Měl hlad. Ve vzduchu cítil vlhkost stromů a teplo jeho další večeře. Ano. Tamhle. Na stromě.
Zvonění budíku mu projelo až do mozku. Zasténal. Bože. Někdo do něj začal tlouct a budík zmlkl. „Konečně,“ zamumlal někdo.
Harry se posadil a otevřel oči. Hlava se mu málem rozskočila bolestí, tak si společníků v posteli nevšiml hned.
To… bylo víc lidí, než na kolik byl zvyklý. Co proboha v noci dělal? Chytl se za hlavu. A kolik toho vypil?
Vyhrabal se z postele a poblahopřál si, že nezvrací. Někdo ho chytil za ruku. „Kam deš?“ zamumlal.
„Do práce,“ zašeptal Harry zpátky.
„Fuj,“ řekl a otočil se na druhý bok a objal někoho kolem pasu.
Harry přimhouřil oči. Proč byli všichni oblečení? Proč byl on oblečený? Tohle nedávalo smysl. A bože, jemu snad v puse něco umřelo.
Dovrávoral do koupelny a zakouzlené skrýše vytáhl lektvar proti kocovině. Rychle ho vypil a vlezl do sprchy. Když byl hotový, nebylo po nevolnosti i bolesti hlavy ani památky.
V kuchyni, zatímco si vařil vodu na kafe, si natočil do sklenice vodu. Pomalu ji vypil a snažil se vzpomenout si na to, co v noci dělal. Co v noci dělal?
„Jak se vede?“
Otočil se a usmál se na… Johnnyho. „V pohodě. Trochu bolehlav. Co ty?“
Johny pokrčil rameny. „Moc jsem toho nevypil, takže dobrý.“
Harry přikývl a sáhl po dalším hrnku. „Kafe?“
„Jo, to si dám.“
Harry sáhl po piksle. „Co jsem… co se včera dělo?“
„Opil ses.“
„To mi došlo,“ odtušil Harry. „Většinou ale neskončím v posteli s tolika lidmi.“
„Odvedli jsme tě domů. A pak jsme už neměli náladu na to se vrátit, tak jsme ti udělali nájezd na bar a hráli karty.“
Harry tu snad žádný karty neměl, ne?
„Aha. Promiň, takhle jste mě vidět nemuseli.“
„Jo,“ zasmál se Johnny. „To jsi včera opakoval často. Ale v pohodě. Každý občas potřebujeme upustit páru.“
„Jo,“ přikývl a přelil jim hrnky.
„Paule…“ začal Johnny, když si bral od Harry hrnek.
„Hmm?“
„Jestli někdy budeš mít problémy, řekni. Pomůžeme ti.“
Usmál se na něj. „Díky. Vážím si toho.“
„Ale myslím to vážně. Kdyby ti ten tvůj bývalý chtěl nějak zatopit nebo něco…“
Polkl. „Bývalý?“
„Jo.“ Johnny přikývl a zamyslel se. „Otec snoubence tvé bývalky, jestli si to pamatuju správně.“
Harry zatnul zuby. „O toho se nemusíš bát.“
„No,“ řekl jemně Johnny a přišel k Harrymu blíž. „Podle toho, co jsi včera říkal, musím.“
Polkl. „A co přesně jsem říkal?“
„Že má kontrakty. Že je zlý. Paule, jestli se ti něco stane…“
Přiměl se usmát. „Nic se mi nestane, neboj. A jde hlavně o to, že mi ten bastard zlomil srdce a odkopl mě hned, jak se o té svatbě dozvěděl a leda mi tak pohrozil, že mě nechá vyrazit, jestli o našem vztahu něco řeknu. Ne, že by mě mohl nechat vyrazit, ředitele mám na svý straně,“ lhal Harry, jako když tiskne. Bože, to nemohl včera držet zobák?
Johnny ho chvíli pozoroval. „Dobře,“ řekl nakonec. „Když myslíš.“
„Myslím,“ přikývl Harry a usrkl kafe. Zkontroloval hodiny nad linkou.
„Musíš jít?“ zeptal se ho Johnny.
„Jo,“ kývl Harry a opřel se o linku. „Ale až za chvíli. Ještě jednou ti a ostatním fakt děkuju, že jste mě dostali domů. Dost se stydím.“
Johny zvedl obočí. „Stydíš se, že ti bylo mizerně? Že tě něco trápilo? Ale no tak, Paule, to je to nejmenší, kvůli čemu by ses měl stydět!“
Harry si jen povzdechl a zase se napil.
„Myslím to vážně. Náhodou jsem měl pocit, jako bych tě až včera konečně poznal blíž.“
Harry si odfrkl. „Měl jsi jazyk v mým zadku a až takhle jsi mě poznal blíž? Ale prosím tě.“
Ukázal na něj rukou. „To je přesně to, o čem mluvím!“
Harry se místo odpovědi znovu napil kafe.
„Nemáš problém s žádným sexem ale běda, jestli někdo zmíní něco jiného.“
„Tak zase přehánět nemusíš.“
„Nepřeháním.“
„Hej,“ ozvalo se ode dveří měkce a ochraptěle. „Dobrý ránko.“
Harry se usmál na příchozího s vrabčím hnízdem na hlavě. „Dobrý. Jaká byla noc?“
„Teplá.“
Harry zvedl obočí.
„Moc lidí, moc horko,“ vysvětlil. „Proč jste vzhůru?“
„Jdu do práce,“ řekl Harry. „Dáš si kafe?“
„Jo, prosím.“ Opřel se o Johnnyho. „Co jste tu s Jackem řešili?“
Kruci. Jack. Žádný Johnny. „Jen jakýho troubu jsem ze sebe včera udělal.“
„Žádný trouba. Pojď sem.“
Než stihl Harry jakkoliv zareagovat, vtáhl ho do objetí.
„Nejsem moc objímací typ,“ namítl Harry.
„To je pravda. Objímá se jen při sexu,“ dodal Jack.
Harry odolal nutkání ho kopnout.
Ten s vrabčím hnízdem Harryho k sobě jen víc přitiskl. „Žádný trouba,“ zopakoval. „Ne vždycky musíš být silný, víš to?“
Harrymu se sevřelo hrdlo. Položil mu ruce na zpocená a ulepkaná záda. „Vím.“
„Tak na to nezapomeň, jo?“
Harry přikývl.
Vrabčí hnízdo se usmál a dal Harrymu pusu na čelo.
To nedá. „Musím jít!“ vybrebtl a rychle mu vyklouzl z náruče. „Buďte tu jako doma a pak za sebou jen zabouchněte!“ A s tím vyběhl z bytu.
Roztřeseně se nadechl a vydechl a usilovně mrkal. Když se mu podařilo se uklidnit, vyrazil chodbou pryč. Nebude přeci brečet kvůli takový ptákovině.
Danny přisunul k Harrymu drink.
„Pozornost podniku,“ mrkl na něj.
Harry se zasmál a ochutnal. „Jako vždy výborný.“
„Co musí člověk udělat, aby dostal pití zdarma?“ zeptal se někdo vedle Harryho překvapeně.
Harry s Dannym se na sebe usmáli těsně před tím, než Danny odešel stranou. „Vykouřit ho barmanovi, samozřejmě,“ řekl Harry a otočil se.
„Harry?!“
A do prdele.
Polkl a usmál se. „Deane! To je ale překvapení. Co ty tu?“
Dean pokrčil rameny. „Slyšel jsem na tenhle klub jen samou chválu, tak jsem to chtěl zkusit.“
Harry pomalu přikývl. „Jo, je to tu docela fajn.“
„Co ty tady děláš?“
Co tady Harry dělal? Co tady Harry dělal!? Honem rychle něco vymyslet! „Ehm, měl jsem žízeň.“
„Na pití, co je pozornost podniku?“ zeptal se Dean a zahýbal obočím.
Harry zasténal a a složil hlavu do dlaní. „Mohl bys zapomenout, že jsi něco viděl?“
„Ne,“ odpověděl mu Dean. „To nikdy. Jak se ti vlastně vede?“
„Dobře,“ pokrčil rameny. „A tobě?“
„Výborně. Single, připravený upustit páru.“
Harry se s ním rozhlédl po klubu. „Někdo tě zaujal?“
„No, zaujal,“ řekl Dean a podíval se Harrymu do očí.
No do prdele.
Polkl. „Deane, já…“
Dean se rozesmál. „Jen si z tebe střílím, Harry. Nevěděl jsem, že jsi na kluky?“
Harry si povzdechl a rozhlédl se po klubu. „Spíš na chlapy.“
„Tak to je teda gól.“
„Hmm?“ podíval se na něj.
Dean se usmál a napil se piva. „Je to vtipný, ne? Oba jsme chodili s Ginny a oba kopeme za stejný tým.“
Harry zasténal a zase se napil. „Ani mi to nepřipomínej.“
„Taky jsi pozvaný na svatbu?“
Harry si odfrkl. „Já jim jdu za svědka.“
Dean zalapal po dechu. „To nene! Ty jdeš Malfoyovi za svědka?!“
„Ne dobrovolně,“ odtušil Harry. „Ale jo.“
„Proboha proč?“
Harry se na něj významně podíval.
„No nekoukej tak na mě. Já fakt nevím.“
Povzdychl si. „Plánování svatby se protáhlo. Původně se měli vzít narychlo, ale to by svatba nemohla být dost nóbl. Takže teď potřebují někoho, kdo všem odpřísáhne, že se měli v plánu vzít dlouho předtím, a tím myslím dlouho, než se dozvěděli, že je…“ mávl si rukou k břichu.
„Těhotná?!“
„Jo,“ přikývl Harry. „A hádej, kdo bude kmotr?“
Dean se začal nevěřícně smát. „Nene!“
„Jojo,“ řekl Harry.
„Ty budeš kmotrem malýho Malfoyátka?“
„Už to tak bude,“ odtušil Harry. „A nezapomeň, že jsme s Ginny byli zasnoubení.“
„Jau,“ sykl Dean. „Tak to asi hodně bolí. Není divu, že jsi měl žízeň. Máš ještě zítra nějaké povinnosti?“
Harry si povzdechl. „Můžeme se tvářit, že ta šaškárna není už zítra? Prosím?“
„To víš, že jo,“ přikývl Dean a napil se.
Chvíli bylo ticho.
„Takže, máš nějaký doprovod?“
„Ne,“ zavrtěl Harry hlavou.
„Já taky ne. Zrovna jsem se rozešel. Takže tam zase budu u stolu svobodných,“ povzdychl si. „Už takhle to bude trapas, být na svatbě bejvalky, ale být tam sám?“
Harry se místo odpovědi radši napil. Tohle Deanovi fakt nezáviděl.
„Neber to špatně, nestěžuju si, ale je to na hovno.“
Harry si povzdychl. „Jo, já tě chápu. Takže, upustit páru? Parket čeká.“
Dean se zasmál. „Jo, za chvíli tam půjdu. Ale řekni mi ještě, jak se vede. Co Ron a Hermiona?“
Harry si povzdechl. „Ron se mnou nemluví, protože jsem zrádce, který měsíce a roky věděl o jeho malé nebohé sestřičce ve spárech bastarda Malfoye a-„
„Počkej, myslí Ginny, že jo?“ ujišťoval se Dean.
Harry si odfrkl. „Jo.“
„Na ty není nebohýho nic.“
Harry pokrčil rameny. „Já to vím, ty to víš, Ron to neví.“
„A co Hermiona?“
Harry se usmál. „Má se dobře. Má přítele. Má toho teď hodně v práci a já jsem toho taky měl hodně, takže se nevídáme tak často, ale vypadá to, že je spokojená.“
„To jsem rád,“ přikývl Dean.
„Co Seamus?“ zeptal se ho Harry.
Dean stiskl rty ale pak se usmál. „O tom se dneska bavit nechci. Už takhle mi stačí, že ho musím vidět zítra.“
„Až tak zlý?“
Dean se ušklíbl a znovu se napil. „Nemůžeš se s někým po letech rozejít a čekat, že to bude v pohodě.“
Oni dva byli spolu?!
Dean s klapnutím položil sklenici na bar. „Kašlu na to. Jdu tančit. Jdeš taky?“
„Jasně.“ Harry vypil drink a popadl ho za ruku a odtáhl ho na parket. Čas upustit páru.
Když zazvonil budík, Harry ho vypnul a protáhl se.
„Dobrý ránko,“ zvedl jeho společník hlavu z polštáře a líně se na něho usmál.
Pokaždý měl to vrabčí hnízdo. „Spi dál, Stevie,“ usmál se na něj Harry a Stevie zase zavřel oči.
Přešel do obýváku a zarazil se při pohledu na gauč a změť chrápajících končetin na něm.
A jo, vlastně. Dean upouštěl páru s… naklonil hlavu na stranu. Byl to Richie?
Zavrtěl hlavou a šel se rychle vysprchovat.
Pak šel udělat kafe. S hrnkem v ruce přišel k Deanovi a vzbudil ho.
„Nevím, v kolik tam musíš být, ale nechci, abys zaspal,“ zašeptal.
Dean na Harryho zamžoural a vzal si kafe. „Díky.“ Napil se a zašklebil. „Lek- něco na kocovinu máš?“
Harry přikývl.
„Díky bohu.“ Podíval se na sebe a na svýho společníka, který byl kolem něj obmotaný jako chobotnice. „Jak se odsud dostanu?“ zašeptal.
Harry se pousmál. Podal mu kalhoty a vzal mu hrnek. „Prostě vstaň. Kdyžtak zase usne.“
Dean přikývl a veleopatrně se začal vymotávat.
Harry se při tom podíval z okna, aby neměl pocit, že ho okukuje. Richie něco zamumlal a otočil se na druhý bok.
„Vidíš,“ řekl Harry, podal mu hrnek a odešel do koupelny. Vzal ze skrýše lektvar a přinesl ho Deanovi do kuchyně. „Na.“
„Díky,“ usmál se na něj vděčně a vypil lektvar.
„Dáš si snídani?“
„Jo, dám.“
Dean si sedl ke stolu a Harry se pustil do práce.
„Bavil ses v noci?“ zeptal se ho, když vyndával vajíčka z lednice.
„Jo,“ přikývl Dean. „Většinou teda takové věci nedělám, nemysli si. Nejsem někdo, kdo by se s někým cizím jen tak vyspal. Vážně ne.“
Harry zvedl ruku a zarazil ho. „Nemusíš mi vůbec nic říkat nebo vysvětlovat. Vážně. Je mi to jedno.“
„Nechci, aby sis myslel, že…“ Dean to nedopověděl a sklonil hlavu.
„Že co? Že jsi nikdy neměl sex?“ Harry si odfrkl a dál na pánev máslo. „Fakt je to v pohodě. Nikomu přeci neubližuješ a jen se bavíš.“
Dean se zhluboka nadechl a přikývl. Pak se na Harryho usmál. „A co ty? Bavil ses?“
Harry pokrčil rameny. Rozklepl vajíčka do pánve a začal je míchat. „Podle možností.“
„Podle možností?“ zvedl překvapeně obočí Dean.
Harry zase pokrčil rameny. „Bylo to fajn. Normálka.“
„Tak to se budu muset příště snažit víc,“ ozvalo se od dveří.
„Posloucháš?“ zeptal se ho Harry s úsměvem.
„Ne. Voní to báječně a mám hlad.“
Harry vařečkou ukázal na stůl. „Tak se posaď. Znáte se?“
Stevie naklonil hlavu na stranu a Deana si prohlédl. „Zahlédl jsem tě. Říkají mi Stevie.“ A zatřepal na Deana prsty.
„Dean,“ kývl na něj. Pak se podíval z Harryho na Stevieho a zase zpátky. „Vy jste spolu?“
Stevie se usmál. „Dneska jsme byli, zítra nebudeme, pozítří možná zase jo.“
Harry zavrtěl hlavou a položil před ně talíře s míchanými vajíčky a toastový chleba.
Stevie nakrčil nos. „Můžu si ho upíct?“
„Si posluž,“ mávl Harry rukou.
Stevie vstal a nakrčil obočí. „Kde máš toastovač?“
„Ještě jsem si ho nesehnal.“
„Maminko, ty to vidíš,“ zamumlal a vzal pánev. „No tak po staru.“
„Takže jste spolu nebo nejste?“ nenechal to být Dean.
Harry si povzdechl. „Jsme kámoši s výhodami. Stačí ti to takhle?“
„Awww! To je sladký! Jsme kámoši!“ Poslal mu Stevie vzduchem pusu.
Harry protočil oči ale pousmál se.
„Já to viděl!“ řekl Stevie.
„Cos viděl?“
Stevie přiskočil k Harrymu a objal ho. „Tvůj úsměv, ty jeden pakoni.“
Harry ho poplácal po ruce. „Nepálí se ti to?“
Stevie mu dal velkou hlasitou mlaskavou pusu na tvář a vrátil se k pánvi. „A vy dva se znáte vlastně odkud?“
„Chodili jsme spolu na střední,“ řekl Dean.
„Jaký byl Paulie na střední? Povídej!“
„Paulie?“ Podíval se zmateně na Harryho ale když viděl jeho výraz, došlo mu to. „Jo, Paulie? No, jaký by byl…“ svraštil čelo a podíval se na Harryho. „Vždycky když se něco semlelo, tak ses mohl vsadit, že za tím je on.“
Harry si odkašlal.
„Teda, že tam najdeš i jeho. Většinou to byly nehody nebo tak.“
„Nebo tak?“ zeptal se Stevie a sedl si zpátky.
Dean se na Harryho bezradně podíval.
„Pár učitelů se mě pokusilo dostat. Měl jsem dost významný rodiče,“ vysvětlil Harry.
„To je ale strašný!“ zalapal po dechu Stevie.
„Nebo šel dělat něco zakázanýho a nechal se při tom chytit,“ dodal Dean. „Pamatuješ si, jak jsi v prváku ještě s Ronem a s Hermionou připravil naši kolej o stopadesát bodů?“
Harry si odfrkl. „Jak bych mohl zapomenout. Kdyby nás Malfoy nepráskl, tak by nám to vyšlo.“
Dean přikývl. „Co vám vlastně mělo vyjít?“
„Malfoy je kdo?“ zeptal se Stevie ve stejnou chvíli.
„Malfoy je ten idiot, co se dneska žení,“ vysvětlil Dean netrpělivě. „Co vám mělo tehdy vyjít?“
Harry si povzdychl. „Potřebovali jsme ze školy propašovat Hagridova nejnovějšího mazlíčka.“ Kmitl pohledem po Steviem. „Psa kterému říkal Drak. Byl dost náročný. Podařilo se nám ho dostat k Ronově bratrovi Charliemu, který pracoval -„
„Se psi,“ dodal Dean kamenně. „Vy jste cvoci.“
„Možná trochu,“ připustil Harry. „Ale nechytli nás s Drakem, jen po večerce.“
„Takže jen protože jste měli dobrodružství po večerce, tak nás to stalo sto padesát bodů?“
„No, práskl nás Malfoy a zkusil McGonagallový nabulíkovat, že pašujeme mazlíčka pryč, takže byla asi hodně naštvaná.“
„A Malfoy je teda ten, co se žení?“ vstoupil jim do toho Stevie. „Ten, jehož otec je Pau-„
„Paulova noční můra,“ dodal Harry a sjel Stevieho pohledem. „Jo, přesně tak „
Dean sykl. „Zapomněl jsem, že je ve školní radě. Dělá ti moc velký peklo?“
Harry pokrčil rameny. „Asi takový, jaký bys mohl čekat. Co může ztížit, to ztíží.“
„Arogantní kretén,“ zamumlal Dean.
„Ve školní radě?“ zeptal se Stevie.
„Jo, je tak velký zvíře a protože je Ha-Paul učitel, musí se s ním vídat často.“
„Páni. Paulie je učitel?“
Harry si povzdechl. „A to stačí. Dost historek.“
„Ale no tak, Paulie…“
„Žádný ale no tak. Nemusíš vědět všechno.“
„No jo, tak mi ještě řekni, Deane, jestli byl taky tak roztomilý jako malý, když se zlobil.“
Harry probodl Deana pohledem.
„Spíš byl děsivý.“ Ukázal na Harryho vidličkou. „Takhle děsivý!“
Stevie přehodil Harrymu kolem ramen ruku. „Ále, tohle ještě není děsivý. To je Paulie s dobrou náladou po dobré noci!“
„Dobré noci?“
Harry se na Deana podíval. „Výborné noci,“ řekl zabijáckým tónem.
Dean polkl. „Nechcete si to ještě zopakovat, aby tu svatbu všichni přežili?“
Stevie se zasmál a i Harry se pousmál. „Radši se půjdu oblíct a vyrazím. Někdo musí být hlavní atrakcí a rozptylovat ostatní.“
„Já se ještě stavím domů pro oblek, ale na obřad to normálně stihnu. Ne že bych se netěšil,“ řekl kysele.
„Nechcete jít spolu?“ zeptal se jich Stevie. „Jestli se o vás už teda ví, že jste gayové.“
Harry se mu radši rozhodl nevysvětlovat, jak to přesně má on. „To není dobrý nápad.“
„Proč ne?“ zeptal se Dean. „Bude lepší tam být s tebou než sám.“
Harry si odfrkl. „To je od tebe hezký. Hlavně mysli na to, jaký kolem toho všichni udělají haló.“
Dean pokrčil rameny. „A?“
Harry se na něj dlouze podíval. „Vzpomeň si moc dobře, jaký haló bylo kolem mě ve čtvrťáku. A kolem Hermiony, která byla jen kamarádka. To fakt nechceš?“
„Upřímně? Asi by mi to bodlo.“
Odfrkl si. „To snad nemyslíš vážně.“
Dean pokrčil rameny. „Lidi mi furt vyčítají, že se neposouvám dál. Tohle by jim ukázalo.“
Harry zvedl obočí. „Takže mě využiješ?“
„Ty bys taky nechtěl někomu ukázat, jak ses posunul dál?“ zeptal se Harryho Stevie a položil mu ruku na paži.
Harry se od něj odtáhl a vstal. „Ne.“ A s tím odešel do pokoje. Musí se připravit na svatbu.
“Harry! Díky Godrikovi, že jsi tu. Ginny tě shání!”
Usmál se na Molly. “Už za ní běžím. Jinak je vše v pořádku?”
Se semknutými rty přikývla. “Artura se mi daří držet od Malfoyových, zatím se ještě nepoprali. Ale už s chlapci začali slavit.” Povzdechla si. “Je mi líto, že to mezi vámi dvěma nevyšlo. Bylo by mnohem lepší, kdyby to byla vaše svatba.”
Harry se na ni usmál. “Já vím. Ale ti dva k sobě zkrátka patří. To nejde nevidět.”
“Já vím, já vím. Ale stejně…” vytáhla kapesník a zaštkala.
“Ginny najdu kde?”
Mávla kapesníkem směrem ke schodům. “Někde tam. V tomhle zatraceným domě se pořád ztrácím.”
Harry přikývl a vyrazil. Snažil se nevšímat si křesílek, pohovek, stolků i skříněk, které míjel. Nebude na to myslet. Nebude na to myslet. Nebude myslet na sex. Nebude myslet na sex s Luciusem. Nebude myslet na sex s Luciusem v den svatby. Nebude myslet na sex s Luciusem v den svatby, která se koná na jeho panství.
Do prdele.
Myslí na sex s Luciusem v den svatby, která se koná na jeho panství.
Ginny bude nejspíš v jednom z hostinských pokojů. Vyšel po schodech nahoru a následoval květinovou výzdobu.
Trefil to. Ginny našel. Seděla v županech zhroucená na pohovce a brečela.
No výborně.
“Giny… co se děje?”
“Nemůžu se vdávat!”
Polkl. “Proč ne?”
“Podívej se na mě! Vypadám jak velryba!”
“Ale nevypadáš! Vypadáš jako nevěsta!”
“Ale vypadám! Jsem obří!”
Sedl si k ní. “Nejsi obří. Jsi těhotná. To je rozdíl. Ginny… představ si Dracův výraz, až půjdeš k němu uličkou. Jeho budoucí žena. S jeho dítětem. Divil bych se, kdyby si neucvrnkl radostí.”
Uslzeně se zasmála.
Harry vzal kapesník, zvedl jí bradu a osušil jí tváře. “Ucvrnkne si. Protože jsi nádherná a protože tě ten blázen miluje.”
“Myslíš si, že mě může milovat jen blázen?” zašeptala.
Do prdele.
“Ne,” zavrtěl hlavou. “To si nemyslím. Myslím, že tě bláznivě miluje. Byl ochotný se k tomuhle všemu otočit zády, aby mohl být s tebou. Miluje tě a chce být s tebou a chce si tě vzít a pravděpodobně dost šílí z toho, že se to kvůli přípravám na svatbu tak prodloužilo.”
“Chtěl malý obřad,” přitakala. “Ale jeho rodiče -”
“Chtěli událost století, já vím,” povzdychl si Harry. “Pořád tě můžu unýst, jestli chceš. Nechám unýst i Draca a vezmete se někde úplně jinde a bez lidí. To pak ale nikdo neuvidí, jak nádherná jsi nevěsta,” dodal.
“Myslíš to vážně?”
“Myslím,” přikývl.
“Tak dobře,” povzdechla si. “Tak já se teda obleču.”
“Zníš, jako by ses vůbec netěšila,” utáhl si z ní.
“Potřebuju každou chvíli čůrat. Víš co to je, čůrat ve svatebních šatech?”
Harry zavrtěl hlavou a zazubil se. “Nevím a nebude mi vadit, když to ani nikdy nezkusím.”
„Harry?“
„Ginny?“
Plácla ho do ramene. „Můžu tě o něco poprosit?“
„Jasně. Co potřebuješ?“
„Mohl bys mi přinýst sendvič s hořčicí, šunkou a s kyselými okurkami?“
Harry se podíval na talíř, na kterém byl přesně ten sendvič, jen jednou nakousnutý. „Myslíš tenhle?“
„Jo,“ přikývla. „Ale mohl bys ho udělat a donést mi ho? Tady nechají všechno na skřítcích a má to pak takovou divnou pachuť a vůbec to nechutná dobře. Asi jejich magie nebo něco.“
Pousmál se. „To si piš.“
Vyrazil do kuchyně. Cestou se mu asi povedlo vypadat dost zaměstnaně, protože po něm nikdo nic nechtěl, takže do kuchyně dorazil rychle. Byla plná pobíhajících skřítků, syčících hrnců a krájejících nožů.
Jakmile do kuchyně vstoupil, všichni skřítci zastavili a podívali se na něj.
Odkašlal si. „Nevěsta si mě poslala pro sendvič.“
Jedna skřítka přiskočila k Harrymu. „Hubby sendvič udělá, pane!“
Všichni se vrátili zpátky do práce.
Harry se na Hubby usmál. „Musím ho udělat já. Když mi dáš, co potřebuju, vůbec tady nebudu překážet.“
„To Hubby nemůže, pane! Hubby sendvič udělá!“
Povzdychl si. „Hubby, nevěsta si přeje, abych ho udělal já. Jinak bude mít zkažený den a možná zruší i svatbu. To přeci nechceš ne? To by se asi tví páni hodně zlobili a nechceš, aby ti dali oblečení, že ne?“
Hubby se roztřásla.
„Nechci, aby se to stalo, takže potřebuju věci na sendvič, abych mohl udělat sendvič. Ano?“
Hubby s očima zalitýma slzami přikývla a odběhla.
Harry ji nechtěl děsit, ale byl to nejlepší způsob, jak zařídit, aby poslechla. Přinesla mu věci na sendvič a Harry se dal do práce.
„Pane Pottere, co děláte v mé kuchyni?“
Harry vzhlédl a přiměl se usmát na Narcissu Malfoyovou. „Dobrý den. Nevěsta potřebuje sendvič.“
Zvedla své perfektní obočí. „Od čeho máme domácí skřítky?“
Harry si povzdechl. „Prý z toho cítí pachuť magie.“
Narcissa přikývla. „Ach ano, jistě. Jinak je vše v pořádku?“
„V naprostém,“ přikývl Harry.
„Výborně. Až to budete mít hotové, jděte za mým synem. Máte tam připravené ozdoby na hábit.“
Harry přikývl. „Jistě.“
„A pane Pottere?“
„J- ano?“
„Děkuji vám za podporu, kterou Dracovi dáváte. Ceníme si toho.“
Ceníme si toho. Pche. Zajímalo ho, kdo přesně si toho cení. Usmál se. „Rádo se stalo.“
Narcissa si povzdechla. „Myslím to vážně. Uvědomuji si, že mezi našimi rodinami, mezi Weasleyovými a Malfoyovými, mezi vámi a Dracem, a dokonce i mezi vámi a mým manželem je zlá krev, a proto velmi oceňuji, že jste ochotný na to zapomenout a podpořit Draca s Ginny.“
Harry se pousmál. „Asi bylo na čase zakopat tu válečnou sekeru.“
Narcissa se pousmála. „Obávám se, že to ještě nějakou dobu potrvá. Ale věřím, že jsme na dobré cestě. I díky vám. Pomáháte mé rodině a chci, abyste věděl, jak moc si toho vážím.“
Šoustal jsem ti s mužem. Šoustal jsem ti s mužem. Šoustal jsem ti s mužem.
Přikývl a usmál se. „Jak jsem řekl, byl čas zapomenout na spory.“
Narcissa přikývla a rukou s pěstěnými nehty si uhladila perfektní a elegantní slavnostní hábit. „Nezapomeňte se pak zastavit za Dracem, ano?“
Harry se zazubil. „Nebojte, na povinnosti svědka bych nezapomněl.“
Ginny byla ze sendviče nadšená. Harry vyrazil za Dracem do jeho pokoje na druhé straně sídla. Zatočil do chodby, kterou zrovna procházel Lucius.
Polkl ale šel dál. Tohle zvládne. Věděl, že ho tady uvidí. Když byl skoro u něj, kývl na pozdrav. „Pane Malfoyi.“
Lucius zastavil. „Harry…“
Harry zavrtěl hlavou. „Je mi líto, musím jít za Dracem.“
Malfoyi se otočil a šel vedle Harryho. „Musím s tebou mluvit,“ šeptal mu naléhavě. „Prosím.“
Harry zavrtěl hlavou. „Je mi líto, ale nemám čas.“
„Harry…“ Lucius ho chytil za paži a zastavil. „Prosím, promluvme si.“
Harry zavrtěl hlavou. „Není o čem.“
„To není pravda a ty to víš,“ sykl Lucius. „Tohle je absurdní.“
„Naprosto,“ souhlasil Harry. „To abyste mě pustil, ne? Lorde Malfoyi,“ zdůraznil.
Lucius ho nepustil. „Nikdy jsem ti nelhal. Je mi líto, že…“ Povzdechl si. „Tohle můžeme vyřešit. Prosím.“
Harry přimhouřil oči a udělal krok blíž k němu. „Tak aby bylo jasno,“ plivl po něm šeptem, „není, co řešit. Nikdy jsem neměl spát se Smrtijedem a byla to ta největší chyba. Už se to znovu nestane. Jestli jste tak nadržený, že nemůžete udržet ptáka v kalhotách, jděte a omrdejte někoho, kdo o vás stojí!“
Malfoy stiskl rty ale Harryho pořád nepustil. „Nejde mi o sex,“ sykl na Harryho zpátky. „Merline, Harry, myslel jsem, že -„
„Že co?“ přerušil ho Harry. „Co jste myslel? Že mi to nevadí? Že budu rád spát se Smrtijedem, kvůli kterýmu jsme s Ginny málem umřeli? Jdi do prdele!“ šeptal mu Harry vztekle. „Není nic, co bys mohl říct nebo udělat, díky čemu bych přestal litovat, že jsem naletěl zasranýmu Smrtijedovi!“
Lucius se na něj chvíli díval, ale pak přikývl a pustil ho. „Jistě. Chápu. Už vás nebudu zdržovat. Jen jsem vám chtěl říct, že vás můj syn hledá.“
Harry zatnul zuby. Ať jde s tímhle do prdele. Zasraný Smrtijed zasranej. Beze slova vyrazil chodbou dál. Co by asi jeho milovanej synáček řekl na to, kdyby se dozvěděl, že mu jeho dokonalý tatíček málem zabil snoubenku, když jí ve dvanácti dal zasranej viteál?!
Ne. Možná by jim to měl říct. Možná by měl Ginny říct, do jaké rodiny se to vdává, ale… už je těhotná a není to tak, že by to cokoliv změnilo. Bude muset jen zabránit Voldemortovi se vrátit, aby se to nikdy nedozvěděli.
Ale sakra, jak zařídit, aby mu už dal ten zasranej Smrtijed pokoj? Aby mu došlo, že Harry už fakt nemá zájem a nikdy ho mít nebude?
Nápad předstírat, že jsou s Deanem na svatbě spolu, se najednou nezdál tak špatný.
O jeden pokec s ženichem a o jednu válečnou poradu později už se Harry proplétal davem ruku v ruce s nadšeným Deanem.
„Harry, díky mockrát,“ zašeptal mu Dean ještě jednou a rozzářeně někomu zamával.
„Za málo,“ odpověděl mu Harry s úsměvem. „Kdo bych byl, kdybych nepomohl kámošovi?“
„Ještě bychom měli zapracovat na těch výhodách,“ řekl Dean a zahýbal obočím.
Harry se zasmál a objal ho kolem pasu. „Myslíš výhodu jako chodím s Harrym Potterem nebo jako spím s Harrymu Potterem?“
„Nemůžu mít oboje?“ zeptal se ho Dean uličnicky.
Harry se usmál a prohlédl si ho. Nebylo by to špatný. Ale… „Nechci se teď vázat,“ upozornil ho. „Rád chodím do klubu a těším se, koho nového objevím.“
„Jo, to jsem si všiml,“ povzdechl si Dean. „Ale vypadá to, že tě tam mají rádi.“
Harry zvedl obočí. „To sis všiml?“
Dean si odfrkl. „Nešlo si nevšimnout. Dokonce se prali o to, kdo s tebou odejde domů!“
To ho rozesmálo. „Jen tancovali a blbli. Není mezi nimi zlá krev.“
„Přísahal bych, že jsem slyšel, a to teď cituji, ty jsi spal s Paulem včera, ty čubko, nehamouni si ho pro sebe, já s ním nebyl už měsíc.“
Harry se smál dál. Chytil se se za břicho. „Ale no tak. To mi nedělej! Kluci jsou fakt zlatí. Jen blbnou a přehánějí.“
Dean potřásl hlavou. „Co je tvoje tajemství? No tak, dej mi nějaký tipy!“
Harry pokrčil rameny a přitáhl ho k sobě, když koutkem oka zahlédl rodiče ženicha, jak se baví s hosty. „Prostě se jim snažím udělat dobře a neřeším, když chtějí něco zvláštního. Ne že by to bylo tak zvláštní. Jde mi o to, abychom všichni byli spokojení.“
Dean přikývl. „To zní docela rozumně. Není divu, že se o tebe perou.“
„Neperou!“ ohradil se Harry se smíchem. Lucius s Narcissou teď stáli o něco blíž k nim.
„Ale Harry, nebojíš se, že se ti to vymstí? Promiň, že to říkám, ale spíš s hodně lidma. Nebojíš se, že se to roznese?“
Harry pokrčil rameny. „Paul spí s hodně lidma. No a co? Nehledá nic vážnýho a nevadí mu, když se o něm ví, že je šukatelnej.“
„A co Harry?“
„Harry je rád, že si Paul užije. A zrovna spokojeně chodí s jedním super chlapem. Kdybys ho viděl, nevěřil bys vlastním očím!“ zavtipkoval Harry.
Dean si povzdychl a rozhlédl se po davu. Pak se na Harryho usmál a mezi zuby řekl. „Je tu a fakt se snažím nevyšilovat! Harry, tohle byl debilní, debilní nápad. Tohle prokoukne!“
Harry se usmál a pohladil ho po tváři. „Neboj, neprokoukne. Proč taky? Mám ti dát pusu?“
Dean nervózně zatěkal pohledem.
Harry se pousmál a zase ho chytil kolem pasu. „Neboj, nemusíš. Jen takový nápad. Za chvíli půjdu zase zkontrolovat Ginny a Draca, jo? Vydržíš tu?“
Dean přitakal a naklonil se k Harrymu blíž. „Jo, ale chci pusu.“
Harry na sobě cítil pohledy ostatních, ale to bylo naprosto normální. Nepředstavoval si, že jeden z nich je ten Luciusův. Opravdu ne. Naklonil se a přitiskl svoje rty k těm Deanovým. Pak se odtáhl a usmál se na něj.
Dean mu úsměv oplatil a opřel se o Harryho bok. „Harry…“
„Jo?“
„My asi ty výhody mít nebudeme, co?“
Harry se zasmál. Byla to taková obyčejná pusa. Svět se nezbořil, ale to vůbec nevadilo. Přitiskl k sobě Deana víc a stisk mu zadek. „Přece nechceme, aby někoho tady trefil šlak, ne?“
Dean si odfrkl ale trochu mu zčervenaly tváře. „Jen jsem z toho nic necítil,“ vysvětlil.
„Protože to byla naprosto cudná pusa,“ zvedl Harry obočí. „Nebo se tu s tebou mám vykousnout tak, že na to nezapomeneš?“
Teď už Dean stoprocentně zčervenal. „Dobře, dobře, chápu. Tak ještě jednu cudnou, než půjdeš?“
Harry se naklonil a dal mu ji. Když se odtahovali, rozmyslel si to a dal mu ještě jednu. To Deana rozesmálo. „Uvidíme se později, jo?“ zeptal se ho Harry a vyrazil pryč.
Když míjel Malfoyovi, s úsměvem na Narcissu kývl. „Jdu za Dracem,“ vysvětlil jí a ona mu s úsměvem a kývnutím poděkovala.
Vlhkost zeminy a rozkladu ve vzduchu a teplá tělíčka někde poblíž. Dneska mít hlad nebude.
Harryho probudilo zatřesení ramenem. „Hmm?“
„Už to zase děláš,“ zachraptěl Jack.
„Promiň,“ povzdechl si Harry.
„Zase lovíš malá zvířátka?“ zeptal se ho zvědavě.
„Jo, asi. Je to divnej sen.“
„Ale máš ho dost často. A vždycky syčíš.“
„Nesyčím.“
„Syčíš,“ trval na svém Jack. „Bavil jsem se na tom i s ostatními a shodli jsme se, že syčíš.“
„Promiň,“ zopakoval Harry a promnul si oči. „Už to dělat nebudu. Pojď zase spát.“
„Zajímalo by mě, co to znamená.“
„Co co znamená?“ zamumlal Harry. „Že syčím? Asi tik z dětství. Psycholog by ti řekl, že je to moje fascinace penisy nebo tak něco.“
„No, že se ti zdají takové sny. Měl bys jít k mé kartářce. Vykládá sny a dost přesně.“
Harry zavrtěl hlavou. „Na takové věci nevěřím.“
„Ale stejně bys to mohl zkusit. Prosím.“
„Ne, díky.“
„Udělám ti snídani.“
„Ne, díky.“
„Vykouřím ti ho fakt hezky.“
Povzdechl si. „Ne, díky.“
„Udělám vlnu.“
„Ne, dí- uděláš vlnu?“
„Jo,“ zvedl hlavu. „Udělám vlnu. Ale až se vrátíš od kartářky.“
Harry zasténal. „Ale no tak. Nebudu myslet na nic jinýho. Jediný, co kartářka uvidí, budou vlny. Všude samé vlny. Nakonec mi vyloží, že ztroskotám nebo něco.“
Jack mu přejel prsty po hrudi. „No tak to budeš muset myslet na něco jiného.“
Harry mu ty prsty chytil. „Nemůžu začít myslet na něco jiného. Co kdybych ti dal své slovo?“
Jack se na něj usmál. „Ne. Nejdřív kartářka.“
Praštil hlavou o polštář. „Fajn. Ale pak tu vlnu uděláš.“
„Pak jich udělám kolik budeš chtít.“
Harry si povzdychl a podíval se na budík. „Půl pátý. Ještě pojď spát.“
„Nebo….“ řekl Jack, „bych si na tebe mohl sednout.“
Harry zvedl obočí.
Jack pokrčil rameny. „Nemůžu za to, že jsem z těch řečí o vlnách nadržený.“
„Tak za to přesně můžeš,“ podotkl Harry. „Tak fajn. Proč ne?“
To už Jack sahal pro kondom i lubrikant. Chytil Harryho ptáka do ruky a během chvilky už Harrymu stál a Jack na něj naroloval kondom.
Když si na Harryho sedl, zasténal.
Harry zavřel oči a užíval si tu horkost a těsnost. Pohladil po silných stehnech a Jack začal hýbat boky.
Jo, to bylo ono…
Tohle bylo na životě to nejlepší. Ať žije sex! Nic jiného nepotřebuje.
Pohladil Jacka po břiše dolů a vzal ho do ruky. Jack zrychlil tempo a Harry ho s ním vyrovnal. Chytil do jedné ruky jeho koule a promnul je.
„Kurva, Paule, jo… jo, přesně takhle.“
Harry přikývl a dál mu je mnul a druhou rukou mu honil péro, zatímco na něm Jack rajtoval.
„Paule…“ Jack zastavil.
„Jo?“
„Chci ti strčit koule do pusy.“
Teď?
Vždyť Harry už bude!
Harry se na Paula podíval. „Udělej mě a můžeš si je strčit, kam chceš.“
„Kurva, Paule…“ zasténal a znovu na něm s o to větší vervou začal rajtovat.
Harrymu se zrychlil dech. Jo, to je ono…
Zase mu promnul koule a Jack ho plácl přes ruku. „Ne, už ne,“ vyrazil ze sebe zadýchaně.
Harrymu se rozšiřovalo napětí a horko v podbřišku a roztřeseně se nadechl.
Znovu natáhl ruku po Jackových koulích a Jack ho znovu plácl, tentokrát o něco více
Harrymu cuklo v ptáku.
„Mám ti kurva tu ruku urazit?“
To by mohl zkusit.
Harry se místo odpovědi znovu po nich natáhl.
Jack po ní plácl a přišpendlil mu obě ruce k matraci. Nahnul se a pořádně se o ně opřel. Harry se nemohl ani hnout.
„Ty toho nenecháš, co?“ zavrčel Jack.
Harry se pokusil osvobodit ale marně. Bože ano…
Jack ho držel a dál na něm jezdil. „Ale neboj, za chvíli si je užiješ.“
Bože ano. Bože ano. Bože ano!
Harry se prohnul v zádech a udělal se. Než se stačil vzpamatovat, už z něho Jack slezl a páčil mu prsty pusu, aby ji otevřel. V další chvíli už v ní měl hladké koule. Oblízl je.
Jack něco zavrčel.
Harry otevřel oči a uviděl nad sebou Jackovo péro a ruku, kterou si ho honil. Převalil koule v puse, nejdřív jednu, druhou, pak obě. Cucal je a sál a Jack vrčel a klel.
Když už Jack říkal jen: „Kurva, kurva, kurva.“, Harry rychle zavřel oči a ještě jednou je převalil na jazyku.
Jack se udělal a Harrymu postříkal obličej.
Pak se zvedl a svalil se vedle Harryho na postel. Harry sáhl poslepu vedle sebe a když nic nenahmatal, plácl do něj. „Dej mi něco na utření.“
Jack chvíli štrachal a pak na Harrym něco přistálo. Utřel si horkou mrdku z obličeje a z očí a zamžoural na to. „To je moje triko!“
„Vážně?“ zeptal se Jack.
Harry si povzdechl. „Jsi hajzl.“
„To na mě máš rád,“ uchechtl se Jack.
Harry vstal a šel do koupelny, kde se zbavil kondomu a spláchl ho do záchoda.
Když se viděl v zrcadle, ušklíbl se na sebe. Červené tváře, rozcuchané vlasy se zbytky mrdky, naběhlá pusa a cucfleky na krku. Vypadal docela slušně.
Teda neslušně.
Odfrkl si nad tím vtipem a přiblížil se k zrcadlu.
Ne. S jeho očima nic nebylo. Tak proč se tomu vtipu taky nesmály?
Zavrtěl hlavou. Zpátky do postele. Ještě si pospí než bude muset do práce. A třeba se Jackovi bude chtít si to rozdat ještě do třetice.
Jo, to mu určitě zvedne náladu. To je ono.
„Fletchey! Děláte si ze mě pr-legraci?! Okamžitě pojďte dolů!“
„Pane profesore, on nemůže. On se tam zasekl.“
Harry se zhluboka nadechl. „Zasekl?“
„Chtěl tam vyšplhat po zdi, ale přilepil se!“
„To snad není možný,“ zamumlal Harry. „To jste chtěl být ještěrka nebo co?“
„Spider-Man, pane profesore,“ zasupěl Fletchey.
„Spider-Man!?“
„To je mudlovský superhrdina,“ vysvětlil mu jeho kamarád. „Já vážně skvělý!“
To snad nemyslí vážně. „A řekněte mi, Fletchey, zasekává se Spider-Man na trámu?!“
„Ne, pane.“
Harry si povzdechl a zakouzlil podlahu polštářovým kouzlem. Pak namířil na Fletcheyho a řekl: „Finite Incantatem.“
Fletchey vykřikl a spadl jako pytel brambor. Podíval se nahoru na Harryho. „Díky, pane!“
„Fletchey… strhávám dvacet bodů Havraspáru. Jestli si chcete hrát na superhrdiny, tak to musíte pořádně promyslet! Co kdyby se vám něco stalo? Za trest mi napíšete esej na téma, co jste udělal špatně, co se mohlo stát, jak byste to mohl vyřešit a jak jste to měl udělat správně!“
„Jak dlouhá má být, pane?“
„Tak dlouhá, jak bude potřeba. A Fletchey?“
„Ano, pane?“
„Až budete mít hotovo, ukážete mi to v praxi.“
Fletchey se usmál ale rychle se zatvářil vážně. „Ano, pane.“
Harry si promnul obličej. „Jděte, Fletchey, než si to rozmyslím.“
Fletchey i se svým kamarádem odběhli a Harry si znovu povzdechl. Na tohle začínal být starý. Aspoň nepašovali draky a nestrkali hůlky trolům do nosu. Zatím.
Bude se muset zeptat chlapů, jací další superhrdinové jsou. Kdo ví, co ještě Fletcheyho napadne. Aspoň se v toho pavouka nepokusil proměnit.
„Vskutku zajímavý pedagogický přístup.“
Harry zaskřípal zuby a přiměl se k úsměvu a otočil se. „Lorde Malfoyi.“
„Potřeboval bych s vámi něco prodiskutovat.“
Harry přikývl. „Jistě. Pokud chce člen rady něco prodiskutovat, může tak učinit na další schůzi pedagogického sboru.“
„Chci mluvit o něčem jiném.“
Usmál se na něj. „Pak je mi líto. Nedovedu si představit, že by šlo o něco, co by mě mohlo zajímat. Teď když mě omluvíte musím jít.“
Považoval za výhru, že na něj tentokrát ten bastard smrtijedskej nesahal a že ho nechal jít.
Tak proč měl z toho tak divně sevřený žaludek, že na něj ten bastard smrtijedskej nesahal a že ho nechal jít?
Danny před ně postavil koktejly a Harry si je s ostatními rozebral.
“Danníčku, něco nového?”
Danny si přeměřil Stevieho pohledem. “Zapomeň na Denníčka a možná ti to řeknu.”
“Dobře, dobře, Dannáku, ty chlapáku, Danny, ty horo svalů, Danny, ty bože sexu, Danny, ty největší ptáku na světě, Danny, ty nejlepší koktejle, Danny, ty nejúžasnější břišáku, Danny, ty -”
“Stačí, stačí,” zarazil ho Danny. “Za tohle si můžu sám. Je tu Marco, zase se rozešel.”
“Mňam!”
“A Tom s Patrikem přišli.”
“Musíme je pozdravit!”
Harry se pousmál. Možná by je mohl taky pozdravit. Třeba by ho zase přibrali…
“A támhle vzadu na sedmičce je jeden taťka.”
“Sssss, tak ten by si mě mohl přehodit přes koleno.”
Harry se zasmál a otočil se.
No si z něj už někdo fakt dělá prdel.
Stevie pískl. “Pánové, ten mi může udělat dětí, kolik chce.”
Jack přitakal. “Jo, na blonďáky nejsem, ale tenhle by kurva stál za hřích.”
Richie mlaskl. “Klidně i za dva. Víme, co tu chce?”
Danny zavrtěl hlavou. “Objednal si nejdražší víno a už dvě hodiny tam sedí a pozoruje dav.”
“Myslíte, že se rád jen kouká?” zeptal se Stevie zaujatě. “Co kdybychom mu udělali show?”
Harry se místo odpovědi radši napil. Co tady do prdele chce? A na co si to hraje? O co se snaží v tom obleku a v kravatě a to sebou kurva vážně musel tahat i tu hůl? Musel, jasně že jo. Kde jinde by měl taky hůlku, že. V tý svý kostnatý prdeli? Jo, tam by fakt padla.
“Jdu s ním hodit řeč. Pápá!” Než ho stačil Harry zastavit, Stevie už zmizel.
Výborně. Teď už ani nemůže zmizet, protože musí dávat bacha, aby Stevieho ten zasranej Smrtijed neproklel.
Sledoval, jak se Stevie proplétá davem a sedá si vedle Luciuse na pohovku. Samý úsměv, letmé doteky, tichá konverzace, smích. O čem se to baví? Pak Lucius pořád s úsměvem zavrtěl hlavou, něco řekl a Stevie pokrčil rameny, poslal mu vzdušnou pusu a vyrazil pryč.
“Tak co?” zeptal se ho Richard. “O čem jste mluvili?”
“Pánové,” řekl Stevie a začal se ovívat. “Kdybyste ho slyšeli… Jeho hlas? Asi bych se dokázal udělat jenom z toho, jak mluví. To je prostě chodící sex. Rozhodně je posh, žádná náplava. Ten by se o nás postaral… A když říkám postaral, tak tím myslím ošukal do němoty.”
Všichni až na Harryho se odmlčeli se stejnými zasněnými výrazy.
“A co tady chce?” zeptal se Jack, který se vzpamatoval nejrychleji.
“Myslím, že je to sugardaddy,” řekl Stevie. “Řekl, že hledá někoho, pro koho má obchodní nabídku, a až ho uvidí, tak ho pozná. Kluci, já chci být jeho sugarbabyyyy…” zasténal.
To si z Harryho vážně dělá prdel. V jeho klubu? A vážně musí všem vykládat takový sračky? No to ne.
“Omluvte mě,” procedil skrz zuby.
Prodral se skrz dav a zastavil se před Luciusem. “Co tady děláš?!” zavrčel na něj.
“Á! Pan Potter! Rád vás vidím!” řekl mu s úsměvem.
“Vypadni. Vypadni než tě odsud vykopu.” Snažil se, aby mluvil klidně a nekřičel, a byl rád, že se mu to povedlo.
“Ale pane Pottere. Toto je veřejný prostor. Copak si nemohu užít příjemný večer?”
“Ne tady.”
“Řekněte, připojí se k nám i váš partner? Ví, jak trávíte večery?”
Nejraději by mu smázl ten jeho úšklebek z ksichtu. Nebo mu něčím zacpal pusu. Ughh! Bastard jeden namyšlenej.
“Fajn,” řekl Harry a pomalu se nadechl. “Prostě odejdu já. Bavte se tu!”
Otočil se k odchodu.
“Harry, počkej, prosím,” zastavil ho Malfoy a chytil ho za ruku. “Tři minuty. Tři minuty mě poslouchej a pak už ti nikdy nezkřížím cestu. Ano? Víc nežádám.”
Harry se mu vytrhl. “Víc nežádáš? Ty nemáš právo ani žádat to!”
“Harry, věř mi, tohle není o nás. Je to důležité.”
“Vážně? A o kom nebo o čem to tedy je?!” zeptal se Harry se zvednutým obočím.
Lucius se nadechl. “Mám důležité informace o mém předchozím… zaměstnavateli. Informace, které jsou velmi důležité a měl bys je vědět. S Brumbálem stále ve spánku U Munga není nikdo jiný, komu bych to mohl říct.”
Harry se zhluboka nadechl. “Jestli to je jen další sračka, jak mě -”
“Žádná sračka, žádná lež. Přísahám,” řekl Lucius rychle.
Harry si povzdechl a sedl si do křesla naproti. “Tak mluv. Tři minuty.”
Lucius si oddechl a sedl si naproti. “Děkuju.”
“Neděkuj a mluv.”
“Když jsi řekl, že by to dal jen někomu věrnému,” řekl Lucius pomalu, “měl jsi pravdu.”
Harry se ostře nadechl, aby mu řekl, co přesně si o tom myslí, ale Lucius rychle pokračoval: “Je ještě někdo jiný, kdo od něj obdržel něco do úschovy. Bylo to cennější, než nějaká prázdná kniha, a tak to nevydržela a jednou se nám pochlubila. Získat to… nebylo lehké. Je ve vězení a ten předmět byl v bance v jejím osobním trezoru. Ale vzhledem k tomu, že se jednalo o sestru mé ženy, podařilo se mi Narcissu -” zmlkl a podíval se Harrymu přes rameno.
“Všechno v pořádku? Přejete si něco objednat?” zeptal se jich Danny.
Harry se na něj usmál. “Všechno v pořádku. Tady pán za chvíli už bude odcházet.”
“A ty si nic nedáš?” zeptal se ho Lucius. “Zvu tě.”
“Zveš mě?” Harry si odfrkl. “To dřív vypiju dračí chcanky. Ne díky, Danny, nic nepotřebujeme,” řekl s falešným úsměvem překvapenému Dannymu.
“Dobře,” zamumlal Danny. “Kdyby byl nějaký problém…”
Harry se na něj usmál a přikývl. “Děkuju. Žádný problém nebude, ale děkuju, budu na to myslet.”
Danny si je ještě jednou přeměřil, pak přikývl a odešel.
“Takže, mluvil jsi o své ženě?” pobídl ho Harry.
Lucius si odkašlal. “Ano, ehm, ano. Ten předmět dostala Bellatrix, Narcissina sestra a říkala, že ho dala k sobě do trezoru. Podařilo se mi Narcissu přesvědčit, aby šla do banky a ten předmět vyzvedla. Momentálně ho mám doma.”
To. Si. Z Něho. Kurva. Dělá. Prdel. Ne?
Přiměl se zhluboka nadechnout a ignoroval tu naději, která v něm rostla Může lhát. Může to být past. “Jak-” polkl. “Jak ta věc vypadá?”
“Je to šálek na čaj. I s podšálkem. Bílý se zlatým okrajem. S malovaným jezevcem. A páchne,” zdůraznil Lucius. “Nedá se s tou věcí být v místnosti. Skř- služebnictvo mi z toho šílí. Nechci tu věc doma už ani minutu. Takže bych vám byl velmi vděčný, pane Pottere, kdybyste si ji vzal a zničil ji.”
Harry se nadechl a vydechl. “A proč byste ji chtěl zničit?”
“Protože,” procedil Lucius mezi zuby, “nechci, aby se vrátil. Nelhal jsem, když jsem řekl, že jsem byl vděčný, když zmizel poprvé. Nechtěl jsem mu sloužit a nechci mu sloužit znovu. Můžete to, prosím, pochopit? Vezměte si tu věc a zničte ji.”
“Proč ji nezničíte sám?”
Lucius si povzdechl. “Kdybych vám řekl, že jsem ji zničil, věřil byste mi?”
Harry si odfrkl. “To je pravda. Co zítra večer? Můžu si pro to přijít?”
“Ano, prosím. Čím dřív ta věc je pryč z mého domu, tím líp. Přijďte kdykoliv se vám to hodí.”
Harry zvedl obočí. “A co vaše žena? Do Francie se ještě vrátit nestihla, ne?”
“Nemyslím si, že by hrozilo, že se potkáte.”
Harry přikývl a postavil se. “Dobře, zítra přijdu. Ale nic nezkoušejte,” varoval ho.
Lucius přikývl a postavil si. “Samozřejmě. O tom by se mi ani nesnilo. A děkuju.”
Harry zavrtěl hlavou a o krok ustoupil. “Neděkujte.”
“A Harry, mohl bych -”
“Nemohl,” přerušil ho Harry. “Tři minuty už dávno vypršely. Sbohem.”
Lucius na moment zavřel oči a pak přikývl. “Jistě.” Prošel kolem Harry a vyrazil k východu, bez jediného pohledu zpět.
Harry se složil zpátky do křesla a sáhl po lahvi, která byla ještě skoro plná. Napil se z zní. Jo, bylo to dobrý víno.
Ať jde do prdele… Na tohle fakt nemá. Ale jestli vážně má další viteál… Co to vlastně znamená?
Jo, že Harry musí najít ještě dva.
Ale co to říká o Luciusovi?
Že ten zasranej Smrtijed je taky zasranej srab.
Jo. To to určitě znamená.
“Paule! Kdo to byl?!”
Harry vzhlédl a podíval se na Stevieho. “Nikdo.”
“Někdo to musel být. Vypadali jste, že se znáte.”
“A cos mu řekl?” zeptal se ho Richard. “Když odcházel, vypadal přešle. Nebo uraženě. Nebo naštvaně. Nebo smutně. Jedno z toho, rozhodně to nebylo veselý.”
Harry si povzdechl a znovu se napil. “Jen starý známý, co chtěl s něčím pomoct.”
“Starý známý?” zeptal se Stevie. “Počkej, spali jste spolu?”
Harry si ho přeměřil, “To podle tebe spím s každým?”
Všichni si vyměnili pohledy.
“Radši nic neříkejte.”
“Tak spali jste spolu nebo ne?” zeptal se ho Jack.
“Ne. Nespali.”
Stevie zalapal po dechu. “Já to věděl! Spali!”
“A to víš jak?”
“Klepeš nohou!”
Harry se na ni podíval. Kurvadrát. Zrádkyně jedna. “Tak jo, no. Spali.”
“Počkej, to je ten tchán tvý bejvalky, co se vdávala?”
Znovu se napil. “Jo.”
“Bástard,” řekl Stevie. “A co teda chtěl?”
Pokrčil rameny. “Jen něco do práce.”
“Bástard,” zopakoval Stevie.
“Jo, to on je,” povzdechl si Harry a zase se napil. To on je.
“A jaký je v posteli?”
Ne. O tom fakt mluvit nebude. Ale mohl by se jim trochu svěřit, aby je nenapadly žádné šílenosti…
Zašklebil se na ně. “Má hodně malýho ptáka. Fakt tenkýho, jako chlapi, to nechcete. Strčí ho do vás a je to…” povzdechl si. “Strašný. To i prst je lepší. A nic, co uděláte v posteli, mu není dost dobrý. A… nikdy vám ho nevykouří. Do svýho zadku vás samozřejmě nepustí a vůbec je to zakomplexovanej debil, co si pořád musí něco dokazovat. Fakt, to nechcete.”
Chlapi se po sobě zděšeně podívali. “Tak to… je strašný. Bože, Paule, to je nám fakt líto.”
“Mně ne,” řekl. “Už to je minulost, nechci na něj myslet. Co kdybychom šli tančit?”
“Jdeme tančit,” souhlasil Stevie. “Tohle musíme vytančit.”
Na Malfoyově panství byla zima. Nedalo se to popsat jinak. Taková lezavá tmavá vlhká zima. Světlo lamp bylo slabé, okna vypadala zašle. Harrymu to přípomínalo Grimmauldovo náměstí. To se Lucius už nemůže ani postarat o svůj barák? Skřítka, co mu otevřela a vedla ho do salónu byla… zbídačená. Zubožená. Špinavá, vyhublá, třásla se a těkala očima ze strany na stranu. Harry by skoro nepoznal, že to byla Hubby. Chudák malá. Polkl a zhluboka se nadechl. Snažil se být klidný, opravdu se snažil, ale nejraději by toho parchanta proklel. Nesnášel ho. Nesnášel tenhle barák. Nechtěl tu být. Ale musí.
Musí zničit viteál. Další.
Do prdele.
Raději by se nechal vojet obrem než ničit další viteál. Ble.
Harry byl rád, že ho nedovedla do pracovny. I když, salón nebyl o moc lepší, protože když si sedal, nemohl si vybrat místo, kde by s tím hajzlem nešukal. Do prdele.
Do prdele. Do prdele. Do prdele.
Nesnášel to tady.
Bude si pak muset dát sprchu. A spálit svoje hadry.
„Ahoj, Harry.“
Harry na Malfoye kývl a postavil se. Prohlédl si ho ale nic v ruce nedržel. “Kde to máš?”
“Ve sklepení,” řekl tiše.
Ve sklepení. Zněl jako slaboch. Měl slabý unavený hlas. Ať jde do prdele se sklepením. To nemůže říct ve sklepě jako normální člověk? To si musí pořád na něco hrát? Kretén. “Tak jdeme,” ucedil a šel za Malfoyem, který ho vedl chodbou pryč.
Když Malfoy řekl ve sklepení, tak nemyslel to první, kde skladovali jídlo a zásoby. Ani to vinné. Ale to, kde Harry ještě nikdy nebyl. Ukryté za tajným vchodem.
Malfoy ho otevřel a ustoupil stranou, aby Harry mohl vejít.
Harry se na něj pohrdavě podíval. “Až po tobě.” Rozhodně si ho nepustí za záda.
Malfoy zaváhal, ale pak vešel dovnitř. Harry šel opatrně za ním. Hůlku nenápadně připravenou.
Malfoy ukázal na truhlu postavenou v kruhu ze soli a obloženou krystaly.
Na jaké vúdú si to tady hraje?
Harry zůstal stát u vchodu. “Otevři to.”
Malfoy zaváhal, pak přikývl a přešel ke truhle. Aniž by porušil kruh, odemkl truhlu a otevřel víko. Pak rychle ustoupil stranou. “Snažil jsem se to potlačit. Odstínit…” vysvětlil slabě.
Harry protočil oči a přešel blíž. Ten nadělá. Vždyť to není tak strašný. Zlatý šálek se na tmavém dřevě třpytil, i když světla bylo v místnosti málo.
Proč by ho měl ničit on? On už jich zničil dost. Ať to udělá Malfoy. Ať dokáže, že to myslí vážně. Zbaběle se zbavil už jednoho viteálu a nic to neznamenalo. Ale když zničí šálek, nebude se moci na nic vymluvit.
Ach ano… ať to udělá on. Ať ukáže, kde je jeho loajalita. Ať ukáže, komu slouží. Ať ukáže, jak to myslí vážně. Parchant jeden bastardskej.
“Znič ho,” řekl Harry a otočil se.
Malfoy o krok ustoupil.
“Víš, jak zničit viteál?” zeptal se ho Harry.
“Zložár,” řekl Malfoy.
V Harrym se něco radostně zatetelilo. “Výborně. Dej se do toho.”
“Nemyslím si, že je to dobrý nápad,” namítl Malfoy.
Harry k němu přišel blíž. “Řekl jsi, že nechceš jeho návrat. Že lituješ toho, co jsi udělal. Dokaž to.” Namířil na něj hůlkou. “Jestli ho budu muset zničit já, nebude to jediná věc tady.”
Malfoy polkl. Přikývl, vzal do ruky hůlku a vrátil se k truhle.
Ještě jednou se na Harryho podíval. Když Harry pohledem neuhnul, otočil se k truhle, namířil na ni hůlkou a vyslovil zaklínadlo.
Ze špičky hůlky se pomalu, líně, snesl drobný pramínek ohně. Obtočil šálek jako svíjející se had.
Harry přistoupil blíž. Něco se v něm sevřelo.
Malfoyovi se roztřásla ruka.
Plameny vyrostly. Malfoy do nich zíral jako uhranutý, ale Harry se díval na něj. Po spánku mu tekla kapka potu a tvářil se, jako by mu někdo trhal střeva, rval srdce a vrtal zuby. Oči mu zářily ohněm a v Harrym se zvedla tak ohromná chuť začít ho škrtit a škrtit a škrtit a zabít ho vlastníma rukama, aby už konečně přestal a nebyl.
Zatnul pěsti a zasekl si nehty do dlaní. Ne. Musí ho nechat to zničit. Musí. Zhluboka se nadechl. Žár ohně byl už nesnesitelný, plameny olizovaly strop a pomalu plíživě se šířily po stropě dál. Vypadaly jako pumy. Nebo snad levharti?
Harry zatřásl hlavou. Co že to chtěl dělat?
Malfoyova třesoucí se ruka klesala. Oheň rostl. Ale hořel kolem šálku. Už se ho nedotýkal.
Harry ho chytil za zápěstí a namířil mu hůlku znovu na šálek.
Plameny se rozrostly ještě víc a začaly se natahovat po nich. Chňapali po nich chřtáni jako vlci. Hučelo to. Shoří tu snad zaživa?
Šálek pomalu černal
Harrymu se zkroutil žaludek. Zatnul prsty do Malfoyova zápěstí. Vzduch byl horký a suchý a bolelo se nadechnout a oheň hřměl a řval. Ještě by tu ruku mohl strhnout. Řekl by, že to byla nehoda. Že se pokusil Malfoye zastavit. Že na něj zaútočil. Vykouzlil zložár a že ho to zabilo. Že celý dům lehl popelem. Nikdo by nevěděl co se doopravdy stalo. Nikdo by nevěděl, že si Harry vzal šálek, aby ho sám zničil pořádně, až bude lepší příležitost..
Ne… musí ho zničit hned. Už jsou tak blízko.
Zemřou.
Tak ať.
Voldemorta vezmou sebou.
Odtrhl oči od černajícího šálku a podíval se na Luciuse. Po začouzených tvářích mu tekly slzy, které za sebou nechávaly bílé cestičky.
Oni tady zemřou…
Bože.
Co to udělal?
“Luciusi, poslouchej mé.”
Dál zíral do ohně.
“Luciusi.”
Nic.
Harry polkl. Tohle byl konec.
Podíval se na šálek. Už byl celý černý. Zničený.
Aspoň něco. Ale oheň už byl všude kolem nich. Ke vchodu se nedostanou. Bylo to peklo, které stálo kolem nich a chňapalo po nich a chtělo je dostat.
“Luciusi.”
Vzal ho za bradu a otočil mu obličej k sobě. “Luciusi.” Zamrkal a v jednu chvíli měl Harry pocit, že ho skutečně vidí.
“Dokážeš to zničit a dokážeš zložár ovládnout. Vím to.”
Lucius odvrátil pohled a plameny se k nim ještě přiblížily.
“Zemřeme tu,” varoval ho Harry.
“Tak ať,” řekl a dál zíral do plamenů.
Harry se zoufale rozhlédl. Musí ho nějak probrat!
Chtěl mu zkusit říct, že to spolu zvládnou, že mu odpouští, že se k němu vrátí, protože třeba to by zabralo, když v tom se plameny začaly stahovat. Zvířata se zmenšovala, zklidňovala, lehala si do klubíček a mizela. Když byla pryč, Lucius sklonil hůlku a jedním ledabylým pohybem se Harrymu vykroutil, jako by si toho ani nevšiml. Zvedl nohu a rozdupl torzo zuhelnatělého šálku.
Harry se nadechl. Už teď se cítil líp. Lehčeji. Volněji. Ale pořád ho něco uvnitř bolelo. Jako by mu pořád něco chybělo.
Lucius se otočil a vydal se ke dveřím.
“Luciusi,-” začal Harry.
Zastavil se ale neotočil se. “Pane Pottere, věřím, že cestu ven najdete. Teď mě, prosím, omluvte.” Nečekal na odpověď a odešel.
No… Harry se rozhlédl po začouzeném sklepení a zbytcích viteálu. To by bylo.
Saint Hellena's Sanctuary 