Chapter 1
„Neee, prosím! My jsme nic nevzali! Prosím!“ vzlykala a ječela ta malá mudlovská šmejdka.
Bellatrix jí dala na stranu vlasy ze zpoceného čela. Šmejdka se chvěla a třásla. Naklonila se k ní blíž a zašeptala: „Řekni mi to a přestanu.“
„Prosím… Přísahám… Nic jsme nevzali…“ kňourala ta malá čubka.
Přejela jí nehtem po krku. „Taková ošklivá lhářka.“ Udělala to ještě jednou a tentokrát přitlačila. Malé kapky krve vypadaly jako krásné rudé perly. Sklonila se a olízla je.
Šmejdka ztuhla. Bellatrix jí položila ruku na prsa a cítila, jak jí zběsile buší to její srdéčko. Jak sladké.
„Podívej se na mě.“
Nic. Stále zírala před sebe.
Dala jí facku. „Podívej se na mě!“
Šmejdka k ní stočila rozostřený pohled.
Bellatrix jí ukázala svojí milovanou dýku, ze které skapávala krev. „Ještě to musím dokončit. Řekneš mi to teď nebo až potom?“
„Prosím… Prosím, ne…“
Usmála se a pomalu ji pohladila od spánku, přes mokrou tvář, hrdlo, klíční kost až na prso, pod kterým tak krásně tepal její život. Stiskla ho, jako by se skrz kůži mohla dostat dovnitř. Objevily se nové perly. Nebo snad malé květy? Jen ta představa, že bude v dlani držet její srdce… Polkla sbíhající se sliny a šťastně si povzdechla. „Neřekneš?“
Šmejdka zakňourala.
„Tak až potom,“ slíbila jí a pustila se do práce.
Krásně křičela.
A jen a jen pro ni.
Chapter 2
Ti parchanti utekli.
Ale něco zapomněli.
Něco krásného. Něco sladkého.
Poslali pro ni toho prašivého domácího skřítka. Zabila ho dřív, než jí stihl ukrást její šmejdku.
Pán se bude zlobit. Už teď se jí z toho třásla kolena. Ale svůj zasloužený trest ponese statečně. Selhali. Všichni do jednoho.
Ale Belle zůstala ta čubka. Ta Pánovi řekne všechno. Nejlepší kamarádka Harryho Pottera je důležitým úlovkem. Třeba jim díky tomu Pán zla odpustí. Dozví se všechno. Jemu nikdo neodolá.
Trošku ji mrzelo, že se o ni bude muset dělit. Ale nesmí být sobecká. Musí se o ni podělit. Aspoň s Pánem. A třeba když bude spokojený, tak tu šmejdku Bellatrix nechá.
Dovedla by s ní dělat zázraky.
Je tak tvárná.
Tak křehká.
Tak rozkošná.
Ale musí se hodně snažit, aby ji od Pána dostala. Musí se zbavit všech přítěží.
Musí zjistit, čí to byla vina, aby se to znovu nestalo.
Červíček byl nechutný slaboch. Už jim nebude užitečný.
Draco byl… taky slabý. A naneštěstí i její krve. Další jeho selhání si odskáčou všichni.
Lucius… slaboch. Nebyl laskavosti Pána zla hodný.
A Narcisa? Krásná, křehká, laskavá Narcisa? Bellatrix jí milovala, ale ona neměla tu čest sloužit Pánovi zla přímo. Byla jen manželkou Smrtijeda. Bellatrix by měla být schopná se za ni u Pána přimluvit. A za Draca možná taky. Ale Lucius jako pán domu, který ztratil Pottera?
Nebude ho škoda.
Možná jen malá.
Chapter 3
Červíček se nehýbal. Bellatrix sklonila hůlku a podívala se na Pána zla. Ten pomalu tleskal. „Výborně, moje Bello. To bude nový rekord. Zabít někoho Cruciem? To je velkolepost hodna mé nejvěrnější služebnice.“
Zalilo ji teplo. Rychle poklekla. „Děkuji, můj pane. Nezasloužím si takovou chválu.“
„Falešná skromnost ti, Bello, nesluší. A teď, kde je ta holka?“
Rychle k sobě kouzlem přitáhla svázanou šmejdku. Zakopla a svalila se na kamennou podlahu. Když ji donutila se zvednout do kleku, Pán zla se mírně usmál.
„Hermiona Grangerová. Konečně se setkáváme. Slyšel jsem o tobě tolik věcí. Řekni, jsou všechny pravda?“
Hermiona na něj vytřeštěně zírala.
Pán zla čekal na odpověď, ale pořád mlčela. Bellatrix jí rychle chtěla pobídnout, ale zarazil ji: „Ne, Bello. Nech nás. Vstaň.“
Šmejdka na něj dál zírala ale ani se nehnula.
Jak se opovažuje?!!
Pán se uchechtl. „Dobře.“ Přišel k ní blíž a špičkou hůlky jí zatlačil na bradu, aby vyvrátila hlavu nahoru.
Bellatrix se při tom pohledu zachvěla a olízla si rty. Být taky tak blízko… stiskla k sobě stehna a ignorovala svou vlhkost. Už jen dívat se bylo odměnou. Musí si zapamatovat každou maličkost, aby si to později mohla náležitě vychutnat.
Dívala se, jak se jejich pohledy střetly a šmejdka se jednou ostře nadechla a pak ztuhla. Po chvilce jí z ucha i z nosu začaly vytékat stužky krve. Vrávorala ale dál byla s Pánem spojená. Bez mrknutí. Když jí chytil pod krkem, aby se přestala hýbat, Bellatrix polkla.
Byli dokonalí.
Jakmile s ní Pán zla skončil, zhroutila se na zem. Zhluboka dýchal. Díval se před sebe a zasyčel na Nagini. Ta se připlazila k němu a on jí jedním dlouhým prstem polaskal po hlavě.
Bellatrix přivřela oči a skoro to sama cítila.
„Má Bello, je dobře, že jsi ji přivedla. Nemusíš se bát, u Gringottů nebyli.“
Vděčně se na něj usmála.
„Ale…“
Sevřel se jí žaludek. Rychle sklopila hlavu. „Můj pane?“
„Ještě dnes půjdeš a přemístíš můj poklad do nového trezoru, který necháš zapečetit. A všechny klíče a pečetě mi přineseš.“
„Ano, pane.“
„Až se vrátíš, odvedeš slečnu Grangerovou a postaráš se o ni. Ještě se nám bude hodit. Má potenciál a myslím, že zrovna tobě se ho podaří probudit.“
Co to znamenalo? „Pane?“
Povzdychl si. „Crucio.“
Bolest jí projížděla každým kouskem těla. Moc Pána zla ní proudila a ona křičela, co jí dech stačil. Skončilo to dřív, než to začalo. Utekl jí stěn a Pán zla se uchechtl. „Moje Bella. Jediná, pro kterou trest je i odměnou.“ Přišel k ní a přejel jí dlouhým prstem po tváři.
Přivřela oči.
„Má v sobě stejnou nádhernou temnotu, kterou jsem viděl před lety v tobě. Ale ty už jsi dosáhla dokonalosti a nemám tě co dál naučit. Ale byla jsi jediná, koho jsem kdy chtěl učit. Byla bys tak laskavá, a pomohla jí dosáhnout podobné velikosti? Nikdy nedosáhne tvých kvalit ale s tvým vedením by mohla být cennou služebnou. Zvol pro ni jakoukoliv cestu budeš chtít. Prosím, Bello uděláš to pro mě?“
ANO!!! Ano, ano, ano, ano! Kdyby mohla, roztančila by se na místě.
Sklonila vděčně hlavu. „Jistě, můj pane. Bude mi ctí.“
Kousla se do jazyka, aby zabránila hloupé otázce vyklouznout ven.
„Copak, Bello?“ Všiml si toho její Pán.
Hi“Můj pane,“ zašeptala bázlivě. „A co její krev? Je mudlorozená…“
Mlaskl jazykem. „Ničeho se neboj, má Bello. Postarám se o to. A mezi námi…“
Naklonila se, aby jí ani slovo neuteklo.
„Až nám svět bude ležet u nohou, na krvi našich služebníků nesejde.“
Našich služebníků.
Našich služebníků!
Zastavil se jí dech teplotě ji rozlilo až do konečků prstů. Pán zla se na ni usmál tak, jak se usmíval jen na ni. „A teď jsi ke Gringottům a pospěš si.“
Bella se rychle pokonila a otočila se k odchodu.
„Bello?“
„Pane?“
„Znovu mě nezklam.“
Magie se jí v těle proměnila v led. To už nikdy.
Chapter 4
Nejedla.
Nepila.
Pokaždé, když za ní Bellatrix do cely přišla, zírala tupě před sebe a vůbec nic neřekla. Musela ji proklít Cruciem, aby se aspoň trochu rozkřičela, ale nebylo to ono. Jako by do toho ta tupá nemožná šmejdka nemohla dát ani kousek srdce.
A že mohla. Bellatrix to takhle totiž vůbec netěšilo. Jen když vzala do ruky dýku, zacukal té malé čubině koutek oka. Sevřela čelist. Dokonce se i trochu odtáhla.
Ale co se s ní bude Bella dělit o to nejlepší když se vůbec nesnaží?
Jednou, když do kobky vešla, šmejdka ležela na zemi. Až na krvavě rudé tváře byla bledá jako už lehce odleželé tělo. Bellatrix si k ní klekla a položila jí hřbet ruky na čelo.
Pálila.
„Moje malá,“ zašeptala. „Co sis to provedla?“ Pohladila ji po zpocených vlasech a šmejdka slabě zasténala. „Ššššš, já vím já vím. Neboj, moje malá, postarám se o tebe.“
„Mami.. „
Bellatrix se pousmála a přejela jí prstem po rozpraskaných rtech. „Ššš, teď ne. Odpočívej. Na mamku si zahrajeme později.“
Teď jí hlavně nesmí umřít. Přesto si ještě v kleče u jejího těla zajela rukou mezi vrstvy hábitu. Prostředníkem si rozetřela vlhkost mezi záhyby a pak tvrdě přejela tam a zpátky přes naběhlý klitoris. Prohnula boky.
Ano…
Druhou rukou pořád svou malou šmejdku hladila po vlasech. Postará se o ni. Ale nejdřív… zrychlila tempo. Kroužila prsty a přirážela k nim, dokud se jí v klíně nenahromadilo teplo a pak, pak, pak, pak-
Se zasténáním se udělala.
Na chvíli bylo všechno jen krásnou temnotou. Pak pomalu otevřela oči a usmála se na svou malou šmejdku, se kterou konečně začala být zase zábava.
Měla by ji vykoupat.
Potřebuje vykoupat.
Vytáhla ze záhybů pláště mokré prsty a cukla sebou, když zavadila o nádherně bolestivý uzlíček nervů. Příjemně jí v klíně tepalo. Jeden prst si olízla a druhý strčila své malé čubičce do pusy. Ta se k němu po chvíli pobízení přisála jako dítě k prsu. Stiskla si bradavku přes hábit mezi dvěma prsty, co nejvíc to šlo, aby příjemně pálila.
To kdyžtak příště. Však mají času dost.
Vytáhla jí prst z pusy a odolala nutkání ho nahradit svým jazykem.
Příště.
Času mají dost.
Příště.
Teď se budou koupat.
A seženou něco na tu horečku. Třeba orgasmus. Bellatrix vždycky prospěje. Už teď se cítila skvostně.
Chapter 5
Svlékla svou malou špinavou šmejdku do naha a položila ji do napuštěné vany. Hlavu ji opřela o hranu vany a kouzlem jintam připevnila. Žádné topení se nebude. Voda byla příjemně teplá a Bellatrix by se nedivila, kdyby jí její šmejdka ještě ohřála. Naklonila se a pořádně si ji prohlédla. Bílá, skoro šedivá kůže ozdobená mozaikou modré, fialové, zelené i žluté. Z hnědých míst se do vody uvolňovaly krvavé květy. Přejela prsty od propadlého břicha přes každé žebro až na malé pevné prso vykukující z vody. Poškádlila prstem sladce růžovou bradavku, která ji vyskočila přivítat.
Nádhera.
Byla jako uměleckého dílo, které mohla Bellatrix utvářet jak jen chtěla.
Nabrala do dlaně trochu vody a nechala ji pomalu stéct na klíční kost. Pak znovu na jedno prso a pak na druhé. Vodu nechala dopadat tenkým pramínkem z výšky a kapky pleskající o pevné maso bylo hotovou symfonií pro její uši.
Polkla.
Vyhrnula si rukávy na lokty a dala se do práce.
Nabrala znovu vodu do dlaně a teď jí postupně prsa omyla. Na levém pořád byly hnědé půlměsíčky po Bellatrixiných nehtech. Postupně jeden po druhém odloupala a odškrábala, až byly znovu krásně rubínové.
Šmejdka se při tom zlehka hýbala a něco mumlala.
Polkla.
Zpátky do práce.
Navlhčila hadřík a otřela jím šmejdce ušmudlaný obličej. Namočila jí vlasy, namydlila jí je a pak to smyla. Bellatrix bylo jedno, že voda tekla z vlasů na podlahu. Měla důležitější věci na práci.
Zvedla šmejdce jednu ruku a zamlaskala jazykem nad tmavými chloupky, které tam našla. Takhle by to nešlo. Namydlila jí podpaždí a pak ji hůlkou oholila. To samé zopakovala i na druhé straně.
Trochu ji při tom řízla. Neodolala a olízla to místo. Sladká kovová chuť ji zaplnila ústa. Umyla jí i její novou ozdobu na ruce, o kterou se s ní podělila. Každé jednotlivé písmeno pečlivě objela nehtem, aby bylo jako nové. Nádhera.
Umyla jí krk, prsa, břicho. Šmejdka jen čas od času něco zamumlala ale jinak dál poslušně hřála a tak smyslně pálila pod Bellatrixinýma rukama.
Chvíli se kochala pohledem na široké boky a tmavý klín, ale rozhodla se to nejlepší nechat si na konec. Přešla na jednu nohu. Na druhou. Když jednu z nich zbavovala dlouhých chlupů, šmejdka zakňourala.
„Copak, moje malá?“ zapředla Bellatrix. „Ještě chvíli vydrž. Za chvíli budeš úplně čistá.“
Šmejdka se na ni dívala rozostřeným pohledem. Tváře měla rudé, čelo orosené a vyděšeně svírala okraje vany. Jednou nohou trhla, kopla Bellatrix do ruky a lomcovala sebou ve snaze odtáhnout hlavu od rantlu.
„Šššššš, jen klid, drahoušku. Musíš být přeci čistá.“
Měla nádherné bojovného ducha. Ale teď se to Bellatrix nehodilo. „Jen zůstaň, ty moje čubičko.“ Kouzlem jí připevnila i ruce a obě nohy ke stranám vany. „Tak. A teď to půjde líp. Rychle jí doholila nohu a usmála se na ni. „Vidíš? Krásně jsi to zvládla.“
Šmejdka ji vytřeštěně sledovala. Nic jiného než Bellatrix pro ni v tu chvíli neexistovalo. Báječný pocit.
Rukou ji pohladila od palce u nohy přes nárt a kotník trčící přes okraj vany. Dál přes holeň ke kolenu a vnitřní stranou stehna dolů zpátky do vody.
Šmejdka se zachvěla.
Usmála se. Pod vodou pokračovala přes tříslo, na břicho, žebra, a z vody ven přes prso, bradavku, klíční kost, krk, čelist tvář a sjela zpátky na rty, které obkroužila.
Šmejdka sebou trochu cukala a trhala a Bellatrix bylo jasné, co chce. „Neboj, hned to bude. Hned tě domyjeme.“
„Ne…“ zašeptala. „Prosím, ne…“
„Šššš… to je dobré. Nemusíš být skromná. Zasloužíš si být čistá.“
Po jejím těle se vrátila rukou zpátky do vody. Přes břicho a tmavé kudrny až mezi její záhyby. Každou skulinu pečlivě promnula, aby byla čistá a voňavá.
Když se na svou šmejdku podívala, usmála se nad její trpělivostí a poslušností. Spokojeně se dívala nahoru do stropu a ani se nehnula. Jen zuby zakousnuté do spodního rtu ji usvědčovaly, jak moc se jí to líbilo. Byla napnutá jako struna, jen jen prasknout. Jen jen si na ni zahrát.
Bellatrix se naklonila hlouběji do vany a prsty zajela dál až mezi její půlky. Namočila si hábit nad loktem, ale to jí vůbec nevadilo. Pečlivě jí prsty obkroužila těsnou malou dírku, a když byla spokojená s čistotou, narovnala se.
Stejně jako předtím, i teď bylo potřeba holicího kouzla. Všechno zkrátila, zastřihla a zmenšila. Neholila ji ale do hladka. Nechtěla malou holčičku ale svou malou šmejdku, která podle všeho měla své chloupky ráda. A upřímně? Byla takhle krásnější. Ženštější. Usmála se a neodolala a zlehka ji mezi zkrácenými kudrnami pohladila. Zachvěla se a ještě víc napnula.
Přešla k ní a olízla jí slané tváře. Pořád tak úžasně hořela.
Když si všimla jak krvavé rty má, pokusila se jí otevřít rty. Marně.
„Ale no tak. Ty moje malá čubičko, přece se teď nebudeš vzpírat. Nedostaneš odměnu.“
Pořád nic.
Bellatrix se zasmála. „Nevadí. Stejně ti tvou odměnu dám.“
Chvíli jí škádlila bradavky. Zlehýnka je lechtal i je bolestivě štípala ale šmejdka kromě několika cuknutí vůbec nereagovala.
Tak by to nešlo.
Tohle nebylo správné.
Zamířila na ni hůlkou. „Imperio.“
Chapter 6
Zamířila na ni hůlkou. „Imperio.“
Tvář se šmejdce vyhladila.
„Tak. Poslouchej. Užij si každý můj dotek a na všechno ostatní zapomeň.“
Znovu jí zkusmo přejela po bradavce. Šmejdka se zachvěla a prohnula se v zádech.
To bylo lepší.
Mnohem lepší.
Pod Bellatrixinými prsty se rozvdychala. Nejradši měla lehké doteky nehty, které jen letmo škrábaly jemnou růžovou kůžičku. Když šmejdka pohnula boky nahoru, Bellatrix věděla, co dál.
Ale na moment se zastavila a přešla k jejím nohám. Podívala se na své dílo ve vaně.
S rukama i s nohama připevněnýma ke stěnám vany se jí nabízela jako sladká čubička, kterou byla. Ozdobená modrými a zelenými modřinami jako drahokamy zatínala stehna, která se vynořovala z vody a prohýbala boky nahoru. K Bellatrix. Dokonce i její roztoužená kundička se svírala a otvírala, jako by se nemohla dočkat Bellatrixiny pozornosti.
Dokonalé.
Čas se dát do práce. Prsty ji laskala, dráždila a poslouchala její vzdechy.
„Prosím…“
Bellatrix vzhlédla. „Ano, čubičko moje?“
„Víc.“ Prohnula boky. „Potřebuju… víc.“
Usmála se a odtáhla ruku. Šmejdka zakňourala. „Řekni mi, co přesně chceš,“ rozkázala jí Bellatrix.
„Strč do mě prsty a ošukej mě s nimi,“ vzdychla a prohnula boky.
„A kdy to chceš, má malá?“ Škádlivě jí přejela nehtem po třísle.
„Hned!“
Zasmála se. „Jak si přeješ.“
Zkrátila si na ruce kouzlem nehty. První do ní zajel snadno. Druhý taky. Byla tak úžasně zvlhlá a jen a jen pro ni.
Pumpovala jimi dovnitř a ven. Zkroutila je uvnitř a přitiskla ke zvrásněnýmu místu nahoře těsně za jejím vstupem. Šmejdka zalapala po dechu a prohnula se, co jí spoutané oči dovolily. Boky jí zdivočely a co nejtvrději a nejrychleji přirážela k Bellatrixiným prstům.
„Zpomal.“
Poslušně zvolnila tempo.
„Když deset je tvůj vrchol, kde zrovna jsi?“
„Sedm a půl,“ zasténala a dál poslušně pomalu přirážela.
„Sedm a půl, má paní.“ Zdůraznila Bellatrix. „Říkej mi má paní.“
„Ano, má paní.“
Přitlačila jí palec k naběhlému uzlíčku nervů a nechat ji, ať k němu sama přiráží.
„Ještě zpomal.“
Poslechla.
Její tvář byla zakřivená vášní a úsilím dosáhnout vrcholu.
„Zastav.“
Zastavila a celá se třásla.
Pohnula prsty. Zakroužila palcem.
„Mám přestat?“
„Ne… Prosím… Má paní…“
Usmála se. „Jak si přeješ. Na kolika jsi?“
„Devět. Má paní, prosím. Jsem tak blízko…“ vzdychala ta malá kurvička. Její kurvička.
Bellatrix vzala do druhé ruky hůlku. „Až budeš na devíti a půl, řekneš mi. Rozumíš?“
„Ano, má paní.“
Usmála se. Přidala ještě jeden prst.
„Ano, má paní!“ zasténala ale boky poslušně ani nehnula.
„Můžeš se začít hýbat. Jestli se chceš udělat, musíš si to sama odpracovat, ano?“
Už dávno začala divoce přirážet. „Ano, má paní!“
Bellatrix už měla připravenou hůlku a pozorovala svou malou šmejdku, jak se na jejích prstech sama ošukává až k vrcholu.
„Devět a půl, má paní!“ lapala po dechu.
Bellatrix zrušila Imperio.
A její malá čubička dál divoce přirážela a sténala.
Roztřásla se. Její kundička se kolem Bellatrixiných prstů sevřela a šmejdka se prohnula, zalapala po dechu a zasténala.
Pak se svalila do vany a jen připevňovací kouzla jí zabránila zmizet pod hladinou.
V kundičce jí pořád krásně cukalo.
Měla zavřené oči a přerývavě oddechovala. Červené tváře jí ještě o něco zrůžověly a mírně se usmívala.
„Spokojená?“
Trhnutím otevřela oči a vytřeštěně se na Bellatrix podívala. Chtěla pánví ucuknout pryč, ale Bellatrix rychle vrazila prsty zpátky až po klouby. Šmejdka zakňourala.
„Vytáhnu je, až hezky poprosíš a poděkuješ.“
Mlčela.
Obkroužila palcem její klitoris a ona sebou zase trhla. Udělala to ještě jednou, ale tentokrát jen letmo. Odpovědí jí bylo sevření kolem prstů. Zopakovala to. A ještě jednou.
Úplně zlehýnka, aby to nebolelo.
Šmejdka přestala dýchat.
Bellatrix pokračovala. Ta malá kurvička, ví co udělat, aby její paní přestala. Je to jen na ní.
Lehounce zrychlila tempo a pohnula prsty.
„Dost… Prosím.“
„Poděkuj,“ připomněla jí Bellatrix. „Poděkuj pěkně.“
Ticho.
Bellatrix se usmála a z poloviny vytáhla prsty, aby je pak pomalu zase zasunula zpátky. A znovu pomalu ven a pomalu dovn-
„Prosím! Děkuju! Děkuju mnohokrát! Už dost!“
„A jaké to bylo?“ zeptala se jí Bellatrix a zasunula prsty zase až po klouby.
„Úžasné! Prosím, už dost.“
„Je to lepší, než když ses sama prstila?“ zeptala se zvědavě.
„Ano! Mnohem! Milionkrát! Už dost!“
„Už dost co? Jak mi máš říkat?“
„Má paní! Už dost, má paní!“
„Výborně.“ Pomalu z ní vytáhla zvarhánkovatělé prsty. Olízla je. „Chutnáš dobře.“
Nic.
„Mám ti je vrátit nebo mi poděkuješ za můj kompliment?“
„Děkuju! Děkuju za pochvalu!“
Bellatrix zvedla obočí.
„Má paní,“ dodala šmejdka rychle.
Usmála se. „Však já si tě ještě vychovám. Neboj se.“
Chapter 7
Horečku jí snížil až Narcisin lektvar. Lucius se zlobil, že tímhle tempem Bellatrix svou malou šmejdku zabije. A to nešlo. Musela prý hodně jíst a odpočívat s brát lektvar, ale to dělala jen pod Imperiem.
Byla ti taková nuda!
Ale když jí Bellatrix s Impériem přivedla až těsně a pak to zrušila, to už nuda nebyla. Někdy jí rozkázala, aby se nejdřív postarala o Bellatrix. Prsty i jazyk, udělala cokoliv, co jí řekla.
Každý svůj vrchol si ale šmejdka musela odpracovat sama. Většinou to tak i bylo. Jindy ztuhla a odmítla se hnout, ale Bellatrix poznala, kolik úsilí jí stojí přestat. A tak ji někdy odměnila i tak. Ale nejraději v ní držela prsty nebo umělé kouzelné údy, dokud sama nesnědla nebo nevypila, co musela, pod příslibem, že to pak skončí.
Jednou i tak odmítla. A Bellatrix to přestalo bavit. Dál si s ní hrála a přivedla ji skoro až k vrcholu, ale pořád jíst nechtěla. Jen se třásla napětím.
A pak to Bellatrix došlo. Ona se chtěla udělat!
Ta malá kurvička!
Bellatrix má času dost. Dopřála jí jednu cestu k vrcholu bez Imperia a užívala si tu výzvu, kterou jí šmejdka, co se snažila co nejvíc ovládat, nabízela.
Zdolala ji.
„Budeš jíst?“ zeptala se jí pak.
Zavrtěla hlavou.
„Jak chceš…“ vytáhla prsty a ušklíbla se nad úlevou v její tváři. Vzala připravenou hračku. Umělý úd, krásně velký, s naběhlými žílami, které tepaly sílou. Dostala ho do ní lehce. Její malá kurvička jen několikrát sykla a zakňouralala bolestí. Když byl v ní celý, zeptala se znovu: „Budeš jíst?“
„Ne,“ řekla roztřeseně.
Bellatrix ho zakouzlila. Nikdo ho nevyndá, jen ona. Když se její malá tvrdohlavá čubka postaví, nevypadne. Bude pořád držet na místě.
„Tak si dělej,co chceš,“ sykla na ni a přešla ke křeslu, kam si sedla.
Šmejdka se pomalu posadila. Zkusila ho vytáhnout. Když neuspěla, přehodila přes sebe župan a uhladila si vlasy. Bellatrix otevřela knihu o zajímavém příběhu upírek.
Chvíli šmejdku nechala, ať si myslí, že vyhrála. Sedla si na sedátko u okna a objala si kolena.
Po chvíli na ni Bellatrix namířila hůlkou a vyslala kouzlo.
Šmejdka se zavrtěla.
Bellatrix se vrátila ke čtení. Slyšela zrychlený dech i šustění látky, jak ta malá kurvička hledala novou polohu.
Podívala se na ni. Napůl seděla, napůl ležela. Nohy pokrčené. Pěstmi svírala lemy županu a rty držela pevně u sebe. Kvůli županu Bellatrix neviděla, jak z ní úd pomalu vyjíždí a zase do ní zajíždí.
„Budeš jíst?“ zeptala se jí konzervačně.
Zavrtěla hlavou.
„Dobrá.“
Vrátila se ke čtení. Když dočetla kapitolu, ve které se zrovna upírka krmila z neposkvrněné panny z toho nejsladšího místa, znovu na ni seslala kouzlo. Tentokrát šmejdka vyjíkla, když do ní úd prudce vrazil. Pomalu ven a prudce dovnitř. Vždycky se trochu pohnula dozadu pod sílou kouzelné hračky.
„Až začneš jíst, přestane to,“ upozornila ji Bellatrix.
Pořád nic.
Přes celý pokoj bylo s každým přírazem slyšet mokré čvachtnutí.
Odložila knihu a přešla k ní. Dotkla se jejího kolene a ta malá kurvička otevřela oči. Propálila ji nenávistným pohledem. Tváře růžové, rty rozkousané do krve. S každým přírazem přivřela oči. Bolestí? Rozkoší? Obojím?
Pohladila ji po tváři a ona trhla hlavou do zadu a pak po ní rychle kousla.
Bellatrix ucukla a zasmála se. Byla božská. Už začínala vidět tu temnotu, o které mluvil Pán zla. Jen ji ještě osvobodit.
Rozhrnula jí župan a podívala se šmejdce mezi nohy. Úd se skoro celý pomalu vytáhl ven. Lesklý a pokrytý jejími šťávami. Když uvnitř zůstal jen žalud, přirazil zase prudce dovnitř. Její kundička byla už celá červená a zubožená a Bellatrix měla co dělat, aby ji hned neolízala. Ale to si opravdu nezaslouží. Tak ji jen mezi přírazy láskyplně pohladila. „Tohle ti asi nestačí, že?“
Místo odpovědi se jí ta její čubička pokusila kopnout. Ale kopejte si, když si vás přiráží takový pták. Zasmála se. S pohledem upřeným na její tvář zakouzlila hračku ještě jednou.
Ta její malá kurvička vytřeštila oči, když se úd jemně roztřásl.
A poslední kouzlo, díky kterému třas i přírazy budou sílit a zrychlovat a bez ohledu na její vrchol pak zase slábnout a zpomalovat.
„Dokud nebude ten talíř, co je připravený na stole, prázdný, nepřestane to, drahoušku. Je to jen na tobě.“ Naklonila se a políbila ji na tvář dřív, než stihla uhnout.
Otočila se k odchodu a přes rameno na ni mrkla. „Bav se.“
Když zavírala dveře, zaslechla tiché zasténání. Však ona se dřív nebo později nají.
Chapter 8
Od toho dne s magickým údem už poslouchala mnohem lépe. Čas od času sice byla ještě tvrdohlavá, ale Bellatrix už věděla, jak ji zkrotit. Pár hodin o samotě s kouzelnou hračkou stačilo. Někdy ji Bellatrix připoutala ruce, aby si sama nemohla pomoci k vrcholu, a to pak musela nahlas říct kouzelná slůvka: „Má paní, udělám, co chcete.“
Podezřívala ji, že je někdy tvrdohlavá schválně, ale kdo Bellatrix je, aby soudila?
Postupně rušila Imperium dřív a dřív. Devět a půl. Devět. Osm a půl. Osm. Jednou se ta její kurvička vyšplhala svépomocí k vrcholu už od sedmičky. Nebude trvat dlouho a už ta šikovná šmejdka nebude Imperium potřebovat vůbec.
Trvalo to déle, než kdyby ji přiměla poslouchat svými noži nebo Cruciem, ale o to oddanější a horlivější pak bude. Pán zla o tom byl přesvědčen.
Jednou její malá šmejdka řekla, že by chtěla knížku. Nic konkrétního. Jen by si ráda četla.
Bellatrix před ní položila tu o upírkách, kterou už dočetla, a sundala si hábit.
Nemusela ani říkat, co chce. Její malá kurvička to věděla moc dobře a snažila se. I bez kouzel.
„Má Bello, jsem s tvými výsledky spokojen. Je načase zlomit zbytky jejích nadějí na život bez tebe. Víš, co máš dělat. A vezmi si na pomoc manžela. Nebo ne. Severuse. Ten je dobře zná.“
Saint Hellena's Sanctuary 