Chapter 12
Seděla na Dracovi a pomalu zvedala boky. Rukama byla zapřená o jeho hruď.
Díval se na ni tím svým zbožňujícím pohledem.
Sklonila se a políbila ho.
Nesměl se ani hnout, ale polibek mu oplatit dovolila.
Dál na něm jezdila.
Užívala si tu plnost.
Anoo…
Zaklonila hlavu a se zavřenýma očima se soustředila na své vzrůstající potěšení.
Tohle je ono.
Kolíbala boky mírně dopředu a dozadu. To je přesně ono… ano… takhle…
“Tady jsi.”
Ztuhla.
Doprdele.
Jsou mrtví.
Tohle nedopadne dobře.
Jedna věc je jim to tolerovat. Úplně jiná je vidět ji rajtovat na Dracově ptáku.
Pomalu otočila hlavu. “Má paní…”
Bellatrix si ji zamračeně prohlížela.
Zlobila se.
“Vrátím se domů,” předla ledově a šla k posteli, “a moje šmejdka jinde.”
Hermiona polkla.
“To toho chci tolik?” zeptala se Bellatrix. “To nejsem dost štědrá a chápavá? Jedinou věc jsem po tobě chtěla.” Došla už úplně k posteli. “Aby mi tohle,” ukázala opovržlivě na Draca, “nestálo v cestě.”
“Má paní,” řekla Hermiona slabě a začala se zvedat.
“Ne.” Bellatrix ji položila ruku na rameno a zatlačila. Naklonila se k Hermioně a zašeptala jí do ucha. “Mylím, že tě budu muset potrestat.”
Přeběhl jí mráz po zádech.
A mezi nohama jí kolem Dracova ptáka zaškubalo.
Unikl mu sten.
Hermiona i Bellatrix se na něj podívaly. Až teď si všimla, že mu Bellatrix zarývá do břicha nehty a že se tváří dost… vyděšeně.
Bellatrix ho pohladila po tváři ale dívala se na Hermionu. Znovu polkla. Co jim udělá?
“Předkloň se,” řekla jí. “Ale nezvedej se z něj,”
Dobře.
Zapřela se rukama o matraci po Dracových stranách a sklonila horní část těla.
“Ne ne ne. Předkloň se plně. Lehni si na něj.”
Poslechla.
Položila mu hlavu na hruď. Slyšela, jak zběsile mu buší srdce..
Bellatrix jí pohladila po zádech podél páteře.
“Taková kurva,” řekla.
Hermiona zavřela oči. Břicho se jí zkroutilo. Ani zdrobněliny nepoužila. Zlobí se. Hodně se zlobí.
“Řekni, jsi kurva?”
Polil ji stud. “Ano,” dostala ze sebe přiškrceně.
Ostrá bolest jí zaštípala na zadku. Sakra, to bolelo! Vyjekla. Bellatrix se musela pořádně rozmáchnout.
Draco pod ní se ostře nadechl.
Hlavně ať mlčí. Hlavně ať mlčí.
“Ano, co?” sykla.
“Ano, má paní,” řekla Hermiona poslušně.
Bellatrix ji po zadku pohladila. “Výborně. A čí kurva jsi?”
“Vaše, má paní,” dostala ze sebe.
“Přesně tak.” Znovu ji plácla. Stejně ostře, stejně silně. “Řekni to.”
“Jsem vaše kurva.”
Znovu ji pohladila po zádech. “To jsi.”
“Víš, že tě musím potrestat, že?”
“Ano, paní.”
“Ale měla bys mě o to poprosit, že?”
“Ano, paní. Prosím, potrestejte mě.” Zavřela oči a poslouchala Dracovo splašené srdce. “Zasloužím si to.”
Další rána. A další.
Nesnažila se skrývat, jak ji to bolelo.
Sténala bolestí.
Snad to Bellatrix potěší.
S každým úderem se posunula trochu dopředu a pak zpátky.
Bylo to…
Další úder. Další popojetí. Další sten.
Nebylo to jen z bolesti.
Bylo to…
Neměla pro to slova.
Vzrušující.
Bolest a slast k sobě opravdu měly blízko.
Další úder. Tentokrát zasténal i Draco. Naštěstí jen tiše. Bellatrix ho neslyšela.
“To je moje kurvička,” zapředla Bellatrix. “Užíváš si to, že? Být seřezaná, když je pořád ještě v tobě…”
“Ano, má paní.”
“Poznám to na tobě. Nahoru.”
A za vlasy ji vytáhla.
Byl teď v ní zase hlouběji.
Zrychleně dýchala. Hlavu bolestně vyvrácenou.
Bellatrix jí přejela hůlkou po kůži. Rozžhavená špička ji pálila. Když jí přejela po bradavce, zasténala.
“Ale ale…” zamlaskala Bellatrix. “Co to bylo?”
Otevřela oči. “Má paní?”
“Myslíš, že jsem si toho nevšimla? Jak jsi k němu přirazila?”
To udělala?
“Asi ještě nejsi potrestaná dost.”
Proč se jí sbíhají sliny jen při té představě?
Bellatrix ji vytáhla za vlasy výš. “Jsi moje,” zavrčela.
Byla.
Vážně byla, že?
Bellatrix vylezla na postel a sedla si za ni. Políbila ji na krk. Kousla. Hladila ji po těle, po břiše.
“Péra se ti zachtělo? Hmm?”
Její ruce… bože…
Klouzaly níž, na podbřišek, do klína. Obkroužily klitoris.
“Podívej se na něj,” zašeptala jí Bellatrix do ucha.
Přiměla se otevřít oči.
Draco je fascinovaně pozoroval. Ani nedutal.
“Co se mu asi tak honí hlavou?” šeptala Bellatrix dál a kroužila jí prsty kolem klitorisu.
Bože! Nedalo se to vydržet. Zasténala a přizpůsobila se jejímu rytmu.
“Myslíš, že už mu konečně došlo, jaká kurvička jsi?” zeptala se Bellatrix a olízla jí lalůček. Její prsty zrychlily tempo. Boky se jí hýbaly samy o sobě. Ta plnost. To vzrušení. Bellatrix k ní přitisknutá zezadu. I s bradavkou si jí hrála. “Podívej se na sebe. Rajtuješ na něm jako ta největší děvka ve městě a vůbec se nestydíš, že ne?”
Hermiona zasténala. Nutila se na něj dívat zpod přivřených víček.
Na čele měl kapky poty. Rty měl pevně sevřené.
“Už brzo bude, že?” šeptala Bellatrix.
“A to jen protože jsi taková neposlušná kurvička. Ale ty se polepšíš, že?”
Tohle bylo neskutečné. Teplo se jí rozlývalo klínem. Nohy se jí začaly třást. Už na Bellatrix spíš ležela.
“Že?”
“Ano, má paní,” zasténala.
“Mohla bych mu teď uříznout ptáka,” šeptala dál. “Ještě pořád by byl v tobě a já bych ho u kořene uřízla. Vsadím se, že by ses udělala tak jako tak, že? Horká krev by tě pokryla, jeho cukající vřeštící tělo pod tebou, a ty by ses stejně na mých prstech udělala, že?”
Vnitřnosti se jí proměnily v led ale nedokázala boky zastavit. Byla tak blízko!
“Mohly bychom jeho krev použít na nějaké milé kouzlo. Dovedeš si představit tu sílu? Jak magické by to bylo?”
Kůže jí brněla jen při té představě. “Má paní…” zasténala.
“Zastav,” řekla ostře Bellatirx.
Přiměla se přestat.
I Bellatrixiny ruce zastavily.
Mučivě se nehýbaly.
Třásla se napětím. Byla tak blízko!
“Mám pro tebe ještě jeden malý… trest,” řekla Bellatrix a kousla ji do ucha.
Nedalo se být potichu.
Ale podařilo se jí nehnout boky. To se počítalo, ne?
“Budeš muset být velmi hodná a poslušná, ano? A statečná. Budeš poslušná hodná statečná malá kurvička?”
Nevěděla, jestli se víc bojí nebo těší.
“Ano, má paní.”
“Až řeknu, chci, aby se udělala, ano? Ale musíš hodně zhluboka dýchat. Vnímat každý kousíček svého těla, ano?”
“Ano, má paní.”
“Výborně.”
Přitiskla ji hůlku ke břichu.
“Začni. A pamatuj, dýchej.”
Poslušně se zhluboka nadechla a znovu se začala na Dracově ptáku kolíbat a přirážet. Bellatrix jí jednou rukou dál dráždila klitoris.
“Nadechni se. Hezky pomalu…”
Poslechla.
“Crucio.”
Kuuuuuuuuuuuuuuuuurvaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa.
Bolest spalující jí každý kousíček, každou buňku, přestala.
Konečně to přestalo.
Třásla se.
Zakňourala.
“Křičela jsi krásně,” zapředla Bellatrix a pohladila ji po klitorisu.
Cukla sebou.
Bylo to moc.
Bellatrix objetí kolem ní zesílila a víc se na ni přitiskla.
Tak jako tak na ní Hermiona bezvládně ležela.
“Podívej se na něj,” zašeptala.
Poslechla.
“Chtěla jsi ho udělat, že? Koukni, jak je blízko. Jsi teď ta správná kurva?”
Draco přerývavě dýchal.
Měl pevně zavřené oči. Prokousnutý ret.
“Líbí se mu to,” pokračovala Bellatrix. “Je mu jedno, jak moc tě to bolí. Líbí se mu, jak se kolem něj svíráš. Jak je to pocit?”
Na hovno.
Na hovno!
Nechce to!
“Určitě by to chtěl znovu, nemyslíš?” Přejela ji silněji prstem po klitorisu. “Nemyslíš?”
“Nevím, má paní,” zašeptala.
Třásla se.
Bála se.
Tak moc moc se bála.
Tohle nezvládne.
Nepřežije.
Na co myslela?
“Co kdybychom se ho zeptali, hm?”
Jen zakňourala. Bála se promluvit.
“Hej!” Plesknutí.
Draco vytřeštil na Bellatrix oči.
“Chceš to znovu?” zeptala se ho sladce.
Pohladila Hermionu po prse a Draco její ruku uhranutě sledoval.
Znovu plesknutí. Sykl bolestí a podíval se na ni.
“Řekla jsem, chceš to znovu?”
Oblízl si rty.
Ale mlčel.
“Co si myslíš, kurvičko. Chce to znovu?” zeptala se jí konverzačně.
Podle toho, jak mu uvnitř ní zacukal pták…
Co mu dává právo, parchantovi jednomu!
“Tak co kdybychom mu to daly?”
Ne… prosím, ne!
“Však já tě naučím, chtít jeho ptáka, hm?”
“Ne… prosím.. má paní, prosím, znovu ne…” škemrala. “Udělám cokoliv. Prosím…”
“Kdybych ti dala nůž… uřízla bys mu ho?”
“Hermiono…”
“Ano!” vykřikla a ignorovala jeho protesty. “Ano, uřízla.”
“Teď hned?” zeptala se Bellatrix.
“Ano, má paní. Ano.” Cokoliv jen ne znovu to.
“Hm… zajímavé.”
Zkroutil se jí nad tím tónem žaludek. Bellatrix ještě nekončila.
“Ne, myslím, že to bys z toho vyvázla lehce. A co by to bylo za poučení, když bys s ním nemohla spát znovu? Ne, ne, ne.”
Přitlačila jí hůlku na břicho. “A teď, má milá, se opravdu snaž.”
Zavrčela oči. Ne, ne, prosím, ne. To nedá. To nezvládne.
“Ššššš,” pohladila ji Bellatrix po tváři. “To bude dobré. Neplač.”
“Má paní… prosím…”
“Nadechni se.”
Poslechla. Musela.
Ale bolest nepřišla.
“Vydechni.”
Poslechla.
Bolest pořád nepřišla.
“Tak, to je ono. Dál dýchej.”
Její prsty se zase daly do tance.
Hermiona se už necítila dobře.
“Mám ti pomoc? Chceš na všechno ostatní zapomenout?”
“Ano, prosím,” vzlykla. Nesnášela, jak slabě zní.
“Dobře. Řekni to. Co přesně chceš, abych udělala?”
“Prosím, použijte na mě Imperio, má paní,” zašeptala.
“To je hodná kurvička… Imperio.”
Svět se projasnil.
Pročistil.
Čekala.
Vnímej každý dotyk. Nemysli. Jsi vzrušená a chceš víc.
Chtěla víc.
Na zádech jí něco božsky škrábalo.
Krk jí olizoval jazyk v líných tazích.
Bradavky jí hořely.
V kundičce měla ptáka a klitoris jí zpíval touhou.
Chceš se udělat ale neuděláš se.
Potřebovala víc.
Hýbala boky a snažila se to víc dostat.
Nešlo to.
Byla blízko.
Tak blízko.
Ano…
Jsi moje šikovná malá kurvička.
Byla.
Byla její šikovná malá kurvička.
Líbí se ti to poslouchat?
Ano! Líbilo!
Led se jí rozlil po zádech.
Bože…
Byla to nesnesitelná slast.
Použiju na tebe kouzlo. Budeš vnímat tu bolest celou svou bytostí. Budeš poslouchat, jak tě volá. Budeš cítit, jak se v tobě točí magie a roste a tryská ven. Ano? Budeš křičet moje jméno a budeš toho chtít cítit víc a víc. Ano?
Ano!
Ošukám tvojí magii a tobě se to bude líbit, že?
Ošukám tě zevnitř.
Ošukám ti každičký orgán a každou žílu. Každá vlásek a každou buňku.
Ošukám tě svojí magií.
Bože ano!
A z toho se uděláš. Crucio!
Svět hořel.
Nic jiného nebylo.
Hořela a nemohla dýchat.
Neexistovala.
Jen hořela.
Hučelo jí v uších.
A magie v ní se vzpírala.
Tančila.
Bojovala.
Tančila.
Bojovala.
Bože…
Tančila.
A víc a víc a víc a víc a víc a víc a víc a víc a –
Bože…
Přelévala se přes ni jedna vlna za druhou.
Neexistovalo nic.
Ani oheň.
Jen magie.
Která ji laskala a rvala na kusy.
Dráždila a konejšila.
A byl víc a hloubš a víc a dál a víc a šíř a víc a hloubš a víc a víc –
Křičela jedno jméno pořád dokola a dotýkala se hvězd a ty ji spalovaly na popel.
Temno.
Ticho.
Jen líné pulzování a svíjení uvnitř a kolem ní a všude…
“Tak je to správně…” slyšela tichý hlas.
Laskavý hlas.
Cukla sebou.
Všechno bolelo.
Všeho bylo moc…
Nemůže…
Nemůže…
“Ššššš…. To je dobrý Už je dobře. Zvládla jsi to. Jsi moje šikovná kurvočka…”
Pohladila ji.
Nedalo se to snést.
Bylo to moc.
Prohnula se a zasténala.
“Šššš… Držím tě.”
Držela.
Držela ji.
Byla jí vděčná.
Nevěděla, kde co je, ale její ruce byly kotvou. Potřebovala je.
“Jaké to bylo?”
Nevěděla.
Dobré. Ale dobré to být přeci nemohlo. Silné. Nejsilnější, co kdy zažila.
Málem ji to roztrhalo.
Pokusila se něco říct ale ven nic nevyšlo.
Bellatrix se zasmála a ten vzduch Hermioně tančil pod kůží.
“Podívej se na něj.”
Přiměla se otevřít oči.
Světlo ji bodalo očí ale podívala se na něj zpoza přivřených víček.
Tváře měl mokré. Rty rozkousané do krve. Rudý v obličeji. Vlasy rozcuchané.
Vypadal naprosto zničeně.
“Udělal se už dávno. Od té doby jen škemral. Prosil. Žadonil, aby to přestalo. Ale tys ho neposlechla. Šukala se na jeho ptáku dál. Musela jsem ho zakouzlit, aby zůstal tvrdý. Dokonce se udělal znovu. A celou dobu prosil a škemral, abys přestala. Ale tobě to bylo jedno.”
Klepla na něj hůlkou a Hermiona cítila, jak v ní okamžitě měkne
“Ale tobě to asi nestačí, že? Dvě dávky semene není dost. Chceš víc?
Zasténala. Uniklo jí to. Nechtěla… Neměla by chtít…
“Možná bych ho měla přimět, aby se do tebe vychcal.”
Cože?!
“To by se takové špinavé malé kurvičce určitě líbilo, že?”
Vždyť, to přece… Někde musí být nějaké hranice!
To nemůže myslet vážně…
“Jestli si tak moc chtěla jeho ptáka… měla bys dostat všechno, ne?”
Ne!
Líbala jí na krku. “Mluv se mnou.”
“Má paní…” zasténala a naklonila hlavu na stranu. Bylo těžké mluvit, myslet… Musí něco vymyslet! “Tahle ho nechat si mě označkovat…” dostala ze sene.
Bellatrix byla ticho.
Draco je vyděšeně pozoroval. Těkal mezi nimi pohledem.
Bál se.
Hermiona se… ne že by bála. Přežije to. Radši to než Crucio.
Potřetí to nezvládne. Zešílí.
Už v sobě nemá žádnou hrdost.
Potupa?
Jo.
Potupu cítila. Ale co by nakonec nebyla ochotná udělat? Co by nakonec neudělala, když se Bellatrix rozhodne?
“Myslím, že mu to pro tentokrát odpustím,” řekla Bellatrix pomalu. Přemýšlivě.
Vrátila se k jejímu klitorisu.
Zasténala.
“Chci, aby ses na něj dívala.”
Musela poslechnout, že?
Dívala se na Draca, který uhnul pohledem. Zatínal ruce do prostěradla.
“Dívej se na ni,” sykla Bellatrix.
Trhl sebou ale na Hermionu se podíval.
Díval se jí do očí. Nemrkal.
“Hmm… takhle by to nešlo. Imperio.”
Ztrhaný výraz se mu vyhladil.
“Co kdybychom se ho zeptali na pár věcí?” zeptala se Bellatrix. “Pověz, Draco, jak se cítil tvůj pták, když byla pod Cruciatem?”
“Úžasně,” odpověděl prostě. Klidně. Jen jeho hlas byl zhrublý a nakřáplý.
“Chtěl bys to zažít znovu?”
Hermioně se zkroutil žaludek a zrychlil se jí dech.
“Ano.”
“Použil bys na ni Cruciatus?”
“Ne.”
Díkybohu.
“Proč ne?”
“Nechci jí ublížit.”
“Awwww, ty jsi rozkošný. Viděl jsi, jak se udělala?”
“Ano.”
“Nechtěl bys jí to udělat ty? Dopřát jí to?”
“Ano.”
“Tak proč to neuděláš? Řekni?”
“Nedokážu to.”
Zasmála se. “Pravda. To je pravda. Ty to nedokážeš. Řekni, chceš se do ní vychcat? Vzrušuje tě ta představa, že se do ní vychčiješ?”
“Ano.”
Jeho tvář byla pořád stejně vyrovnaná. Bez studu.
Bellatrix se znovu zasmála. “Ale ale. Slyšíš to, drahoušku? Chce to. Co ty na to?”
Hermiona zavřela oči. Na to nebylo co říct.
Bellatrix ji štípla do bradavky. “Koukej se na něj.”
Přiměla se otevřít oči.
Nesnášela její prsty. Nenáviděla, jak v ní vyvolají vzrušení. Jak nedokáže nevlhnout bez ohledu na to, co se dělo. Nenáviděla, že úplně hluboko uvnitř se nikdy necítila živěji a svět nebyl ostřejší a barevnější.
“Udělal bys to?” ptala se dál Bellatrix.
“Ne.”
“Proč ne?”
“Nechce to.”
“Awww! Ty jsi vážně sladký! Vydrž chvilku, ano?” Kousla Hermionu do lalůčku. “Chci ti ukázat, jak příjemné to je,” šeptala jí do ucha. “Když už máme tu příležitost, měla by sis to zažít. Bude se ti to líbit, slibuju.”
Je blázen. Je to blázen.
“Teď zavři oči a jen si to užij, ano?”
Zavřela oči. Zaklonila hlavu a opřela ji o Bellatrixino rameno. Nic jiného ji stejně nezbývalo.
Ztratila se v tom, co Bellatrix dělala. Snažila se nemyslet na nic. Jen na lehké dotyky v jejím klíně. Dotyky, které jí úspěšně přiváděly k dalšímu orgasmu.
Sotva vnímala její rozkaz.
Horko, neskutečné horko, ji zalilo a zaplnilo. Byla toho tak plná! Ohřívalo ji to zevnitř a pořád toho bylo víc a víc!
Byl to neuvěřitelný pocit. Neskutečný.
Blaho. Horko. Plnost. Jako by v sobě měla neskutečnou dávku semene.
Už jen ta myšlenka, že je to plná po okraj. Že víc už v ní být nemůže. Že víc do ní Draco dát nemůže…
A bylo to tak tak tak horké!
Vlny potěšení ji zaplavovaly. Z klína se jí šířily blesky do břicha, do prstů u nohou, i do hlavy. Vesmír jí vybuchoval za očima. A ona hořela. Zase hořela.
Křičela a sténala a potěšení bylo pořád tolik. Neustávalo to. Volala Bellatrixino jméno a doufala, že už se smiluje. Že už jí dovolí přestat. Že už to sladké utrpení skončí.
A pomalu, tak šíleně pomalu, to odeznělo.
Stěží se jí dařilo svět vnímat.
„Miluju, když sténáš moje jméno,“ předla jí Bellatrix do ucha. „Jsi moje šikovná kurvička.“
Zachvěla se.
„Líbilo se ti to, že?“
Přitakala.
Na víc se nezmohla.
Pořád byla tak plná.
Nemohla se hýbat… ruce i nohy měla těžké… myšlenky nefungovaly jak měly… pomoc…
„Tak se o tebe postaráme, ano?“
Něco ji zvedlo a pořád tak horká moč se z ní proudem vychrlila. V mrákotách vnímala, co se děje dál.
Bellatrix ji někam nesla. Snad kouzlem. Asi kouzlem.
Šeptala jí sladké nesmysly.
O tom jak byla její úžasná malá kurvička.
Byla že?
Byla.
Chapter 13
Tiché, nesmělé zaťukání téměř přeslechla.
“Dále!” zavolala.
Dovnitř vešel Draco.
Zastavil se na prahu. “Můžu dál?” zeptal se nejistě..
Přikývla a usmála se. Prstem si založila knížku a uhladila si sukni šatů. “Jistě. Co potřebuješ?”
“Můžu s tebou mluvit?”
S úsměvem zavrtěla hlavou a vrátila se ke knize. “Není o čem mluvit.”
“Hermiono, prosím.”
Zavřela oči. Povzdechla si. Podívala se na něj.
Stál uprostřed pokoje a vypadal tak malince. Znovu si povzdychla a natáhla k němu ruku. “Tak dobře.”
Okamžitě byl u ní a držel ji. Držel ji, jako by byla z toho nejkřehčího porcelánu.
“O čem chceš mluvit?” zeptala se ho klidně.
Ne že by bylo o čem mluvit.
Nic se nestalo.
“To co se stalo…”
Nic se nestalo.
Nebyla o čem mluvit.
Stiskla čelist.
Draco se před ní zhroutil na kolena.
Rukou, kterou pustil, mu prohrábla vlasy.
Dokud tohle nevyřeší, nemůže se vrátit ke čtení. Odolala nutkání netrpělivě podupávat nohou. “Copak, Draco? Mluv,” zeptala se ho jemně.
Třásl se. Hlavu sklopenou k zemi. “Odpusť mi…”
Odpustit?
Polkla vzteklé sliny. Klid. Čím dřív to odbyde, tím dřív bude mít klid. Pomalu se nadechla. “Není co odpouštět,” řekla pomalu. Klidně. Lehce. Znovu se prohrábla jeho vlasy. Třásla se jí ruka a oči jí štípaly. “Nic se nestalo.”
Zvedl hlavu a upřel na ni rudé oči zalité slzami. Měl strašné pytle pod očima. Celý byl pobledlý. “Stalo… Nikdy… Je mi to tak líto…”
Pousmála se a pohladila ho po tváři. Byla silná. Byla siná. Byla silná. Nic se nestalo a byla silná. “Nebyla to to tvoje vina. Není, co odpustit, a i kdyby bylo, odpustím ti to. Samozřejmě ti to odpustím.”
“Jak můžeš? Co jsem dělal… Co jsem říkal… Co jsem chtěl…” odpor a znechucení mu křivilo tu pěknou tvářičku.
Břicho se jí zkroutilo a něco uvnitř hrozilo, že se utrhne. NE. To nedovolí. Nic. Se. Nestalo. Nelituje ho. Není jí to líto. Nemrzí jí to. Nic se nestalo.
Nic se nestalo.
Zhluboka se nadechla a napnula všechny síly. Musí být silná. Musí to zvládnout. Jsou to jen slova. Jen je řekne. Nic to neznamená. Nic se nestalo.
“Bellatrix,” začala pomalu a nesnášela, jak Draco visí na každém jejím slovu, “má talent odhalit to nejskrytější v tobě, dostat to na povrch. Když se ti něco nelíbí, zařídí, aby se ti to líbilo. Naučí tě, aby se ti to líbilo. Nezáleží na tom, jestli se ti to líbilo od začátku nebo ne. Pro ni to, jestli se ti to líbilo nebo ne, vůbec nic neznamenalo a nic to nezměnilo a ani pro mě to nic nezmění. Neměl… neměl jsi to zažít. Měla jsem být opatrnější. Belatrix… je děsivá, když to zažiješ poprvé. Když ji takhle neznáš.”
Vyjeveně ji sledoval. “Je to moje vina… kdybych tě neprosil, abys se mnou…”
Zavrtěla hlavou a dál se usmívala. “Na tom nesejde. Taky jsem měla být opatrnější. Považujme to za lekci, ano? A posuneme se dál. Že?”
“Nevím, jestli to dokážu… Nikdy si to neodpustím.”
“Ale já jsem ti to odpustila,” řekla Hermiona. “Víc udělat nemůžu.”
“Byla jsi pod Cruciatem…” šeptal. “Cítil jsem to. Cítil jsem tvou bolest. Svírala jsi mě tak moc… nedokázal jsem to ovládnout…”
NIC SE NESTALO.
“A já se taky nedokázala ovládnout,” řekla prostě. “To je to, co Bellatrix dělá. Nedá ti na výběr. Musíš to přijmout. Jestli to nepřijmeš, sežere tě to zaživa. Zažil jsi něco nového. Dozvěděl ses o sobě něco nového. Život jde dál.”
“Jak… jak to můžeš takhle říct? To nejde… Ne po tom, co…”
Sevřela knihu v klíně. Měla takovou chuť ho s ní praštit po hlavě. Na tohle nemá.
Končí.
Rukavičky dolů.
“Podívej se na mě.”
Draco ji poslechl.
“Vychcal ses do mě a přiznal jsi, že se ti to líbí. To je toho. Svět se nezboří. Jsou to jen chcanky. Je to je moč. Je to jen voda. Tečka. Nic víc. Taky ti něco přiznám. Líbilo se mi to. Byl to jeden z nejlepších orgasmů, jaký jsem kdy měla, a chci to zažít znovu. Sere mě, že jsem se to dozvěděla tímhle způsobem, kdy nezáleželo na tom, co chceme? Jo. Sere mě, že se ukázalo, že jsem zase o něco…” Nevěděla, jaké slovo použít. Divnější? Zvrácenější? Nedořekla to. “Jo. Ale sere mě, že jsem to zažila a že to teď vím? Ne. Beru to tak, jak to je, a jdu dál. Prostě to tak je. Tečka.”
Draco na ni oněměle zíral. Naděje a úleva mu vyhladila rysy obličeje, ale pak rychle zase pohasl. “Ale… co to… Crucio?”
Plácla rukou do knihy a on sebou trhl.
“Bolelo to, jasný? Byl to trest. Trest bolí. Jestli ses z toho udělal, fajn. Aspoň někdo z toho něco měl. Taky jsi to neměl lehký, jasný?! Tak se netvař, že jsem kdovíjaká a hlavně jediná oběť. Byli jsme tam oba a tobě taky ublížila. Život jde dál. Můžeš jít dál, nebo to zabalit.”
Objal se rukama. “Nevím, jestli s tím dokážu žít,” řekl slabě.
“Tak se zabij,” rozhodila rukama. “Vzdej to. Nech se jí porazit. Zlomit. Protože to by ona moc ráda.” Sklonila se k němu. “Já se ale zabíjet nebudu. Nevím, co po mně chceš, ale nečekej, že tě budu vinit z něčeho, za co nemůžeš.” Vařilo se to v ní a jen tak tak se držela, aby nezačala křičet. “Jestli nedovedeš žít s tím, co se ti stalo, dobře. Zab se. Ale kvůli mě to rozhodně nedělej. Já budu žít dál. Bez tebe nebo s tebou.” Vážně měla co dělat, aby nekřičela.
Aby nezačala křičet na celý svět.
Aby nezačala křičet na celý vesmír.
Aby se nevyřvala ze všeho toho, co cítila a necítila.
Aby se nevyřvala ze všeho toho, co se stalo i nestalo.
Ne.
Přiměla se zklidnit. Nic takového. Ona je racionální. Ona je chytrá. Ona je talentovaná. Ona je silná. Ona je dobrá čarodějka. Dostane se odsud. Tohle ji nezlomí. Pousmála se na něj se vší něhou, kterou v sobě vyškrábla, a pohladila ho po uplakané tváři. “Neviň se za to. Prosím. Na to tě moc miluju, abych se dívala, jak se ničíš.”
Položil jí tvář do dlaně. “Je mi to tak líto,” zašeptal.
“Mně taky,” řekla tiše a něžně. “Mně taky.”
“Nenávidím ji.”
Věřila mu. “Já vím.”
Položil jí hlavu do klína. Probírala se mu vlasy. Sledovala, jak zavírá oči. Jeho dech se zpomaluje. Zklidňuje. “Miluju tě,” řekl tiše. Hermiona setřela slzu, která mu tekla po tváři.
Sklonila se a políbila ho na to místo.
“Můžeme…” začal a pořád měl zavřený oči.
“Ano?”
“Můžeme spolu chvíli nespat? Prosím? Nevím… Nedokážu… Nejsem…”
Sama na to úplně neměla chuť. A… asi si rozmyslí, kdy s ním zase spát bude… Bylo to moc riskantní. Pousmála se a znovu ho políbila na tvář. “Jistě. Nejsem s tebou kvůli sexu.”
“A kvůli čemu?” zeptal se tiše. Nejistě.
“Jsi chytrý, úžasný, talentovaný kouzelník, který mi ukradl srdce už hodně dávno. Proto.”
Usmál se. První upřímný úsměv. Pořád měl zavřené oči. “To říkáš jen tak.”
Přejela mu prstem po hraně nosu a zastavila se na rtech, které pohladila. “Já? Nikdy.”
Chapter 14
Prohlížela si šaty rozložené na posteli. „Které si mám vzít?“ zeptala se Bellatrix.
Bellatrix se tiše zasmála. „Které chceš.“
Přejela po nich rukou. Všechny byly krásné. „Jakou barvu?“
„Jakou chceš.“
To se jí řeklo. Co když se to Bellatrix nebude líbit? Co když nebude spokojená? Co když se rozhodne Hermioně dát lekci? Pot ji polil jen při té představě. Zastavila se rukou na tmavě modrých. „Můžu tyhle?“
„Jestli chceš.“
Skousla si ret. „Jsou moc krásné.“ Byly moc krásné. Bohatě vyšívané. Nádherná barva. Jako pro princeznu.
Bellatrix k ní přešla a zezadu ji objala. „Zasloužíš si je.“
Úleva ji zaplavila. Zaklonila hlavu a opřela se o Bellatrix. „Děkuju, má paní.“
Bellatrix ji kousla do krku. Sykla bolestí ale držela. „Obleč se a přijď za mnou do salónku. Nenech mě dlouho čekat,“ řekla pak.
Oblékla se rychle. Vlasy si volně vyčesala nahoru. Velmi podobně, jako je nosila Bellatrix. Když je tak nosí, bude se jí to líbit, ne? A kudrny, které se dřív tak usilovně snažila narovnat, teď žily vlastním životem. Poskakovaly a rámovaly jí obličej i krk, který přecházel do výstřihu. Ten byl hluboký, stažený. Skoro celá prsa měla venku. Na krku rudě zářící kousanec. To… se bude Bellatrix líbit. Potřebuje ji mít dobře naladěnou. Nesmí být znovu rozčilená. Už žádný trest. Už žádné crucio.
Když ji Bellatrix viděla, vypadala velmi spokojeně.
Díky bohu.
Vzala ji do zahrady.
Procházely se nočními zahradami . Na nebi svítil úplněk. Bellatrix vedle ní skoro tančila nadšením. A dívala se na ni… jako by byla pyšná. Hřálo ji to. To bylo dobré.
Prošly lesíkem ke kamennému kruhu. Hermiona tu byla jen dvakrát. Dnešek bude výjimečný. Jakmile do něj vystoupily, vzplál uprostřed oheň.
„Víš, co máš dělat,“ řekla jí Bellatrix a ustoupila stranou.
Věděla?
Zavřela oči. Nechala myšlenky plynout. Má tu udělat nějaké kouzlo. Proto tu jsou. Ale jaké?
Belllatrix mluvila o silné magii. O úplňku a o tom, jak díky němu může získat ještě více síly. Jak se těší, jak mocná Hermiona díky tomu bude.
Moc. Svoboda.
Víš, co dělat.
Věděla.
Vytáhla dýku a řízla se do předloktí. Slova k ní přišla sama. „Magie! Volám tě! Přijď a vezmi si můj dar!“
Zvedl se vítr.
„Magie, volám tě! Přijď pro svůj dar!“
Kapky krve se z rány zvedly a začaly kolem ní kroužit.
„Magie, volám tě! Přiveď mi zdroj velké moci!“ volala dál. Vítr přešel ve vichr. Krev dál tekla a přidávala se k tanci kolem ní. Krev v ní tančila. Magie bublala. Volala. Natahovala se a rozpínala.
A pak vítr ustal.
Vzduch zhoustl. Byl těžký jako karamel. Kapky krve v něm visely bez hnutí a ve světle měsíce zářily. Trvalo dlouho, než vichr ustal. Kapky krve visely nehnutě ve vzduchu. Zašustilo klestí a na palouk doklopýtal koloušek. Čistě bílý.
Byl nádherný.
Čirý.
Magie z něj přímo prýštila.
Hlad v ní rostl.
Chtěla ho víc, než cokoliv jiného. Bude její.
Je její. Magie jí ho dala. Zaplatila za něj.
Klekla si a natáhla k němu ruku. Doklopýtal k ní a důvěřivě jí položil hlavu do dlaně. Kůže jí brněla tam, kde se jí dotýkal.
Dál ho hladila, konejšila. Když se k ní přitulil, vzala ho do náruče. Byl její. Zabořila mu hlavu do kožichu a dýchala jeho vůni.
Nejčistší magie, jakou kdy cítila.
A vsakovala se do ní.
Jako by se nemohla v tom zvířeti udržet a toužila se dostat do ní.
Cukal sebou, ale Hermiona ho držela pevně. Patřil jí. Neuteče.
Hermiona se stávala… kompletní.
Takhle to mělo vždycky být.
Takhle to bylo správné.
Magie do ní tekla a Hermiona se cítila silnější. Odolnější. Šťastnější. Pevnější.
Každá rána se zacelila.
Byla neporazitelná.
Byla Hermiona Grangerová.
Nejmocnější čarodějka na světě.
Nebyla nejlepší kamarádkou.
Nebyla služebnicí.
Nebyla vedlejší postavou.
Nebyla ani hlavní. Kam se na tohle hrabou nějací hrdinové.
Byla královnou.
Bohyní.
Kněžkou.
Kněžkou magie nejvyšší.
Svět se před ní skloní.
Z tohohle pekla odejde a nic jí nezastaví.
Zhluboka se nadechla, když bylo po všem. Smích jí bublal v hrdle. Otřela si prázdné ruce, jako by se koupala, a vsála do sebe poslední zbytky síly. Poslední zbytky kolouška. Vznikl jen pro ni a přestal existoval pro ni. Koloběh magie.
Bellatrix se na ni uhranutě dívala. „Jak se cítíš?“ zeptala se.
Líp se v životě necítila. Usmála se. „Magicky.“ Síla v ní tančila a klokotala. Prostupovala každičkou její buňkou. Cítila magii všeho kolem sebe. Vnímala ochrany, bariéry. Viděla temnou pulzující magii Bellatrix. Bílou zářivou magii hvězd a měsíce… Zvedla ruku a zadívala se na špičky prstů. Svítily jako pochodně. Promnula je. Jiskry magie mezi nimi přeskakovaly. Toužily po tom získat nějakou formu, jakoukoliv. Žadonily o to. Luskla. Magie se zformovala v plamínek ohně. Tak přirozený. Tak veselý. Mohl by zapálit celý les. Jen ho vypustit.
Bellatrix zalapala po dechu.
Podívala se po ní. Rušila ji. Ale… už je konec. Magie v ní pulzovala s magií kolem ní. Cítila ochrany i bariéry a věděla, kde mají slabá místa. Viděla Bellatrix a viděla, jak malinká je. Jak slabá.
Jak křehká.
A stála tak blízko…
Ví vůbec, co se teď děje?
“Četla jsem o tom,” řekla jí. Hodiny strávila v knihovně. Snažila se zjistit, jak se dostat ven. Jak získat dostatek moci… Plamínek z ničeho, plamínek z magie, byl hlavním indikátorem, že má dost moci. Že je dost silná. “Zkoušela jsem to. A už to konečně dokážu. A teď…” usmála se a soustředila se na poručení magii. “Accio hůlka.“
Bellatrixina hůlka jí okamžitě vletěla do ruky. Druhou rukou chytla Bellatrix pod krkem. Pevně stiskla. Konečně. Skončí s ní. Jednou provždy. Bude volná. Už nikdy jí nebude rozkazovat. Bude volná. „Řekni, že jsem volná,“ zavrčela na ni. Chtěla to slyšet od ní.
Bellatrix otevřela oči a zachraptěla: „Vždycky budeš moje.“
Stiskla jí víc. Vztek v ní rostl. Ona ji ukáže. Zabije ji! Není její!
V obličeji rudla a oči poulila, ale i tak se zasmála se. „Můžeš jít. Nic tě tu nedrží. Jestli teda chceš.“
„Nic jsem nechtěla víc,“ zavrčela jí do ucha. Odejde! Hned teď!
„Tak jdi. Ale vždycky budeš moje. Vždycky. I když mě zabiješ, pořád budeš moje.“
Nikdy! Už nikdy! Odhodila ji na zem. Zabije ji! Nemá pravdu! „Zmlkni!“
Bellatrix k ní vzhlédla ze země a rozesmála se. „Víš, že to je pravda! Víš to!“ Dál se smála. „Přiznej si to. Patříš mi. A ráda.“
Nepatří. Nepatří! Nepatří!!! Nikdy. Namířila na ni hůlku. Zabije ji. Zabije ji hned teď!!! „Nepatřím,“ přiměla se říct klidně. Nepatří…
„Co mi uděláš?” zeptala se jí Bellatrix šíleně. S radostí. “Prokleješ mě?“ Znovu se zasmála. „Prosím, ano! Udělej to!“
Ta touha v jejím hlase… ta výzva… Jak jí může ublížit, když to miluje? Když to chce? To jí neublíží… Nic jí neublíží… Miluje bolest… miluje utrpení… Byla zvrácená… Byla… Dívala se na ni s takovým vzrušením. Jako by to vážně chtěla. Jako by si užívala, že má Hermiona navrch. Jako by toužila po Hermionině prokletí víc, než po čemkoliv jiném.
Ona… ale jistě. To dávalo smysl. Pousmála se. Už ví, jak co jí ublíží nejvíc. A už chápala, proč něco uvnitř ní nechtělo Bellatrix zabít. Proč ten hlásek namítal, že přece není vražednice. Musí trpět víc. Mnohem víc. Bylo to tak prosté. Už to všechno dávalo smysl.
„Ale, ale. Už to chápu.“ Sklonila se k Bellatrix a usmála se. „Ty mi patříš taky, že?“
Bellatrix polkla. Vypadala vzrušeně a vyděšeně zároveň. Kdyby jí teď Hermiona sáhla mezi nohy, jak mokrá by byla?
Co by pro ni teď udělala?
Měla nutkání to zjistit. Ukázat jí, kdo je tady čí paní. Přinutit ji škemrat a prosit. Nechat ji hořet touhou a dopřát jí uvolnění jen, když s ní bude Hermiona spokojená.
Nechat ji prostoupit svou magií a zničit každičký její kousíček. Nebude část, které by se Hermiona nedotkla. Která by nebyla její. Prsty si ji brněly. Crucio teď znělo jako báječná volba.
Kunda ji brněla. Vlhla. Dožadovala se pozornosti.
Sedla by si jí na obličej, zatímco by ji Crucio trhalo na kusy a chytala by každý její dech i křik do sebe, zatímco by se v ní její jazyk zmítal bolestí i lapeným utrpením. Ano… Stiskla k sobě stehna a odolala nutkání se teď hned sama sebe dotknout. Neměla kalhotky a už teď jí šťávy tekly po stehnech dolů.
„Jsi blázen, Bellatrix. Blázen. Ale můj blázen.“ Sklonila a políbila ji.
Byla její. Kousla ji. Prokousla jí ret a Bellatrix zasténala.
Chtěla ji.
Ale Bellatrix ji chtěla víc.
Odtáhla se a usmála se při pohledu na ten její rozostřený uhranutý pohled.
Natáhla se po magii a sevřela v prstech její hůlku. Ublíží jí.
Zničí ji.
Přemístila se pryč.
Byla krutá?
Možná.
Suďte ji.
Saint Hellena's Sanctuary 