Zvolili jste Stříbrnou stezku
Příběh Harryho a Luciuse se octl na rozcestí. Dvě možnosti, co by mohlo být dál. Co se mohlo stát. Dvě stezky. Zlatá a Stříbrná. Vy jste si zvolili Stříbrnou.
Zvolili jste dobře?
Jen vy sami můžete říct, která stezka je lepší. Která se vám víc líbí. Která k vám víc promlouvá.
Měl toho dost. “Jdu se projít,” procedil mezi zuby a vstal.
Lucius přikývl. “Jistě. Ale nezapomeň, že za chvíli přijde Severus.”
“Já vím,” odsekl.
Prásknutí dveří se rozeznělo celým sídlem. Aspoň něco.
Aspoň něco v tomhle zasraným zasraným zasraným zasraným zasraným zasran-
“Přišel jste mě přivítat osobně? Jak laskavé.”
Harry se otočil a probodl Snapea pohledem.
Snape na něj jen zíral zpátky s mírně zvednutým obočím.
“Co je?!”
“Nic. Jen čekám, až mě pozdravíte. Nebo i to je na vás moc?”
“Jděte do prdele.”
“Jistě. A jak se daří vám?”
Ty vole to je takový kretén. “Báječně.”
“Výborně, půjdeme?”
Zhluboka se nadechl ale šel za ním do salónu.
Debil
Kretén.
Pičus.
“Posaďte se.”
Harry si sedl a Snapa na něj začal sesílat, kouzla, svítit mu do očí, klepat mu na různá místa.
Vytáhl špendlík. “Mohu?”
Harry pokrčil rameny.
Ať mu ho klidně vrazí do oka.
Díval se, jak hrot tlačí na šedou kůži.Ta se pod ním prohýbala, prohýbala a pak povolila.
Vytáhl špendlík a šedá tekutina zalila ranku.
“Cítil jste něco?”
“Ne. Zkuste to nažhavit, třeba to pomůže.”
“Lákavá nabídka ale budu to muset odmítnout. Něco nového?”
“Ne. Všechno je pořád stejný. Nic necítím.”
Snape přikývl. “Dobře. Tady máte další várku lektvarů.” Vyskládal balíčky na stůl. “Berte je pravidelně, šestkrát denně. Počítám do toho i noc, ano? Šestkrát za dvacet čtyři hodin. Řekněte mi, Pottere, že mi rozumíte.”
“Šestkrát za dvacet čtyři hodin. Jasně. Stejně by mě Lucius nenechal zapomenout. Už se to s ním nedá vydržet.”
“Nepochybuju, že je chyba na vaší straně.”
“Jděte laskavě do prdele.”
“To už jsem slyšel, Potter, něco nového nemáte?”
“Jo, vyližte si.”
Snape se usmál. “Výtečně, opravdu na úrovni, Pottere. Bravo.”
Seslal na Harryho znovu to pitomé štítové kouzlo. “Ukažte nehty.”
Hádání o téhle části vzdal. Natáhl ruce. Další kouzlo, co jim zabrání cokoliv poškrábat.
“Otevřít.”
Otevřel pusu.
Další kouzlo na ochranu jazyka, tváří i čehokoliv, co se bude snažit ukousnout. Kromě jídla. Tenhle zatracený magický chránič poznal rozdíl masem a jazykem.
Nesnášel tahle kouzla.
“Vypadá to, že jste si nepřivodil žádné zranění. Bravo.”
Jak by mohl. Kdyby bylo na Luciusovi, obalil by ho do polštářového kouzla. Což taky udělal a Harrymu trvalo hodiny než na to přišel.
Zlomí si kost a nic necítí.
Zapíchne si do nohy nůž a nic.
Vypil čerstvě uvařený čaj.
Nic.
Co by musel udělat, aby něco cítil?
Skočit z okna?
To nejde. O to se taky Lucius postaral.
Dělal všechno proto, aby Harry nemohl nic zkoušet.
Nedalo se to vydržet.
“Pottere…” Snape si povzdechl. “Dejte tomu čas. Vaše nervové dráhy se obnovují. Pomalu ale obnovují. Rituál všechno vypálil, ale vaše magie je silná. Spraví to. Berte lektvary. Jezte. Pijte. Hýbejte se a bude to lepší.”
Magie? Ani lumos nezakouzlil! Podíval se z okna. Nemohl ho vidět a ten jeho výraz. Polkl a zavrtěl hlavou. “Jděte do prdele.”
“Opakujete se, chtělo by to něco nového. Zkuste do příště něco vymyslet, ano? Jsem zvědavý, s čím přijdete.”
Uchechtl se.
“Mějte se hezky, Pottere. Půjdu ještě pozdravit Luciuse.”
“Klidně,” odtušil Harry.
Ne že by ho to zajímalo nebo tak.
★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★
“Něco mě napadlo,” řekl Lucius.
“Co?!”
Zvedl obočí. “Neštěkej po mně. Chápu, že to je těžký, víš že tu jsem pro tebe, ale takhle se ke mně nechovej.”
Harry si povzdechl a promnul si obličej. “Promiň. Máš pravdu. Co tě napadlo?”
“Všechno, co pomůže zapojit nervové dráhy, by ti mělo pomoci rychleji získat cit. Napadlo mě, že bys mohl dělat něco, co by tě bavilo a co by ti pomohlo. Můžeme něco vymyslet, abys mohl bezpečně lítat, nebo možná čtení, malování. Zpěv nebo hraní hudby. Plavání. Jízda na koni. Tanec… Co myslíš?”
Nezasloužil si ho. Dřív nebo později to Luciusovi dojde. Usmál se na něj, vstal a objal ho. “Všechno to zní dobře. Ale většinu z těch věcí jsem nikdy nedělal.”
“To nevadí, můžu tě to naučit.”
“Umíš malovat, tančit, zpívat, hrát a jezdit na koni?”
“A taky šermovat a francouzsky, španělsky, italsky, německy a latinsky.”
“Není toho trochu moc?”
Lucius pokrčil rameny. “Nepřijde mi.”
Harry se nadechl nosem. Pořád nic necítil. “Dobře, to zní dobře.”
“A co bys chtěl dělat?”
“Všechno. Začneme šermem?”
“Ne, tím rozhodně nezačneme.”
Harry se zasmál. “No dobře. Tak… Mluvit jiný jazykem by bylo fajn. A vždycky jsem se chtěl naučit na něco hrát.”
Lucius se usmál a políbil ho na rty. Zlehka? Silně? Asi zlehka. Lucius líbal zlehka. Harry držel, nic jiného dělat nemohl.
Jednoho dne to znovu ucítí.
Musí.
Jinak zešílí.
★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★
Hraní na klavír bylo těžký.
Jako hodně těžký.
Byl to asi jediný nástroj, na který Harry dokázal hrát. Mačkat klávesy bylo lepší než se snažit držet struny nebo se snažit ucpávat dírky. To bez citu vážně nešlo.
Ale bylo to zatraceně těžký mačkat ty klávesy správně.
Měl nemotorný prsty.
Ale to by bylo, aby si nepodal pitomý klavír! To zvládne. Musí.
Tančení s Luciusem byl propadák. Nešlo to. Rád by s ním tancoval. Vypadalo to jako něco, co Luciuse bavilo, ale Harrymu to nešlo. Necítil nic. Dokud do něj Lucius nestrčil, vůbec nevěděl, že má někam jít. Naučil se kroky, ale nezatančili si. Každý tančil sám a jen náhodou se drželi.
Zkusili to i opačně, Harry vedl. No, to taky nebyl ideál. Prostě to nešlo. Bylo to lepší, ale nešlo to. Harry prostě neuměl vést, jasný?!
Nechal si změnit hlas zpátky na svůj. Měl z toho lepší pocit.
A když začali s italštinou…
Nebylo to špatný.
Aspoň se Harry nenudil.
I když si nemohl zapamatovat ta zatracená slovíčka!
Ale bylo to dobré. Něco se dělo. I když to Harrymu nešlo, něco se dělo.
A bylo fajn něco udělat a slyšet, že to udělal.
A bylo fajn vidět Luciusův úsměv, když poprvé zahrál kousek melodie správně. Když mu vyčasoval miluju tě v italštině.
Miluji tě.
Ti amo.
Miloval jsem tě.
Ti ho amato.
Budu tě milovat.
Ti amerò.
Možná nic necítí ale jedno věděl jistě. Jeho úsměv za to stál.
Miluje jeho úsměv.
Ama il suo sorriso.
★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★
Poprvé, když si uvědomil, že je něco jinak, bylo, když se napil čaje.
Byl odporný.
Hořký.
Hnusný.
Přeslazený.
Kyselý.
Slaný.
Odporný.
KURVA ODPORNÝ!
Znechuceně odložil hrnek a zavrtěl hlavou. “To se nedá pít.”
“Proč ne?”
“Je to hnusný.”
“Hnusný?”
“Jo, hnusný.”
“Chceš říct, že ti nechutná?”
“Ne. Ani trochu.”
“Chceš říct,” řekl Lucius a usmíval se čím dál ví, “že ti nechutná?”
Harry se začal křenit od ucha k uchu. “Ne!” Zasmál se. “Ne!” Nechutná!”
Lucius se zasmál a popadl ho do náruče.
Harry se nadechl jeho vůně.
Ale žádnou vůni neměl.
Nevadí.
Vydrží to.
Nevýhoda toho, že se mu vracela chuť, bylo to, že všechno bylo přechucený. Nedalo se to vydržet. Bolelo to. Takže zase jedl věci, co byly skoro bez chuti. I tak ho z toho štípal a pálil jazyk. Ale to nevadí. To chce jen čas.
★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★
Když se na sebe podíval do zrcadla… Přejel si rukou po bílých vousech. Vypadal staře. Nevypadal jako on. Vypadal jako zasraný Santa Claus nebo Brumbál nebo něco.
Brzo byl hladce oholený.
To bylo lepší.
Hele! Harry. Ze zrcadla na něj koukal Harry.
Byl trochu bílý, ale byl to on.
Vlastně ne, byl růžový.
Nebylo to skoro poznat, ale byl růžový. Když měl ruku položenou vedle papíru, vypadala růžově.
Poprosil Luciuse, aby z něj sejmul ochranné kouzlo. Potřeboval se podívat na svou krev.
Když do něj Lucius píchl, zabrnělo to.
Krev sice nebyla rudá, ale mléčně růžovou bral.
Naklonil se a Luciuse políbil.
Necítil to, ale to nevadí.
To chce jen čas.
★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★
Tenhle barák mu už lezl na nervy. Lucius chodil na ministerstvo, ale Harry? Tvrdl tady.
“Možná už je načase, aby ses vrátil mezi živé,” navrhl mu Lucius. “Nemusíš se skrývat. Můžeš dělat co chceš. Vrátit se do Bradavic, jestli chceš, nebo -”
“Nechci. Do Bradavic se už nevrátím.”
“Dobře, tak můžeš cestovat, nebo pracovat. Můžeš jít za přáteli. Cokoliv.”
Harry zavrtěl hlavou. “Ještě ne.”
“Proč ne?”
Skousl si rty. To jak se mu mezi zuby protáhl ret… Udělal to ještě jednou. A ještě jednou.
“Ne že si je zase rozkoušeš,” řekl Lucius lehce.
Harry už cítil. Neměl na sobě ta kouzla. Už to šlo.
Pousmál se. “Neboj.” Povzdechl si. “Víš jaký to bude bordel? Jestli se dozví, že jsem naživu… nebudu mít klid.”
“Máš přátele a rodinu. Truchlí po tobě. Copak si nemyslíš, že by tě nechtěli vidět? Vědět, že žiješ?”
“A jak jim to vysvětlím? Budou mě nenávidět.”
Lucius si povzdechl a chytil ho za ruku. “Nebudou. Možná se budou zlobit. A můžeš jim říct, co chceš. A můžeš začít s jedním člověkem. Co Ginny? Draco mě zase pozval k nim na oběd. Mohl bys chodit se mnou. Nebo slečna Grangerová. Nebo Ron Weasley? Co Sirius Black? Je to tvůj kmotr.”
“Já… nevím. Dost jsem jim všem ublížil.”
Lucius si povzdechl. “Harry… nemůžeš tu být zavřený a vyhýbat se tomu.”
“Nevyhýbám se tomu.”
Lucius se na něj podíval.
“No dobře, možná se tomu trochu vyhýbám.” Povzdechl si. “Nevím, co jim říct.”
“Jsi naživu, to stačí.”
Povzdychl si.
“S kým by ses chtěl vidět nejvíc?”
“Se Siriusem. A s Remem. S nimi najednou.”
Lucius se usmál. “Mám je sem pozvat?”
Harry přitakal a díval se stropu, aby nezačal brečet. “Jo. Prosím.”
★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★
Stál za dveřmi a poslouchal hovor uvnitř.
“Děkuji, že jste přišli. Dáte si něco?”
“Ne. Řekněte, co chcete a zase půjdem.”
“Posadíte se?”
“Nemyslím si.”
Harry si povzdechl. Možná by bylo lepší, kdyby seděli. Váhal. Kdy má jít dovnitř?
“Dobře. Je tu něco, co byste měli vědět. Harry Potter je naživu.”
Ticho.
“Tohle je nechutný i na tebe,” slyšel Harry říct Siriuse s odporem.
Nadechl se a vzal za kliku. Otevřel dveře.
Sirius a Remus, na cestě ke dveřím, se zastavili.
A nic neříkali.
“Ahoj,” pozdravil je.
Skousl si ret.
Sirius zavrtěl hlavou a zavrčel na Luciuse: “Co je tohle za vtip?”
“Není to vtip,” řekl Harry. “Jsem to já.” Udělal krok k němu, ale Sirius na něj namířil hůlku.
“Nevím, o co vám jde, ale stačilo. Už ani krok,” řekl Sirius. Hlas se mu třásl ale hůlka se ani nehla.
Podíval se na Luciuse. “Říkal jsem ti, že to není dobrý nápad.”
“Harry…”
“Ne,” zavrtěl hlavou. “Tohle je přesně to, co jsem nechtěl!”
Lucius k němu udělal krok. “Jen jsou zaskočení.” Podíval se na Siriuse. “Tu hůlku dolů. Pořád jste v mém domě. Co kdybychom se všichni posadili a probrali to?”
“Myslím, že to bude nejlepší,” řekl Remus pomalu.
Harry zavrtěl hlavou a couvl. “Zapomeňte na to.” Otočil se a vyrazil ke dveřím. “Tohle byla chyba.”
“Harry, počkej,” Lucius ho dohonil a chytil za ruku. “Jen počkej, ano? Pojď si sednout.”
“Míří na mě hůlkou!” zašeptal Harry. “Podívej se na něj. Nemá to cenu.”
“Ještě chvíli počkej. Prosím?” naléhal šeptem Lucius. “Zkusme to. Když to nevyjde, ukončíme to. Vytvoříme ti novou identitu, Pottera necháme mrtvého. Přesně, jak jsi chtěl.”
Harry si skousl ret. Nechal ho mezi zuby proklouznout. Bylo to hladké a přece se to lehce zasekávalo. Zakousl se víc. Bolelo to. “Tak dobře,” povzdychl si.
Podíval se na Siriuse, co na něj pořád mířil hůlkou, a na Rema, který Harryho upřeně pozoroval. Pořád neseděli. “Zeptejte se mě jen na něco, co ví Harry.”
“Proč jsi bílý?”
Nebo taky ne. Doprdele, proč je bílý? Co je to za otázku? “Zbavil jsem se Voldemorta na dobro. Tohle byla malá cena.”
“Jak?”
“To je na dlouho a nebudu to říkat někomu, kdo mi nevěří a míří na mě hůlkou.”
Sirius ji nesklonil.
“Když jsem Harrymu zabavil pergamen od Taškáře, co jsem mu řekl?”
Harry na Remuse vyvalil oči. “Jak si to mám pamatovat?! A nebyl to pergamen od Taškáře, i když jsi to Snapeovi tvrdil.”
“A co to bylo?”
Založil si ruce na hrudi. “Jako někdo, kdo to vyrobil, bys to mohl vědět.” Podíval se na Luciuse. “A mám dost respektu, abych o tom nemluvil před někým, kdo není Poberta.”
Lucius se napřímil.
Harry se usmál. No, nebyl poberta a byl na to hrdý. O Pobertech nevěděl.
“O čem jsi mluvil, když jsi k nám přišel před svou smrtí?”
On u nich byl před svou smrtí? No doprdele…Podíval se na Luciuse. “Já nevím. Nevím, co jsem jim řekl. Vůbec… Mám to v mlze… Neměl jsem tam být. Doufal jsem, že jsem tam nešel. Dávalo by to smysl, ne? Poznali by, že se něco děje, mohli by to zastavit. Brumbál umíral a nevěděl jsem, komu můžu věřit. Hermiona šla po mně a po Sashe… Nepamatuju si to!”
Lucius svraštil obočí a tvářil se, jako by ho chtěl obejmout. “Harry…”
“Já ti říkal, že je to špatný nápad. Ty víš, jaký jsem tehdy byl! Přesně tohle jsem nechtěl! Řekl jsem jim něco krutýho a nechutnýho a, a, byli by radši, kdybych byl mrtvý, a já se jim vůbec nedivím.”
“Harry…” ozval se Sirius.
“A já to věděl! Říkal jsem ti to. Prostě jsme měli nechat všechno tak, jak to bylo. Nikomu nechybím.”
“Harry!” křikl Sirius.
“Co?!” Otočil se na něj. “Co je?! Ještě nějaká pitomá otázka?”
Sirius měl ruku skloněnou. “Proč jsme nezabili Prašivku?”
Harry se zamračil. “Protože jsem byl kretén, co ho chtěl předat bystrozorům, aby ho dostali mozkomoři.”
“A o čem jsme se bavili, když jsme odtamtud vyšli?”
“Nabídl jsi mi, že můžu jednoho dne bydlet s tebou. Jestli budu chtít.” Usilovně mrkal. Proč z toho byl naměkko i po těch letech? Vždyť už je to dávno!
Sirius udělal krok dopředu. “Harry?”
Odfrkl si. “Siriusi?”
“Jsi to ty, že?”
Zamrkal. “Jasně, že jsem.”
Rychle k němu přišel. Chytil mu obličej do dlaní a dlouho se na něj díval. “Jsi to ty…”
Pousmál se. “Měl jsi mě vidět, když jsem měl vousy a hluboký hlas.”
“Proč jsi měl vousy a hluboký hlas?” zeptal se ho Remus.
Kvůli Siriusovi nemohl pohnout hlavou, aby se na něj podíval. “Schovával jsem se. Bylo to těžké období.”
“Proč?”
“Voldemort.”
Sirius ho konečně pustil. Ale vzápětí ho vtáhl do objetí. “Proč jsi nic neřekl? Pomohli bychom.”
Harry zavrtěl hlavou. “Nepomohli. S tímhle byste nepomohli. Jen by vás to zničilo.”
“O čem to mluvíš?”
Harry se pousmál. “Je to dlouhý a ne zrovna pěkný příběh. Pojďme to nechat na jindy.”
“Ale…”namítl Remus.
Sirius Harryho k sobě víc přitiskl. “Dobře, necháme to na jindy.”
Harry zavřel oči a užíval si jeho blízkost.
“Jsem tak rád, že jsi v pořádku,” mumlal mu Sirius do vlasů. “Jsi tady.”
Harry ho pevněji objal. “Jsem.”
“Už tě nikdy nikam nepustím. Zavřu tě pod zámek,” řekl Sirius huhlavě a pořád ho nepouštěl. Já ti dám umírat.”
Harry se zasmál.
“Nedělám si srandu. Zavřu si tě do akvárka. Nebo do sklepa.”
Harry v jeho hlase slyšel úsměv. To bylo dobře. Do akvárka by se asi nevešel.
“Sklep je můj,” namítl Remus.
“Se podělíte,” odtušil Sirius.
★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★
“Co s tím vším ale má společného Malfoy?” zeptal se Sirius, když ho pustil. “Proč jsi tady?”
Harry s Luciusem vyměnili pohledy.
Harry si povzdechl.
Lucius se na něj usmál a přikývl.
Kousl se do rtu. Bolelo to. Pořád cítí.
“Harry?” zeptal se ho Sirius a těkal mezi nimi pohledem.
Proč se cítil jako načapaný puberťák?
“Lucius… Byl to on a Snape, kdo mě našli, když jsem se skrýval a… prohrával s Voldemortem. Nebylo to pěkný. Snažili se ho najít a zbavit se ho. V tý době… Prohrával jsem a oni se snažili vymyslet, jak mě zachránit. A povedlo se jim to. I když jsem trochu pobledl.”
Remus i Sirius se na něj zděšeně dívali.
“Merline, Harry…”
Zavrtěl hlavou. “O nic nešlo. Zvládli to v pohodě. Bez problému. A ne, nešel jsem za vámi pro pomoc, protože… nebylo to pěkný. Jen by se vám něco stalo. Nejspíš kvůli mně. I Snape měl problém udělat, co bylo potřeba, a Siriusi, víš, jak moc mě miluje.”
Sirius si odfrkl.
Harry se pousmál. “Přesně. Kdybyste tam byli vy… nejspíš byste byli mrtví a Voldemort by si vesele vládnul světu. Ale Lucius… nebýt něj, dopadlo by to tak. Nebo bych byl mrtvý a vzal Voldemorta s sebou. V tý době, kdy mě našel, jsem byl… posedlý. Ale podařilo se mu nalákat mě do léčky a všechno spravit. Díky bohu. Kdyby to nezvládl…” polkl.
“Netrap se tím,” řekl Lucius.
Harry se smutně pousmál a zatřásl hlavou. “Pořád mě to bude strašit. Byl jsem monstrum.”
“Nebyl jsi to ty.”
Povytáhl koutek ale zase ho svěsil. “Vzpomínky zůstávají.”
“Takže jste teď co, nejlepší kámoši?” zeptal se Sirius a odfrkl si.
Pořád se na sebe s Luciusem dívali. Harry cítil, jak se mu rozšiřuje úsměv. “O ne, to ani náhodou.”
Lucius se usmál.
Stiskl rty, ale nešlo se přestat smát. “Nikdy jsme to ale znovu neprobrali,” pokračoval Harry a zadržel dech.
Lucius lehce přikývl.
Tak jo. Jde do toho. “Už dávno spolu jen nespíme,” řekl ledabyle. “To se zlomilo kdy?”
“Nevím jak u tebe, ale u mě dost dlouho před Dracovou svatbou,” odpověděl mu Lucius s úsměvem.
Harry přitakal a zavzpomínal. “Jo, tehdy to bylo… neskutečné.” Tolik toho zkoušeli… objevovali se… ale to nejlepší? Usínat s Luciusem pořád v sobě. To byl prostě domov.
Luciusovi zrůžověly špičky uší.
Zajímalo by ho, co si vybavil on.
Sirius na ně zíral s otevřenou pusou.
“A teď jste co?” zeptal se Remus. Držel Siriuse za předloktí a vypadalo to, že dost silně.
Zvedl na Luciuse obočí. Ten pokrčil rameny a trhl k Harrymu bradou. Harry si povzdechl a zazubil se. No, když to nechává na něm… “Lucius je můj kluk.”
Lucius se zaskočeně zasmál. “Harry!”
Rozesmál se. “Promiň, neodolal jsem.” Podíval se na Remuse. “Partneři. Milenci. Rodina. Nevím, jak ještě tomu říkat.”
“Co snoubenci?” zeptal se Lucius tiše.
Cože?
Co to říká?
Co?
Otočil se k němu. “Snoubenci?” dostal ze sebe Harry.
“Nic z toho až na rodinu nezní správně, že? Ale co snoubenci? Manželé?” ptal se Lucius klidně, konverzačně. Přesně tím způsobem, když byl nervózní a nechtěl, aby to bylo poznat. Ale špičky uší mu růžověly čím dál víc.
“Ne… “ zavrtěl Harry hlavou a už se křemil od ucha k uchu. “Nic jiného fakt nezní správně. Snoubenci, jo, to se mi líbí. Manželé?” Rozesmál se. Vůbec to nešlo zastavit. Natáhl k Luciusovi ruku a ten ho za ni chytil. “Strašně rád,” dostal ze sebe a pořád se smál. Pořád to nemohl zastavit.
Lucius mu stiskl ruku. “Jsi si jistý?”
“Nikdy jsem si nebyl ničím jistější.”
“Tak to moment!” ozval se Sirius. “Co se to teď děje!?”
Harry se na něj a Rema usmál. “Jsme snoubenci. Jsme spolu už dlouho a jsme snoubenci!”
Lucius Harrymu znovu stiskl ruku. “Nemám prsten. Ne-neplánoval jsem to.”
Harry se zakřenil. “Nepotřebuju prsten. Mám tebe. A snoubenec zní fakt líp než kluk. Líbí se mi to.”
“Jsem rád, že souhlasíš, “ usmál se Lucius a Harry měl chuť mu přejet prstem po vějířkách kolem očí. Místo toho si stoupl na špičky a políbil ho.
Tohle byl ráj.
Jen se teda ještě bude muset vypořádat se svým kmotrem, který právě začal vyšilovat a blekotat něco o akvárku ve sklepě pod zámkem.
Ale to nevadí.
To zvládnou.
★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★
Probudilo ho šimrání na nose. Otevřel oči. Usmál se. “Dobré ráno.”
“Dobré ráno i tobě,” Lucius se naklonil a políbil ho.
“Co nás dnes čeká?” zeptal se Harry a líně se protáhl.
Lucius ho pohladil po hrudi. Pomalu. Od krku až na břicho.
“Musím na snídani k ministrovi. Něco potřebuje vyřešit mezi čtyřma očima.”
“Dobré nebo špatné zprávy?”
“To nevím.” Povzdychl si a obkroužil Harrymu prstem pupík. “Za chvíli ale musím odejít, abych nepřišel pozdě.”
“Za krátkou nebo dlouhou chvíli?”
Naklonil se políbil ho. Jeho vlasy zašimraly Harryho na kůži.
“Za krátkou,” řekl, když se odtáhl. “Za příliš krátkou.”
Harry kolem něj obmotal ruce i nohy. “Proč jsi mě nevzbudil dřív?”
“Vypadal jsi příliš spokojeně.”
Harry se zamračil. “Byl bych spokojenější, kdybys mě ošukal.”
Lucius zaklonil hlavu. “Harry… tohle mi nedělej. Vážně musím jít.”
“Já vím,” zazubil se. “Tak už jdi.”
“Musíš mě pustit.”
“Musím?”
“Musíš.”
“Tak ještě jednu pusu?”
Lucius si povzdechl ale Harryho prosbu vyslyšel.
Nebo spíš, rozhodl se mu hladově vyplenit pusu.
Harry ho už dávno pustil. Pak se i odtáhl. “Musíš jít,” řekl mezi lapáním po dechu. “Přijdeš pozdě.”
”K čertu s ministrem,” zamumlal Lucius a zase ho políbil.
Harry ho se smíchem odtlačil. “Ne, ne, ne. Jdi.”
Harryho ruce zapřené o Luciusovu hruď vypadaly moc dobře.
A stříbrný kroužek na jeho prstu byl ještě lepší.
Lucius ho za tu ruku chytil. “Dobře,” řekl.” Ale vrátím se co nejrychleji.”
Harry se pousmál. “To se nebudu ani oblíkat.”
Lucius zavyl a vstal. “Ty mě zničíš, víš to?”
Zazubil se. “Vím a rád.”
Během chviličky byl Lucius připravený. Dal Harrymu ještě jednou rychlou pusu a zmizel.
Harry se usmál, oblékl si župan a vyrazil ven. Dneska si dá snídani venku. Vypadalo to na krásný slunečný den. Trochu se opálí. Rozehřeje.
Ať se má Lucius na co těšit.
★★★★★★★★★★★★★★★★★★★
Opalování bylo dobré. Chytal barvu. Byl čím dál míň mrtvolně bílý, takže to s obarvenými vlasy už nevypadalo tak divně.
Dvě a půl hodiny trvalo, než bouchly domovní dveře.
Výborně!
Harry zahodil knihu, kterou louskal v italštině, a vyrazil Luciusovi naproti.
Měl dost času přemýšlet, co by chtěl dělat.
A byl si jistý, že Lucius taky.
Jo, tohle si užijou.
Naskočila mu husí kůže, když vešel ze slunce do chladivého panství. Podíval se dolů, ještě před chvíli rozehřáté a měkké bradavky ztvrdly a vylezly. Nechal si župan schválně pootevřený. Kamenné podlahy a parkety ho studily do nohou.
Procházel jídelnou, když se otevřely dveře na chodbu.
Jo, Lucius by ho mohl ohnout o jídelní stůl. Usmál se. To jo.
Vešel Draco.
Ne.
Kurva.
Draco na Harryho zaraženě zíral. Pak přihmouřil oči a zatvářil se znechuceně. “Hledám otce, kde je?”
Páni, Harry čekal jinou reakci na svý zmrtvýchvstání. Utáhl si župan. Ten mu na bradavky koukat nemusí. “V práci.”
“Na ministerstvu jsem byl. Není tam.”
Povzdechl si. “Je u ministra.”
“Aha.”
Pořád na Harryho zíral.
“Mám mu předat vzkaz nebo něco?” zeptal se ho Harry.
Draco ho přejížděl pohledem od hlavy až k bosým patám.
“Co?”
Trhl k Harrymu hlavou. “Co to stojí?”
Harry se podíval na župan. Levný asi nebyl? “To nevím. Já ani nevím, jestli je to hedvábí nebo satén nebo co.”
“Ne, kolik to stojí, když máte ksicht někoho jiného? Máte to nějak naceněný? Tolik za Pottera, tolik za zpěváka Sudiček? Kolik stojí ksicht Pottera?”
Harry si zkoumavě přejel rukou po obličeji. To by ho taky zajímalo, kolik by za to lidi zaplatili. Bez mnoholičného lektvaru by to byla docela výzva. Stálo by to spoustu sil a kouzel. Ledaže by byl někdo metamorfomág, ale to –
“Je mi z vás zle.”
Co?
“A to jste z bordelu nebo děláte na volné noze?”
Moment, moment. Vážně mu právě řekl, že je šlapka?! No to snad ne. Zhluboka se nadechl. “Nikdy jsem za sex prachy nebral.”
“A o co vám teda jde? Co je tohle?!” Mávl k Harrymu rukou.
Harry na něj zíral. To nebyl takový zabedněnec, ne? A to radši uvěří, že má Lucius úchylku na mrtvý lidi než že Harry žije? “To je moje tělo, ty tupče. A je mi líto, že ti to musím říct, ale Lucius mi fakt nemusí platit, abych s ním chtěl spát.”
A asi by se mu nelíbilo, kdyby slyšel o šlapce s Harryho tváří.
Na druhou stranu, kdyby nebyli spolu… “Udělal tohle už někdy?” zeptal se Draca zvědavě.
“Co?”
“Už někdy spal s někým, kdo vypadal jako někdo jiný?” Mohli by zkusit v posteli něco nového, jestli to je to, co se mu líbí. Ale bylo by divný, že to nikdy nezmínil.
“Nebudu s prostitutem probírat svého otce. A vážně doufám, že kromě vás ne.”
“Ty jsi začal probírat sex, ne já.”
Draco si povzdechl a rozhlédl se. “Nechci o tom vědět. Vyřiďte mu, že jsem tady byl a že jsem zvědavý, jaký bude mít vysvětlení. Zrovna teď se nám opravdu bude hodit, jestli to praskne,” řekl sarkasticky.
“Proč? Co se děje?”
Draco se na něj podíval, jako se zbláznil. “Nebudu to s vámi probírat!”
Harry zavrtěl hlavou a povzdychl si. “Lucius by měl přijít hned, jak mu skončí snídaně s ministrem. Už tady měl být. Počkej tu a vyřeš to s ním rovnou.”
“Když jste tu vy?”
Harry zvedl obočí. “Já nikam teď nějakou dobu určitě nepůjdu. To tu rovnou počkej. Hubby!”
Hubby se objevila. “Ano, pane?”
“Přines našemu hostovi, co bude chtít.” Dracovi řekl: “Já se jdu převlíct. Dělej si, co chceš, ale je asi zbytečný, abys odcházel.”
Odešel nahoru do jejich ložnice a bylo mu upřímně jedno, jestli zůstane nebo ne.
Kazišuk jeden.
★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★
Četl si v jídelně, pil čaj a ignoroval Draca, který ignoroval jeho.
Šlo jim to ignorování moc hezky.
Domovní dveře znova bouchly.
“Harry?!”
“V jídelně!” křikl Harry a zazubil se na Draca, který sebou trhl.
“Mám skvělé zprávy,” řekl Lucius, když vešel do jídelny. Měl rozepnutou košili a zrovna si rozepínal i kalhoty.
“To rád slyším, drahý,” řekl Harry sladce. “My máme návštěvu.”
Lucius se rozhlédl. “Draco?! Co tu děláš?” Rychle se začal zapínat. “Nevěděl jsem, že máš přijít.”
“Draci ti přišel říct něco velmi důležitého,” řekl Harry a odložil knihu. “A vůbec se mu nelíbilo, že tu místo tebe našel šlapku s Potterovou tváří,” pokračoval ledabyle.
“Cože?!”
Draco si odkašlal. “Do toho, co děláš v soukromí, mi nic není. Ale možná bys měl zvážit své aktivity, pokud nechceš, aby se příští týdny nepsalo v novinách o ničem jiném. Už takhle bude pro naši rodinu kniha Grangerové devastující.”
“Kniha Grangerové?” zeptal se Lucius a sedl si. “Jaká kniha?”
Haló? To se nebude řešit, že Harry není šlapka a že je fakt Harry? A jestli se Hermioně podařilo napsat knihu, tak to je fajn, ne?
“Teprve je u nakladatele. Redaktor se jí snaží přesvědčit, aby upravila některé části. Očividně,” podíval se na významně na Harryho, “to ale není taková snůška žvástů, jak jsem si myslel. Copak nemáš špetku soudnosti?” zeptal se Luciuse. “Harryho, vážně? Víš, co to bude, až praskne, že si vydržuješ prostituta s jeho podobou? A po tom, co vyjde její kniha? Už takhle jsme tam s Ginny jako ti, co můžou za Harryho smrt. A ty teď spíš s jeho… duplikátem,” vyplivl.
Tak to pozor, Harry nebyl žádný duplikát!
Lucius se zhluboka nadechl. “Myslím, že to musíme vyřešit všechno postupně. První věc, tohle není duplikát. To je Harry. Je naživu.”
Harry Dracovi zamával.
Draco vstal. “Jestli mi budeš v takové situaci lhát, tak to nemá smysl.”
Lucius se na Harryho výmluvně podíval.
Povzdechl si. No fajn. “Draco, já jsem fakt Harry. Nelže ti.”
“A spíte spolu. To jistě,” odfrkl si.
Draco si odfrkl. “Evidentně neznáš Harryho, protože bys věděl, že on by -”
“Co?” zvedl Harry obočí. “Protože teď jsem fakt zvědavý, co řekneš.”
“Otec a Harry se nesnášeli.”
Harry se zašklebil na Luciuse. “Asi jsme to hráli moc dobře.”
Lucius si povzdechl. “Draco, dlouho jsme to tajili.”
“Jak dlouho?”
“Tak dlouho, že když jsi po mně chtěl, abych tvrdil,že jste spolu s Ginny mnohem dýl, než jste ve skutečnosti byli, tak mě málem kleplo. A věř, že se mi dost těžko Luciusovi vysvětlovalo, proč jsem mu to za takovou dobu neřekl.”
“A taky tak dlouho,” řekl Lucius, “že jsem vás oba neproklel, když jsi se snažil naznačit, že mezi vámi něco je, protože jsem věděl, že to by Harry neudělal. Ale řeknu ti, nebyla to pěkná představa.”
Draco mezi nimi bezradně těkal očima. “Ale… proč?”
Harry pokrčil rameny. “Co ti na to mám říct? Byli jsme nadržení.”
“Neřekl bych to tak, ale souhlasím. To v tom hrálo velkou roli.”
Draco zavrtěl hlavou. “Ne, tomu nevěřím.”
Harry zvedl obočí. “Pamatuješ si, jak jsi přišel Luciusovi říct o Ginny? A já tam s ním řešil Starostolec?”
“Ano?” zeptal se Draco nejistě.
“Když jsi prošel dveřma od domu, oba jsme byli ještě nazí.”
Draco zbledl.
Harry se nad ním smiloval. “Měli jsme nějaké problémy a rozešli se před svatbou. Vrátili jsme se k sobě až pár měsíců po mé smrti.”
“A od té doby jsi tady?”
“Jo,” přikývl Harry. Ukázal mu knihu. “Učím se italsky. Už mi to docela jde.”
“To je pravda,” souhlasil Lucius. “Plánujeme cestu do Říma. Ať se trochu procvičí s místními.”
Draco si sedl, nebo se spíš zhroutil do křesla. “Ale… Proč, proč jsi fingoval svou smrt?”
“Voldemort,” řekl Harry. “Bylo to nutné.”
“Ty-víš-kdo? Co s tím má společného on?”
Lucius se povzdechl. “Málem se vrátil. Harry proti němu bojoval. Musel… Bylo lepší, když byl považován za mrtvého.”
“Ty jsi to věděl?”
Lucius zavrtěl hlavou. “Dozvěděl jsem se to až později.”
“Proto jsi byl… Proto jsi byl takový…”
“Jaký?” zeptal se Harry. To ho zajímalo.
Draco zavrtěl hlavou. “Teď to dává smysl. Byl prostě v depresi. S nikým nemluvil. Na zasedání Starostolce byl duchem nepřítomný. Nesmál se. Nechtěl vidět Cass. Všechno mu bylo jedno. I to, že se matka vdala. A co teď?” Podíval se na Harryho. “Už je pryč?”
Harry se usmál. “Naprosto. Lucius mi ho pomohl porazit.”
Draco se na otce podíval. “Vážně?”
Lucius zvedl bradu. “Udělal jsem, co bylo třeba.”
Harry se usmál a přešel k němu. Zezadu ho objal. “Je to můj hrdina.”
Zrůžověly mu uši. Měl nutkání mu je olíznout. Místo toho ho ještě víc stiskl. “Ještě nějaké otázky?” zeptal se Draca.
Řekni, že ne, ať už můžeš vypadnout. No tak, řekni, že ne. Harry potřebuje svůj sex!
“Ví o tom ještě někdo?”
Kruci.
“Sirius a Remus,” povzdychl si Harry.
“A Severus,” dodal Lucius. “Ten nám pomáhal porazit Pána zla.”
“Dosvědčí to?” zeptal se Draco
Lucius položil dlaň na Harryho hřbet ruky. “Proč potřebuješ, aby to někdo dosvědčil? Nevěříš mi?”
“Protože, a to se dostáváme k tomu braku, právě teď jsi popsán jako muž s konexemi v mudlovském světě, který byl v jednom baru hodně populární a kvůli kterému možná Harry Potter spáchal sebevraždu. Jsi tam popsán jako někdo, o kom každý z těch mudlů věděl, že se tě Harry bojí a že s tebou byl zapletený. Taky se tam píše, že jsi ho možná vydíral. Takže, když si to shrneme, jsi tam ten největší zloduch a zabil si ho.”
“Vždyť ona ví, proč jsem to udělal!” Harry se podíval na Luciuse. “Ona moc dobře ví, že jsem se mě zabít kvůli Voldemortovi. Co to teď mele za sračky?!”
Lucius si povzdechl. “Možná tu část s Pánem zla nechce zveřejňovat?”
“A proto zveřejní takový sračky? Brumbál jí řekl, že mě možná bude muset zabít. Já jí napsal, že to udělám sám. A ona vytáhne tohle? Ať jde do prdele!”
“Naštěstí si tohle její redaktor nedovolí, jméno Malfoy pořád něco znamená, ale vím, že jsou na stole další verze. Jedna z nich je, že jsi nevydržel žít bez svých rodičů.”
“Bůůů, já nešťastný,” zavrčel Harry. “Tohle je moc. Nemůžeme jí to prostě zakázat?”
Lucius zavrtěl hlavou. “Není, o co se opřít. Nemáme žádné páky a taková kniha se bude prodávat.”
“Ovšem,” řekl Draco, “když by Harry Potter nebyl mrtvý, nebylo by, o čem psát. A všechno by mohl sám vyvrátit.”
Lucius si povzdechl. “Je to logický krok.”
Harry přikývl. Ale nelíbilo se mu to.
★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★
“Teď je asi čas, abych se podělil o své zprávy, že?” zeptal se Lucius.
Harry se na něj usmál. “Povídej.”
“Ministr mě bude nominovat jako svého kandidáta na další volební období.” Řekl to klidně ale hlas se mu třásl nadšením.
“Panebože!” vykřikl Harry a dal mu pusu. “To je úžasný!”
Jak dlouho se o to Lucius snažil? Konečně se mu to povedlo!!!
“Gratuluji, otče,” řekl Draco s úsměvem. “Byl nejvyšší čas.” Odmlčel se. “To ale znamená, že tohle všechno budeme muset vyřešit tak, aby to neohrozilo tvoji kandidaturu.”
Lucius přikývl. “Já vím.”
Harry polkl. “Znamená to, že bude lepší, když o nás nikdo nebude vědět?”
Lucius se na něj podíval. “Nechci tě schovávat jako své tajemství. Ale budeme středem pozornosti, o tom ti nebudu lhát.”
Sevřel se mu žaludek. Podíval se na prsten na prstě a pak na ten Luciusův. “A bude lepší, když budeme zasnoubení, nebo ne? Jak to ovlivní to všechno?”
“Zasnoubení?” zalapal po dechu Draco.
Lucius mu nevěnoval pozornost, díval se jen na Harryho. “To nevím. Můžu jen hádat. Bude to hodně sledovaný krok. Ale bude to moje druhá svatba. Ty jsi pořád oficiáně mrtvý, Potterovi byli vyřazeni z těch nejtradičnějších rodin a ve Starostolci jsou tací, kteří podporovali Pána zla. Na druhou stranu lidé, co tě mají rádi a teď jsou na vážkách nebo by podpořili někoho jiného, by mi mohli dát svůj hlas. Můžu o podporu přijít i ji získat. A pak jsou tu ti, kteří si budou myslet, že tě zneužívám a určitě mi hlas nedají. Bude to publicistické peklo,” povzdechl si.
“Ale nic, co nezvládneme,” řekl Draco. “Měli bychom zavolat matku. Pomůže.”
“Draco, nemůžeš pořád žádat o pomoc matku.”
“Proč ne? Na tvou kandidaturu se připravovala roky. Tohle jsme plánovali roky. Už od dětství poslouchám, jak je potřeba se chovat, abychom měli v politice čistý štít a konexe. Přátelila se s manželkami ministrů. Ví, co čekat. Ví, jak se chovat. Měli bychom ji požádat o pomoc.”
Narcissa Harryho děsila.
Co mu řekne, až se dozví, že je s Luciusem?
Harry je mrtvý.
Harry je tak tak mrtvý.
Nemohl by zůstat mrtvý ještě pár let?
Vlastně nemohl. Ta zatracená kniha.
Kurva.
Proč nemůže být nic jednoduchý?
Kde je jeho klid?
Kde je jeho Řím?
★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★
HARRY POTTER: ŽIVÝ, ŠŤASTNÝ ZASNOUBENÝ!
Příběh hrdinů, kteří bojovali, když svět spal!
Pohádka se šťastným koncem?
Spojenectvím k lásce?
Čtěte na stranách 2-27
Všechen ten text byl doplňoval obrovskou fotku přes celou titulní stranu.
A na tý fotce?
Harry.
Musel uznat, že to byla dobrá fotka.
Seděl v křesle, mluvil s někým mimo záběr. Pak ho někdo chytil za rameno, Harry uprostřed věty vzhlédl a usmál se. Položil na ruku na rameni tu svoji a zase se otočil k tomu, s kým mluvil.
Tenhle záběr zkoušeli asi trilionkrát, než se ho podařilo dobře vyfotit.
Potřebovali, aby byly vidět jejich stříbrný prstýnky. A aby se neleskly ani moc ani málo ve světle blesku.
Potřebovali, aby Harry vzhlédl přirozeně a usmál se správně zářivě.
Potřebovali, aby aby poznat, že to byla jen momentka z jejich života během rozhovoru, který vedli s reportérkou.
Velmi přirozené.
Velmi idylické.
Lucius se s Dracem a Narcissou dlouho dohadoval, jestli má být na titulní stránce taky nebo ne. Nakonec se dohodly na tomhle. A společná fotka Harryho a Luciuse je až na třetí stránce.
A tam vypadají taky dobře.
Uvolněně.
Šťastně.
Jako ideální pár.
Až na pozdějších stránkách, když svěřují svůj příběh o boji s Voldemortem, o strachu, o truchlení, byli fotky vážnější.
Výraz Luciuse na fotce u části, kde mluví o tom, jak těžko nesl jeho smrt, Harrymu trhal srdce.
Ale bylo to dobré.
JejIch nová verze byla lepší. O viteálech nemluvili. Jen o nástrahách. O blížícím se návratu. O tom, že byl Harry i s ostatními v nebezpečí a aby všechny ochránil, udělal to, co udělal.
A jak bojoval sám, zatímco nikdo nic nevěděl. Zatímco Lucius v tichosti truchlil.
A jak Lucius zjistil, že se Voldemort vrací, a s pomocí přítele se rozhodl udělat to, co by udělal Harry – skoncovat s Voldemortem. A jak potkali Harryho, prohrávajícího boj, a pomohli mu vyhrát.
Byl to úžasný příběh.
Byl to jejich příběh.
A Harry by se sakra divil, kdyby Lucius ty volby nevyhrál.
Jak by ho mohl někdo nevolit?
Lidi je milovali.
Byli moderní pohádkou se šťastným koncem.
★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★
Byli nejžádanějším párem Británie.
Pozvánky na plesy, večírky i večeře. Gratulace k zasnoubení. Děkovné dopisy za zachránění před Voldemortem.
Bylo toho hodně.
A ano, dostali i pár huláků, ale nic, co by jim dělalo starosti.
Chodili na všechny plesy, večírky i večeře, co dovedli. Každý je chtěl mít aspoň chvíli pro sebe a Luciusovy šance vyhrát stoupaly.
Harry si zase nechal narůst vousy. Vypadal s nimi jako snoubenec budoucího ministra důstojněji. A fotek s ním bylo ve Věštci dost. Lidé ho poznali snadno a zvedlo jim to šance.
Bylo to všechno vyčerpávající?
Ano.
Bylo to vzrušující?
Ano.
Nesnášel Harry, jak se na něj upřely všechny oči v místnosti?
Ano.
Dalo se to snést, když ho Lucius stiskl nebo se na něj usmál nebo mu něco řekl?
Ano.
A bylo to časem snazší a snazší?
Ano.
A stálo to všechno za splnění Luciusova snu?
Stokrát ano.
A dovedl reagovat na jejich pitomé otázky s přívětivým úsměvem?
Bože, ani náhodou.
Jaká že byla ta otázka, kvůli které dal tazateli pěstí?
Na Harryho obranu, byl to kretén.
A Harry ještě pořád neměl dost magie, aby ho mohl proklít.
Zeptal se ho, čím si ho Lucius koupil! A jestli to fakt stojí za to! Protože Harry je pro něj jen způsob, jak vyhrát volby! A jestli s tím prašivým smrtijedem i chrápe nebo je to jen na oko!
No… fotka Harryho, jak se rozmachuje, a toho kreténa, jak po zásahu padá k zemi byla druhý den na titulce.
Lucius se ani nezlobil. Jen zatřásl hlavou a usmál se. Prý to zvládnou. Ale jak to Harry schytal od Draca? Neskutečný. Dostal sálodlouhou přednášku a Narcissa mu poslala velmi zklamaný dopis.
Ten byl asi nejhorší.
Ale lidi?
Lidi byli nadšení.
Týdeník čarodějek Harryho pěsťovku zařadil na první místo seznamu 5 věcí, které udělá správný muž snů.
Harrymu se první místo zdálo přehnané.
Lucius s nimi souhlasil.
★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★
Zvyknout si na Starostolec nebylo tak těžký.
Věci už dávaly smysl. Nebyly nudné.
Možná že politika byla zapeklitá, ale měla svá pravidla. A Harry je znal.
Znal je dobře.
Kývl na Draca v Malfoyovském křesle. Usmál se na Siriuse v Blackovském.
Rozhlédl se kolem sebe.
Trvalo to dlouho.
Ale stálo to za to.
Lykantropie byla právě zařazena do magické klasifikace nemocí řádu M. A co to znamenalo?
Bylo nezákonné propustit vlkodlaka. Stejně tak nezákonné bylo ho kvůli tomu nepřijmout. Vlkodlaci bez práce měli nárok na ministerskou podporu a na ministerstvem hrazené lektvary.
Byl to velký krok.
A přitom malý.
Harry to viděl před očima. Povede k dalším a k dalším změnám.
Společně vytvoří lepší společnost pro všechny.
A když se na ně někdo křivě podívá…
Harry jim možná nedá do zubů, ale jeho nová rodina mu ukázala nové cesty. Decentnější.
Ale o nic méně bolestivé.
Co bylo na tom všem nejlepší?
Usínal a probouzel se vedle někoho, koho miloval. To mu úplně stačilo.
A ten zbytek byl příjemný bonus.
Zasedání bylo pro dnešní den ukončeno.
Harry se rozloučil s Dracem i se Siriusem a šel za ministrem kouzel.
Přitočil se k němu a usmál se na něj. “Významný den.”
“To ano,” souhlasil Lucius. “Myslím, že bychom to měli oslavit.”
Harry přitakal a pak svěsil koutek. “Obávám se ale, že jsem založil dokumenty na zítřejší zasedání.”
Luciusův úsměv ztuhl. “Skutečně?”
Svěsil hlavu. “Naneštěstí ano.”
Lucius mu položil ruku na záda a začal ho vést ven. “Obávám se, že to budeme muset prodiskutovat u mně v kanceláři.”
Harry přikývl. “Ano, pane ministře.”
“Je mi to líto, ale takové chování se neobejde bez následků,” řekl Lucius tiše. “Jistě mi rozumíte.”
Harry se kousl do jazyka, aby se neusmíval. “Naprosto, pane ministře.”
Některé věci se neměnily.
Naštěstí.
A jiné?
Jen k lepšímu.
Konec
Saint Hellena's Sanctuary 