Prázdnota

Myšlenky

deník, Myšlenky, poezie

Je vtipné, jak se témata opakují, že? Tohle jsem napsala zhruba před čtrnácti dny krátce po druhém smazání Mojí malé šmejdky. Zapomněla jsem, že tahle básnička existuje. A stejně jsem chtěla pojmenovat i včera napsané Vakuum.

Prázdnota
To slovo tak pečlivě napsané na papír
Jako by se ruka bála pohnout,
jako by prsty neměly sílu držet tužku
a jako by něčemu záleželo na tom,
napsat každé písmenko tak,
aby šlo přečíst.
Prázdnota mě plní a požírá a přetéká a mé oči tečou.
Cítím slunce na kůži ale ne v srdci.
Cítím úsměv na tváři ale ne v duši.
Něco chybí a nevím co.
Království a půl princezny tomu, kdo to najde.
Prsten v jezeře. Mrtvá voda.
Proč nevěřím, že mě zachrání?

Nikdo nesplní úkol. Nerozesmějí. Nepřinesou. Nezachrání.
Hlavy budou padat k mým nohám.
Přivedu království k úpadku.
Proklínané bude mé jméno.
Zapovězené bude mé jméno v bolesti.
Nic jen strach a prázdnota a zhouba bude spojené s mým jménem.
Kdy už pošlou princeznu drakovi, aby je zbavil jejich utrpení?
A ona se nechá ráda pohltit plameny.
Pro jednou bude k něčemu dobrá.
Zaplní jinou prázdnotu.
V břiše většího netvora než je ona sama.