rád vzal.“
„Páni! No teda, Ginny… Gratuluju!“
„Díky.“ Usmála se a zastrčila si prameny vlasů za obě uši. „Ještě se nezeptal a stejně není jisté, že si mě nakonec vezme, ale…“
„Jen hlupák by si tě nevzal,“ dodal Harry.
Podívala se na něj.
„No, nikdy jsem netvrdil, že jsem génius.“
Zasmála se a chytila ho za ruku. „Jsem ráda, že to bereš tak dobře.“
„Proč bych nebral? Zasloužíš si být šťastná. Kdo to je?“
Zase znervózněla. „No… To je ta druhá věc, kterou jsem ti potřebovala říct.“ Zhluboka se nadechla a pak řekla: „Malfoy. Je to Malfoy.“
Harry na ni zůstal zírat. Co? Ne… To ne. To nemůže být pravda. To by neudělal. Vždyť přece není takový parchant, aby –
„Harry, řekni něco,“ naléhala Ginny.
„Jak…“ Odkašlal si a napil se vína. „Jak dlouho jste spolu?“
„Pár měsíců. Narazili jsme na sebe, když jsem si byla vyřizovat formuláře na ministerstvo. Slovo dalo slovo a bylo to.“
Harrymu bylo zle.
„Harry, řekni něco. Vypadáš, jako bys viděl ducha. Vím, že jste spolu nikdy nevycházeli, i my dva jsme si k sobě museli najít cestu, ale vážně ho mám ráda. Harry, prosím, řekni něco.“
„Něco.“
Jeho vtipu se nesmála. „Harry? Prosím. Vím, že to bude těžké. Vím, že se naše rodiny nesnášejí, že jeho naše rodina nesnáší. Že ty ho nesnášíš, ale je ochotný se snažit a všechno napravit. Prosím, miluju ho.“
„To… to vám přeju,“ řekl přiškrceně a znovu se napil. Tak proto chtěl, aby Harry přišel? Nemusí se bát, scény dělat nebude. „Jsi si jistá, že je ten pravý?“
„Naprosto,“ řekla Ginny přesvědčeně. „Draco je jiný než na škole. Už se nechová jako takový arogantní kretén. Není jako jeho otec.“
„Draco?“
„Ano, Draco, nemůžu mu přeci pořád říkat Malfoy, ne?“
„Ty… chodíš s Dracem Malfoyem,“ řekl pomalu.
„Ano, Harry. Chodím s Dracem Malfoyem,“ zopakovala pomalu a zřetelně.
„S Dracem?“ ujistil se znova.
„Ano, s Dracem. S kým jiným? S jeho otcem? Merline, Harry, snad sis nemyslel, že… Harry!“ Zhrozeně si přikryla pusu rukou. Pak ji sundala. „Za koho mě pro Merlina máš? Jak sis mohl myslet něco takového?“ Otřásla se. „Vždyť je ženatý! A starý! Mohl by být můj otec a navíc je Smrtijed! To je prostě… Fuj. Ne, to je prostě nechutný. Nemůžu si to ani představit!“
Harry zatnul pěsti. Asi by ho to nemělo nasrat, ale poslouchat to zrovna nemusel. „A stejně si chceš vzít jeho syna?“
„To je něco jiného. Draco je jiný. Je hodný, laskavý, pozorný… Vždycky si dává pozor, jestli mi něco nechybí nebo mě něco netrápí. Zajímá ho, co si myslím.“
To všechno by mohl říct i o Luciusovi.
„A navíc, už nevěří těm kecům o čistokrevnosti a nadřazenosti. Pracuje. Říkal, že kdyby si musel vybrat mezi rodinou a mnou, vybere si mě. Vůbec není jako jeho hrozný otec, věř mi.“
Lucius snad nepracoval? Copak se Lucius nesnažil protlačit zákon, který by umožnil vlkodlakům status nemocných kouzelníků, kteří mají nárok na podporu ministerstva, léčbu, finanční příspěvky a postih pro zaměstnavatele, který je vyrazí? Ať jde s tímhle do prdele!
„Jablko nepadá daleko od stromu,“ řekl ale nakonec. „Doufám, že s ním budeš šťastná.“
„Nezníš, jako bys doufal, že s ním budu šťastná.“
Zavrtěl hlavou a zase se napil vína. „Jen jsem v šoku. To je celé. Budu si muset na tu myšlenku zvykat. Ale neboj, věřím ti, že není prohnilý až na kost.“ To není ani jeho otec. „Jen potřebuju čas.“
„Kolik asi tak? Byla bych ráda, kdybychom si někdy všichni sedli a poznali se blíž.“
Harry si povzdechl. „Prostě čas. Pár dní, týden, měsíc. Těžko říct. Netlač na to.“
„Chtěla bych ho vzít sebou na oslavu máminých narozenin.“
Harry zavrtěl hlavou. „Jestli to uděláš, tak se místo narozenin bude řešit on. Má to být velká sláva. Buď ho představ všem dřív nebo až potom. Ale ne v jediný den, který má být celý o Molly.“
Skousla si rty ale přikývla. „Dobře. Ještě to promyslím.“
Harry dopil sklenku a mávl na číšníka, že zaplatí. „Už půjdu. Byl to dlouhý den.“
„Harry, počkej ještě. Zlobíš se?“
Podíval se na ni. Pořád byla nervózní. Pořád se bála. „Ne, nezlobím,“ zavrtěl hlavou. „Jen mě to překvapilo a byl to opravdu dlouhý den. Neboj, vyspím se na to a zítra už to nejspíš nebudu vůbec řešit.“
Jak by taky mohl někomu zrovna on vyčítat, že spí s Malfoyem? A když nespala s jeho Malfoyem, tak v tom neviděl problém. Kromě toho, že on spal s otcem jejího Malfoye a s tím by možná mohla mít problém ona. I když, kdo by zrovna s tímhle problém neměl? Harry Potter a ex-smrtijed není zrovna vhodné.
„Tak dobře,“ ulehčeně se usmála. „To slyším ráda.“
Když zaplatil, rozloučil se s ní a přemístil se na kraj zasněženého Malfoyova panství. Zaklepal a nechal se skřítkem uvést do pracovny.
Malfoy seděl v křesle a četl si.
„Děje se něco?“ zeptal se ho Harry. „Přišel jsem, jak nejrychleji to šlo.“
Malfoy ho přejel pohledem. „Vypadáte dobře.“ Stoupl si a přešel k němu. „Voníte dobře. Měl bych snad žárlit?“
Harry zavrtěl hlavou. „Není třeba. Byla to jen přátelská večeře. Co se děje? Proč to bylo tak naléhavé?“
Malfoy mu položil ruku na bok a přitáhl ho k sobě. „To jste mi nemohl jen chybět? Neviděl jsem vás dva dny.“
„Naposledy jsme se viděli včera ráno,“ připomenul mu Harry.
„Přesně tak. Dva dny.“
Harry se zasmál a naklonil se k němu. „Neříkejte, že se vám po mně stýskalo.“
„Pil jste?“ zeptal se Malfoy a odtáhl se.
„Možná trochu vína,“ připustil Harry a přitiskl se k němu. „A stýskalo se vám po mně?“
„Co kdyby ano?“
„Stejně bych řekl, že jste jen nadržený.“
Malfoy ho přitiskl k sobě a otřel se mu erekcí o břicho. „A na tom je něco špatného?“ zeptal se a oblízl Harrymu ucho.
Žádný průser. Jen nadržený Malfoy. To byla mnohem lepší varianta.
„Vůbec ne,“ zasmál se zadýchaně Harry. „Vyhovuje mi to.“
„Máte dnes nějaké přání?“
„Vyšoustat mi mozek z hlavy?“
„To by se dalo zařídit,“ zamumlal Malfoy a přesunul se mu na krk. „A dál?“
Možná to bylo tím vínem, ale Harry se cítil troufale. „Chci, abyste si sedl zpátky do toho křesla a chci si na vás sednout a ojet vás tak, abyste si už vždycky, když se na to křeslo podíváte, vzpomněl na mě.“
„Pottere,“ zavrčel Malfoy a přitiskl ho blíž k sobě. „To zařídím velmi rád.“
„A chci se udělat, jako první. A chci, abyste mě šukal dál a dál a dál, dokud nebudu škemrat, abyste toho už nechal. Na každém kusu nábytku v celém vašem domě.“
„Obávám se, že na to dnes nebudu mít dost sil. Ale je to něco, co se mohu pokusit splnit v nejbližší době?“
„Fajn,“ řekl Harry a hladově ho políbil. Zatlačil ho si křesla a vylezl na něj. „Pamatujte,“ řekl Harry mezi polibky. „Já první.“
„Jistě, Pottere.“
Malfoy mu vyhrnul hábit a Harry zasténal, když mu stiskl půlky. „Olej,“ zamumlal Malfoy Harrymu do pusy.
„Serte na to. Sliny postačí.“
Malfoy se zasmál. „Ani omylem.“ Hůlkou přivolal lahvičku a ukázal ji Harrymu. „Vidíte? Ani nemusíte čekat.“
„Tak už začněte,“ zavrčel Harry.
Malfoy si nalil olej na ruku a rozetřel si ho po prstech. Strčil do Harryho jeden prst. Pak hned přidal druhý. Zastříhal s nimi a Harry spokojeně přikývl. „To stačí.“
„To nestačí,“ namítl Malfoy.
„Stačí.“ Vzal olej a potřel s ním Malfoyova ptáka. Ten mu ještě stihl do zadku strčit třetí prst. Harry se zvedl, nasměroval ho a nasedl si na něj.
Když si sedal, oba dva sténali. Roztahoval ho a lehce to pálilo, ale bylo to příjemné pálení.
„Jste tak těsný,“ svěřil se mu Malfoy a chytil ho za boky. „Merline!“
„Je to Pottere,“ opravil ho Harry. „A nezapomeňte, já první.“
Malfoy přikývl a chytil Harryho péro do ruky. Začal na něj prsty hrát, jako by to byla flétna.
Bylo to božské.
Harry šel nahoru a dolů. Líbal Malfoye a nechal se honit. Nasměroval se přesně tak, aby z každého pohybu měl to největší potěšení a naprosto si Malfoye užíval.
Roztřásl se a pak se udělal. Malfoy do něj dál přirážel a Harryho orgasmus se ještě prohloubil a zvýraznil. Když to přešlo, všechno bylo ostřejší a Malfoy zvedal Harryho nahoru a pouštěl ho dolů. Vždycky to plesklo. Měl pot nad obočím a celý hábit postříkaný.
Líně se usmál a setřel mu pod nad obočím palcem. Sklonil se a políbil ho. Malfoy mu zaryl prsty do boků. „Pottere,“ zasténal. Když Harryho zase zvedl a pustil dolů, Harry zatnul zadek. Zůstal dole a jen hýbal pánví dopředu a dozadu a dozadu a dopředu. Položil se na něj a nevšímal si, že se taky zašpiní. Pořád hýbal pánví ale pak zastavil.
„Pottere…“
„Líbí se vám to?“
Zvedl boky a přirazil do Harryho. „Jistě.“
Pokusil se Harryho zvednout ale ten se nenechal. Jen si na něj sedl o to víc. „Líbí se vám, že šukáte zrovna mě?“
„Jistěže.“
Harry ho políbil a jemně ho kousl do rtu. „Tak mi to dokažte.“ Znovu začal hýbat pánví. „Udělejte se do mě. A křičte při tom mý jméno.“
„Pottere,“ zasténal Malfoy.
Harry pohnul pánví hlouběji a tvrději a ještě zatnul půlky. „Řekl jsem mý jméno,“ zavrčel. „Chcete mě vůbec šukat? Nebo mám snad přestat?“
„Harry…“ zasténal znovu.
„Výborně,“ usmál se a nabral rychlejší tempo.
Malfoy zaklonil hlavu a se zavřenýma očima vzdychal a sténal s každým Harryho pohybem.
„Harry…“
„Harry!“
„Harry!!!“
Všude bylo bílo a černo. Sníh ho studil a nemohl se dočkat, než se zase dostane do tepla. Ale toho bylo v lese málo, tak žalostně málo. Měl hlad. Ale tamhle, u stromu, něco bylo. Stejně bílé jako sníh, jen s černou špičkou na ocásku. Takové malé pisklavé stvoření. Ale pro teď bude stačit.
Ani si nestihlo uvědomit, co se děje, a už ho měl. Dneska hladový nebude.
Harry se s trhnutím probudil. Ostré světlo ho bodalo do očí a hlava ho bolela, jako by se mu chtěla podél jizvy rozskočit. Bože, kolik toho vypil?
„No dobré ráno!“ Pozdravil ho někdo bodře a příliš nahlas.
Zamžoural na Malfoye. „Dobré,“ zaskřehotal.
Malfoy mu podal sklenici vody. „Jak se cítíte?“
„Báječně,“ odpověděl mu sarkasticky Harry.
„To jsem rád. Musíme se dát do práce.“
„Do jaké?“
„Nepamatujete si, co jste mě přiměl vám včera slíbit?“
Na Harryho vkus zněl až moc samolibě. „Matně. Osvěžte mi paměť.“
Malfoy si sedl vedle něj na postel.
„Chtěl jste ošukat na každém kusu nábytku, který je na tomto panství. Máme co dělat.“
Harry zamručel. „Jo, dobře. To zní povědomě. Ale nejdřív snídaně.”
„Jistě, jistě. Hned tu bude.“ A s tím odešel.
Promnul si spánky. Bože, copak už vůbec neumí pít? To bude mít na talíři hodně dlouho. Nebo alespoň dokud ho Malfoy neohne o každý stůl a kabinet v tomhle baráku. Ještě, že je sobota.
A pokud si to pamatoval dobře, tak byl pěkně panovačný. Co to do něj kruci vjelo? Kromě Malfoye, teda. Vzpomněl si na Ginny a jejího přítele. Zasténal. Jak se dostal do takové kaše? To bude průser, až se všechno provalí.
Odhodil peřinu a nahý se protáhl. Byl příjemně bolavý na těch nejlepších místech a zmožený jako po velmi dobrém zápasu. Aspoň si to užije, dokud bude moct.
Kolik nábytku Malfoy vlastně má?
Tohle se Harrymu vůbec nelíbilo. Seděl v křesle, Ginny a její přítel, ne, snoubenec, naproti němu na pohovce. Čaj a sušenky na stole mezi nimi.
Ginny se pořád snažila vymáčknout. Něco po Harrym chtěla. Mafloy ji chytil za ruku.
„Co se Ginny, snaží říct, že bychom velmi ocenili, kdybys pro nás udělal malou laskavost, Pottere.“
Laskavost?
Bože, oni chtějí trojku. No to ne! To nemůže! Tuřín!!!
„Chápu, že ti to možná přijde poněkud zvláštní, ale ocenili bychom tvou účast.“
Harry ji neocení! Jeho otec to rozhodně neocení! To ne! Nemůže spát se svou ex a jejím snoubencem, který je synem jeho milence! Někdo skončí vykastrovaný a nejspíš to bude Harry!
Odkašlal si. „Je mi líto, ale není to něco, co by mě někdy lákalo. Obzvlášť, když jde o mou bývalou snoubenku. Zrovna se s někým vídám a obávám se, že by mi mohlo způsobit problémy, kdybych souhlasil.“
Ginny se rozbrečela a Malfoy probodl Harryho pohledem. „To jsi teda dobrý. Tak teda díky za nic.“
„Je mi to líto,“ rozhodil Harry rukama. „Ale nemůžu s vámi spát! Nechci to,“ zdůraznil, „nelíbí se mi to. Není to nic proti vám. Oba dva jste atraktivní a mohlo by to být dost sexy, ale mám jiné závazky, které jsou pro mě důležitější než…“ marně hledal slova, kterými by je neurazil, „… než trojka.“
„O čem to mluvíš, Pottere? Spát s tebou? Merline, jak tě mohlo něco takového vůbec napadnout?“
Harry zmateně zamrkal.
„Chtěli jsme, abys byl u toho, až to řekneme mé rodině,“ řekla naštvaně Ginny a uzřela si slzy. „Všichni na tebe dají. Mohl bys jim pomoct to vstřebat. Nerozčílit se moc. Jak mohla být trojka první věc, co tě napadla? Merlinovy koule, Harry, já tě vůbec nepoznávám!“
Harry se skrčil. Možná by neměl čekat, že každá prosba a návrh bude o sexu. Ale on za to nemůže! Jiné poslední dobou nedostává! „Ale říkali jste, že má Ginny očekávání, která vaší situaci ztěžují, ale že bych vám právě já mohl pomoct!“
„V očekávání! Říkal jsem, že je v očekávání! Merline, Pottere, ty jsi fakt tupec!“
„Čekám dítě!“ dodala Ginny. „Dítě! Ne nějaké postelové šílenosti!“
„Dítě? Ty jsi těhotná?“ zeptal se Harry nevěřícně a podíval se jí na břicho.
„Není v devátým měsíci, ty tupče. Ještě to není vidět.“
Na někoho, kdo chce pomoc, mu až moc nadává.
„Takže… gratuluju?“ usmál se na ně Harry nuceně. „Molly bude nadšená z dalšího vnoučete.“
Ginny zaúpěla a složila hlavu do dlaní.
„Co jsem zase řekl?“ podíval se zmateně na Malfoye.
„Z předmanželského moc ne,“ povzdechl si Draco.
„Chtěli jsme se vzít, ale takhle to bude vypadat, že se bereme jen kvůli tomu!“ úpěla Ginny do dlaní. Zvedla hlavu a podívala se na Harryho. „Znáš rodiče. Znáš všechny. Víš, jaký to bude peklo. Proto jsme mysleli, že bys tam byl a řekl, že už o nás dlouho víš a že jsme byli zasnoubeni už dlouho předtím.“
Harry pomalu přikývl. „Rozumím. Jak dlouho máte být spolu?“
„Jsme spolu rok a osm měsíců,“ řekl Malfoy. „Můžeš říct, že jsi o nás věděl celou dobu.“
Nevěřícně se podíval na Ginny. „Říkala jsi jen pár měsíců!“
„Tohle je jen pár měsíců,“ namítla.
Zhluboka se nadechl a vydechl. „A jak dlouho jste zasnoubeni?“
„Týden,“ řekl Malfoy. „Ale budeme tvrdit, že jsem ji požádal na naše výročí. S tvým požehnáním.“
„S mým požehnáním budete lhát nebo jste se zasnoubili s mým požehnáním?“ ujišťoval se Harry. Moc dobře znal tyhle pasti.
„S tvým požehnáním jsme se zasnoubili,“ procedil mezi zuby Malfoy.
„Dobře,“ přikývl Harry. Kousl se do jazyka, aby se nezačal usmívat nad další otázkou, která ho napadla. Zhluboka se nadechl a když měl svůj výraz pod kontrolou, smrtelně vážně se zeptal: „Už jsi o tom řekl svému otci?“
„Ne,“ zavrtěl hlavou. „Ještě ne.“
Harry vážně přikývl. „Počkej, až se o tom dozví tvůj otec.“
Ginny vyprskla smíchy ale zamaskovala to kašlem. „Harry, o tomhle nežertuj, prosím.“
„Nežertuju,“ nevinně namítl. „Jen počkejte, už to vidím. Myslíte, že dědeček bude chtít hlídat?“
Najednou mu něco došlo. On spí s něčím dědečkem! Ježíšmarjá. To, je drsný.
„Doufejme, že ne. Matka říkala, že ho děti nikdy nijak nezajímaly, a tak to prý snad bude i s vnoučaty.“
„Moment… tvá matka to už ví?“
„Ano, samozřejmě. Byla první, komu jsem to řekl.“
Průser.
To bude takový kolosální průser.
A teď to ví i Harry dřív než on.
Do prdele.
Odkašlal si. „Kdy mu to chcete říct?“
Malfoy zavrtěl hlavou. „Ještě nevíme. Nejlíp nikdy. Matka si nemyslí, že mě vydědí, ale i tak chci využít to málo času a využít kontaktů a dát stranou nějaké prostředky, ke kterým bych neměl později přístup.“
Harry je mrtvý. Harry je tak mrtvý.
A až se to provalí, tak už si nikdy nezašoustá. Krucinál.
Znovu si odkašlal. „Jak myslíte. Myslím, že čím dřív to všichni vědí, tím líp.“
„Můžeme tedy počítat s tvou pomocí?“ zeptala se ho Ginny nadějně.
„Jo,“ přikývl a napil se. „Můžete. Jen mi předtím ještě řekněte, co vlastně mám vědět.“
„Spolehni se. Asi ti to i napíšu a udělám ti k tomu obrázky, aby sis to zapamatoval,“ řekl Malfoy.
Harry se na něj zašklebil. „To budeš moc hodný.“
Je mrtvý. Je tak moc zatraceně mrtvý. Kdyby ho bacili něčím po hlavě a zavřeli do kláštera, byl by v menším průseru.
„Pottere?“
„Hmm?“
„Byl byste ochotný něco zkusit?“
Pokrčil rameny. „Proč ne?“ Mohla by to být zábava. Tak jako dnešní ráno. „O co jde?“
Malfoy si nonšalantně přehodil nohu přes nohu. Jen lehký růžový nádech na tvářích a na uších ukazovaly, že je mu trochu trapně.
Tohle bude asi zajímavé.
„Může se vám to zdát nezvyklé.“
Harry povytáhl obočí. „Ven s tím, pane Malfoyi.“
Pohled, který po Harrym střelil, mu zastavil dech a postavil ptáka. Odkašlal si.
„Chtěl bych vám dát na holou,“ řekl jako by se nechumelilo.
Znovu si odkašlal. To… „Proč?“ zeptal se. „Nemám zatím nic proti, ale proč? Je to něco, co se vám líbí?“
Protočil oči. „Ne, pane Pottere, nemám o to vůbec žádný zájem a proto vám to navrhuji. Ano, líbí se mi to.“
Harry se kousl do rtu a přemýšlel. Dostat na holou bylo… divný.
„Chci si vás ohnout přes kolena a plácnout vás párkrát po zadku. Nic jiného.“
„Takže…“ uvažoval Harry nahlas. „Je to něco jako to, co jsme dělali předtím? Neposlušný asistent, co potřebuje potrestat? Ale místo toho, abyste mě ohnul přes stůl, tak mě ohnete přes koleno a… naplácáte mi?“
„Ano. Přesně tak.“
Harry našpulil pusu. Ale co. Proč ne. Asistenta si nakonec taky hodně užil. Ale nedá to Malfoyovi zadarmo. „Mám jen jednu podmínku.“
„Ano?“
„Vykouříte mi ho pak.“ Ať z toho taky něco má.
Malfoy přikývl. „Jistě. To se dá zařídit.“
„Fajn.“ Postavil se z křesla. „Co mám dělat?“
Malfoy ho z druhého křesla pozoroval. „Svlékněte se.“
„Úplně?“
„Ano.“
Pomalu, mnohem pomaleji než normálně, si rozepnul košili a nechal ji spadnout na zem.
Malfoy pozoroval každý jeho pohyb jako dravec.
Košili následovaly kalhoty. A boxerky. Byl napůl postavený a z toho, jak po něm Malfoy přejížděl pohledem, tvrdnul ještě víc.
Malfoy si svázal vlasy dozadu. Vstal a přešel k němu. Pomalu ho pohladil od stehna přes břicho nahoru k tváři. „Pamatujete si na naše slovo?“
Harry se naklonil do jeho dotyku. „Jo. Nebojte.“
„Dobrá.“
Otočil se a sedl si na postel. Nohy měl mírně od sebe a v kalhotách se mu rýsovala boule. Natáhl k němu ruku. „Pojďte sem, Pottere.“
Harry poslechl. Nechal se vymanévrovat do pozice, kdy ležel přes Malfoyova stehna. Rukou jako by omylem zavadil o Malfoyova ptáka a ten syknul, než Harryho posunul dál, aby na jeho erekci jen trochu ležel.
Pohladil ho po zadku a Harry se usmál. To bylo fajn.
Pak mu zmáčkl oběma rukama půlky. Zatnul do nich lehce nehty.
To začínalo být zajímavé.
Znovu ho pohladil.
„Zlobil jste, pane Pottere,“ řekl Malfoy vyrovnaně. „Budu vás muset potrestat.“
Ať si trestá. Harryho pak čeká kuřba!
Znovu mu zaryl prsty do půlek.
„Sedm ran se zdá být adekvátním trestem. Nemyslíte?“
Harry na souhlas zamručel. A pak –
Plesk.
To bylo všechno. Ani to neštíplo. Ani to necítil.
Plesk.
Zamračil se ale pak si povzdechl. To taky nic nebylo. Proč kolem toho Malfoy nadělal takovou vědu?
Další rána nepřišla. „Pamatujte, Pottere, jestli se vám to nelíbí, stačí slovo,“ řekl Malfoy a zněl, jako by fakt nechtěl, aby to Harry řekl, protože mi opravdu poslechl.
Protočil oči a dál držel. Nebylo, co be se mu na tom mohlo nelíbit. Bylo to úplně k ničemu. Ale jak tak byl přehozený přes kolena, cítil, jak je Malfoy čím dál tvrdší. Asi se mu líbilo, že má Harryho zadnici tak vystavenou. Co na tom, že to byla nuda.
Plesk.
Plesk.
Plesk.
Plesk.
Teď to trochu štíplo… aspoň něco.
Plesk.
A zase nic.
Malfoy mu hnětl půlky. To bylo lepší. To aspoň cítil. Pak ucítil na zadku horký dech a rty se mu přitiskly na kůži. Když zmizely, ruka ho pohladila po páteři dolů až zpátky na půlky. Zachvěl se.
Malfoy tiše řekl: „Děkuji.“
Za co přesně?
Harry si odkašlal. „To je v pohodě. Jestli chcete, můžete klidně víc.“
Malfoyova stehna se pod ním napnula.
„Jste si jist?“ zeptal se tiše a tak moc klidně, až z toho šel Harrymu mráz po zádech. „Nepotřebuju, aby vás to bolelo. O to mi nejde.“
Harry protočil oči. „Jo. Ale nejsem z cukru. Klidně se do toho opřete. Ať to aspoň zní, že mi dáváte na zadek!“
„Nemusíte si hrát na hrdinu, Pottere,“ upozornil ho jemně, ale Harry cítil, jak je celý napnutý. Jak to chce.
„Na žádného hrdinu si nehraju.“ Začal se zvedat, ale Malfoyova ruka ho přidržela. „Jste si opravdu jist?“
„Jo, jsem.“
Chvíli se nic nedělo. Pak se Malfoy zhluboka nadechl a velmi klidně řekl: „Jak si přejete.“
Plesk!
Nadskočil. Jau! To bolelo!
Zatnul zuby. To vydrží, když už si o to řekl.
Plesk!
Pomalu nasál vzduch nosem a přiměl se nehýbat. Štípalo to.
Plesk!
Musel uznat, že to asi vážně bylo lepší. A znělo to líp. Pálilo to a bylo to –
Plesk!
Zastavil se mu dech.
Jo. To bylo mnohem lepší.
Plesk!
Kousl se do rtu. Pálilo to a štípalo ale pálilo to dobře.
Plesk!
Zavřel oči a napnul se. Čekal na další ránu.
Plesk!
Ano… Srdce mu bušilo v uších a horkost cítil na zadku i v podbřišku.
Plesk!
Zkroutil prsty u nohou.
Plesk!
Mezi rty mu unikl povzdech.
Další rána nepřišla.
Pohl zadkem nahoru. Ale no tak! Začínalo to být dobré!
„Líbí se vám to, Pottere?“
Zaváhal.
„Chcete víc?“
Letmý dotyk prstů tančil na pálících půlkách, sjel níž na stehna, polechtal ho na koulích a pak se vrátil zpátky na půlky. Nahoru po páteři a zase na půlky. Zvedl zadek ve snaze si ulevit, ale nic.
„Odpovězte mi, Pottere,“ řekl mu Malfoy škádlivě.
„Ano,“ procedil mezi zuby. „Líbí. Spokojenej?“
„Velmi,“ zapředl Malfoy. „Uděláte něco pro mě?“
Zavřel oči. Tohle bylo ponižující. Nemůže se k tomu vrátit a mlčet? „Co?“ zeptal se.
„Počítejte.“
V ptáku mu zacukalo. Proč to bylo tak sexy?
Plesk!
„Jedna,“ zachraptěl Harry.
Plesk!
„Dva…“
Plesk!
„Tři…“ zasténal a prohnul boky, aby se mohl víc přitisknout k Luciusovým nohám.
„Ne, ne, ne,“ zastavil ho Lucius. „Žádné takové. Ani hnout.“
Přiměl se ztuhnout.
Plesk!
„Čtyři.“
„Pět…“
„Šest!“
„Sedm!“
„Osm!“
„D-devět!“
„Deset!“
Malfoy mu hnětl půlky. Kůže mu hořela a pálila. Ležel jako pytel brambor a ztěžka oddechoval. Bolelo to. Hodně to bolelo. Ale bože, bolelo to skvěle.
„Tak poslušný,“ předl Malfoy. „Tak šikovný. Tak dychtivý. Růžová vám sluší, Pottere.“
Harry se zachvěl. Taky by to chtěl vidět.
„Řekněte, Pottere, co by na to lidé řekli? Že mi tak nestydatě ležíte v klíně a užíváte si, že dostáváte na holou?“
Plesk!
Harry zasténal.
„Počítejte, Pottere.“
„Jedenáct,“ dostal ze sebe.
„Tak se mi to líbí,“ pochválil ho Malfoy. „Líbí se vám to, že?“
Plesk!
Zavřel oči. „Dvanáct.“
„Ale nebojte -„
Plesk!
„Třináct.“
„- bude to -„
Plesk!
„Čtrnáct.“
„- naše -„
„Patnáct.“
Plesk!
„- malé -„
Plesk!
„Šestnáct.“
„- tajemství!“
PLESK!!!
„Sedmnáááct!“ zasténal nebo snad vykřikl Harry.
PLESK!!!
„O-osmáct!“
PLESK!!!
„Devatenáct!“
PLESK!!!
„Dvacet!“
„Výborně.“ Pohladil ho po citlivé kůži, která úplně hořela. „A teď, na postel, Pottere. Na všechny čtyři.“
Harry musel poslechnout.
Třásly se mu ruce i nohy. Rychle se opřel o kolena a o ruce a –
„Pojďte blíž k okraji, Pottere. Nebojíte se mě snad, že ne?“
Ne. Možná trochu. Kdyby neposlechl… zacukalo mu v ptáku, který se mu skoro dotýkal břicha. Bože. Rychle se přesunul blíž k okraji postele.
Malfoy ho chytil za zadek a znovu mu prohnětl půlky. Lehce je od sebe odtáhl a pak sjel rukama až na stehna. A pak nahoru, přes půlky, po zádech podél páteře a zpátky.
Harry zasténal a prohnul zadkem blíž k němu.
Malfoy se uchechtl. „Tak nedočkavý.“
Sjel rukou níž, mezi půlky, obkroužil Harryho řiť prstem, mírně na ni zatlačil, ale pak šel dál. Chytil do ruky Harryho koule a jemně je promnul.
„Možná bych vás takhle měl nechat,“ uvažoval Malfoy nahlas. „Jak dlouho asi vydržíte čekat, připravený a dychtivý, než si vás vezmu? Minuty…“ přejel Harrymu nehty po citlivé zbité kůži, „desítky…“ teď po páteři až nahoru k vlasům.
Harry s prohnul a zasténal.
„Možná hodiny?“
A ruka i nehty zmizely.
Ne… prosím.
Chtěl se otočit a podívat se za sebe, ale Malfoy ho znovu plácl po zadku.
Ruce ho málem přestaly poslouchat.
„Žádné takové, pane Pottere. Nepodvádějte. Hezky se dívejte před sebe jako hodný poslušný chlapec. Ano?“
„Ano…“ zachraptěl Harry.
„Tak se mi to líbí.“
Vlhký prst se ho dotkl mezi půlkami a zatlačil dovnitř. Harry se naprosto uvolnil.
„Tak horlivý… Tak připravený… Možná bych vás měl používat míň.“ Vytáhl prst ven. „Co myslíte, pane Pottere?“
To ne… Snažil se boky dohonit mizející prst.
„Nebo taky ne,“ dodal Malfoy a vrazil mu tam dva.
„Ano, prosím,“ zasténal Harry. Božsky to pálilo. „Víc…“
„Víc? A jste si jist?“
Ale to už přidal další prst.
Zakroutil s nimi. Zatočil s nimi. Ohnul je.
„Řekněte, Pottere…“ ozval se Malfoyův hlas blízko nad jeho hlavou a horký dech mu uvolnil záda. „Jak chcete, abych si vás vzal?“ A na to ho políbil na straně krku.
Harrymu hořely tváře.
„Jemně a pomalu.“ Lehce to místo skousl. „Nebo rychle a tvrdě?“
Harry věděl co chce. „Rychle a tvrdě,“ zachraptěl.
Vytáhl prsty.
„Jste si jist?“
„Ano…“
„Jak si přejete,“ zavrněl Malfoy a jedním pohybem do něj vnikl.
Harry zalapal po dechu. Oči s mu zavřely a ruce se mu podlomily. Nebýt Malfoyových rukou, které mu držely zadek nahoře, spadl by úplně.
„Nahoru, Pottere,“ zasmál se Malfoy.
Harry ho ztěžka poslechl.
„Výborně. A teď…“ tvrdě přirazil a pak znovu. „Potěšte mě a udělejte se jen z mého ptáka ve svém zadku, ano?“
S dalším přírazem zasáhl to božské místo, které Harrymu vyslalo blesky po celé páteři.
„Nuže, Pottere?“
Znovu přirazil.
„Anoo!“ zasténal Harry.
„Tak se mi to líbí,“ řekl Malfoy a zrychlil tempo.
Harry se snažil udržet na všech čtyřech, opravdu snažil. Ani si nevybavil, kdy se to stalo, ale najednou ležel s obličejem zabořeným v matraci, docházel mu dech, před očima se mu dělali mžitky, které se střídaly s bílými jiskrami a najednou ho se mu po celé pravé půlce rozlila slastná bolest a všechno vybuchlo.
Jen matně vnímal, jak do něj Malfoy dál přiráží a jen umocňuje jeho orgasmus.
A pak všechno zmizelo. Když se probral, Malfoy zadýchaně lapal po dechu. Vytáhl se ven a Harrymu v řiti nepříjemně zacukalo. Někdo zakňoural a bolestivou prázdnotu nahradil chlácholivý tlak.
„Ššš, to bude dobré,“ říkal Malfoy jemně. Harry pomohl hlavou a skrz mlhu se podíval na něj. Držel mu ruku mezi půlkami. Ze sepnutých vlasů mu visely uvolněné prameny. Pořád měl košili a jen kalhoty měl u kolen. Byl zpocený, zarudlý a zadýchaný námahou a Harrymu teď připomínal nějakého velmi vilného piráta. Pousmál se.
Malfoy opatrně odtáhl prsty od Harryho zadku a naklonil se k němu. Pomalu ho políbil.
„Všechno v pořádku?“ zeptal se tiše.
Harry s líným úsměvem přitakal. „V naprostém.“
Malfoy přikývl. Vzal hůlku, kouzlem je očistil od všech lepkavostí, natáhl si kalhoty a lehl si. Položil se nahoru na polštář a poklepal na místo vedle sebe. „Pojďte sem za mnou.“
Harry poslechl.
Malfoy ho k sobě přitulil do náruče.
Vtiskl mu polibek do vlasů a pomalými kroužky mu přejížděl po zádech. „Mám vás zahojit?“
Harry nad tím uvažoval, ale pak zavrtěl hlavou. „Ne, to je dobré.“
Malfoy se uchechtl a přitiskl ho k sobě. „Vy mě, Pottere, nepřestáváte udivovat.“
Druhou rukou vzal deku a přehodil ji přes Harryho nahé tělo.
Harry se pousmál a líp se uvelebil na hrudi v košili. Nechal zrychlené bušení srdce a konejšivou ruku na zádech, aby ho uspaly.
Všude bylo bílo. Byla mu zima, ale brzy se zahřeje. Jen se ještě potřeboval najíst. Najde si zase to útlé, mrštné a bílé s černým ocáskem. To měl ze všeho nejradši.
„Harry. Harry!“
Trhl sebou a otevřel oči. Zmateně se posadil. „Co se děje?“
„Měl jste špatný sen.“
Harry si povzdechl a promnul si čelo, spánky a celý obličej. „Promiňte, nechtěl jsem vás vzbudit.“ Přikryl se odkopnou dekou.
„Nic se neděje.“ Malfoy se posunul blíž k němu. „Je vám zima?“
Harry se pousmál a přejel si rukou po nahé paži. „Možná je čas na pyžamo.“
Malfoy mlaskl. „Nesmysl.“ Otočil se a sáhl pro hůlku na nočním stolku. Jedním mávnutím nechal v krbu rozhořet oheň. „Brzy tu bude teplo.“
Harry vděčně přikývl a zase si lehl. „Díky.“
„Maličkost,“ mávl rukou Malfoy a lehl si na bok, aby na něj viděl. „Chcete o tom mluvit?“
Harry zavrtěl hlavou. „Není o čem. Už si to ani nepamatuju „
„Možná,“ řekl Malfoy váhavě a přejel Harrymu po ruce schované pod dekou, „bychom měli zvolnit. Dřív jste špatné sny neměl. Nemusíme si tak často hrát nebo dělat věci, které by mohli dráždit vaše podvědomí. I když s tím souhlasíte a baví vás to, pořád to může být pro vaše tělo i mysl šok. A pak z toho můžete mít špatné sny.“
Harry se pousmál a přejel mu prsty po tváři. „Nebojte, kdyby toho na mě bylo moc, tak řeknu. Ty sny… i když si toho moc nepamatuju, vím, že s tím nejsou spojené. Žádní nespokojení ministři, žádné fyzické tresty. Žádné ošklivé věci z minulosti.“
„Jestli jste si jist?“
„Jsem. Ani bych to nenazýval zlými sny.“
„Trháte a škubáte sebou dost.“
„Asi jsou jen tak živé. Někdy i sám sebe probudím. Ale tady,“ ukázal si na hlavu, „mám klid. Nebojte. Většinou hned zase usnu.“
„Když myslíte…“
„Myslím,“ usmál se Harry a vlepil mu rychlou pusu. „Pojďte už spát.“
„Na druhou stranu,“ namítl Malfoy, a zasunul ruku k Harrymu pod deku, „jsme už oba vzhůru.“
Harry se zasmál. „Jsem moc unavený. Nepoužitelný. Už teď usínám.“
„To vůbec nevadí. Nechte to na mě. Taky se necítím na žádné velké aktivity.“
Harry se pousmál a natočil se, aby k němu Malfoy měl lepší přístup. „Jestli usnu, tak nepřestávejte.“
Zavřel oči a užíval si Malfoyovy šikovné prsty i jistý stisk. Lehce pohnul pánví a přirazil mu do ruky, ale byl si jistý, že brzo usne.
Malfoy ho otočil na bok a přitiskl se k němu. „Smím?“ zeptal se a dotkl se Harryho zadku.
Harry místo odpovědi jen zamručel a zvedl a pokrčil nohu.
Malfoy mu zajel prsty do řiti. „Ještě pořád v sobě máte moji předchozí dávku.“
„Hmmm,“ zamručel Harry souhlasně.
Prsty nahradilo jeho péro. Harry spokojeně zasténal, když pomalu vnikal dovnitř.
Malfoy tam zůstal. Líně mu pumpoval ptákem a jen tam tak ležel a nehýbal se.
„Ještě pořád chcete spát?“
„Hm hmmm,“ přitakal Harry a spokojeně si povzdechl. „Takhle mi je dobře.“
„Mně taky, Pottere, mně taky.“
Harry položil nohu dolů. „Tak takhle zůstaňte a pojďte taky spát. Nikam vám neuteču.“
Malfoy mírně pohl boky a přirazil. „Je to lákavá představa.“
Harry se mu přitiskl zadkem ke klínu. „Dělejte si, co chcete. Ošukejte si mě ve spaní, nebo zůstaňte ve mně a taky pojďte spát. Ale nebuďte mě.“
„Jste si jist?“
„Jo,“ řekl Harry, pořád se zavřenýma očima. „Já jdu spát a vy si dělejte, co chcete. Jen ho, prosím, nevyndávejte.“
Malfoy ho objal, znovu jemně přirazil a Harry spokojeně zamručel.
„Pottere…“
„Hmmm?“
„Dobrou noc.“
„Dobrou.“
Měl pocit, že Malfoy taky usnul. Jen času od času do Harryho přirazil. Snad aby jim oběma připomněl, kde zrovna je. Harrymu bylo teplo, příjemně a slastně. A žádné špatné sny už nepřišly.
Harry ležel na posteli na břiše a znovu si pročítal návrh na změnu definic. „Jak je to teď s hlasy?“
Malfoy vzhlédl z křesla, ve kterém seděl a pročítal nějaké pergameny. „Jaké hlasy máte na mysli?“
„Definice magických tvorů a nemocí.“
„Ach, tenhle. Bude se hlasovat už ve středu a zatím to je třicet pět procent pro změnu. Alespoň podle předběžného průzkumu.“
„A jak to počítáte?“
„Mám své kontakty. Ale vždy projde návrh, který má nadpoloviční většinu všech hlasujících. Ne všech členů.“
„Takže kdybych přišel a hlasoval…“
Malfoy se zvedl s přešel k Harrymu. Pohladil ho po nahých zádech. Měl rozevřený župan a Harry odolal nutkání mu olíznout růžovou bradavku. „Kdybyste přišel a hlasoval, dost výrazně by se hlasy vyvážily.“
„Ale stačilo by to?“
Malfoy si povzdechl, sedl si k němu a znovu ho pohladil. „Nebudu vám lhát. Myslím, že v tomto případě už ne. Ale ukázalo by to jiným, že má cenu přijít. Mohl by se kolem toho spustit poprask. Lord Potter přišel hlasovat a podpořil návrh, který kvůli obecně nízké účasti neprošel. Mohlo by to vytvořit tlak veřejnosti na členy Starostolce, aby začali dělat svou práci.“
„Poprasky zrovna nemusím.“
„Já vím,“ povzdechl si Malfoy. „Ale představte si, jak by podobné budoucí návrhy mohly uspět, kdyby přišly i jen tři čtvrtiny Starostolce. A váš příklad by mohli následovat mnozí.“
Harry si podepřel hlavu. „Musel bych si vzít v Bradavicích volno. Mám hodiny.“
Poplácal ho po zadku. „Promyslete to. Stejně tam jste pořád.“
Harry si odfrkl. „To už dávno není pravda. Pořád jsem -„
Někdo zaklepal na dveře.
Podívali se na sebe. Malfoy se zamračil, zvedl se a přešel ke dveřím. Pootevřel je. „Ano?“
„Hubby se omlouvá, že ruší. Ale mladý pán přišel domů a přeje si s pánem mluvit. Mladý pán jde nahoru,“ říkala skřítka rychle. „Hubby se snažila mladého pána uvést do salónu, říkala, že má pán společnost, ale mladý pán se nenechal.“
„Připravte jeho oblíbené občerstvení a postavte na čaj!“ štěkl po ní a zabouchl dveře.
Harry už si přetahoval hábit přes hlavu.
„Krucinál!“ zaklel Malfoy a sáhl po hábitu. „Já ji snad propustím!“
„Co budeme dělat?“ zeptal se ho Harry místo odpovědi a obul si boty. Hledání ponožek vzdal.
„Nemůžete se vyplížit ven, protože už řekla, že tu někoho mám. Do pracovny!“
Harry tam rychle přešel a uhladil si hábit a prohrábl si vlasy.
„Jak vypadám?“ zeptal se Malfoy a zavřel dveře od ložnice
„Pomuchlaně.“
Zaklel, vytáhl hůlku a zakouzlil je. Hábit se mu vyrovnal, vlasy uhladily a učesaly. To samé udělal i Harrymu.
Sedl si za svůj stůl a porovnal papíry. „Sedněte si a vypadejte, že tu sedíte už dlouho. Bavíme se o Starostolci. Pozval jsem vás sem, protože vás chci přesvědčit, abyste hlasoval. Ano?“
„Anoi,“ souhlasil Harry a přiměl se si pohodlněji sednout. „Neměli bychom mít něco k pití?“
„Pravda.“ Mávl hůlkou a přilétla karafa s vínem. Nalil dvě sklenky, nerovně a jen do čtvrtky, a poslal jednu k Harrymu. Ten ji chytil právě v momentě, kdy někdo zaklepal.
„Omluvte mě, pane Pottere,“ řekl Malfoy nahlas. „Dále!“ zvolal.
Dveře se otevřely a vešel jeho syn.
„Dobrý večer, otče,“ otočil se, aby se podíval, kdo sedí v křesle. „Pottere?!“
„Dobrý večer,“ usmál se a Harry a pokynul mu vínem.
„Co tady děláš?!“
„Já a pan Potter jsme potřebovali něco probrat,“ řekl místo Harryho Malfoy.
Draco přimhouřil oči a probodl Harryho pohledem. „Probrat? A co přesně jste potřebovali probrat?“
„Diskutujeme o Starostolci, pokud to musíš vědět,“ řekl jeho otec nebezpečně klidně.
Harry přikývl. „Lord Malfoy se mě snaží přesvědčit, abych se vrátil do svého křesla.“
„A to je jediný důvod tvojí návštěvy, Pottere?“ přišel Draco ještě blíž.
„Jaký další důvod bych měl mít?“ zeptal se Harry.
Rozhodně ne se s jeho otcem vyspat. To určitě ne.
„Věděl jsem to.“
„Co?“
„Máš to napsaný na tváři. Vážně sis myslel, že je to dobrý nápad?“
„Ehm…“
„Co přesně jsi věděl, Draco?“ zeptal se Malfoy. „Možná bychom si měli sednout a prodiskutovat to.“
„S tímhle práskačem nic diskutovat nebudu,“ ukázal Draco na Harryho hůlkou. „Že se nestydíš. Myslel sis, že mu to neřeknu?“
Harry mlčel. Kruci. Aspoň si nemyslí, že spí s jeho otcem. Ale zase si myslí, že ho chtěl prásknout. A teď se provalí ta druhá zatracená věc. Do prdele!
„Neřekneš co, Draco?“ Těkal pohledem mezi ním a Harrym. „O co tu jde?“
„O nic tu nejde,“ řekl Harry spěšně a postavil se. „Vůbec o nic. Přišel jsem sem, protože jste mi chtěl říct o Starostolci. To jste už udělal, tak už zase půjdu. Vypadá to, že si vy dva potřebujete něco vyříkat a u toho být vůbec nemusím.“
„Právě naopak,“ přimhouřil oči Malfoy a opřel se o stůl. „Vypadá to, že mi zde něco uniká. Co kdybyste se oba posadili?“
Harry poslechl a o nějakou dobu později, i když neochotně, i Draco.
„Takže od začátku. Pane Pottere, co máte do činění s mým synem?“
Sakra. Harry se na Luciuse podíval ale ten vypadal smrtelně vážně. A Harry vůbec nedovedl říct, jestli to hraje nebo ne. Do prdele.
„Nemám s ním nic společného,“ namítl Harry. „Opravdu.“
„Harry,“ povzdechl si Draco Malfoy. „Už nemá cenu lhát. Je to venku.“
Co je venku? Nic není venku!
„Harry?“ zeptal se Malfoy ledově klidně a s přimhouřenýma očima. „Proč mu říkáš Harry, Draco?“
Malfoy stiskl čelist, ale pak se pousmál a sklonil hlavu. „Chtěli jsme ti to říct už dřív, ale… popravdě, bál jsem se tvé reakce.“
Co mu chtěli říct už dřív? Nic mu nechtěli říct už dřív! Pomoc! Tuřín! Harry polkl a podíval se na Draca Malfoye, který se na něj usmíval. „Co to děláš,“ zeptal se ho Harry přiškrceně.
Zvedl obočí. „Říkám pravdu.“ Natáhl ruku a poplácal Harryho po noze.
Harry na tu nohu zůstal zírat. Pak se oněměle podíval na Luciuse. Co má dělat? Ten vypadal, jako by chtěl vraždit.
„Draco, vysvětli mi, o čem mluvíš a co mi to tu naznačuješ.“
„S Harrym jsme už hodně dlouho přáteli. Je to hodný a laskavý člověk, otče. Loajální. Ukázal mi svět novýma očima. A pak… jak to říct jinak. Jsem se zamiloval.“
Zabte ho. Zabte Harryho nebo Draca nebo někoho ale někoho už zabte, ať tohle nemusí poslouchat. Z toho se už nevyhrabe.
„Zamiloval?“ zeptal se Lucius tiše.
„Ano,“ přitakal Draco a nervózně se usmál. „Nejdřív jsem to popíral. Nechtěl jsem tomu věřit. Malfoy a nebelvír? Ani omylem. Ale… otče, kdybych to nezažil, tak bych tomu sám nevěřil. Vzájemně se doplňujeme. Patříme k sobě. Chceme spolu strávit zbytek života. Vzít se. Mít rodinu. Doufám, že to pochopíš a že nám dáš své požehnání. Otče, Ginny je úžasná čarodějka. Talentovaná a chytrá. Čistokrevná. Je vším, v co můžu u manželky a matky svých dětí doufat.“
Ginny. Řekl její jméno. Díky bohu. Harry se s úlevou do křesla svalil.
„Ginny… Weasleyová? Chceš si vzít… Ginny Weasleyovou?“
„Ano, otče, chci,“ řekl pevně.
„A co s tím má společného tady Potter?“
„Seznámil nás,“ řekl Malfoy.
Neseznámil!
„Nebýt něj, nebyli bychom spolu.“
To nebyla pravda!
„A když jsem Ginny žádal o ruku, pomohl mi vybrat prsten přesně pro ni.“
Nepomohl!
„Takže… vy jste to, Pottere, věděl?“
Harry mezi nimi kmital pohledem. Co má říct? Že ne a nechat jednoho přemýšlet, proč lže, když slíbil, že mladý pár podpoří? Že jo a nechat svého milence si myslet, že o tom celou dobu věděl? Do prdele!
„Pottere?“
Tuřín?
„Harry? Jsi v pořádku?“ zeptal se ho starostlivě Draco.
Harry upřel na Malfoye pohled. Díval se mu přímo do očí, když řekl: „Jo, věděl. Od momentu, kdy jsem slyšel, jak do sebe vrazili, když Ginny zakopla o spadlý tuřín na Příčné ulici, jsem věděl, že patří k sobě.“
Malfoyovy oči se trochu, neznatelně, uvolnily. Sklouzl pohledem z Harryho na svého syna. „Takže to jsi mi přišel říct?“
„Ano, otče.“
Malfoy na něj chvíli zíral ale pak se uchechtl a přikývl. „Na moment jsem si myslel, že snad ty a Potter…“
„Co? Ne,“ odfrkl si. „Harry je dobrý přítel ale rozhodně ne tak dobrý. A musíš uznat, že v porovnání s ním je Ginny výborná snacha.“
„To… ano. Mnohem raději budu mít za snachu ji než jeho. Bez urážky,“ dodal k Harrymu jakoby mimoděk.
„V pohodě,“ mávl Harry rukou. „Taky bych vás za tchána nechtěl.“
Pomalu vydechl.
„A je to všechno nebo máme ještě nějaké jiné noviny?“ zeptal se Malfoy žertem.
„Ne, otče.“
„Ještě je tu -“ Harry se zarazil, když si uvědomil, že promluvili oba najednou a každý jinak.
Malfoy se na něj podíval zvědavě a jeho syn Harryho propaloval ošklivým pohledem.
„Ano?“ pobídl ho Malfoy.
„Harry jen žertoval. Že, Harry? Otec jistě nepotřebuje slyšet tvou trapnou historku o nedorozumění,“ usmál se na Harryho křečovitě.
„Ano, jen trapná historka,“ dodal Harry spěšně. „Možná si to nechám na přípitek na svatbu.“
„To je výborný nápad,“ zasmál se nuceně Draco Malfoy. „Ginny z toho bude jistě velmi nadšená.“
„Dobře, jestli jste si jisti.“ Malfoy vstal a přešel k nim. „Pane Pottere, jistě chápete, že budeme muset v naší konverzaci pokračovat někdy jindy. Je toho hodně, co potřebuju se svým synem probrat.“
Harry se zvedl. „Jistě. Přeji vám oběma příjemný večer.“
„Vám také,“ kývl na něj Malfoy a ukázal mu dveře.
„Měj se hezky, Harry!“
Když za sebou zavřel dveře, oddechl si. Tak to nedopadlo úplně příšerně. Vydal se chodbou pryč. Sáhl si do kapsy pro hůlku, aby ještě Malfoyovi napsal rychlý vzkaz, ale nebyla tam. Nebyla ani v druhé kapse. Do prdele. Musel ji nechat na posteli nebo někde v ložnici. Kurva!
Bez té se odsud nepřemístí.
Napadlo ho, že by se proplížil do ložnice druhými dveřmi, ale bylo to moc riskantní. Kdyby ho přistihli, těžko by se to vysvětlovalo Starostolcem.
„Hubby?“
Skřítka se objevila. Třásla se a měla velké oči zalité slzami. Neřekla ani slovo.
„Mladý pán tu má pořád ložnici nebo používá hostinské pokoje?“
„Má, má, má svou lo-ložnici, pane.“
„A ta je v jakém křídle?“
„V jižním, pane.“
Teď byli v severním. „Jsou v tomto křídle hostinské pokoje?“
„Ano, pane, ve třetím patře.“
Vydal se tím směrem a skřítka ho rychle následovala. Šeptem jí cestou říkal: „Dobře. Dnes tam přespím. Pan Malfoy mi mnohdy nabízel, ať se je nebojím využít. Poslouchej mě dobře, Hubby. Pokud se mladý pán dozví, že tu pořád jsem, bude se Lord Malfoy velmi zlobit. Už teď přemýšlí, že ti dá oblečení.“
Skřítka vzlykla a roztřásla se.
„Přimluvím se za tebe. Dám ti pro něj vzkaz, který mu předáš, rozumíš? Řekneš, že ho zrovna přinesla sova a nic jiného, ano?“
„A-ano.“
„Výborně. Ať je připraven brk a papír, až přijdu do pokoje.“
Skřítka zmizela.
Harry si povzdechl. Tohle bude ještě zajímavé.
Někdo zaklepal na dveře. Harry vstal z křesla a rychle je šel otevřít. Když uviděl na jejich druhé straně toho správného Malfoye, usmál se.
Malfoy zvedl jeho hůlku. „Hledáte tohle?“
Harry si ji vzal a ustoupil, aby mohl vejít. „A taky ponožky, spodky a kabát. Ale tohle mi chybělo nejvíc.“ Zavřel dveře. „To bylo jen o fous.“
„To ano,“ souhlasil Malfoy. „Musím říct, že tolik překvapení jsem za jeden večer nečekal. Řekněte, Pottere, jak blízcí jste si s mým synem?“
Řekl to odlehčeně a s vtipem, ale byla v tom i ledová ostrost.
Harry zavrtěl hlavou. „Ginny mi řekla, že se spolu vídají před měsícem. S prosbou, abych o nich její rodině tvrdil, že to vím dýl. To po mně chtěli dva týdny zpátky. Nečekal jsem, že tu samou historku použijí i na vás.“
Malfoy přikývl. Pak se uchechtl. „Vypadal jste jako ryba vytažená z vody. Skoro mi vás až bylo líto. Jsem překvapen, že Draco věří, že jsem vašemu mrzkému výkonu uvěřil.“
„Dost ošklivě mě hodil přes palubu,“ namítl Harry.
„Naprosto adekvátně vás hodil přes palubu. Byl jsem tak v šoku z myšlenky, že by s vámi něco měl, že v porovnání s tím byl sňatek s Ginevrou opravdu tím menším zlem.“ Přišel blíž k němu. „Nerad mám takové myšlenky.“
Harry ho objal rukama kolem krku. „Já také.“
Malfoy ho přitáhl k sobě. „Co byla ta věc, kterou jste chtěl dodat? Jak ji můj syn zamaskoval za trapnou historku?“
Harry polkl
„Je tu jedna trapná historka. Když řekli, že na mě mají velkou prosbu, myslel jsem si, že po mně chtějí trojku. Tak jsem je dost tvrdě odmítl a to je dost naštvalo.“
„Jak vás to vůbec napadlo?“ zeptal se Malfoy zaujatě.
Harry si povzdechl. „Asi jste mě zkazil. Dřív by mě něco takového nikdy nenapadlo, ale po tolika prosbách a návrzích, které jsou tak… postelové, už mě jako první vždycky napadne něco se sexem.“
Zasmál se, sklonil se a políbil Harryho. „A vy jste je odmítl?“
„Samozřejmě!“
„Neznějte tak dotčeně. Je to naprosto smysluplná otázka. Se slečnou Weasleyovou jste pořád zadobře a Draco je… odvážím se hádat, že váš typ.“
Harry si odfrkl. „Jsem spokojený s tím, co mám. A pochybuju, že se vyrovná vám.“
„Je mladší.“
Harry přikývl. „O důvod víc předpokládat, že na vás nemá. Nebavme se už ale o neproběhlém sexu s vaším synem. Prosím. Chci myslet na úplně jiný sex s vámi.“
Malfoy se zasmál. „Dobře, dobře. Ještě mi řekněte, co jste tedy chtěl dodat.“
Harry zaváhal. „To je něco, co by vám asi měl říct sám.“
„Když bude po jeho, tak mi to neřekne nikdy.“
Harry stiskl rty. „Co vám řekl o svatbě?“
„Že tam chtějí obě rodiny. Že nechtějí čekat. Že se chtějí vzít na své dvouleté výročí, což bude asi do měsíce.“
„Jo,“ přikývl Harry. „To je pěkná verze, jak vysvětlit, že na to tolik pospíchají.“
Malfoy přimhouřil oči. „Pottere, netvrdíte snad, že…“
Harry pokrčil rameny. „Já netvrdím nic. Taky vám nic neříkám. Lidé mají určitě dobré důvody, proč uspíšit svatbu a proč se bát reakcí na všech stranách tolik, že někoho přemluví, aby lhal o tom, jak dlouho jsou spolu a jak dlouho to už plánují. I když na jejich obranu, opravdu se plánovali vzít.“
Malfoyovy zacukaly koutky. „Pottere, čekají dítě nebo ne?“
Harry pokrčil rameny. „Jak bych mohl něco takového vědět? Ale kdyby mi někdo před pár měsíci řekl, že mě ošuká budoucí dědeček, nevěřil bych mu to. Kdyby mi to řekl teď, asi bych se jen zasnil nad tím, jak dobře to udělá.“
„Pottere… nedrážděte mě.“
„Nedráždím vás. Řekněte, zůstává tu na noc nebo nemusím být potichu?“
Hladově ho políbil a pak se přesunul na Harryho krk. Naklonil hlavu na stranu, aby měl lepší přístup.
„Zítra ráno přijdou oba na snídani. Takže tu nemůžete přespat,“ řekl Malfoy mezi polibky.
Harry zavřel oči a prohrábl mu vlasy. „To pro jednou přežiju.“
„Rozčílil jste mě dneska, Pottere.“
Harrymu cuklo v péru. „To je mi líto.“
„Ano, mně také. Budete to muset odčinit.“ Podíval se na něj a probodl ho pohledem. „A možná pořád budu rozčilený. Možná vás budu muset potrestat.“
Harry se pousmál. „Myslím, že si to zasloužím. Určitě si to zasloužím.“
„Kdybyste chtěl přestat…“
„Vím, co říct,“ ujistil ho Harry a přitáhl ho k sobě. „A už mi ukažte, jak moc jsem vás nasral, ano?“
Místo odpovědi se po něm Malfoy vrhl. Chvíli Harryho líbal, ale pak ho zatlačil dolů. Vyndal si ptáka z kalhot.
„Víte, co dělat.“
Harry horlivě přikývl. Rychle ho vzal do pusy a zajímal se, když ho Malfoy popadl za vlasy a přirazil.
Zavřel oči a povolil čelist i jazyk, aby mohl vzít Malfoye hlouběji. Při dalším přírazu mu ho tam vrazil až na doraz. Harryho to natáhlo, ale ani jeden z nich nepřestal. Cucal a sál toho ptáka, slzy i sliny mu tekly po bradě a v břiše měl z dávení křeče. Dřív ale umře, než by přestal.
Najednou ho ale Malfoy za vlasy odtáhl. „To stačí,“ zavelel pak Malfoy. „Lehněte si na postel.“
Harry nadšeně poslechl. Cestou na postel si chytil svého ptáka a párkrát po něm přejel, ale Malfoy ho plácl přes ruku. „Žádný takový. Nic takového si nezasloužíte. Nemám pravdu?“
„Máte,“ řekl Harry ochraptěle. „Omlouvám se.“
„No, budu vás muset potrestat ještě víc.“
A sotva to dořekl, dal mu ránu přes zadek.
Byla to ostrá bolest a už teď Harryho pravá půlka pálila. Než se stačil nadechnout, přistála další na levou půlku. Malfoy se nedržel ani trochu zpátky a bylo to úžasný. Další rána. A další. Harry sténal do matrace a škemral a prosil o dost a o víc zároveň.
Pak to přestalo. Malfoy mu hnětl hořící zadek a zatínal do něj prsty. „Jste už potrestaný dost?“
Harry zasténal a upřímně netušil, jestli to bylo ano nebo ne.
Malfoy se zasmál. „Výborně. Ukažte pusu.“
Harry poslušně natočil hlavu. Uviděl klečícího Malfoye s ptákem velkým a tvrdým připraveným jen pro Harryho. Při tomto ohledu zasténal a pohl boky.
Malfoy si po ptáku přejel rukou. „Potrestat vás trvalo moc dlouho. Na záda, Pottere.“
Harry rychle poslechl. Malfoy si na něj klekl. Každé koleno měl v Harryho podpaždí a stačilo, aby Harry jen zvedl hlavu, a už měl jeho ptáka v obličeji. Malfoy ho chytil za vlasy a přitáhl ho k sobě. „Na co čekáte?“ zavrčel.
Harry se dal do práce. Ale dřív, než stihl najít nějaký rytmus, už se Malfoy zvedal.
Harry tázavě zakňoural.
Malfoy ho poplácal po stehně. „Dobrá práce, ale dneska se vám nechci udělat na obličej.“ Strčil mu prsty do pusy a Harry je poslušně a rychle ocucal a pokryl tolika slinami, kolika zvládl.
„Výborně.“
Malfoy mu strčil do zadku jeden prst. Druhý. Třetí. A pak už svého ptáka. Tvrdě a prudce. A pak dál stejně přirážel.
„Jo…“ zasténal Harry.
Malfoy se uchechtl. „Má to být váš trest.“
Harry přikývl. „Ne…“ zasténal poslušně.
Malfoy si odfrkl a pak se rozesmál. „Pottere! Takhle se nedá pracovat!“ Svalil se na Harryho. „Vy mě zničíte,“ postěžoval si.
Harry se taky zasmál a píchl do něj prstem. „Ale no tak. Ještě nekončíme!“
„To by byl ten správný trest pro vás, “ řekl Malfoy. „Tohle si nezasloužíte. Týden bez sexu, to by vám ukázalo.“
Harry si odfrkl a zatnul zadek. „Říká ten, kdo je ve mně až po koule. Týden byste nevydržel.“
„Nesnažte se mě vyprovokovat.“ Malfoy se zvedl na lokty. „Takovou sázku by si neužil nikdo.“
Harry se nadzvedl a dal mu pusu na nos. „Tak co? Jdeme na to?“
„Jo,“ přikývl Malfoy. „Ale už nějak nemám chuť být rozčilený.“
Harry se zazubil a obmotal kolem něj nohy. „Tak mě jen ošukejte.“
„Pottere…“ přejel mu Malfoy po tváři.
„Jo?“
Chvíli váhal.
„Copak?“ zeptal se Harry a pohl boky, aby ho do sebe dostal hlouběji.
Malfoy měl červené špičky uší.
„Copak?“ zeptal se Harry znovu. Napadlo ho snad něco nového, co by mohli zkusit?
„Řekni, že jsi můj. Že budeš spát jen se mnou.“
Harry se pousmál. Přitáhl ho nohami do sebe co nejvíc to šlo a naklonil se aby ho mohl políbit. Když se odtáhl, jemně ho ždibl do rtu. „Ano, jsem váš. A budu spát jen s vámi. S nikým jiným. A co vy? Taky budete spát jen se mnou?“
„Samozřejmě.“
„To slyším rád.“ Znovu ho políbil. „Už mě ošukáte?“
Malfoy mírně pohl boky a dál se díval Harrymu do očí. „Co když tě nechci ošukat?“
„Dělejte si se mnou, co chcete, pane Malfoyi.“
„Luciusi.“
„Co?“
„Aspoň v posteli mi říkej Luciusi.“
„Dobře.“ Olízl si rty. „Luciusi.“
Usmál se a znovu lehce přirazil. Měl v očích jiskřičky. „Řekni to ještě jednou.“
„Luciusi,“ řekl a splynulo mu to ze rtů, jako by to nikdy jinak neříkal.
Znovu přirazil. „Ještě jednou.“
Harry nevěřícně zavrtěl hlavou, aniž by přerušil jejich oční kontakt. „Luciusi, Luciusi, Luciusi.“
Políbil ho. Jemně, dlouze, táhle. Labužnicky a jako by nic jiného nikdy nedělal ani nechtěl dělat.
Pak se odtáhl a znovu se do Harryho zaklesl pohledem. Začal mírně a pomalu přirážet. Stejně líně a labužnicky, jako když Harryho líbal.
Harry se nedovažoval podívat se jinam než do Luciusových očí.
Všechno bylo silnější. Živější. Lepší. Bože. Nesmí to přestat. Tiskl ho do sebe nohami s každým přírazem a vytáčel k němu boky, aby spolu byli víc a dýl a hlouběji.
„Chyť mi ruce,“ poprosil ho Harry a dál si dlaně vedle hlavy, z každé strany jednu.
Bez zaváhání se Malfoy opřel o lokty. Celým tělem na Harrym ležel. Chytil ho za ruce a propletl si s ním prsty. Harry jen chtěl, aby ho přišpendlil a držel na místě, ale tohle bylo lepší. Mnohem lepší. Líbal ho. Zavřel oči a jen si užívat všechny ty dojmy. Jak Lucius přirážel. Ležel na něm. Držel ho. Harry se skoro nemohl hýbat a byla na něm taková slastná tíha. A Lucius pořád přirážel do přesně toho místa, ze kterého se dělalo Harrymu bílo před očima. Bylo toho hodně. Bylo toho moc. „Luciusi,“ zavzdychal. „Už budu.“
„Podívej se na mě.“
Harry poslechl a zaklesl se do něj pohledem. Bylo těžké udržet oči vším tím potěšením otevřené, ale snažil se. „Luciusi…“
Ucítil tlak, jako by byl Lucius uvnitř Harryho ještě větší. Pulzování a pak zvětšující se horko. Prohnul se v zádech. Oči se mu vyvrátily vzhůru a s výkřikem „Luciusi!“ vyvrcholil.
Bylo mu krásně. Bylo mu skvěle. Oči se mu zavíraly. Pohladil Malfoye po zádech. „Vstávej. Musím jít.“
„Nemusíš,“ zamumlal Malfoy a dál na Harrym vyčerpaně a naprosto uspokojeně ležel.
„Musím. Ráno ti přijde syn na snídani, pamatuješ?“
„To mi je jedno. Něco vymyslíme. Zůstaň.“
Harry se zasmál a položil hlavu na matraci. Zavřel oči. „Tak dobře. Ale bude to na tebe.“
„To je riziko, které jsem ochotný postoupit,“ odpověděl Malfoy a uvelebil se pohodlněji na Harryho hrudníku. Než se Harry zmohl na odpověď, už pomalu a pravidelně oddechoval.
Harry se jednou rukou opatrně natáhl pro deku. Naštěstí byla odkopaná na straně. Oba je přikryl, aniž by se nějak moc pohnul a Malfoye ze sebe shodil.
Pořád byl v něm. Jistě brzo vyklouzne, ale Harry si ten pocit plnosti a tepla teď užíval.
Zrovna vycházelo slunce. Vzduch byl mrazivý a svět růžověl. Harry se zhluboka nadechl. Dneska bude krásný den. Studený ale krásný. Uhladil si kabát a otočil se ke svému milenci. “Tak zatím ahoj.”
Malfoy na něj kývl a překřížil si ruce na hrudi. Tmavě modrý župan mu slušel, ale zřejmě moc nehřál.
Harry se usmál. V ranním světle vypadal jako z nějakého obrazu. Natáhl se a dal mu pusu. “Hlavně buď v klidu,” řekl mu nakonec. “Pošli sovu hned, jak odejdou, a já přijdu. Mysli na to, že když budeš v klidu a hodný, tak si se mnou budeš moci dělat úplně, co chceš.”
“To můžu vždycky,” odfrkl si Malfoy.
“Já vím. Ale tentokrát mi zavážeš oči. Možná mě i svážeš. Budu ti vydán naprosto napospas.”
“Pottere…” zavrčel Malfoy a přitáhl ho k sobě.
Harry mu se smíchem zatlačil na hruď. “Takže se chovej slušně. Jestli uslyším, že to byla katastrofa, tak nic takového nebude. Žádné urážky. Žádné komentáře. A pamatuj, že nevíš, že jsou těhotní.”
“Je snad těhotná jen ona, ne?” zeptal se lehce zděšeně Malfoy.
“Samozřejmě,” zasmál se Harry a dal mu pusu na jeden zamračený koutek. “To se tak jen říká.”
“Asi mezi mudly,” odtušil Malfoy.
“Už půjdu,” řekl Harry a pokusil se ukročit stranou.
“Počkej, počkej,” zarazil ho Malfoy a přitáhl ho k sobě. “Co pusu na rozloučenou?”
Harry se zasmál ale poslušně ho políbil. “A teď už vážně. Nastydneš se.”
“Nenastydnu.”
“Protože už jdu a ty jdeš dovnitř.”
Malfoy protočil oči. “Fajn.” Ale pořád ho držel.
Harry mu zatlačil na hrudník schovaný jen za tenkou látku županu. “No tak! Když mě pustíš a půjdeš, můžeš si jít vybrat, čím mě svážeš. Bude to provaz? Bude to kouzlo? Bude to pásek županu nebo snad vázanka?”
Malfoy ho k sobě ještě víc přitáhl.
“Nějak pořád nevidím důvod, proč tě pustit.”
“Protože když mě nepustíš, tak nás najde tvůj syn a budoucí snacha. A takovou trapnou snídani nechceš. Je to dostatečný důvod?”
“Možná,” řekl.
“Výborně. Hodný.” Dal mu znovu rychlou pusu. “A prosím tě, propustil jsi tu skřítku?”
“Ne,” zavrtěl hlavou. “To byla první věta ve tvém vzkazu.”
“To je dobře. Tak to nedělej, jo?”
“Je neschopná,” namítl Malfoy.
“Je mladá,” zdůraznil Harry. “A od teď bude i velmi vděčná. Věř mi.”
“Jak myslíš,” zabrblal Malfoy.
“A teď mě už pusť a padej dovnitř.”
Malfoy ho pustil ale ještě si ukradl jednu pusu. Pak ještě plácl Harryho přes zadek.
Harry se zasmál, zavrtěl hlavou, otočil se a šel k bráně. Když jí prošel, podíval se za sebe a mávl na Malfoye stojícího ve dveřích. Ten mu mávl zpátky ale pořád ještě nešel dovnitř. Harry si s úsměvem povzdechl a přemístil se do Bradavic.
“Na shledanou, pane profesore!” rozloučila se s Harrym mrzimorská žačka.
“Na shledanou,” odpověděl jí a zavřel za sebou dveře od učebny. Chodba byla plná žáků pospíchajících na oběd.
Klap.
Klap.
Klap.
Harry se otočil a polkl. Lucius Malfoy jistě procházel chodbou. Studenti se před ním rozestupovali a on jim neušetřil jediný pohled. Nepochyboval, že před ním uhnou a všichni, i kdyby na poslední chvíli měli uskočit, opravdu uhýbali. Drahý hábit i kabát bez jediného záhybu, každičký vlas na svém místě. Rukavice z dračí kůže a černá lesklá hůl s rukojetí hadí hlavy, která s každým krokem klapla a o kamennou podlahu.
Bože.
Malfoy se zastavil před Harrym a ušklíbl se. “Lorde Pottere.”
“Lorde Malfoyi,” kývl na něj Harry, vědom si pohledů svých studentů. “Co vás sem přivádí?”
“Zasedání školní rady, jak jinak. Budeme mít tu… čest… že se k nám opět připojíte?”
Harry zavrtěl hlavou. “Už není nic, co bych potřeboval s radou řešit.”
“Škoda…” Stiskl rty Malfoy. “Vaše přítomnost a podněty byly velmi… stimulující.”
Harry se přiměl k úsměvu. “Možná příště, Lorde Malfoyi.”
“Ano…” nakrčil nos, “když štěstěna dá…”
A bez dalšího slova se otočil a za zvuků klapající hole pokračoval chodbou dál.
“Debil,” zamumlal jeden z žáků stojících vedle Harryho. Harry zvedl obočí. “Pane McCoyi…”
Nebelvír se na Harry nevinně usmál. “Je to pravda, pane profesore. Táta to říká taky. A říká ještě horší věci.“
“Jo, nic si z něho nedělejte,” řekl jeho spolužák Binkley. “Je to nafoukanej páprda. Nakráčí si to sem jako by mu to patřilo a má jen blbý řeči.”
“Zmijozelsky blbý řeči,” dodal otráveně McCoy. “Oni mají takový kecy pořád. A tváří se, že neříkají vůbec nic špatnýho.”
“Pánové,” pokáral je Harry s úsměvem. “Vážím si vaší podpory. Děkuju vám. Ale takové řeči a slova už nechci slyšet, ano?”
“Ale je to pravda,” namítl Binkley.
“Bez ohledu na to, jestli je to pravda, je dobré se chovat slušně a neurážet členy školní rady před učitelem, ano?”
“Ano, pane profesore,” zamumlali oba.
“A jen tak mezi námi,” dodal spiklenecky a chlapci se k němu nahnuli, “tuhle schopnost jsem zmijozelům vždycky záviděl. No uznejte, urazit někoho, aniž byste se dostali do problémů?”
Chlapci přikývli. “Jo, to se může hodit,” uznal Binkley.
“Tak vidíte,” usmál se Harry. “Myslím, že každý bychom mohli z trochu zmijozelského chování mít užitek. Například já jsem úplně přeslechl, jak jste o Lordu Malfoyovi mluvili, takže se obávám, že vám zkrátka nemohu odebrat žádné body.” A s tím na ně mrkl.
Chlapci se na sebe podívali a začali se křenit od ucha k uchu. “To je velká škoda, že jste to neslyšel, pane profesore. Oceňovali jsme totiž jeho…” Binkley se odmlčel a snažil se rychle něco vymyslet.
“Styl,” dodal McCoy. “Oceňovali jsme jeho styl!”
“Skutečně?” zeptal se Harry. “No tak to mi nezbývá nic jiného, než vám za to dát pět bodů. Je dobré se navzájem vyzdvihovat. A teď už utíkejte na oběd, pánové.”
Chlapci rychle přikývli a pospíchali chodbou pryč. Harry je slyšel, jak se smějí a nadšeně se baví.
Zavrtěl hlavou. Ach ty děti.
Když si ale vybavil, jak Malfoy procházel chodbou, polkl a rychle se snažil nemyslet na to, že by ho mohl zatáhnout do učebny a nechat se ojet na svém učitelském stole. Harrymu pořád v uších znělo klapání té hole. viděl ji před očima. Dlouhé, hladké, černé dřevo. Elegantní. Jaké by to bylo, kdyby místo ruky použil Malfoy to. Krev se mu nahrnula do ptáka. Kdyby se opřel o stůl a Malfoy ho přetáhl přes zadek svou holí.
Rychle se vrátil do učebny a zamknul za sebou dveře. Takhle na oběd jít nemůže. Sesul se do své židle a vytáhl ptáka ze svých kalhot. Už teď byl napůl postavený. Vzal se do ruky a během chvilky byl už naprosto tvrdý. Ta představa… Chladné hladké dřevo dopadající na kůži, která se tím rozhoří… Harry zasténal a zbrkle pumpoval svým pérem. Malfoy stojící nad ním, rozpřahující se… Harry sténá bolestí i vzrušením a pak do něj Malfoy tvrdě a nemilosrdně přiráží. Ano!
Harry se roztřeseně nadechl. Jo, to by šlo. To by určitě šlo. Hůlkou si rychle očistil ruku, ptáka i postříkaný hábit a upravil se. Pokusil se uklidit svůj dech. Když už byl klidný, ještě jednou zkontroloval, jestli vypadá jako slušný profesor a vyšel z učebny ven. Měl teď ještě větší hlad. Už teď se mu sbíhaly sliny. A na pečené hovězí to bylo jen z části.
Saint Hellena's Sanctuary 