Chapter 19 (původně kapitola 21)
“A co to aspoň zkusit?” navrhl Harry. “Jedna rána. Nebo dvě. Prosím.”
“Harry…” povzdechl si Malfoy. “Nechci, aby tě to bolelo.”
“Ale já jo,” namítl Harry. “Nemusí to být moc. Ale chci to zkusit. Vědět, jaký je to pocit. Tu hůl nosíš všude sebou. Víš, jaký to pro mě bude vidět tě ji držet a vzpomenout si, co jsi mi s ní dělal? Kolem nás lidi a nebudou mít vůbec tušení, proč se mi tak těžko dýchá a proč nedávám pozor.”
Malfoy si navlhčil rty. Harry přešel k němu a sedl si mu na klín. “Jedna rána,” řekl měkce a dal mu pusu. “Jen to zkusíme. Prosím.”
Položil mu ruku na stehno a stiskl. “Tobě se to vážně líbí?”
“Jo.”
“Co se ti na tom líbí? Pomoz mi to pochopit.”
Harry pokrčil rameny. “Proč jsi mi chtěl naplácat? Proč si hrajeme na ministra? Protože tě to vzrušuje. A mně taky. Ale když to bolí, aspoň trochu, tak je všechno… ostřejší. Silnější. Lepší. Nevím, jak jinak to popsat, ale když při sexu cítím bolest, tak to nebolí. Ne doopravdy. Je to tak… příjemné. Už teď se mi sbíhají sliny a mám vzadu krku takový pocit, kdy prostě vím, že to chci. To, jak jsem tvrdý, vidíš, ne? A když to bolí víc… je to jako být v rauši. Plavu v tom a vznáším se v tom a spoj to se sexem a udělám se víc a líp, než bych dokázal jinak.” Cítil, jak mu hořely tváře, ale potřeboval, aby to Malfoy pochopil. “Když mi dáváš na holou nebo si mě bereš drsně, nebolí to tak, jako by to bolelo kdykoliv jindy. Je to v úplně jiné kategorii. Je bolest a je… slast.”
Malfoy pomalu přejel Harrymu po noze. “Děkuju, že jsi mi to vysvětlil. Ale i tak… nechci ti ublížit.”
“Já vím,” přikývl Harry. Ale nemusíš se bát. Neublížíš mi. A kdyby jo, vím, jak tě zastavit. Ale chtěl bych aspoň vědět, jaký je to pocit. Třeba to i na mě bude moc. Ale dokud to nezkusím, nebudu to vědět.”
“Tak dobře,” povzdychl si Malfoy. “Zkusíme to. Ale,” řekl ještě dřív, než mu stihl Harry skočit kolem krku, “mohli bychom zkusit i něco jiného, pokud tě má hůl tak fascinuje.”
“Co?” zeptal se Harry.
“Podej mi ji i s hůlkou.”
Harry si rychle zvedl, podal mu je a zase si sedl na jeho klín. Malfoy mu položil hůl do klína. Harry po hladkém černém dřevě přejel rukou.
“Engorgio,” řekl Malfoy.
Dřevo se pod Harryho rukou zvětšilo. Zvětšovalo se pomalu. Nabývalo na šířce, až bylo jako Harryho zápěstí.
Harry polkl.
Pak Malfoy hůlkou na černé dřevo klepl a vrátilo se do své původní podoby. Až na to, že teď konec hole vypadal jako… no, jako Brumbálova hůlka. Spousta kuliček vzájemně spojených. Na konci malé a čím výš byly, tím větší byly. Znovu klepl a kuličky se proměnily v silnou spirálu. Další klepnutí a na konci hole byl velký dřevěný pták. S žaludem i s žilami. Další klepnutí a hůl se roztřásla. Harry polkl. Mít tohle v sobě…
“Jestli tě tak fascinuje, může ti dělat i něco jiného. A nemusí tě zrovna seřezat.”
“Ano, prosím,” Harry zachraptěl. “Všechno.”
“Tak vidíš,” usmál se Malfoy. “Chceš to zkusit hned?”
Harry začal rychle přikyvovat.
“Tak šup na postel.”
Rychle poslechl.
Přesunul se až nahoru na polštáře a dal ruce k čelu postele.
Malfoy zvedl obočí. “Chceš připoutat?”
Harry znovu přikývl. “Ano, prosím.”
Malfoy s úšklebkem zavrtěl hlavou. “Tohle není možný.” Přešel ale k němu a každou ruku mu přivázal k posteli hedvábným šátkem.
Malfoy si i s holí klekl mezi Harryho nohy. Z lahvičky si nalil olej na ruku, pořádně promazal hůl i Harryho a bez problémů zasunul špičku dovnitř.
Harrymu se zadrhl dech. Zatím nic moc necítil, ale už jen ten pohled…Malfoy měl svázané vlasy, ale jeden uvolněný pramen mu visel podél obličeje. Měl soustředěný a velice vážný výraz. Bylo to tak žhavý!
“Nemusíš se bát, očistil jsem ji kouzlem,” řekl Harrymu.
Harry přikývl. “Nic jiného bych od tebe ani nečekal.”
“Až bude v tobě, zakouzlím ji, aby tě dráždila. Budeš chtít, abych ti ho kouřil nebo…”
“Mi strčíš svýho ptáka do pusy?” dořekl Harry. “To druhý. Určitě to druhý. Strčíš mi ptáka do pusy.”
Malfoy zvedl obočí. “Jseš si jistý?”
Harry přikývl. “Naprosto. Nedovedu si představit nic víc sexy. Ošukej mi pusu zatímco mě bude šukat tvoje hůl. A já se nebudu moct ani hnout.”
Naklonil se a hladově Harryho políbil. “Tvé přání je mým rozkazem.”
Netrvalo dlouho a Harry měl jasno. Asi se zamiloval. Mít Luciuse v puse a jeho zvětšenou a třesoucí hůl v zadku byl ten nejlepší pocit na světě. Ten nejlepší. Lucius na něm klečel. Harry se nemohl ani hnout a byl tak úžasně plný.
Lucius se držel pelesti a nechal na Harrym, aby si určoval tempo. Jak se Harry blížil mučivě pomalu k vrcholu, marně pánví přirážel do vzduchu. Kdyby se mohl dotknout svého ptáka nebo s ním jen o něco zavadil, už by se udělal. Ale ono ne. Když ale pánev zvedl, hůl se pod vlastní vahou prohla a vyslala Harrymu blesk podél páteře. Zachvěl se a zasténal.
Lucius musel Harryho sten cítit, protože zasténal taky.
Harry ho obkroužil jazykem a přitiskl si ho k patru. Sál a cucal. Dýchal nosem a v hrdle sténal.
“Harry… už…” zasténal Lucius a pokusil se odtáhnout.
Tak to ani omylem! Harry ho ještě víc vcucl do sebe a vytvořil tolik podtlaku, kolik dokázal. Malfoy zasténal a horkost zaplavila Harrymu hrdlo. Polykal a sál a představoval si, že vysává Luciuse do poslední slané kapky. Když v péru přestalo pulzovat, ještě jednou ho obkroužil jazykem a pak odtáhl hlavu.
“Harry…” Lucius slezl z Harryho a Harry zase zasténal, protože prohnutí matrace pohnulo s holí. Už byl tak blízko!
Malfoy mu přejel rukou po břiše i po hrudi. “Udělej se pro mě.”
Harry přikývl a znovu trhl pánví nahoru. Zasténal vzrušením i frustrací. Pořád to nebylo dost!
Lucius se pousmál a obkroužil prstem Harrymu bradavku. “Ale no tak… Copak to nechceš?”
Ani se nezmohl na odpověď.
“Tak já ti pomůžu, co ty na to?”
“Prosím,” zasténal Harry a přikývl.
Lucius mu ale nechytil ani ptáka ani koule. Ani ho nevzal do pusy.
Místo toho vzal dva prsty, promnul mezi nimi Harryho bradavku a jednou silně ji štípl.
Vykřikl. Před očima mu vybuchly jiskry a tělo se mu prohnulo. Třásl se a chvějící se hůl mu orgasmus jen zesilovala a prodlužovala. Bylo toho moc. Bylo toho příliš a bylo to božské. A pak byla tma.
Když se vzpamatoval, Lucius mu už stihl rozvázat ruce. Zrovna vytahoval z Harryho svou hůl. Harry sebou cukl a zakňoural. Moc citlivé.
“Šššš, to je dobrý. Vedl sis dobře,” konejšil ho Lucius a rychle mu zatlačil prsty na řiť. Tlak Harrymu ulevil. Malfoy se na Harryho jemně usmál a tiše řekl. “Jsi úžasný, víš to, že jo?”
Harry mu úsměv oplatil a přikývl. “Když to říkáš ty, tak na tom asi něco bude.”
Už skoro usínal, když si něco uvědomil. “A nemysli si, že jsem si nevšiml, že jsi mě nepřetáhl.”
Lucius si povzdychl a dal mu pusu do vlasů. “Příště, až budeme mít oba náladu, ano? Necháme to na příště.”
“Dobře. Tak příště,” souhlasil Harry. Však on si počká.
Harry zaklepal na dveře a po vyzvání vešel. „Přál jste si se mnou mluvit?“
„Ano, Harry, děkuji, že jsi přišel. Posaď se, prosím,“ pokynul mu Brumbál.
Poslechl. „O čem jste se mnou chtěl mluvit?“
Brumbál se zasmál. „Vždycky rovnou k věci. Můžu ti ale předtím něco nabídnout?“
Harry přikývl. „Černý čaj.“
„Jistě, jistě. Citronový drops?“
„Ne, dě- vaše ruka!“
Brumbál se podíval na svou pravačkou a rychle ji sklonil, aby ji zase schoval dlouhý rukáv. „Ano, ano, malá nehoda. Neboj, měl jsem v plánu se k tomu dostat.“
„Musíte k Mungovi,“ řekl Harry a postavil se. „Hned tam jdeme.“
„Vyloučeno,“ mlaskl Brumbál. „Jsem v pořádku.“
„Máte naprosto černou a shořelou ruku. Rozhodně nejste v pořádku. Vypadá to na hodně vážnou kletbu. Brumbále, jdeme. O tomhle nebudu diskutovat.“
„Ne. Už se mi na to odborník podíval a udělal vše pro to, abych byl v pořádku. U Munga teď nic nesvedou. Sedni si, ať ti můžu všechno říct.“
Harry zaváhal, ale nakonec si zase sedl. „O tu ruku přijdete.“
„Ano, pravděpodobně,“ přikývl klidně a s úsměvem.
„Šíří se to?“
„Ano, pomalu ale ano.“
„Co amputace?“
Brumbál zavrtěl hlavou. „Kletba už je rozšířená, teď s ní mé tělo bojuje. Amputace by už nic nesvedla, i když oceňuji tok tvých myšlenek.“
To ale znamená… „Kolik času máte?“
„Zhruba rok.“
Jak to může říct tak klidně!? „Bože Brumbále, kam jste tu ruku strkal? Na co jste sahal?“
Měkce se zasmál. „Brzy ti už všechno řeknu. Obávám se ale, že pro tebe nemám veselé noviny. Opravdu nechceš víc než jen čaj? Něco silnějšího?“
Harry si povzdechl. „Tak dobře. Co máte?“
„Dvacetiletou medovinu. Dáš si?“
„Prosím.“
Brumbál vstal a oběma jim nalil. Jednu sklenku podal Harrymu, který se hned napil. „Tak o co jde?“
„Harry, není žádný způsob, jak to říct jako dobrou zprávu… Voldemort se může vrátit a vrátí se.“
Harry na něj chvíli zíral. Pak do sebe kopl zbytek medoviny. Cestou dolů to příjemně pálilo. Samozřejmě, že nemůže mít pokoj. Samozřejmě, že ne. Odkašlal si. „Asi si tím jste jistý, že?“ zeptal se odevzdaně.
Brumbál vážně přikývl. „Obávám se, že ano.“
Do prdele! Krucinál! Kurva! Do prdele!
Znovu si odkašlal. „A teď mi to říkáte, protože…“
„Už mi nezbývá mnoho času. Je mi líto, že na tebe musím převést tu tíhu. Sám už ji ale nést nemohu.“
Harry si povzdechl. „Tak…“ znovu si povzdechl. „Řekněte mi to všechno.“
„Dobře, Harry, řeknu. Pamatuješ si na deník Toma Raddla?“
„Většinou si vzpomenu na třicetimetrového baziliška, ale nějakou ukecanou knihu si taky matně vybavuju,“ odtušil Harry.
Brumbál se pousmál. „Jsem rád, že tě neopouští humor. Když jsi zničil ten deník, zničil jsi fragment Voldemortovy duše. Viteál. Udělal jich několik, aby si zajistil, že nikdy nezemře.“
Viteál? Do prdele. A on jich udělal několik? Do prdele! „Víme-“ odkašlal si, „víme kolik?“
„Ano,“ přikývl Brumbál. „Podařilo se mi zjistit od jednoho z jeho bývalých učitelů, že byl fascinován číslem sedm a na stejný počet se ptal u v případě vytváření viteálů.“
Sedm?! Do prdele, sedm!? „A když ty viteály zničíme, tak už se nevrátí?“
„Přesně tak.“
„Takže nám jich zbývá kolik? Šest?“
„Pět,“ opravil ho Brumbál a otevřel zásuvku stolu, ze které vyndal krabičku. Otevřel ji a podal ji Harrymu. Ležel v ní prsten s prasklým černým kamenem. „Viteály se svému zničení brání a tento se bránil také. Obávám se, že jsem mu podlehl a navlékl si prokletý prsten.“ Ukázal svou sežehlou ruku. „Přestože se mi nakonec viteál podařilo zničit, výsledek vidíš před sebou.“
Starec jeden bláhovej. „Takže nám zbývá pět viteálů? Víme kde jsou? Máme nějaká vodítka?“
„Ano. Voldemort je sentimentální. Prsten schoval v domě, ve kterém vyrostla jeho matka. Prsten samotný byl rodinným dědictvím. Ve stejné rodině byl i jiný šperk. Byli hrdými potomky Salazara Zmijozela a jeho medailon se ztratil. Domnívám se, že další viteál udělal z něj.“
„Takže medailon. A další?“
„Šálek Helgy z Mrzimoru. Jeho majitelka zemřela. Pravidelně ji navštěvoval mladý Tom Raddle, a když zemřela a šálek se ztratil.“
„Medailon, šálek… dál?“
„Vzhledem k tomu, že získal dva relikty zakladatelů, troufám si předpokládat, že chtěl získat něco reprezentující i ty další dva.“
„Nebelvír a Havraspár.“
„Ano. Ale Nebelvírův meč viteálem není. Naopak díky baziliščímu jedu, který skřetí ocel do sebe vstřebala, viteály může ničit.“
Aspoň ví, jak to zničit. Harry si přesedl. Tohle bude dlouhé odpoledne.
„Co Havraspár?“
„To nevím, Harry, to nevím. Ještě se mi to nepodařilo zjistit. Rowena měla diadém, který se ztratil už za života její dcery, která -„. Brumbál zůstal zírat do prázdna. Pak se zprudka postavil a vyrazil ke dveřím.
„Řediteli?!“
„Za mnou, Harry!“ křikl, když už sbíhal ze schodů.
Harry si povzdechl. „Starej blázen.“ Ale rychle vstal a pospíchal za ním. To bude opravdu dlouhé odpoledne.
Takže diadém. Voldemort měl i diadém. Je sice fajn vědět, co hledají, ale jak to do prdele najdou?
Brumbál měl naštěstí tip na jedno místo na pobřeží, ale to bylo jedno z pěti. Co ty další čtyři? A jestli se jim to nepovede, tak…
Ne, musí na to přestat myslet. A věděl přesně, co mu pomůže. Co potřebuje. Naštěstí věděl o někom, kdo mu to vyšuká z hlavy. Pousmál se. Jo, to je přesně to, co potřebuje.
Když vešel do pracovny, Lucius seděl za stolem a pracoval. „Ahoj, Harry. Dej mi chvíli, jen toto dodělám.“
„Jasně,“ řekl Harry a hodil kabát na křeslo. Sundal si boty i ponožky. Hábit. Jen spodky si nechal.
„Harry? Co to děláš?“
„Ale nic,“ pokrčil Harry rameny. „Jen pracuj. Mě si nevšímej.“
Přešel ke krbu s hořícím ohněm a přisunul blíž měkký chlupatý koberec. Ještě něco to chtělo, ještě něco to chtělo…
Jasně. Olej! A polštáře!
Rychle si došel pro olej i polštáře. Lehl si ke krbu, hlavu dal na jeden z polštářů a zavřel oči.
Přejel si rukama po těle. Hezky pomalu. Prsty obkroužil bradavky. Hrál si s nimi, dokud nebyly tvrdé a pevné. Vzdychl.
Zpod přivřených víček zamžoural na Luciuse, ale ten dál pracoval.
No jak chce.
Znovu se pohladil. Od hrudi, přes břicho, na stehna. Prohnul záda a představoval si, že ty ruce nepatří jemu. Že mu to dělá Lucius.
Přes látku spodek si promnul ptáka. Když mu už stál, zaháklými palci si spodky sundal. Na kůži ho hřál praskající oheň. Pokoj voněl po hořícím dřevě a po něčem, co Harrymu zkrátka připomínalo Luciuse. Nalil si do rukou olej. Levou rukou si chytil koule a mnul je zatímco pravou rukou pomalu pumpoval.
Zase zasténal a zamžoural na Luciuse. Pořád pracoval.
Pustil koule a obkroužil si prsty řiť. Zatlačil a zasunul dovnitř jeden prst. Přirazil nohy do ruky i na prst a znovu zasténal.
„Harry, mohl bys být, prosím, ještě chvíli potichu?“
To teda nemohl. Přidal další prst a dál přirážel boky. Jo, přesně tohle… a ještě jeden prst. Jo, to je ono, to je ono!
„Harry!“ štěkl Lucius.
Harry pořád přirážel a podíval se na něj. „Joo?“
„Pojď sem.“
Teď? Vždyť už skoro bude…
„Řekl jsem, pojď sem.“
Harry si povzdychl, vytáhl ze sebe prsty a postavil se. Pravačkou si pořád se sebou hrál, když šel za Luciusem. Zastavil se přes stolem.
Lucius si ho dlouze prohlídl. Kruci. Harry si silněji stiskl ptáka. Mohl by se udělat tady a teď, ve stoje před Luciusem.
Lucius naklonil hlavu na stranu. „Nech toho.“
Harryho ruka se zastavila ale pořád si ptáka držel. Promnul si levačkou bradavku. „Proč?“
Povzdechl si a odtlačil se od stolu. „Protože mě rušíš.“
Harry zvedl obočí. „A co s tím uděláme?“
Plácl se do stehna. „Pojď sem.“
To by mohlo být zajímavé. Harry obešel stůl a postavil se vedle něj.
„Sedni si.“
Harry se kousl do rtu, aby se nezačal usmívat a sedl si na jeho nohu. Jen nohama ven a zády k němu. Trochu ho může pozlobit, ne?
„Merline, obráceně!“
„Aha!“
Zvedl se a sedl si mu na nohu obkročmo.
Lucius se zhluboka nadechl. „Obě nohy dovnitř.“
Harry poslechl a líp se uvelebil. Když ho Lucius plácl po ruce, kterou si pořád držel ptáka, Harry ji s ohrazením svěsil dolů.
Lucius ho levačkou chytil a druhou rukou zase popadl brk. „Budeš úplně zticha, rozumíš?“
Harry přikývl a zamkl si pusu na zámek.
Lucius se vrátil k práci. Harry věděl, že se vrátil k práci, protože to, co dělal s jeho ptákem bylo… nedostatečné. Lucius si s ním nepřítomně hrál, občas zatahal, občas stiskl, občas zapumpoval nebo přejel zlehka prsty. Vůbec nedával pozor, co se Harrymu líbí a jak Harry reaguje. Jen si s ním dál hrál, zatímco pracoval.
Harry už začínal šílet z toho, kolikrát už byl tak blízko orgasmu, jen proto, aby si Lucius namočil brk a s tím zase úplně změnil, co Harrymu dělal.
„Ale no tak!“ ozval se Harry frustrovaně, když se to už zase stalo.
„Co jsem říkal o rušení?“ zeptal se ho Lucius nepřítomně.
„Tohle se ale nedá vydržet!“ namítl Harry.
„Mám ti zacpat pusu?“
Harry polkl. „To bys mohl.“
Teď měl jeho plnou pozornost. „Dvě rychlá poklepání, když to budeš chtít zrušit?“
„Jo,“ přikývl Harry.
Lucius sáhl po hůlce a namířil ji na Harryho. Pronesl kouzlo a Harry oněměl. Chtěl něco říct ale nevyšlo z něho ani pípnutí. Odfrkl si. Nic. Zasmál se. Nic.
Lucius ho stiskl u kořene a Harry zasténal. Pořád nic. Pootočil se a zabořil Luciusovi hlavu do prohlubně mezi krkem a ramenem. Zavřel oči a dýchal jeho svěží kořeněnou vůni. Nemyslel na nic. Jen na tu vůni a občas, když ho ruka na ptáku rozptýlila, tak na to, jak se těší, až konečně Lucius dopracuje.
Sténal, protestoval, škemral ať už ho nechá se udělat, ale marně. Nebyl slyšet. Byla to zvláštní neexistence. Jen Luciusova vůně, teplo a jedna nedbalá ruka. Ať Harry řekl cokoliv, nebyl. Hlavně když měl zavřené oči. Nic nebylo. Na ničem nezáleželo.
Lucius se pohnul a Harry se o něco líp uvelebil. Ucítil na pasu ruku, která ho přitáhla přímo do jeho klína. A ne úplně oblečeného klína. Harry se otřel o Luciusovu erekci a pousmál se, když se rychle nadechl.
Beze slova vzal Luciuse do ruky, nadzvedl se a pak na něj nasedl. Tak. To je ono.
Tak je to správně.
Byl plný. Slyšet byl jen Luciusův dech a nic jiného. Harry měl obličej pořád zabořený v Luciusově krku a dýchal jeho vůni. Nic jiného než Lucius nebylo. Objal ho.
Mírně a pomalu začal pohupovat boky. Nikam nespěchal, ale byl blízko. Tak moc blízko. Lucius ho hladil po zádech dolů na zadek a zase podél páteře nahoru. Harry se pod jeho dotykem prohýbal. Hlavně, když použil trochu nehtů.
Sténal ale nebylo ho slyšet. Když už byl blízko, jen se na Luciuse víc přitiskl. Víc se prohl. Ale pořád to bylo, jako by neexistoval. Jako by nic nebylo.
Jestli nějaký orgasmus mohl kdy být klidný, tak to byl tenhle. Silný. Klidný. Úžasný. Miloval to. Miloval, že sex s Luciusem měl tolik různých tváří.
Zůstali tak dlouho. Když se pak Harry odtáhl a zamžoural na Luciuse, uvědomil si, že je pořád tvrdý.
Znovu pohl boky. „Neudělal ses.“
A vida, už mohl mluvit.
Lucius se ušklíbl. „Kam spěchat? Máme celou noc.“
Harry se zasmál, zavrtěl hlavou a položil mu ji zpátky na rameno. „Že tě to baví,“ zamumlal.
„Baví,“ odpověděl mu Lucius.
„A už je noc?“ zeptal se ho Harry a potlačil zívnutí.
„Ano, řekl bych, že ano.“
Harry přikývl. „Tak jo. Jdem na to?“
„Teď? Stěží udržíš oči otevřené.“
„Nepotřebuju oči,“ zamumlal Harry. „Potřebuju tebe a mám tě přesně tam, kde tě potřebuju mít. Ve svým zadku,“ dodal, kdyby to Luciusovi nebylo jasné a zatnul kolem něj svaly.
Lucius na to zareagoval přiražením boků.
„Je ještě něco, co bys chtěl zkusit?“ zeptal se ho Harry a zase zívnul. Znovu ale líně rozhýbal boky, aby si snad Lucius nemyslel, že spí. I když to by taky nebylo špatné.
„Ne, teď mě nic nenapadá. Máš něco na mysli ty?“
„Líbilo se mi,“ řekl Harry a dál hýbal boky, „když mě nebylo vůbec slyšet. Měl jsem zavřené oči a bylo to… jako bych vůbec nebyl ale byl všude? Ale byl jsi jen ty a nic jiného. To bylo fajn. Možná bychom v tím mohli pokračovat? Někdy?“ Kousl se do rtu. Lucius přirážel rychleji a rychleji. „Nevědět, co uděláš dál. Reagovat jen na tvůj dotyk, na tvého ptáka… bylo to úžasný.“ Lucius mu zatínal prsty do boků a silně přirážel, Harry ale mluvil dál, i když celý nadskakoval. „Chci to znovu. Ale abych měl i zavázané oči třeba nebo spoutané ruce… Abych fakt nemohl dělat nic, co bys nechtěl.“
Lucius zasténal. „Harry…“
Harry se naklonil a zašeptal mu do ucha. „Chci být ve vaší moci, Lorde Malfoyi.“
Napnul se a ještě jednou do Harryho přirazil. Harry cítil, jak v něm ještě víc ztvrdnul a zvětšil se, než se udělal. Harry dál hýbal boky, dokud nepřestal přerývavě oddechovat.
„Harry…“ zasmál se Lucius. „Kam na ty představy chodíš?“
Pousmál se. „Mám jen dobrou inspiraci.“
Brumbál si myslel, že když byl Tom Raddle žádat o práci, schoval v Bradavicích jeden z viteálů. Prohledali celou Tajemnou komnatu, ale marně. Našli jen rozkládající se zdechlinu baziliška. Podle ředitele tak odporné a nepřirozené předměty páchnou černou magií a to jim pomůže viteál najít. Harry asi neměl na takové věci čuch. Cítil jen tu zdechlinu. Ale zeptal se, jestli by jim s hledáním nemohli pomoct skřítci.
No, druhý den měli diadém.
Nebyl prokletý a byl nádherný. Jemná čelenka se safírem. Přejel po ní prsty. Prý dělá svého nositele chytřejším. Kdyby nebyl hňup, možná by dokázal najít i ty ostatní viteály…
“Harry, je čas ho zničit.”
Trhl sebou. Ano, musí ho zničit. Líp si chytil meč. Jo. musí ho zničit.
Mohl bys být chytrý…
Nepotřebuje být chytrý.
Tušíš, co ti teď uniká? Mohl bys to vědět…
Harry zamrkal. Co by mohl vědět?
Brumbál si z tebe dělá poslušného noshleda. Neříká ti všechno. Nevěř mu.
Ne. To není pravda. Musí najít viteály a zastavit Voldemorta!
Ale to není všechno, že ne? Hřeješ si na hrudi hada…
Co?
Jak mu můžeš věřit? Je to Malfoy. Víš, jak se ti směje, žes mu sedl na lep? Že jsi tak hloupý a dovolíš mu tě tahat za nos? Kdybys byl chytřejší, nestalo by se to. Kdybys byl chytřejší, ovládal bys ty jeho.
Harry zavrtěl hlavou. Ne. To je blbost. To je lež. Musí být! Rozpřáhl se.
Jak můžeš být tak hloupý a věřit mu?! Je zlý do morku kostí!
Harry zařval a sekl do diadému. Zablesklo se a odhodila ho vlna magie. Svět zčernal.
Když přišel Harry k sobě, ležel na pohovce v ředitelně.
„Jak se cítíš?“
Podíval se na Brumbála s ustaraným výrazem. „Jako by přes mě přeběhlo stádo slonů.“
„Harry,“ povzdechl si Brumbál. „Omlouvám se.“
Harry si byl jistý, že omluvit by se měl on. Málem všechno zničil. Málem to neudělal.
„Měl jsem tě lépe připravit na sílu, s jakou se viteál dovede bránit. Vyhledá tvou největší slabinu a využije ji. Neměl jsem čekat, že když jsi zvládl zničit deník, tak že teď s tím nebudeš mít problém.“
Harry přikývl a přijal sklenici vody. Napil se.
„Můžu se zeptat, co ti viteál říkal?“
Harry si odfrkl. „Že s diadémem najdu všechny ostatní viteály.“ A pak snůšku keců.
„Ach tak, chápu. Jsem rád, že u tebe to pokušení nebylo větší než tvé odhodlání.” Podíval se na svou zničenou ruku. “Já už nemám tu odvahu ani víru.”
Harry se znovu napil. Nebude mu říkat, že se mu nevidí. Byl to hnus. Bylo mu… zle. Hnusně. Odporně. Hnusně. Prostě… hnusně. Nedalo se to říct jinak.
“Dneska jsi odvedl dobrou práci, Harry. Měl by sis jít odpočinout.”
„Jo, to asi jo.“ Povzdechl si a promnul oči. „Zbývají čtyři. Vypadá to, že to opravdu budou medailon s šálkem. Co ty další dva?“
Brumbál se na Harryho chvíli díval. „Ještě si tím nejsem jistý. Potřebuju to promyslet. Netrap se tím zatím, ano? Potřebuješ odpočívat.”
Harry přikývl a vstal. „To je dobrý nápad.“
Zhluboka se nadechl a vydechl. Už se cítil líp. Cesta na kraj bradavických pozemků mu pročistila hlavu. Už to bylo dobré. Jo, dnešek byl dobrý den. Úspěšný. Možná by měl Lucius náladu na něco speciálního, čím by to Harry oslavil? Když vešel do pracovny a zavřel za sebou dveře, Lucius se při pohledu na něj zamračil. „Je všechno v pořádku?“
No, tak to není úplně dobré, jestli je to na něm tak vidět. „Jo,“ kývl přesto hlavou Harry. „Jen dlouhý den. A mám nervy ze zítřejšího oběda. Ginny představuje svého snoubence rodině a já u toho musím být.“
Lucius si odfrkl a přešel k Harrymu. „To ti rozhodně nezávidím.“ Obešel ho a stiskl mu ramena. „Chceš přivést na jiné myšlenky?“
Harry zasténal úlevou. „Buď tak laskav.“
Zasmál se. „Tak šup na postel.“
Harry si velmi rád pospíšil.
Když viděl Lucius jeho nadšení, zvedl obočí. „Takový entuziasmus jen pro masáž?“
Harry se zazubil. „Pro masáž se šťastným koncem.“
Uchechtl se. „Tak se svlíkni.“
„A to mám udělat sám?“
Lucius s povzdechem zavrtěl hlavou ale taky vylezl na postel. Metodicky Harryho svlékl, aniž by se ho byť jen trochu zajímavě dotkl. Když mu Harry chtěl dát pusu, uhnul. „Pane Pottere, toto je slušný podnik. Žádný bordel. Lehněte si, prosím.“
Harry si lehl na záda, z půli postavené péro vystavené na odiv. „Pane Pottere…“ řekl Lucius pobaveně, „vy zlobíte.“
„Možná trochu,“ připustil Harry.
„Otočte se.“
Když ležel na břiše, Malfoy ho jednou lehce plácl přes zadek, než si na něj obkročmo sedl. Chvíli se nic nedělo. Pak Harry slyšel tření dlaní o sebe a chvíli na to mu Lucius položil teplé kluzké dlaně na záda. Pomalými jistými pohyby do něj vtíral olej. Postupně zvyšoval tlak a Harryho masíroval. „Máte hodně napětí v ramenou, pane Pottere.“
„A v zadku taky,“ dodal Harry.
„Jistě.“ Masíroval Harrymu šíji. „Mám se tam přesunout?“
Harry slintal a bylo mu to úplně jedno. „Ne, ještě ne. Tam, jo tam, to je ono…“ zasténal, když Lucius našel hodně zauzlované místo.
Tohle potřeboval.
Tohle tak kurva moc potřeboval.
Mohlo to být pár minut, hodina nebo snad celý rok, než se Lucius sesunul z Harryho zadku a nahradily ho jeho ruce. Mnuly a masírovaly mu stehna, zadek, nohy i záda a Harry úpěl a sténal a slintal a možná i usínal, ale bylo mu to úplně jedno.
Když Lucius vklouzl Harrymu naolejovanými prsty mezi půlky, byl už povolnější než želé. „Je libo šťastného konce?“ zeptal se ho Lucius.
Harry nadzvihl zadek. „Jo, prosím.“
„Tak tedy dobrá.“
Stejným pomalým tempem a stejnou péčí, jakou věnoval Harryho masáži se věnoval i jeho přípravě. Pak Harryho otočil a přehodil si jednu jeho nohu přes rameno.
Když do Harryho vnikl, bylo to pomalu a hluboko. Bylo to božské.
Harry se na Luciuse líně usmál. Lucius mu úsměv oplatil, lépe se opřel rukama a znovu do Harryho přirazil. Na konci vytočil boky vzhůru a Harry zasténal rozkoší. Naklonil se dopředu a i Harryho políbil. Ruce měl položené z každé strany strany Harryho obličeje a Harry měl teď svoje koleno až u ramene ale, bože, Lucius byl tak hluboko! A znovu přirazil. A znovu. Harry to miloval. Položil hlavu na polštář a ztratil se v té chvíli.
Lucius zasténal Harryho jméno. Harry se usmál a otevřel oči. Měl hlavu lehce spadnutou na stranu a díval se na Luciusovu ruku. Na jeho předloktí. Na tmavě šedou lebku, která se na Harryho šklebila a ze chřtánu se jí plazil hnusný had.
Harryho polilo horko. Voldemort… se vrací. Přijde a všechny zabije! Harry je příliš tupý na to, aby našel jeho viteály! Ale musí ho zastavit. Musí! Jinak… jinak… lebka se šklebila čím dál víc a na Harrym byla strašná tíha a Harry nemohl dýchat. Nemůže dýchat!
„Dost! Dost!“ pokusil se Harry Luciuse odstrčit.
Do teď jisté tempo přírazů zakolísalo. „Harry?
„Slez ze mě! Do prdele, slez ze mě! Tuřín! Tuřín!!!“
Tíha zmizela a Harry se od ní odškrábal co nejdál. V tichu byl slyšet jenom Harryho přerývavý dech.
„Harry?“ zeptal se Lucius opatrně.
Harry pořád viděl tu rozšklebenou lebku. Zavřel oči a přitiskl si na ně ruce.
„Harry? Co se děje? Mluv se mnou, prosím.“
Zavrtěl hlavou. Bylo mu zle. Bylo mu hnusně. Asi bude zvracet.
„Harry…“ povzdech a prohnutí matrace. Šustění látky. Kroky. „Dám přes tebe župan, ano?“
Když mu Harry neodpověděl, přehodil přes Harryho lehkou látku.
Harry ji přitáhl k sobě ale pořád neotevřel oči. Ať už tohle peklo skončí! „Nemůžu. Nemůžu tohle dělat,“ dostal ze sebe.
„Dobře, tak přestaneme. Nemusíme nic dělat. Dáme si večeři. Nebo si můžeš dát koupel, jestli chceš.“
Polkl a snažil se zhluboka dýchat, aby se nepozvracel. A pak mu došlo, proč to nemůže dělat. Bylo to tak jednoduché… Bylo to… k pláči. „Ne. Nemůžu už tohle dělat. Nemůžu s tebou spát. Nemůžu spát se Smrtijedem. Je mi z toho blbě.“
„Oh.“
Chvíli bylo ticho.
„Chápu. Než odsud vypadnete, prozradíte mi, proč ta náhlá změna názoru?“
Harry sebou trhl, když slyšel ten studený tón. Narovnal se a podíval se na Malfoye.
„Asi mi to až teď došlo.“ Jo. To bylo ono. Až teď mu došlo, že šukal s Voldemortovým smrtijedem. Otřásl se. Nejsou to ani dvě hodiny, co se mu málem nepodařilo zničit ten odporný viteál. Málem selhal a kvůli němu se málem Voldemort vrátil. Slezl z postele na druhé straně, než stál Malfoy. „Ale nebojte se, už jsem skoro pryč.“ Vzal hábit a oblékl si ho.
„Nemůžete čekat, že vám toto vysvětlení spolknu. Aspoň se při tom lhaní trochu snažte, Pottere! Nebo vám ani za to nestojím?“ Udělal krok k Harrymu ale ten couvl.
Zavrtěl hlavou. „Nepřibližujte se ke mně.“
Malfoy se zastavil a zhluboka se nadechl. „Mluv se mnou. O co vážně jde?“
O to, že jsi Smrtijed. Že jsi dal Ginny Voldemortův viteál. Zavřel oči a snažil se uklidnit si žaludek. „Je lepší, když to nevíš. Věř mi.“ Ale bože, on dal Ginny Voldemortův viteál!
„Sračky. To si říkej někomu jinýmu. Víš co? Vypadni.“
On měl Voldemortův viteál!
Harry se snažil co nejklidněji přikývnout, když si obouval botu. Ruce i nohy se mu třásly.
Když si obouval druhou, Malfoy vybuchl: „To jako vážně? Takhle to skončíš?“
Harry si dotáhl tkaničku a narovnal se. „Jen jsme spolu spali. A už s tebou spát nechci. Je to úplně jednoduché.“
Malfoy přikývl a prohrábl si vlasy. „Je to kvůli Dracovi a Ginny?“
Harry zavrtěl hlavou. „Ne.“ Zhluboka se nadechl. „Je to kvůli tobě. Když vidím to znamení, je mi zle. Chce se mi zvracet. Ale víš co je nejhorší? Víš co mi až teď došlo?!“ Harry se vlhce zasmál a utřel si mokré slzy. Až teď mu to všechno došlo. Až teď to všechno bylo jasné. Byl hlupák. Takový hlupák! Diadém měl pravdu. Bože… „Proč by ti Voldemort dával deník, kdybys byl pod Imperiem? Proč by dával svůj viteál někomu, kdo není jeho věrný služebník?! Jsi Smrtijed!“ Rozhodil rukama. „Ježíši já byl takový kretén!“ Teď už nic nepředstíral. Spal se Smrtijedem! Vážně byl kretén. Naivní debilní kretén. Hořce se zasmál. „To musel být pocit, co? Dostat do postele Pottera. Chlapce, který přežil,“ vyprskl po něm znechuceně. „To je zářez, co? Takový nemá nikdo. Udělat si z Harryho Pottera svoji povolnou děvku. Řekni, až se vrátí Voldemort, pochlubíš se mu se mnou? Ó, ne,“ zasmál se. „Podělíš se o mě, co? S Voldemortem, s kolegy… nebylo by vůbec těžký mi něco dát do pití, dokonce bych i vypil lektvar, co mi dáš jen tak do ruky! Harry Potter. Důvěřivý kretén! Nejlepší hračka, jakou si může Lucius Malfoy přát!“
Malfoy na něj zůstal zírat. „O čem to mluvíš?“
Harry si odfrkl a zase se zasmál. „Jen se nedělej. Chceš mě zabít? Zkus to.“ Roztáhl ruce. „Jen do toho!“
Malfoy se ani nehnul.
„No?“ pobídl ho Harry. „Taky mě můžeš spoutat a použít, jak chceš. Omrdat do mrtě. To je přece sen každýho Smrtijeda.“
Teď sebou Malfoy škubl.
Harry měl chuť po něm něco hodit. „Tak řekni něco!“ zařval na něj.
Malfoy si olízl ret a nadechl se. „Pán zla se nevrátí.“
„Jasně,“ odfrkl si Harry. „Stejně, jako se nepokusil vrátit během turnaje. A v druháku. A v prváku. Vrátí se. Přišel o hodně sil ale vrátí se.“
Malfoy zavrtěl hlavou. „Ne. Nevím, kde jsi to sebral, ale nevrátí.“
Harry protočil oči. „Věř si, čemu chceš. Já padám.“ Rozešel se mě dveřím.
„A jak víš, že ten deník byl viteál?“ zarazil ho Malfoy. “To je šílená teorie.”
Harry se otočil a podíval se na něj. „Co jiného by to bylo? Která vzpomínka mladýho Voldemorta by dovedla posednout malou holku, přimět ji otevřít Tajemnou komnatu pomocí hadího jazyka a vypustit baziliška na své spolužáky, aby z ní pak vysála životní sílu a použila ji pro získání vlastního těla? No? Možná taková, kterou zničí jen zložár nebo baziliščí jed. Jen počkej,“ ušklíbl se Harry, „až se dozví, že jsi se zbavil jeho drahocenného viteálu.“
„Nevěděl jsem to,“ řekl Malfoy slabě.
Harry se nevesele uchechtl. „Ale prosím tě. Aspoň se při tom lhaní snaž.“
„Opravdu jsem to nevěděl! Věděl jsem, že je to plné černé magie. Trávilo to celý dům. Potřeboval jsem se toho zbavit. A vlastně jsem doufal, že zrovna ve tvém okolí budou na takové věci dávat pozor a že se o to Weasley, McGonagallová nebo Brumbál postarají.“
„Takový pohádky si vykládej někomu jinýmu. Postaral jsem se o to já. A víš ty jak? Vyškubl jsem si z ruky zlomený zub baziliška a propíchl tím ten deník, zatímco Ginny vedle mě umírala! Bylo mi dvanáct, ty bastarde! Nebýt Fawkese, tak jsem tam zdechnul!“ Zhluboka se nadechl a utřel si mokré tváře.
„Harry… nechtěl jsem, aby-„
„Jo, já taky ne. Víš co, dělej si, co chceš. Já už tady nebudu ani minutu.“ Zase se rozešel ke dveřím.
„Když jsi ten deník zničil, tak už se ale nemá jak vrátit,“ namítl Malfoy, když měl Harry ruku na klice.
Harry se na něj podíval před rameno. „Vážně si myslíš, že si udělal jen jednu pojistku a že zrovna tu dal tobě? Tak to jsi ještě větší arogantní sebestředný kretén, než jsem si myslel. A už mi nechoď na oči.“
Co nejopatrněji za sebou zavřel dveře. Třásl se vzteky a chtěl je za sebou zabouchnout, ale věděl, že když to udělá klidně, bude to mít větší sílu. Aspoň doufal, že to mělo větší sílu. Taky by se mohl vrátit a třísknout těmi dveřmi znova. Nebo by mohl zapálit celý tenhle proklatý barák. Jo. To by asi zabralo. S tímhle parchantem skončil. Nadobro. Vymaže ho ze svýho života. Nepotřebuje ho. Neexistuje.
Hudba mu duněla kostmi. Polonahá mužská těla se k sobě tiskla a zmítala se ve smyslném rytmu. Harry do sebe kopl dalšího panáka vodky. Miloval mudlovský bary.
„Miluju to tu,“ otočil se a zakřičel na lidi stojící u baru vedle něj.
„My taky!“ zakřičeli na něj. „Jdeš tančit?!“
Harry se zasmál a chytil se nabízené ruky. „Jasně!“
Tančil a pil a tančil a pil. Přitiskl se k tělu za sebou a užíval si putující ruce na svém těle a rty na svém krku. Otočil hlavu a začal se s ním líbat.
„Jdem odsud?!“ křikl mu tanečník do ucha přes hlasitou hudbu.
„Jo!“ Harry ještě zakýval hlavou.
Ruku v ruce se propletli tančícím davem. Když v bundách vyklopýtali ven na mrazivý vzduch, tanečník u Harrymu úsměvem natáhl ruku. „Peter!“
Harrymu zvonilo v uších. Ruku přijal a zatřásl si s ní. „Paul!“
„Těší mě,“ řekl Peter, přitáhl si za ruku Harryho k sobě a zase ho začal líbat. Harry zasténal a přitiskl se k němu.
„Ke mně nebo k tobě?“ zeptal se Peter.
„K tobě,“ řekl Harry.
Peter kývl a za ruku odtáhl Harryho k čekajícím taxíkům. Do jednoho vlezli a Peter řekl řidičovi adresu.
Jakmile se rozjeli, začali se zase líbat. Peter sjel Harrymu rukou k rozkroku a přes džíny mu stiskl ptáka. Harry mu zasténal do pusy a taky mu přejel rukou přes péro v kalhotách.
„Hej! Nechte si to na doma!“ křikl na ně řidič. „Bukvice jedny…“ zamumlal.
Harry se s Peterem na sebe podívali a vyprskli smíchy.
Peter se opřel a Harry ho napodobil. Nenápadně mu položil ruku na stehno a pomalu ji začal přesouvat výš.
Peter se na Harryho podíval a vytáhl obočí. „Provokuješ,“ zašeptal Harrymu.
„Možná trochu,“ připustil Harry.
„Už tam skoro jsme.“
„To je dobře.“ Harry se k němu přitiskl a zašeptal mu do ucha: „Dýl bych asi nevydržel.“
Peter na chvíli zavřel oči a olízl si rty.
„Na co teď myslíš?“ znovu mu zašeptal Harry do ucha a stiskl mu stehno.
Otevřel oči a podíval se na Harryho. „Ještě dvě ulice a jsme tam.“
Harry se pousmál a posunul ruku ještě o kousek výš. „Vážně myslíš na ulice?“
„Ne,“ odpověděl mu zadýchaně. „To fakt ne.“
Auto zastavilo. Harry rychle hodil po řidičovi bankovky a vyvlekl Petera ven. Během chvilky už ze sebe strhávali oblečení v jeho bytě.
„Všiml jsem si tě už dávno,“ říkal mu Peter mezi polibky. „Pokaždý přijdeš a odejdeš s někým jiným. Vidět tě, jak se hýbeš na parketě…“ Přejel Harrymu po boku až na stehno. „Je radost sama o sobě.“
Zasmál se a vytáhl nohy z kalhot. Zasekl se mu kotník ale rychle ho vyprostil. „Tak to máš štěstí.“
„Jo,“ přitakal Peter, „to mám.“ Vklopýtali do ložnice. Znovu Harryho hladově políbil. „Jsi fakt kus,“ zamumlal Peter a Harry naklonil hlavu na stranu, aby měl lepší přístup ke krku. Zasmál se a chytil Petera za krátké vlasy. „Tak co sis představoval, že se mnou děláš?“ zeptal se ho Harry líně a dál si užíval jeho rty, zuby a jazyk na své kůži.
Přitiskl k Harrymu svoji erekci. „Představoval jsem si toho hodně.“
„Výborně. Tak mě už ošukej.“
„Já tebe? Super.“ Pokračoval v líbání a dotlačil Harryho k posteli. Otevřel noční stolek a vytáhl tubu lubrikantu a kondomy.
„Chceš mě zepředu nebo zezadu?“ zeptal se ho Harry opřený o lokty.
Peter zvedl obočí. „Nechám to na tobě.“
Místo odpovědi se Harry otočil na všechny čtyři.
„To je pohled,“ zamumlal Peter a přejel Harrymu po zádech.
Prsty ho zastudily na řiti a vnikly dovnitř. Zasténal.
„Fakt to chceš, co?“ zavrčel Peter a pumpoval prsty dovnitř a ven. „Chceš mý péro! Jo?“
„Jo…“ zasténal Harry. Chtěl prostě ptáka ale klidně ať je to ten jeho. „Pospěš si…“
„Dobře, dobře.“
O jedno zašustění otvíraného kondomu později se už do Harryho prodíralo jeho péro. Zatnul zuby a zavřel oči. To je ono.
Peter v Harrym zastavil a zasténal. „Jsi tak těsný…“
Harry protočil oči. Jasně že je! Má prdel v jednom ohni a v ní ptáka, co nic nedělá! „Začneš už?!“ zavrčel.
Začal. Přirážel do Harryho silně a drsně a Harry byl tak úžasně plný. Opřel se o jeden loket a druhou rukou si sáhl na ptáka. Začal pumpovat do stejného rytmu, v jakém do něj přirážel Peter. Brzo neexistovalo nic jiného než plnost a potěšení.
Tahle jeskyně byla ještě přehnanější než Tajemná komnata. Kam se hadí dekorace, hadí dveře a had vylézající Salazarovi z pusy hrabou na krevní zámky, mrtvoly ve vodě a loďku pro jednoho člověka!
Harry přecházel po břehu a čekal, až Brumbál dojede až na ostrůvek. Tohle bylo fakt výborný. Brumbál tam chvíli postával, skláněl se nad nějakou svítivou mísou, pak nastoupil zpátky a dojel k Harrymu.
„Tak co?“ zeptal se ho Harry.
Brumbál zavrtěl hlavou. „Je tam medailon ale nebude snadné ho získat.“
Harry přikývl. „Dobře. Co potřebujeme a jak to uděláme? V čem je problém?“ Potřebují detaily!
„Je v začarovaném lektvaru, přes který nic neprojde, dokud nebude vypit.“
Harry si povzdechl. „A nechte mě hádat, ten lektvar je jed.“
„Naštěstí ne,“ zavrtěl hlavou Brumbál. „Je to jen lektvar zoufalství.“
„Jen lektvar zoufalství,“ zopakoval Harry.
„Velmi chytře vymyšlené. Člověku stačí pár kapek, aby na něj měl lektvar velké účinky. Vypít celou mísu je vskutku kruté a vyžaduje to vůli, kterou nikdo nemá. Obávám se, že ani já ne.“
Harry se zhluboka nadechl a podíval se na ostrůvek. „Takže ho vypijeme spolu?“
„Ne, nemůžeme riskovat, že budeme mít oba dva halucinace a delirium. Vypiju ho já a ty mi pomůžeš.“
„Budu vás tady ze břehu povzbuzovat? Brumbále do toho?!“
Brumbál se pousmál a odfrkl si. „Přestože nepochybuji o účinnosti takového pokřiku, měl jsem spíš na mysli něco jistějšího. Harry, doufám, že mi odpustíš, ale požádám tě o něco, o co bych nikdy neměl odvahu, ale věř mi, že jiná cesta není.“
Harry zadržel dech.
„Chci, abys na mě zakouzlil Imperio a pomohl mi vypít všechen ten lektvar. Bude to fungovat i na dálku, nemusíš se bát.“
Zůstal na něj zírat. To nemůže myslet vážně? „Neprokleju vás Nepromíjenou!“
„Pak se Voldemort vrátí a zničí vše, na čem nám záleží. Není jiné cesty.“
Harry zavrtěl hlavou. „Musí být jiná možnost.“
„Není,“ řekl ředitel pevně.
„Můžete vy zakouzlit mě!“ namítl Harry.
Brumbál zavrtěl hlavou. „Je mi líto, Harry. Ale kdo z nás dvou má menší šanci na to dožít se příštího roku? A kdo z nás dvou úspěšně bojoval s vlivem Impéria už ve čtrnácti? Co kdybys bojoval i tentokrát? Nemůžu riskovat, že se v půlce rozhodneš, že máš příliš velkou žízeň na to, abys mě poslouchal, a napil se přímo z jezera.“
Harry se otřásl. To by nedopadlo dobře. Pravděpodobně by ho ty mrtvoly stáhly dolů a Brumbál by se z druhého břehu mohl leda tak koukat. Přikývl a povzdechl si. „Dobře. Co přesně se musí stát a jaké rozkazy mám dávat?“
Brumbál stiskl Harrymu ruku. „Děkuji, chlapče. Když mi rozkážeš, abych vypil všechno v míse a nevnímal nic jiného, než tvé rozkazy, mělo by mě to dostatečně odštítit od vlivu lektvaru. Nenech mě se dotknout vody v jezeře. Nedbej na mé prosby a žadonění. To bych ani neměl dělat, ale kdyžtak mi můžeš rozkázat, ať mlčím a piju co nejrychleji. Medailon je na dně mísy. Rozkaž mi, ať ho vezmu, jakmile to půjde. Pak mě dostaň do loďky a zakaž mi se hýbat. Nesmím se dotknout vody!“
Harry přikývl a přichystal si hůlku. „Dobře, ještě něco?“
„Ne,“ zavrtěl hlavou Brumbál. „To je všechno.“
„Připraven?“
Brumbál přikývl.
„Jste si jist?“ zeptal se ho Harry pro jistotu.
„Ano, Harry, jsem si jist. Do toho.“
Brumbála hospitalizovali u Munga. I když ho Harry ještě v jeskyni přiměl vyzvracet všechno, co měl v žaludku, měl v sobě pořád příliš lektvaru na to, aby mohl být při vědomí. Jakmile z něho Harry sejmul Imperio, zešílel. Harrymu nezbývalo, než ho znovu zakouzlit a dostat do Bradavic. Zavolal Snapea, protože to byla jedna z věcí, na kterých Brumbál trval. Snape byl ten, který má všechno posoudit a rozhodnout, co bude dál v případě, že se Brumbálovi něco stane.
Dal mu pár lektvarů, pak rozkázal Harrymu sejmout Imperio, a když už se Brumbál nesnažil s nikým bojovat ani se před nikým schovat a jen zíral do prázdna a mumlal si pro sebe, seslal na něj mdloby.
„Musí k Mungovi,“ povzdychl si Snape. „Má štěstí, že žije. Předávkování tímhle lektvarem je téměř neslučitelné s životem. Ještě štěstí, že jste ho přiměl zvracet. Možná jste mu zachránil život.“
Harry stiskl rty. „Ale jen možná.“
„Pottere,“ povzdechl si Snape. „Když se ředitel pro něco rozhodne, nelze mu to vymluvit. Máte, pro co jste šli?“
Přikývl a dotkl se kapsy.
„Budete se chovat jako idiot a uděláte s tím něco hloupého?“
Harry sáhl do kapsy a podal mu medailon. „Vemte si ho.“
Snape před ním ucukl a ustoupil. „Budu radši, když si ho necháte.“
Harry přikývl a přejel po zdobeném S. Asi už na tom byl líp, protože nic necítil.
„Dostanu Brumbála k Mungovi. Vy se o tohle postarejte, ano?“
Harry přikývl a počkal, než zmizeli v krbu. Pak medailon položil na stůl a vytáhl z vitríny meč. Na nic nečekal, rozpřáhl se a sekl mečem do zlatého kovu.
Meč do něj zajel jako do másla a zasekl se v dřevě stolu. Harry meč vypáčil a podíval se na medailon. Ležel tam, zničený, ale… tohle přece nemohlo být ono, ne? Že by to bylo tak snadné?
Obezřetně špičkou meče rozhrnul rozpadlý šperk. Našel tam kousek papíru. Opatrně vzal čistý brk a oddělil papír od kovu. Rozložil ho a přečetl si vzkaz.
Nebyl to viteál. Nějaký R.A.B. je předběhl. Možná viteál zničil, ale možná ne.
Brumbál je u Munga zbytečně.
Do prdele!
Nezbývá nic jiného, než najít toho parchanta a zjistit, jestli se mu to povedlo. Harry shrábl vzkaz i torzo falešného medailonu. Musí na ministerskou matriku a prohledat záznamy aspoň takových sedmdesát let dozadu. Kolik R.A.B.ů asi tak může být?
Když viděl tmu za okny, rozmyslel si to. Uprostřed noci na ministerstvo nemá cenu chodit. Ale mohli by mít i v Bradavicích seznam studentů, ne? A jaká je šance, že by R.A.B. nebyl Brit studující v Bradavicích?
Když ale viděl ohromnou bichli se všemi jmény studentů… ne. Dneska už to dělat nebude. R.A.B. mu neuteče. Je unavený, vyřízený, naštvaný a pořád se cítil odporně z toho, jak příjemný pocit z Impéria měl. Fujtajksl. Zítra. Tohle bude řešit zítra.
Teď se potřebuje opít, tančit a najít si nějakýho pěknýho ptáka, díky kterýmu na všechno zapomene. Jo, to potřebuje. A nebude myslet na Luciuse Malfoye. Ani trochu. Ne. Chlast, hudba a někdo, kdo Harryho bez ptaní ošuká. To je všechno, co potřebuje.
Jen jedna věc byla lepší, než nějaký pěkný pták.
Dva pěkní ptáci.
Jo, Harrymu se otevřel úplně nový svět a v Harryho oblíbeném gay klubu bylo dost párů ochotných ho přibrat. Ne, že by to bylo s Harryho reputací těžké. Zvlášť, když se rozkřiklo, že Paul je rád i nahoře a že je mu spousta věcí úplně jedno. V překladu? Že je pro každou prasárnu.
Chcete někoho pochcat nebo být někým pochcaný? Paul je váš člověk. Ani nemrkne. Chcete někoho proměnit v kus nábytku, který pak ojedete? Paul bude mít pár zvláštních dotazů, ale jakmile se dozví, že je to jen jako a že potom, co z něho sníte večeři bude následovat sex, je všemi deseti pro. Chcete někoho, kdo ani nemrkne, když mu ukážete hábit jeptišky nebo kněze? Chcete někoho, kdo vám ojede kluka, zatímco si ho honíte?
Paul je váš chlapík.
Ne, Harrymu vůbec nevadilo, jakou má pověst. Vždyť to byla pravda. A všechno bylo díky ní mnohem jednodušší. No tak co, že se podle všech měřítek kurvil? Jemu se to líbilo. Dokonce si i blízko klubu pořídil byt, aby nemusel řešit dlouhé cesty taxíky nebo rychlovky za popelnicemi. Měl se skvěle.
Ano, občas narazil na nějakého hrubiána nebo násilnický prase, ale od čeho byly hůlky? Bylo velmi snadné ho svázat a ukázat mu, zač je toho loket. Hezky pěstmi a po mudlovsku. A když se lidí z klubu dozví, že někdo dělal něco, co se ani Paulovi nelíbilo a že Paulovi ruply nervy a takhle ho zřídil? V podstatě skončil mezi všemi gayi v Londýně. Paul byl jejich zlatíčko. Paulovi se neubližovalo. Protože Paul nedělal mezi nimi rozdíly, bral každého a nekoukal na nikoho skrz prsty.
Nemluvě o tom, že když jste ho zastihli ve víceméně střízlivé náladě a řekli mu o svých problémech, nějak se vyřešili. Dál vám prachy na nájem, přivolal z tančícího davu automechanika nebo jen seděl a poslouchal o vašich sračkách.
O Paulovi se věděli tři věci. Měl rád sex. Byl v balíku. A nikdo o něm nic nevěděl.
Harrymu to tak vyhovovalo. Měl sexu, kolik chtěl a nemusel řešit žádný vztahový sračky okolo. Když odcházel ze svého bytu, zkontroloval, že jsou na nočním stolku vedle jeho chrápajícího společníka sklenice vody, prášek proti bolesti a vzkaz, kde děkuje za noc a kde vysvětluje, že už musel jít a že snídaně je v lednici a až bude odcházet, ať jen zabouchne dveře.
Už věděl, kdo by R.A.B. mohl být. Našel jich šest za sedmdesát let. Ale nejpravděpodobnější byl Regulus Black, zmizelý za války. Harry vzal zbytky medailonu i vzkaz a vyrazil na návštěvu, na kterou se moc netěšil. Ale musel začít u Siriuse.
Ten byl ze zjištění, co jeho mladší bratr udělal, naprosto zničený. Rozbrečel se. Harry tam seděl na pohovce a sledoval, jak Remus Siriuse utěšuje. Má odejít? Má mu dopřát chvilku?
Sirius se ale brzy dal dokupy. Otřel si oči a vysmrkal se. „Byl silnější, než jsem tušil. A nikdo to neví.“
„My to víme,“ řekl mu Remus jemně.
„Jo,“ přitakal Harry. „Nevíš, kde by mohl viteál schovat, jestli se mu ho nepovedlo zničit?“
Sirius si povzdychl. „Napadá mě jen náš starý dům. Může ti být v jeho pokoji nebo v jedné ze skrýší našich rodičů.“
„Mohl bys tam se mnou někdy jít? Nebo mi dát klíče?“
„Půjdu s tebou,“ řekl Sirius ztěžka. „Ten barák nesnáším ale znám to tam a spíš něco najdeme spolu. Nevadilo by ti to ale nechat na zítra?“
Harry přikývl a vstal. „Samozřejmě. Mám přijít zítra sem?“
„To nebude potřeba.“ Zavrtěl hlavou. „V pět se sejdeme na Grimmauldově náměstí v Londýně.“
Ještě, že má Harry mapu. Nebo si může vzít taxíka. „Jasně. Tak se uvidíme zítra.“
Našli Kráturu a s jeho pomocí i medailon. Stačilo mu ukázat vzkaz i kousky kovů a všechno Siriusovi vyklopil. Tentokrát, když Harry medailon držel v ruce, cítil ho. Usmál se. Výborně.
Dal ho do kapsy a rychle se s Remusem i se Siriusem rozloučil. Musí ho jít zničit.
Když ho položil na stůl v ředitelně a připravil si meč, zvednula se v něm úzkost. Tu chvíli, co držel medailon v ruce bylo všechno lepší. Jako by Harryho něco uvnitř už nebolelo. Jako by Harry získal něco, co mu celý život chybělo.
Už nikdy nebude sám.
Nevěděl jak, ale věděl, že je to pravda.
Přece nechce, aby ho to zase bolelo? Přece nechce, aby byl zase slabý? Přece nechce být všem pro smích? Přece chce, aby před ním klečeli všichni, kteří mu ublížili? Přece chce ukázat Luciusovi, tomu Smrtijedovi jednomu zasranýmu, kde je jeho místo?!
Harry zařval a sekl do medailonu, který se rozječel. Harry ječel s ním, protože to místo, které bylo před chvílí tak krásně plné, bylo teď rváno na kousíčky.
Když to přestalo, Harrymu bylo zle. Ale viteál byl zničený. V Harrym byla zase ta hnusná prázdnota ale moc dobře věděl, jak ji zaplní.
Chlast, hudba a něčí péro. Ještě že život byl tak jednoduchý.
V baru bylo ještě málo lidí. Harry si povzdychl a kopl do sebe dalšího panáka vodky.
„Dneska jsi tu brzo,“ řekl mu barman Danny.
Harry přikývl. „Bohužel. Chceš si dát rychlovku vzadu?“
Zvedl obočí, když slyšel tu nabídku. „Jsem v práci.“
„A?“
„Máš na mě špatný vliv, víš to?“ Povzdechl si Danny.
„Tři minuty,“ řekl Harry. „To dáš, ne?“
„Tři minuty?“
„Snad se nebojíš takové výzvy?“
„Fajn. Jdi do skladu a přijdu tam za tebou.“
„Díky,“ zazubil se na něj Harry a seskočil z barové stoličky.
Nemusel čekat dlouho. Danny přišel v celé své dvoumetrové svalnaté kráse. Harry ho okamžitě začal líbat a rozepnul mu kalhoty. Vytáhl mu ptáka ven. Byl úžasně tvrdý. Nemohl se dočkat, až ho v sobě bude mít.
„Nemůžu se dočkat, až ho v sobě budu mít,“ řekl mu taky hned.
Danny se zasmál. „To vidím. Máš kondom?“
Harry ho okamžitě vytáhl z kapsy, rozdělal a navlékl Dannymu. Pak se skrčil a vzal ho do pusy.
Danny mu dal ruku do vlasů ale nechal tempo na něm. „Kruci, Paule, tohle ti fakt jde.“
Harry se usmál a vzal ho ještě hlouběji. Nakonec se od něj odtáhl a utřel si hřbetem ruky slinu, která se mezi nimi táhla a vzhlédl k Dannymu. „Ojedeš mě?“
„Kruci, Paule,“ zavrčel Danny a vytáhl Harryho nahoru. „Kalhoty dolů.“ Harry si je co nejrychleji sundal. Danny pak Harryho zvedl a Harry obmotal mu nohy kolem pasu.
Dál se líbali a Harry do sebe jednou rukou navedl Dannyho ptáka. Povolil svaly v zadku a zasténal, když se do něj zabořil. „To je ono…“
Dannyho ruce ho spustily níž a narazily na ptáka až po kořen. Pak ho zase zvedly a zase spustily níž.
Bylo to úžasný. Harry vyvrátil hlavu a jen si užíval ten pocit plnosti. Bože… pro tohle stálo za to žít.
Danny zamručel a zrychlil tempo. Brzy se skladem rozléhalo jen pleskání dvou těl a jejich zrychlený dech.
Dannyho pták byl skvělý a Danny věděl, co dělat, aby zasáhl to správné místo s každým přírazem. Harry se kousl do jazyka, aby nesténal nahlas. Danny ještě zrychlil tempo a Harrymu zacukalo v ptáku a to bylo jediné varováním, než se udělal.
Danny přirážel dál a dál a pak se udělal i on. Vyklouzl z Harryho a postavil ho na roztřesené nohy.
„To bylo dobrý, ne?“ usmál se zadýchaně Harry a vytáhl papírový kapesníky, aby se utřel.
„Myslím, že ty tři minuty jsme nedali,“ řekl Danny rozpačitě, sundal si kondom a zauzloval ho.
Harry pokrčil rameny a podal mu kapesník. Danny si ho od něj vzal a zabalil do něj použitý kondom.
„Výdrž se většinou cení,“ řekl mu Harry. „Možná potřebujeme víc tréninku.“ Podíval se na něj. „Kruci, udělal jsem se ti na triko.“
Danny se na sebe podíval. „A jo. To jsem mohl čekat. Příště tě budu muset ohnout.“
Harry se zazubil. „Takže bude příště?“
„Jen když bude málo lidí,“ souhlasil Danny a sundal si triko a hodil ho na regál.
„A mám byt tady za rohem, takže jestli budeš někdy končit pozdě, můžeš přespat na gauči.“
„Ale,“ řekl Danny něžně, „na gauči? Do postele mě nepustíš?“
„Nezaručuju, že bude prázdná.“
„I tak bys mě pustil na gauč? Tak to je vrchol přátelství.“
„Že jo?“ zazubil se Harry a začal se oblíkat.
„Jo. Já jdu zpátky do práce. Zastav se na baru, jo?“
„To víš, že jo.“
Za Dannym se zavřeli dveře a Harry se rozhlédl po skladu.
Vzal Dannyho triko a hůlkou ho vyčistil. Pak proklouzl na záchodky a vepředu ho namočil.
„Mrdka?“ zeptal se ho jeden kluk, který zrovna prošel k automatu na kondomy.
„Jo,“ zamručel Harry a zvedl triko do vzduchu. „Už to vypadá dobře, ne?“
Kluk přišel k Harrymu a zamžoural. „Jo, sakra dobře.“
„Bezva.“
Natáhl látku pod fukar na ruce a chvíli jí tam držel.
„To bude trvat dlouho,“ odfrkl do ten kluk a odešel.
Harry mu musel dát za pravdu. Danny to bude muset přežít. Když si sedal za bar, do půl těla nahý Danny k němu přisunul koktejl. „Pozornost podniku,“ řekl a mrkl na něj.
Harry se usmál a posunul před bar složené triko. „Pozornost toho mého.“
Danny zvedl obočí, rozložil ho a udiveně se na něj podíval. „Jsi snad čaroděj?“ zeptal se a přetáhl si ho přes hlavu.
Harry se usmál. „To si piš.“ Napil se hořkosladkýho koktejlu. „To je výborný.“
„Díky. Příště ti ho můžu udělat zase.“
Přejel si jazykem po rtu. „Už aby to bylo.“
Danny se zasmál, mrkl na něj a vrátil se k zákazníkům.
Skupinka na baru kousek od Harryho propukla v smích. Zvědavě se na ně podíval.
„Nedělám si prdel. Jsem zrovna v nejlepším s ženichovým družbou, strašně sexy, mimochodem, prdýlka k nakousnutí, když v tom dovnitř vtrhne farář s matkou nevěsty!“
Skupinka zase propukla v smích. Jeden z nich si Harryho všiml. „Ale no tak, Paule, co ten kyselý výraz? Nemáš rád svatby?“
Upil ze svého koktejlu. „Nemám,“ odpověděl pak jednoduše.
Všichni ve skupince zalapali po dechu a přesunuli se k Harrymu. „Za tím bude nějaká historka, poděl se!“
„Není moc co říkat,“ namítl Harry.
„Tak o to víc budeme pít!“ křikl někdo a už Danny nalíval šest panáků.
Harry si jeden vzal, přiťukl si s ostatními a kopl ho do sebe. Příjemně to pálilo.
„Ex se bude vdávat,“ řekl pak Harry. „A bere si kreténa, co se mi snažil roky dělat na střední peklo.“
„No to snad ne! Ta čubka!“
Harry přikývl. „Jo, to snad jo. Ale nenadávejte jí,“ varoval je.
Někdo mu položil ruce na ramena. „Dobře, nebudeme. Tohle chce ale další drink!“
Harry přikývl. „To ale není to nejhorší.“ Kopl do sebe panáka, kterýho před něj postavili. „Spal jsem s jeho otcem.“ Jazyk se mu možná trochu pletl, ale bylo fajn to konečně říct.
Skupinkou se ozvalo dlouhé udivené a obdivné oooh.
„Jo, spal jsem s tím hajzlem,“ přikývl Harry a kopl do sebe další pití.
„Paule, možná už máš dost,“ položil mu někdo ruku na ruku, když se natahoval pro dalšího panáka. Harry se na něj podíval. Byl to John. Nebo Jack. Nebo tak nějak. „Pořád na toho parchanta nemůžu přestat myslet,“ zašeptal mu.
„Ach, Paule,“ přitáhl si ho někdo do náruče. Harry mu zabořil hlavu do ramene. „Nezaslouží si tě.“
„Já vím že ne,“ vzlykl Harry. „Je to ten největší parchant toho nejhoršího druhu. Jako krade dětem lízátka, otráví je a vrátí je zpátky druhu.“
„Paule, nesahá ti ani po kotníky,“ řekl mu někdo s poplácal ho po zádech.
„Tak proč na něj nemůžu přestat myslet?“
„Byli jste spolu dlouho?“ zeptal se ho někdo.
„Pár měsíců,“ řekl Harry. „Ale byli jsme spolu skoro pořád.“
„Pár jako dva nebo pár jako šest?“
„Asi pár jako osm.“ Odtáhl se a podíval se na jejich překvapené obličeje.
„To je skoro rok!“ řekl někdo z nich.
Harry ho probodl pohledem.
„Tím chci říct,“ odkašlal si, „že není divu, že jsi z toho takový špatný.“
Harry pokrčil rameny a dal si dalšího panáka. Zašklebil se. „Možná. Ale neměl bych. Udělal fakt špatný věci. Měl by být ve vězení. Ale má prachy a vliv.“
„Kruci, Paule, do čeho ses to dostal.“
Podíval se na Dannyho a utřel si tváře. Usmál se na něj. „Neboj. Taky mám prachy a kdybych chtěl asi i nějaký vliv vyškrábnu. Nedotkne se mě. Ale nechci ho už nikdy vidět a moje bejvalka si najednou bere jeho syna! A všichni mě tam berou jako součást rodiny, takže musím u všeho být a nikdo nic neví!“
„Ale ne, Paule, to nás tak mrzí,“ přitáhl si Harryho zase někdo k sobě. Harry se nadechl jeho kolínské a pokusil se dát do kupy.
Pak se odtáhl a usmál se na ně. „Ale všechno je v pohodě, chlapi. Dneska byl jen hodně těžký den a nějak mě to semlelo. Za chvíli zase budu normální.“ Slezl ze stoličky ale celý bar se naklonil. Někdo vykřikl a ruce chytli Harryho dřív, než stihl spadnout.
„Ups,“ řekl Harry a zasmál se.
„Paule, máš dost,“ řekl někdo Harrymu.
„Mám,“ přikývl Harry a postavil se
„Teď jdu tančit,“ oznámil jim.
„Nebo bychom tě mohli vzít domů,“ navrhl někdo.
Harry udělal pusou prdící zvuk. „To je nuda.“
„Ta nejlepší nuda,“ řekl někdo a chytil ho kolem pasu. „Kde bydlíš?“
„Ne,“ zavrtěl hlavou. „Já nikam nejdu.“
Někdo si přehodil jeho ruku kolem krku. „Já vím, kde to je. Bydlí tady za rohem.“
Harry na Johnnyho nebo Jacka zamžoural. „Zrádče.“
„Ten největší a nejhorší.“ Povzdychl si. „Já ho tam vezmu.“
„Půjdem s tebou. Ve více lidech to je je zábava.“
Odvedli Harryho ven. Klopýtal a někdy ho i museli nýst. „Chlapi, mě to moc mrzí, tohleto. Fakt moc.“
„To je dobrý,“ uklidňoval ho někdo. „To se stává. Hlavně pojď.“
Harry poslušně zvedal nohy. „Strašně mě to mrzí!“ snažil se jim vysvětlit.
„Jo, my víme. Kde máš klíče?“
Harry se jim vysmekl. „Já sám. Já sám!“ řekl důležitě.
„Nechceš pomoc?“
„To zvládnu,“ odtušil Harry a vytáhl klíče. „Hele!“ Sklonil se, aby se s nimi trefil do klíčové dírky ale někdo mu je vzal z ruky. „Hele!“ ohradil se.
Vklopýtal do bytu a zamířil přímo do ložnice. Jakmile spadl do postele, usnul.
Saint Hellena's Sanctuary 